Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Proč chtít děti?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.10.20 23:06
Ano, nebude to růžové. Vaše pochybnosti jsou zcela oprávněné. A tak bych radila, abyste počkala do doby, než si budete jistá, že vám to za to stojí i přes všechny možné negativní scénáře. Já třeba nevidím nic pěkného ani na tom „pěkném“, co jste vyjmenovala, takže proto jsem se rozhodla nikdy děti nemít. Jsou takové ženy a myslí to vážně a upřímně. Můžete být klidně jednou z nich, protože i ty dobrovolně a šťastně bezdětné se samozřejmě někdy samy sebe ptaly, zda chtějí děti… Mě třeba o tom, že opravdu děti nechci ujistil samovolný potrat. Nikdy v životě jsem si po ničem tak neoddychla…
Prostě počkejte. Nemusíte se přece rozhodovat hned teď. Máte ještě pár let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.20 23:08
@KKatka23 píše:
Tak zodpovědné mít děti každopádně je - je to nutné, abychom přežili. Kdyby každý takto přemýšlel, tak vymřemeCo se týče toho strachu, tak ten si nesmíš připouštět. Co mám děti, tak jsem se prakticky přestala dívat na zprávy, protože kdykoliv někde umře dítě nebo něco, tak si hned představuji ty svoje, a celkově - myšlenkami, co všechno by se mohlo stát, bych se utrápila. Takže tak prostě nepřemýšlím a užívám si to, co je. A že je to skutečný smysl života pro mě.
Dámo, na světě je nás X miliard. Vymření lidstvu opravdu nehrozí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.20 23:17
@Anonymní píše:
Kazdy člověk vidí smysl života v něčem jiném a někdo jen tak žije a smysl nehledá. Každý si může dělat co chce a co mu okolností dovolí. I když je to někdy podle okolí špatně. Kdo chce něco předávat další generaci, tak ať si předává. Já osobně nechci předat nic, nepotřebuju, aby tu po mě něco zbylo, je mi to jedno. Děti mám, protože jsem byla hodně mladá a nic moc o světě nevěděla. Dneska bych je neměla. Jsou už dávno dospělé, už mám i vnoučata a pořád jsem ve střehu, aby se jim něco nestalo, aby byli zdraví, aby nepřišli o práci, aby je někdo nesrazi na silnici, aby vnoučata nikdo nesikanoval, aby se jim dostalo dobrého vzdělání, atd atd. Ty starosti budu mít, než odejdu z tohoto světa. Jistě jsou rodiče, kteří to takhle neprozivaji a ti mohou mít klidně deset děti a nijak je to zatěžovat nebude. Já to prožívám, protože mi na nich záleží a mám je rada. Ale už bych děti neměla, protože už bych to absolvovat znovu nechtěla. A vůbec se nedivím, že je někdo nechce. Osobní údaje.
Je hrozně zajímavé, že to samé mi řeklo šest žen nad 60, s kterými jsem mluvila. Že za nich to bylo tak nějak automatické, ale že kdyby byly mladé dnes, tak by děti neměly, i když ty své milují… A kdo jiný to dokáže lépe zhodnotit, než ty, které s tím mají nejdelší zkušenost?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.20 23:20
@DeeDee.518 píše:
Je hrozně zajímavé, že to samé mi řeklo šest žen nad 60, s kterými jsem mluvila. Že za nich to bylo tak nějak automatické, ale že kdyby byly mladé dnes, tak by děti neměly, i když ty své milují… A kdo jiný to dokáže lépe zhodnotit, než ty, které s tím mají nejdelší zkušenost?
To jen podvědomě hledáš argumentaci pro své rozhodnutí nemít děti. 
Ale to je tvoje věc a tvé právo.
