Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Teda po mě někdo chtít, abych mu říkala „mamka“, tak mi to taky nepůjde přes pusu
takže buď bych akceptovala „mámu“ nebo pokud ti to vadí, tak už mi napadá leda oslovování jménem, ale to zas musíš počítat s tím, že ti tak budou říkat i děti. ![]()
@Paoloska píše:
Manžel mi nikdy neříkal Mámo, on mi neříkal prostě nijak. Teď už sem tam mě osloví jménem. Momentálně mi vadí především to, že když o mě mluví s dětmi, tak mě nijak nenazve (viz. podej jí to…) Je to hodný chlap, ale v tomhle má nějaký blok nebo co…
a co mu zkusit to říct, že takové oslovení je neslušné a nedělá se to a že ti to vadí? Co ti na to řekne?
Mě nikdy chlap jménem neoslovoval, maximálně zlato a teď jsme před klukem „máma“.. Mamka mi nejde přes pusu to bych nikdy neřekla ani já
Oslovení bych si ale nevymýšlela ![]()
@Paoloska píše:
Když jsme neměli děti, neříkal mi nijak.
To jde?
Přece nevolá „hej ty!“.
To asi radši nevolá vůbec, že? Asi bych na něj zkusila nereagovat, přimět ho, aby musel oslovit a hlavně bych ho požádala, aby to s někým probral, musí mít nějaký psychický blok. Předpokládám, že tys to s ním probírala nesčetněkrát.
Jinak rozdíl mezi mamka a máma může být jen podle toho, v které části ČR člověk vyrůstal.
Tohle je fakt zvláštní. Já teda taky nerada oslovuju kohokoli jménem, fakt netuším proč, mám to tak od jakživa
S manželem se oslovujeme broučku, takže pod stromečkem to byl samej brouček, nebo Gábinka
(dcera) Možná je to blbost, ale já bych to z něho vytáhla, proč mě nedokáže oslovit.
Zas nic tak hroznýho ti snad říct nemůže, aby to bylo ještě horší, myslím
No a ty nepopsaný dárky snad ani radši nekomentuju ![]()
Tak ja jsem si v mem okoli vsimla nekolika lidi, kteri maji s oslovovanim problem, proste jim to jmeno nejak nejde pres pusu. Kdyz nutne nemusi, tak jmenem proste neoslovi. Ale mezi partnery? To slysim poprve.
A to se tyka jen tebe, nebo i pratel, kolegu treba?
U nas taky jedině zlato, před malým mamka/taťka, máme to tak teda oba.. Si uvědomuju, že jsme si jménem snad nikdy neříkali. Jako třeba před lidma mu taky většinou říkám zlato, jenom když mám pocit že se to nehodí tak mu řeknu jménem a to si vždycky oba uvědomíme jak je to neobvyklé ![]()
Mě muž taky neoslovuje… Snad nikdy mi neřekl jménem. Dětem říká „dej to mamince“.
Neříká mi ani zlato, miláčku apod. Nikdy mě nenapadlo to řešit.
Ale nepopsané dárky jsou fakt divné…
@Paoloska ahoj, já to bohužel znám a vlastně ani nevím, proč to tak mám… když jsme si potykali s tchánama, tak jsem strašně dlouho nedokázala říct tchyni jménem. S tchánem to bylo lepší, to už po nějaké době šlo, u tchyně mám trochu problém dodnes. Jménem ji teda už oslovuji, ale dřív jsem prostě oslovení vynechávala a cítila se u toho hrozně, protože jinak jménem říkám všem, problém s nikým nemám. Nevím, jestli mi k ní třeba jméno nesedí (má ale naprosto běžné jméno) anebo ten způsob potykání… po svatbě jsem manželovi říkala, že by mohl tchánům nějak nadhodit, aby mi řekli, jak jim mám říkat (do té doby nic a mě prostě přišlo divné jim po svatbě říkat třeba pane Nováku, už vzhledem k dětem apod.). No a tak potom, co jim to manžel řekl (já u toho nebyla), jsme u nich seděli na kafi a oni najednou, tak na tykání. Já z toho byla vykulená, nechtěla jsem si hned tykat… ale podstatné je, že neřekli „já jsem…“ anebo něco podobného, prostě se jakoby nepředstavili a já tak nevěděla, jak je oslovovat. Jsem zvyklá jména zdrobňovat a u tchánů mi to přišlo blbé… nevím, proč, ale mám to tak a u tchyně se vyloženě nutím tam to jméno při oslovení dát, ale prostě necítím, že je to ono, možná to tykání nebylo na místě. Ale s manželem jsem to řešila, říkala mu, ž emi to nejde přes pusu, jak jejich okolí říká mamince, jak mám jméno sklonit apod., tak bych se toho nebála a narovinu si to s manželem vyříkala. Blok z nějakého důvodu mít může, ale je třeba vědět proč. Já si nedovedu představit, že bych měla problém manžela oslovit jménem ![]()
Jo a trošku to odlehčím, mám 2 kamarádky, jedna má strašný problém se zapamatováním jmen a i v kolektivu, kde nás bylo jen 7 si to strašně pletla a oslovovala nás špatně a druhá má problém jména říkat taky (je to spíš známá, tak jsem s ní o tom nikdy nemluvila) a tak tvrdí, že si nepamatuje ani jména svých nejlepších přítelkyň a proto je neoslovuje
Takže u jedné blbá paměť a roztěkanost, to na ni úplně sedí a u druhé taky nějaký blok
@CokeLady píše:
Máme to doma „podej tatínkovi, dej pusu mamince…“ a přijde mi to krásný, ale máme zatím batole… pak u puberťáků už je to takový umělý…
tak u nás to stejné, ale přesto není problém se oslovit jménem, jméno partnera někam napsat. Napadá mě, že zakladatelčin problém musí mít třeba problém svou ženu někomu představit, musí to být i pro něj nepříjemné.
zakladatelčin manžel ne problém ![]()
@CokeLady píše:
Máme to doma „podej tatínkovi, dej pusu mamince…“ a přijde mi to krásný, ale máme zatím batole… pak u puberťáků už je to takový umělý…
Máme to samé, popřípadě mamce/taťkovi… oba jsme si to přinesli z domu. Ale nedovedu si představit, jak se mnou chce začít někdo rozhovor, když mě nijak neosloví
Mně partner říká zlati, někdy před rodinou a známými jménem.
Já teda bych „mámu“ a „mamku“ neřešila, ale jinak tě chápu, s tím neoslovováním je to divné
Měl to tak vždycky? A má ten problém i vůči jiným lidem?
Můj muž měl teď taky problém-dřív mi říkal jménem nebo přezdívkami, pak jsme se vzali a sám od sebe před cizími začal říkat moje žena nebo manželka, a pak se narodila malá a musel si zvykat na máma, maminka…
Takže letos jsem pod stromečkem měla označené všechny dárky svým jménem v základním tvaru (a to mám jméno, které se dá dobře „tvarovat“). Smála jsem se tomu a on mi řekl, že toho na něj bylo moc - prostě seděl nad jmenovkami a total error
![]()
Rozumím ti. Všichni moji partneři měli problém oslovovat mě mým křestním jménem. Prý se ke mně nehodí. Všichni vymýšleli raději nejrůznější přezdívky. Ani má nejlepší kamarádka mi neříká jménem, taky přezdívkou
Už mě to ani netrápí, ale nechápu to 