Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
První rok s dítětem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.5.23 22:52
@Anonymní píše:Ahoj, dceři je rok a já poslední dobou bilancuju. Popravdě to byl pro mě dost hroznej rok. Těhotenství bylo náročný, pořád nějaký špatný nález a neustálé kontroly a stres. Porod vyvolávaný, ale celkem to šlo. Kojení děs a hrůza, ukončila jsem i z psychických důvodů. K dceři jsem si dlouho hledala cestu. Zpočátku jsem cítila jen povinnost. Teď i náklonnost, ale ta všeobjímající láska, o které tu píšou maminky, tu asi necítím. Často se kvůli dceři cítím provinile, jestli jsem pro ni dost dobrá. Snažím se. Začátky byly hrozné, ale teď je to šťastné usměvavé dítě. Mě zbožňuje, až si občas říkám, že si to nezasloužím…
Ale trápí mě teď jedna věc, jestli mít druhé dítě. Jestli by třeba bylo těhotenství bez problémů, kojení bych zvládla, zažila bych tu velkou lásku od prvního momentu. Nebo by to bylo ještě horší než u dcery. Taky se bojím, že čím déle to budu odkládat, tím spíš dcera zůstane jedináček. Muž by druhé dítě chtěl. Měla jste to některá podobně? Chtěla jsem se hlavně vypovídat…
Prosím anonym
Měla jsem to úplně stejně, kromě kojení. Začala jsem si to mateřství užívat cca v tom roce a půl. U druhýho dítěte ta láska přišla už hned, u třetího taky. Řekla bych, že to bylo tím že už jsem s tou roli matky a tím že teď nemám moc času na sebe byla už tak nějak smířená a celkově s tou představou mateřství, která byla totálně jiná než realita. Už jsem věděla co a jak a fakt to bylo úplně jiný a víc pohodový.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.23 22:54
Popravde mi to trochu smrdi poporodni depresi… Zkouselas to nejak resit? Jinak ja druhe dite bohuzel nemam ani pres vice nez 10ti letou snahu, ale uz z logiky veci, u toho prvniho jsi si uz vsechno vyzkousela a osahala, takze spousta veci by mela u druheho jit spis lepe nez hur, ale zase na druhou stranu zahul to bude i tak, protoze uz holt budes mit na starosti nejen to mimino, ale i to starsi… Rika se, ze jedno dite = zadne dite… My si se synem behem prvniho roku uzili po zdravotni strance sve a presto jsem o tom, jestli mit druhe, vubec nepochybovala (no, jak je videt, tak me podvedomi evidentne ano, kdyz ho porad nemame 
). Jednak jsem proste vzdycky chtela 2 deti, a take jsem nechtela, aby syn byl jedinacek a zustal jednou sam… Urcite bych se ale do toho ve tvem pripade nenechala tlacit jen manželem, je to vazne rozhoduti, ktere zcela zasadne ovlivni tvuj zivot, necim takovym by sis mela byt opravdu jista, ze to chces. S ohledem na to, co pises bych se ted mozna vubec nezabyvala druhym ditetem, ale zkusila bych nejdriv poresit svoje pocity ohledne toho prvniho. Ten zbytek se mozna nasledne vyresi uz sam, vyrazne to spolu souvisi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.23 22:57
Určitě bych tomu dala čas, pokud te vyloženě netlaci věk. Kdyby se vam zadarilo hned, tak necelá dva roky rozdíl je masakr. Jinak to muze byt tak i tak, já první poměrně v pohodě (akorat hrozne nevolnosti v těhotenství), druhé hrozne, to sem si i polezela v nemocnici, rizikové, několik týdnu sem nesměla ani vstát z postele, druhé dítě milionkrát náročnější, než první. Třetí zas naopak, těhotenství úplně bezproblémové, porod super rychlý, dítě taky celkem v pohodě (akorat hrozny zavyslak na mě). Takže to si předem moc nenaplanujes. A ještě s tou láskou, první dva sem zbožňovala od prvního pohledu, u třetí, ač to byla vymodlena holcicka, sem to v začátku vůbec necítila, v porodnici mi úplně běžela myšlenky, co tam jako dělám a spis se mi styskalo po těch doma ( což sem u druhého neměla), takže ani tady není jistota, ze u dalšího to zazijes. Jo a rozdíl jedno dítě a dvě (a více) děti je neskutečný, jedno je pohoda.
Příspěvek upraven 03.05.23 v 23:01
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.5.23 22:57
Moc děkuji za reakci. Ráda slyším, že se to může zlomit. Snažím se nastavit si v hlavě ne, že bude všechno sluníčkový, ale že už vím, že budou různý trable a budu to muset nějak zvládnout.
- Citovat
- Upravit
3.5.23 22:58
Jdi do druheho ditete teprve az si budes jista, ze druhe dite chces. Ty duvody, proc bys sla do druheho ditete ted, jsou velmi slabe. Dceru mas malickou. Neni kam spechat. Nikdo ti nezaruci, ze podruhe to bude vyrazne lepsi nebo horsi. To nikdo nevi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.5.23 23:04
@Magda26
Neřešila jsem. Byla jsem na tom bídně hlavně na začátku, ukončení kojení mi myslím dost prospělo. Momentálně bych ty pocity asi nesváděla na depresi. Ale samozřejmě nemám náhled
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.5.23 23:07
@Kriss Tina
Ne, chtěla bych, aby byl rozdíl minimálně 2,5 roku. A ano, když si představím, že znovu prožívám to, co s dcerou, ale mám k tomu batole, dost mě to děsí…
- Citovat
- Upravit
3.5.23 23:09
Mám dvě děti rok od sebe, představte si to, co jste měla s dcerou v prvních měsících dvojnásob a asi tak nějak bude vypadat realita s dvěma dětmi.