Spíš mi vysvětli jinou věc, když nechceš děti, co hledáš na serveru emimino.cz? To nerýpu, opravdu mě to zajímá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.20 23:22
Bereš to moc tragicky. Pokud dítě chci, tak prostě chci. Strach z nemoci mám, teda taky to jo, to si musím přiznat. Ale… Kdyby tak, smyslel každý, děti by nebyly, prostě by se narodily. Populace by starla a bylo by, po všem. Mám dvě děti. Jsou moje všechno, moje taková jistota, pýcha…Prostě, to co se mi za cely zivot nejvíc povedlo jsou oni! 
bez děti je vše takové prázdné, sice si můžeš dělat co chceš, ale s dětmi je prostě vše, tak jak má být. Nedovedu si to bez nich představit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.10.20 23:53
Mám děti dvě a kdybych mohla volit ještě jednou, jakože nemůžu, nikdy bych si žádné nepořizovala. Bylo to v podstatě na tlak okolí - tak nějak se ve společnosti předpokládá, že když někdo žije v dlouhodobém vztahu, ty děti tam patří. No, nám se narodilo dítko těžce postižené, ač tomu žádné geny ani testy nenasvědčovaly. Časem nás okolí přesvědčilo (rodina i „odborníci“), že určitě druhé dítě, to že „ozdraví rodinu“. No, takže máme druhé dítko, které je zdravé, čilé, fajn a báječné, ale sladit nějak rodinný život je tak strašně náročné a vyčerpávající (a to nemluvím o téhle koronavirové době), že už nežijeme, ale jen horko těžko přežíváme a kvůli zdravému dítku se alespoň o něco snažíme. Za šestnáct let jsme měli dvakrát dovolenou. Spíme pět hodin denně (těch šestnáct let). Neskutečné starosti, co bude, až nebudem. Nervy v háji, peníze v háji.
A když to vezmu z jiné stránky - vize, co bude se světem za pár let, co bude s Evropou, v čem budou dnešní děti žít, myslím, že to není úplně hezká budoucnost, co je čeká.
Prosím anonym, osobní věci, jinak smazat, děkuji.
- Citovat
- Upravit
10.10.20 00:37
@Anonymní píše:
Je mi 27 let, přes rok už se snažíme o dítě a já začínám přehodnocovat situaci.Když si srovnám pro a proti, převládají různé pocity. Vždy jsem si říkala, že děti mít budu, mám je moc ráda, ale když se nad tím dnes zamyslím, tak už nevím, jestli je chci.
Je opravdu zodpovědné mít děti a proč?
Sledovat, jak roste, milovat ho, učit ho nové věci a prožívat pokroky je krásné. Ale.
Co když to takhle růžové nebude. Budu mít doživotní a stále neutuchající strach o jeho bezpečnost i zodpovědnost. Už nikdy se nebudu moct jen tak sbalit a zmizet kdykoliv se mi zachce. Co když se narodí mentálně nebo fyzicky postižené, špatně ho vychovám, zavrhne mě, stane se z něj zločinec nebo třeba onemocní, umře,… Nakonec zůstanu sama s ohromnou dírou v srdci.
Asi nejvíc mě děsí představa, že dítě těžce onemocní, budu se muset koukat, jak se trápí a nedokážu mu pomoct. Budu bydlet v nemocnicích, trápit se a bude to pouze začarovaný kruh. Milujete ho, budete tu navždy pro něj, ale i tak vás budou žrát pocity, jaké by to bylo, kdy jste se rozhodla jinak. Budete se za ten pocit nenávidět, ale bude tam. Ta představa, že teď nic nemusíte a máte zodpovědnost pouze za sebe. A co ho vlastně čeká v této nejisté době?
