Prognóza hypotonie, malému jsou skoro 3 roky

@BarboraR93 píše: Více

Otáčel se ještě normálně, ale dlouho pak nechtěl na čtyři, kvůli tomu jsme začali první rehabilitaci, někdy před prvním rokem.

Pak zas dlouho lezl a nechodil, až někdy po 18 měsících. Začal chodit, ale nestabilně, schody byly problém několik let. Nejdřív se naučil nahoru, pak teprve dolů, střídání nohou bylo obzvlášť problém. Poslední, co jsme nacvicili, bylo střídání nohou ze schodů (klidně s držením), to zvládl asi až v šesti, do té doby chodil po jednom schodu, krok sun krok. Teď chodí po schodech normálně, ale třeba rychle je sebehnout bez zábradlí neumí, je takovej dřevěněj, ale už to vidím asi jenom já.

Skákat se naučil taky kolem šesti, ale pořád je to pro něj těžké a musí na to myslet, hlavně snožmo. Že by třeba vyskákal snožmo schody nahoru, to nehrozí, stejně tak švihadlo je zcela neprůchozí. Na jedné noze uskáče metr, možná dva, víc ne.

Odrazedlo, koloběžku a kolo zvládl kupodivu jen o pár měsíců později než jeho sestry, hrozně moc chtěl. Rovnováhu má horší, zvlášt, když do něj někdo třeba nečekaně strčí, ale není to úplně tragédie. Hrozně dobře, a nevím, jak je to možné, zvládá běhat v terénu, tam nepadá. Celkem přijatelně taky šplhá po svazích a leze po kamenech a skalkách. Dali jsme ho na orientační běh a do skauta 

Mluvil taky pozdě, vůbec nedokázal přesvědčit pusu, aby dělala ty pohyby, které má, na logopedii jsme začínali od písmene F, ale to až po třetím roce, do té doby to ani nemělo smysl. Cizí lidi mu začali rozumět po čtvrtém roce, ale čistě ještě nemluví. Umí vlastně všechny hlásky, včetně Ř, ale nedokáže to zkoordinovat tak, aby ve větě fakt všechny správně použil na správných místech.

Jemná motorika a s tím souvisejícící sebeobsluha byla o několik let pozadu vždycky (ale on taky nechtěl, to je druhá věc). Do školky šel s tím, že si akorát stáhne tepláky, jinak neuměl nic. Byly s tím poněkud problémy, ale učitelky byly zlaté. Teď už se oblékne, i bundu si zapne - když chce.

Je mu osm, je v první třídě běžné státní školy, má papír z SPC, asistentku ne (ale jich ve třídě 16 a mají super učitelku).

Chodíme už pět let na logopedii, aby se slušně domluvil považuju za zásadní. Před první třídou jsme tam dělali taky takové to první a poslední písmeno, hlaskovou analýzu a syntezu, slabiky, to bylo fajn, samo to taky moc nenaskakovalo.
Pak jsme měli různé fyzio a rehabilitace, v součtu to taky bylo pár let, ale upřímně, neměla jsem nikdy pocit, že by to nějak extra k něčemu bylo.
Rok a půl jsme chodili na grafomotoriku, rok individi a půl roku skupinově. Podle mě to efekt nemělo, i když co já vím.
Ergotetapii, smyslovou integraci, hipoterapii, biofeedback, primární reflexy - nic z toho jsme nedělali, možná by to k něčemu bylo, ale nebylo to v mých silách. Cvičit logo, fyzio a grafo bylo moje maximum, dokud jsem byla s ním a s mladší sestrou doma, když jsem pak už chodila do práce, zkrouhla jsem to jenom na logo.

Největší efekt podle mě mělo chodit ven (a nenápadně ho tlačit aby přeskakoval tohle a lezl po tamtom) a číst mu (a furt se na něco ptát). To nás oba taky baví