Proč chtít děti?

Anonymní
9.10.20 08:30

Proč chtít děti?

Je mi 27 let, přes rok už se snažíme o dítě a já začínám přehodnocovat situaci.

Když si srovnám pro a proti, převládají různé pocity. Vždy jsem si říkala, že děti mít budu, mám je moc ráda, ale když se nad tím dnes zamyslím, tak už nevím, jestli je chci.
Sledovat, jak roste, milovat ho, učit ho nové věci a prožívat pokroky je krásné. Ale.
Co když to takhle růžové nebude. Budu mít doživotní a stále neutuchající strach o jeho bezpečnost i zodpovědnost. Už nikdy se nebudu moct jen tak sbalit a zmizet kdykoliv se mi zachce. Co když se narodí mentálně nebo fyzicky postižené, špatně ho vychovám, zavrhne mě, stane se z něj zločinec nebo třeba onemocní, umře,… Nakonec zůstanu sama s ohromnou dírou v srdci.
Asi nejvíc mě děsí představa, že dítě těžce onemocní, budu se muset koukat, jak se trápí a nedokážu mu pomoct. Budu bydlet v nemocnicích, trápit se a bude to pouze začarovaný kruh. Milujete ho, budete tu navždy pro něj, ale i tak vás budou žrát pocity, jaké by to bylo, kdy jste se rozhodla jinak. Budete se za ten pocit nenávidět, ale bude tam. Ta představa, že teď nic nemusíte a máte zodpovědnost pouze za sebe. A co ho vlastně čeká v této nejisté době?

Je opravdu zodpovědné mít děti a proč?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
533
9.10.20 08:44

Pokud to budeš brát takto, tak zodpovědné to není. Budoucnost je nejistá, vize jsou katastrofické. Taky občas přemýšlím jestli bylo správné mít děti, když možná za pár let budou války o vodu nebo přijde něco ještě horšího. Ale pokud si to dítě pořídíš, tak mu dáš něco velmi podstatného a to je život. Bez tebe se nenarodí, nedostane šanci… A mimochodem z představy že děti onemocní nemůžu občas v noci spát. Když si někde přečtu článek, že úplně zdravé dítě třeba v šesti onemocnělo leukémií, tak jsem z toho na nervy. Ale nikdy bych svého rozhodnutí nelitovala a neumím si představit že by tady děti nebyli.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
60369
9.10.20 08:44

Myslím, že ti z toho trochu hrabe.. Nepřipouštím si nic od nemoci až po to, že moje dítě bude např kriminálník.. Protože bych se jinak zbláznila.. Takhle uvažovat fakt nejde.. Řešíš situace, když nastanou :think: otázka mi přijde hloupá, promiň :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10043
9.10.20 08:51

Tak zodpovědné mít děti každopádně je - je to nutné, abychom přežili. Kdyby každý takto přemýšlel, tak vymřeme :mrgreen: Co se týče toho strachu, tak ten si nesmíš připouštět. Co mám děti, tak jsem se prakticky přestala dívat na zprávy, protože kdykoliv někde umře dítě nebo něco, tak si hned představuji ty svoje, a celkově - myšlenkami, co všechno by se mohlo stát, bych se utrápila. Takže tak prostě nepřemýšlím a užívám si to, co je. A že je to skutečný smysl života pro mě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3333
9.10.20 08:52

Taky se přidávám k tomu, ze takové strachy jsou zcela neopodstatněné a zbytecne. 90% myšlenek, které si představujeme, ze budou, tak se nikdy nestanou. Což je strašné, ze většina lidi se boji věci, které nikdy nenastanou. Přemýšlet takhle je úplná blbost.

U sebe jsem si nikdy nedovedla představit mít děti a teď si nedovedu představit, je nemít. Nemá cenu ti vypisovat všechny klady, na ty prijdes sama, až budes mít ditko. Je to jen nekonecne uspokojujici krásný pocit naplnění, který jsem predtim nikdy nezažila. A byť láska partnerska je prekrasna, tak ta k dítěti je úplně bombova :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4091
9.10.20 08:55
@Anonymní píše:
Je mi 27 let, přes rok už se snažíme o dítě a já začínám přehodnocovat situaci.