Přečetla jsem diskusi jen letmo a souhlasím, že s tímhle názorem bys nemohla dělat vlastně vůbec nic, protože i ten autobus, kterým v pondělí pojedeš do práce přeci může nabourat a může z Tebe být doživotní mrzák a co hůř, dokonce i dům ve kterém bydlíš může spadnout a Ty můžeš zůstat v troskách. Ale ve Tvém věku jsem měla naprosto stejné úvahy. A ano měla jsem děti spíš rozumově než citově. A dodnes nerozumím odpovědi lidí, kteří mají např. 4 děti, že je mají proto, že se cítili, že nejsou kompletní rodina. Já se cítím kompletní s dětmi ale cítila jsem se kompletní i bez nich. 
a k úvahám, je dobře, že o nebezpečích a hrozbách, které rodičovství přináší, přemýšlíš. Kéž by takhle přemýšleli jiní… a ano něco se může stát, ale také nemusí. Každopádně mít dítě je něco naprosto nepředstavitelného a nepřevoditelného dokud to sama nezažiješ. Je to náročné, hlavně první roky, ty jsou sakra náročné, ale nesmírně to člověka obohatí. Dodá to jiný rozměr vidění. A to nemluvím o plenách, mléku a bříšku… prostě najednou vidíš svět jinak. Rozhodně bych neřekla, že MD znamená hloupnutí, to je na Tobě, jak čas s dětmi využiješ. Znám spoustu maminek, které při MD/RD studují, podnikají a pracovně se realizují. A riziko to tu prostě je a bude vždy ať už dítě mít budeš nebo si místo dítěte pořídíš třeba psa. A po pravdě ono při péči o dítě ani na tyhle úvahy nebudeš mít prostor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
My Melody
10.10.20 01:05
@DeeDee.518 píše:
Je hrozně zajímavé, že to samé mi řeklo šest žen nad 60, s kterými jsem mluvila. Že za nich to bylo tak nějak automatické, ale že kdyby byly mladé dnes, tak by děti neměly, i když ty své milují… A kdo jiný to dokáže lépe zhodnotit, než ty, které s tím mají nejdelší zkušenost?
Toto je zajimavy, to nebude az tak zridkave u starsich lidi, ja to slysela od stare pani, ktera se mi zverila, ze by deti radeji nemela, kdyby se mohla rozhodnout, protoze zivot je tezkej a kazdeho cekaji nemoce a smrt, nikto se tomu nevyhne. Ona pochovala svoji dceru, ktera umrela na rakovinu. A nema uz nikoho, umrel ji manzel i sestra.
Tehdy me to sokovalo, ale vlastne je to pravda, jen se o tom nepatri mluvit, jakoby to bylo tabu. Vsude se rika, ze clovek daruje diteti zivot, ale nikdy se nerika ta druha pulka vety, ze mu daruje se zivotem i smrt..
- Citovat
- Upravit
10.10.20 06:45
@Anonymní píše:
Je mi 27 let, přes rok už se snažíme o dítě a já začínám přehodnocovat situaci.Když si srovnám pro a proti, převládají různé pocity. Vždy jsem si říkala, že děti mít budu, mám je moc ráda, ale když se nad tím dnes zamyslím, tak už nevím, jestli je chci.
Je opravdu zodpovědné mít děti a proč?
Sledovat, jak roste, milovat ho, učit ho nové věci a prožívat pokroky je krásné. Ale.
Co když to takhle růžové nebude. Budu mít doživotní a stále neutuchající strach o jeho bezpečnost i zodpovědnost. Už nikdy se nebudu moct jen tak sbalit a zmizet kdykoliv se mi zachce. Co když se narodí mentálně nebo fyzicky postižené, špatně ho vychovám, zavrhne mě, stane se z něj zločinec nebo třeba onemocní, umře,… Nakonec zůstanu sama s ohromnou dírou v srdci.
Asi nejvíc mě děsí představa, že dítě těžce onemocní, budu se muset koukat, jak se trápí a nedokážu mu pomoct. Budu bydlet v nemocnicích, trápit se a bude to pouze začarovaný kruh. Milujete ho, budete tu navždy pro něj, ale i tak vás budou žrát pocity, jaké by to bylo, kdy jste se rozhodla jinak. Budete se za ten pocit nenávidět, ale bude tam. Ta představa, že teď nic nemusíte a máte zodpovědnost pouze za sebe. A co ho vlastně čeká v této nejisté době?