Pro mě na druhém dítěti bylo nejnáročnější to, že jsem opravdu neměla žádný čas pro sebe prvních cca 10 měsíců života s oběma dětmi, protože jedno dítě nějak tak vždycky udáte, ale mimino a batole nikdo zároveň hlídat nebude a vždycky u sebe budete mít minimálně jedno dítě, pokud teda nemáte opravdu fungujícího manžela, který Vás ve všem zastoupí. Bylo to velmi náročné, protože jsem jela nonstop jak fretka, i když jedno dítě někdo vzal, stejně jsem měla pořád u sebe to druhé a to prostě musí být nonstop pozornost. Teď je ta doba za mnou, takže jsem ve finále ráda, že jsou blízko k sobě, ale nebudu lhát, nikdy v životě už bych se do té doby nechtěla vrátit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.5.23 23:15
@Zoe1
Já vnímám šestinedělí i nějakou dobu potom jako nejhorší chvíle svého života, což bych nahlas nikomu neřekla. A hrozně mě mrzí, že jsem si to malé miminko vůbec neužila. Naštěstí mě podržel manžel.
Rok po sobě, to bych nedala
- Citovat
- Upravit
3.5.23 23:17
@Anonymní píše:
@Kriss Tina
Ne, chtěla bych, aby byl rozdíl minimálně 2,5 roku. A ano, když si představím, že znovu prožívám to, co s dcerou, ale mám k tomu batole, dost mě to děsí…
Hele takhle, vždycky, když sem plánovala další dítě, tak sem si říkala, jestli zvladnu ty co mám doma a plus ještě další, které muze byt třeba ještě mnohem náročnější, než ty starší. Pokud bych vedela, ze bych to nezvládla, tak bych do toho nesla. Dokud člověk nemá srovnání, tak si mysli, jak je to těžké, taky sem si u prvního myslela, ze je to těžké a pak přišel druhy a viděla sem, ze první byl vlastně úplný andeĺ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.23 23:22
@Anonymní píše:
@Zoe1
Já vnímám šestinedělí i nějakou dobu potom jako nejhorší chvíle svého života, což bychom nahlas nikomu neřekla. A hrozně mě mrzí, že jsem si to malé miminko vůbec neužila. Naštěstí mě podržel manžel.
Rok po sobě, to bych nedala
Podle mě hodně matek, co si to neužijí, já si to neužívala vůbec, bylo to dané tím, že první dcera velmi trpěla na bříško a kojení bylo za trest, ty prořvaný dny a noci, šílený, ale víte co, mě to nemrzí, nemohla jsem za to, že to tak je, člověk netuší, že to tak bude, nemám se z čeho obviňovat, dělala jsem maximum, holt jsem si to neužila, za to si to s dětmi užívám už teď. První tři roky s dětmi pro mě byl očistec, za to nás teď na oplátku, si myslím, čekají dobré roky, děti mají jeden druhého, doma by se sice pozabíjely, ale jakmile opustí tutoriál domova, tak by jeden za druhého dýchal a pro mě hrozná představa, kdybych teď měla větší rozdíl, že zas další mimino 
Takže teď jsem ráda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.23 07:59
Take jsem mela dost podobne. Po porodu to vsechno byl stres a povinnost, postupne se to lepsilo. Kojeni mi neslo a ten nas vztah to akorat zhorsovalo, takze jsem se na to velmi brzy vyprdla a dala umele.
Od nejakeho roku a pul uz he ten vztah krasny, tak jak by mel byt 
Ted kazdym dnem cekam druhe a citim, ze to bude jinak. Uz ted je ve me vetsi klid, laska. A pokud bude druhnout kojeni, prdim hned na to, za dalsi poporodni depresi (i kdyz nebyla dignoatokovana tenkrat, ale sedelo by to) mi to nestoji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.23 08:04
@Anonymní píše:
@Magda26
Neřešila jsem. Byla jsem na tom bídně hlavně na začátku, ukončení kojení mi myslím dost prospělo. Momentálně bych ty pocity asi nesváděla na depresi. Ale samozřejmě nemám náhled
no tím, že ukončení kojení pomohlo, to poporodní deprese mohla být
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.23 08:06
Jen k te lasce, u prvniho ditete jsem mela dojem, ze mne proste nejake dite pridelili, kdyby mne v porodnici dali jine, bylo by to pro me stejne. Vubec me nevadilo, ze si ho sestry v porodnici na noc vezmou a ja muzu spat. Cestu k sobe jsme si hledaly, prisla casem diky peci a starostem o dite. U druheho naskocila hned, hned jsem vedela, co a jak, dite jsme hned chtela u sebe, stejne tak u tretiho ditete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ale trápí mě teď jedna věc, jestli mít druhé dítě. Jestli by třeba bylo těhotenství bez problémů, kojení bych zvládla, zažila bych tu velkou lásku od prvního momentu. Nebo by to bylo ještě horší než u dcery. Taky se bojím, že čím déle to budu odkládat, tím spíš dcera zůstane jedináček. Muž by druhé dítě chtěl. Měla jste to některá podobně? Chtěla jsem se hlavně vypovídat…
Prosím anonym