Když si srovnám pro a proti, převládají různé pocity. Vždy jsem si říkala, že děti mít budu, mám je moc ráda, ale když se nad tím dnes zamyslím, tak už nevím, jestli je chci.
Sledovat, jak roste, milovat ho, učit ho nové věci a prožívat pokroky je krásné. Ale.
Co když to takhle růžové nebude. Budu mít doživotní a stále neutuchající strach o jeho bezpečnost i zodpovědnost. Už nikdy se nebudu moct jen tak sbalit a zmizet kdykoliv se mi zachce. Co když se narodí mentálně nebo fyzicky postižené, špatně ho vychovám, zavrhne mě, stane se z něj zločinec nebo třeba onemocní, umře,… Nakonec zůstanu sama s ohromnou dírou v srdci.
Asi nejvíc mě děsí představa, že dítě těžce onemocní, budu se muset koukat, jak se trápí a nedokážu mu pomoct. Budu bydlet v nemocnicích, trápit se a bude to pouze začarovaný kruh. Milujete ho, budete tu navždy pro něj, ale i tak vás budou žrát pocity, jaké by to bylo, kdy jste se rozhodla jinak. Budete se za ten pocit nenávidět, ale bude tam. Ta představa, že teď nic nemusíte a máte zodpovědnost pouze za sebe. A co ho vlastně čeká v této nejisté době?

Je opravdu zodpovědné mít děti a proč?

Podle téhle logiky by bylo nejlepší se do nikoho nezamilovat, žít sama a nepřipoutat k sobě ani kočku, abys v případě, že někdo skončí špatně, nebyla nešťastná. To pak budeš hrozně moc spokojená. :lol:
Neblbni. 8)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1265
9.10.20 08:58

Nesmyslná otázka, sorry. Stejně tak se můžeš ptát, proč vstupovat do partnerství, nacházet si přátele, milovat rodinu - nebo pořídit si kanára. Cokoli z toho se může podělat, kde citově investuješ, tam můžeš tratit. S touhle logikou - vlastně můžeš rovnou spáchat sebevraždu. Jinak ti život může připravit spoustu zklamání…

Osobně mám dojem, že do určitého věku je člověk vždycky na vážkách, zda to stojí už za to, protože zodpovědnost, změna, nová výzva, náročnost… A myslím, že to je PŘESNĚ ten správný čas, kdy děti mít. Když je ještě až tolik nechceš, tolik se k tomu neupínáš. Protože ta další fáze už jsou biologické hodiny. A tam už je to všechno o dost těžší…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7109
9.10.20 09:11

V malé míře mě někdy taky tyhle myšlenky napadnou. Ale hned se je snažím vytěsnit z hlavy, protože proč se nervit z něčeho, co nemusí nastat? Děti jsou mé životní štěstí a naplnění, neumím si představit život bez nich. Kdybychom měli uvažovat nad těmi negativy, co další generace potká, tak vymřeme.

Po víc jak roce máte nárok na vyšetření plodnosti. Jsou však i zdravé páry, kterým se dlouhou dobu prostě nedaří.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.10.20 09:17

Zakladatelko, jsem v úplně stejné situaci. O miminko jsme se s partnerem aktivně snažili a fakt jsem ho chtěla, ale když se mi zpozdila menstruace, začaly mě napadat přesně takové myšlenky. Že to bude tak jako tak konec svobody, co když to dítě bude mentálně postižené, že vlastně všechny věci, na které se v mateřství těším, se s postiženým dítětem dělat nedají, že tím skončí můj život. Že není mým životním posláním být matkou za všech okolností. Nakonec jsem to dostala a hrozně se mi tehdy ulevilo. Snažit jsme se přestali a přesunuli to na neurčito, až na to budu připravená. Nevím, jestli to někdy přijde

  • Citovat
  • Nahlásit
SAJ
6441
9.10.20 09:18
@Anonymní píše:
Je mi 27 let, přes rok už se snažíme o dítě a já začínám přehodnocovat situaci.

Když si srovnám pro a proti, převládají různé pocity. Vždy jsem si říkala, že děti mít budu, mám je moc ráda, ale když se nad tím dnes zamyslím, tak už nevím, jestli je chci.
Sledovat, jak roste, milovat ho, učit ho nové věci a prožívat pokroky je krásné. Ale.
Co když to takhle růžové nebude. Budu mít doživotní a stále neutuchající strach o jeho bezpečnost i zodpovědnost. Už nikdy se nebudu moct jen tak sbalit a zmizet kdykoliv se mi zachce. Co když se narodí mentálně nebo fyzicky postižené, špatně ho vychovám, zavrhne mě, stane se z něj zločinec nebo třeba onemocní, umře,… Nakonec zůstanu sama s ohromnou dírou v srdci.
Asi nejvíc mě děsí představa, že dítě těžce onemocní, budu se muset koukat, jak se trápí a nedokážu mu pomoct. Budu bydlet v nemocnicích, trápit se a bude to pouze začarovaný kruh. Milujete ho, budete tu navždy pro něj, ale i tak vás budou žrát pocity, jaké by to bylo, kdy jste se rozhodla jinak. Budete se za ten pocit nenávidět, ale bude tam. Ta představa, že teď nic nemusíte a máte zodpovědnost pouze za sebe. A co ho vlastně čeká v této nejisté době?

Je opravdu zodpovědné mít děti a proč?