A jaký náhradní plán máš místo dítěte? Dělala bys kariéru nebo se ponořila do nějakého svého koníčka? Jako pochybnosti jsou na místě, ale myslím si, že nakonec ta touha po dítěti bude zesilovat a dožene tě a riskneš to i přes svoje obavy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.20 10:43
@DeeDee.518 píše:
Ano, nebude to růžové. Vaše pochybnosti jsou zcela oprávněné. A tak bych radila, abyste počkala do doby, než si budete jistá, že vám to za to stojí i přes všechny možné negativní scénáře. Já třeba nevidím nic pěkného ani na tom „pěkném“, co jste vyjmenovala, takže proto jsem se rozhodla nikdy děti nemít. Jsou takové ženy a myslí to vážně a upřímně. Můžete být klidně jednou z nich, protože i ty dobrovolně a šťastně bezdětné se samozřejmě někdy samy sebe ptaly, zda chtějí děti… Mě třeba o tom, že opravdu děti nechci ujistil samovolný potrat. Nikdy v životě jsem si po ničem tak neoddychla…Prostě počkejte. Nemusíte se přece rozhodovat hned teď. Máte ještě pár let.
Tak to je opravdu moc smutné. Ale tvá volba, jestli jsi tak šŤastná.
Ještě dodám k @My Melody o té paní, které zemřela dcera. Já zase znám paní, co měla jen jednu dceru a na stará kolena lituje, že tenkrát měli jen jedno dítě. Dcera je dospělá, slušná, rodinné vztahy mají dobré. Tenkrát jim jedno dítě přišlo akorát, ale teď lituje, že jich neměli víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.20 18:25
Mit potomky je pro vsechny tvory uplne prirozene, i strach matky o dite/mlade. Jsme tu, abychom se mnozili, zachovali druh a silnejsi preziji. Zni to divne a chladne, ale je to tak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ludmilaadamkova
13.10.20 18:39
Buď děti chceš a nebo nechceš. Buď hledáš možnosti jak udělat abys je mohla mít ( pak je chceš) a nebo hledáš důvody proč je mít/ nemít. A. Pak je holt nechceš.
Není to povinnost.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.10.20 19:29
@DeeDee.518 píše:
Je hrozně zajímavé, že to samé mi řeklo šest žen nad 60, s kterými jsem mluvila. Že za nich to bylo tak nějak automatické, ale že kdyby byly mladé dnes, tak by děti neměly, i když ty své milují… A kdo jiný to dokáže lépe zhodnotit, než ty, které s tím mají nejdelší zkušenost?
To se musí zažít. Je mi už dost a paměť jsem ještě neztratila. Pamatuju si své myšlenkové pochody v každém věku. Ty moje řeči po svatbě, narození děti. Jak jsem věcné oponovala matce a přitom ona tu pravdu měla a já ne. Člověk neví vůbec, do čeho leze. Ty moje naivní představy… Pro některou ženu je rození děti a péče o ně jediným jejich posláním. Nic proti tomu. Ale zrovna tak mají právo si jiné ženy říci, že děti nechtějí.
- Citovat
- Upravit
18.10.20 08:38
@Anonymní píše:
To se musí zažít. Je mi už dost a paměť jsem ještě neztratila. Pamatuju si své myšlenkové pochody v každém věku. Ty moje řeči po svatbě, narození děti. Jak jsem věcné oponovala matce a přitom ona tu pravdu měla a já ne. Člověk neví vůbec, do čeho leze. Ty moje naivní představy… Pro některou ženu je rození děti a péče o ně jediným jejich posláním. Nic proti tomu. Ale zrovna tak mají právo si jiné ženy říci, že děti nechtějí.
Když už máš něco odžito, tak jak konkrétněji se změnil tvůj názor na děti? Neumím si představit, že žena, celým srdcem toužící po dětech, toho na stará kolena lituje. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
gulas.medovy
18.10.20 08:50
V současné době a situaci bych si žádné dítě nepořizovala. Nemá to smysl. Děti už mám, ale zpětně mi přijde nefér a sobecké do jakého světa jsem je vlastně přivedla.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