Nechoď do toho jen protože musíš… To ne. Ale za sebe, je to to nejvíc, co může být…

Nejsem ťuťuťu typ, neslintám nad miminkama, malé děti mě znervózňují - ale hodně rozumovou úvahou jsem chtěla tři děti a taky je mám. Nevím, jak to popsat, ale je to to nejvíc, co může být. Moje a manželovo pokračování, budoucnost, ty děti jsou vlastně my… Smysl bytí.

A to ne, že bych se v mateřství ztratila. To fakt ne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.10.20 09:27

No takhle přemýšlet nemůžeš, buď děti chceš, nebo ne. Možná je to jen tvoje psychická obrana proti tomu, že to zatím neklaplo.
Já jsem zažila a zažívám jednu tebou popsanou situaci a to vážná nemoc a úmrtí dítěte. Je to to nejtěžší co člověka může potkat. Záleží na psychické odolnosti, musela jsem se s tím smířit, ale drásá mi to srdce každý den. Už život není jako dřív, ale jsem nesmírně šťastná, že jsem ji měla necelých 7 let po svém boku, tolik mě toho naučila.

  • Citovat
  • Nahlásit
24044
9.10.20 09:27

Neumím si představit, že bych svoje děti neměla. Jo, není to nic jistého, vždycky je to risk ( s manželem máme dohromady čtyři děti, takže to není sázka na jednu kartu), zklamání může přijít bohužel vždycky, ať jsi sebelepší rodič. Člověk do toho musí jít i s tímto vědomím. I s tím, že třeba těhotenství nevyjde, že dítě nebude úplně ok ( máme mezi dětmi dyslektika, dysfazii, ADHD..), že ta péče a výchova bude třeba náročnější.
Ale třeba můj brácha děti nemá, protože vlastní mít nemohli a cizí nechtěli. Já bych bez dětí žít nechtěla, pokud bych měla možnost je mít. Pokud ne, jako oni, musela bych se tomu přizpůsobit. Ale za mě, ta skutečnost být rodičem nejde ničím nahradit.
Já jsem i takový konzervativec, že mám prostě radost, že jsem součástí rodu, jednou budu něčí předek, díky mému nejmladšímu synovi nevymře manželova větev rodiny po meči. Pro někoho blbosti, pro mě určitá kontinuita.
Jestli nakonec dítě mít nebudete, tak se s tím nějak smirite, a jistě najdete i mnoha pozitiva. Ale teď je na to fakt brzy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.10.20 09:30

Mít děti je velice zodpovědné. Je to hodně, hodně náročné, ale zároveň krásné. Člověk se vydá z hodně sil, o kterých ani neví, že je má. Nemít děti je asi ve všech směrech jednodušší, ale člověk se ochuzuje o krásné pozitivní emoce. O to, když ti dítě řekne, maminko mám tě ráda, když vidíš, jak se postupně osamostatňují, dělají věci jinak než ty, ale to je dobře, když s nimi prožíváš jejich radosti, ale také bolest, zklamání třeba z nespravedlnosti… Já se dneska dojímám, protože mladší dcera dneska slaví 10 let. :lol: A zrovna dnes je to tudíž téma, kdy jsem ráno si promítala celých těch 10 let.

  • Citovat
  • Nahlásit
24044
9.10.20 09:31
@Anonymní píše:
No takhle přemýšlet nemůžeš, buď děti chceš, nebo ne. Možná je to jen tvoje psychická obrana proti tomu, že to zatím neklaplo.
Já jsem zažila a zažívám jednu tebou popsanou situaci a to vážná nemoc a úmrtí dítěte. Je to to nejtěžší co člověka může potkat. Záleží na psychické odolnosti, musela jsem se s tím smířit, ale drásá mi to srdce každý den. Už život není jako dřív, ale jsem nesmírně šťastná, že jsem ji měla necelých 7 let po svém boku, tolik mě toho naučila.
:hug: to je hrozný. Zlý sen každého rodiče. My jsme přišli jen o dítko v bříšku, v 5 měsíci, už jsme každý dítě měli, já dvě, tak to šlo líp snést, ale i tak to bylo hrozný, vytoužené těhotenství. Ale strašně moc nám to dalo, a navždycky bude naše, v našich srdcích. Člověk nikdy neví co se může stát, neštěstí chodí bohužel po lidech :(
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7894
9.10.20 09:40

S takovou logikou bys nemohla ani vylézt z bytu. Co když mě na ulici srazí auto a strávím zbytek života v ústavu s nevratně poškozeným mozkem? Co když mě partner opustí, žádného jiného nenajdu, s kamarády se naše cesty rozjedou, protože oni budou mít rodiny, já ne, nebudeme si mít co říct a já budu žít do konce života sama? Co když dostanu zákeřný typ rakoviny a za rok už tu nebudu? Život je plný „co kdyby“ a důvod, proč jdou lidi do rizika a děti si i přesto pořizují je, že to za to prostě stojí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama