Psychiatr či ne?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Myslím, že psycholog by prozatím stačil. Popovídáte si, a když to uzná za vhodný, pošle tě k psychiatrovi, aby ti tam něco předepsali. Mně hodně pomohla pravidelná sezení u psychologa - každý týden na hodinu. Nechtěla jsem nic brát, protože jednu zkušenost s práškama na nervy mám - byla jsem po nich oťáplá, zesláblá, unavená a nepoužitelná. Proto bych poradila i tobě raději psychologa, nejlíp ženskou, která už má dítě. A mmch. taky mám pocit, že občas blbnu (dokola přerovnávám skříně a upravuju prádlo 100× upravené). Když je člověk sám s dítětem, může se to stát. Držím ti palce, abys byla v pohodě. Nenapsalas, jestli hlídá občas někdo jinej, nebo jestli máš nějakej koníček, kterej děláš bez dítěte. To je podle mýho dost podstatný. Uvědomíš si, že se můžeš realizovat i někde jinde, a až dítě vyroste, budeš mít na co navázat.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Myslím, že psycholog by prozatím stačil. Popovídáte si, a když to uzná za vhodný, pošle tě k psychiatrovi, aby ti tam něco předepsali. Mně hodně pomohla pravidelná sezení u psychologa - každý týden na hodinu. Nechtěla jsem nic brát, protože jednu zkušenost s práškama na nervy mám - byla jsem po nich oťáplá, zesláblá, unavená a nepoužitelná. Proto bych poradila i tobě raději psychologa, nejlíp ženskou, která už má dítě. A mmch. taky mám pocit, že občas blbnu (dokola přerovnávám skříně a upravuju prádlo 100× upravené). Když je člověk sám s dítětem, může se to stát. Držím ti palce, abys byla v pohodě. Nenapsalas, jestli hlídá občas někdo jinej, nebo jestli máš nějakej koníček, kterej děláš bez dítěte. To je podle mýho dost podstatný. Uvědomíš si, že se můžeš realizovat i někde jinde, a až dítě vyroste, budeš mít na co navázat.
Když přijde chlap z práce, stará se o malého on, protože já se učím (dodělávám 3 vysoký školy) a dvakrát týdně si malého odpoledne na procházku bere tchýně. Koníčky rozhodně mám, ale není na ně moc času. Já si fakt občas připadám jak cvok. Někdy nejsem schopná nic moc ani dělat, jak se mi šíleně nechce a pak se ani nedokážu přemoct 
- Citovat
- Upravit
Ja si myslim, ze jsi naprosto normalni, jen je toho na tebe moc :-/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Když přijde chlap z práce, stará se o malého on, protože já se učím (dodělávám 3 vysoký školy) a dvakrát týdně si malého odpoledne na procházku bere tchýně. Koníčky rozhodně mám, ale není na ně moc času. Já si fakt občas připadám jak cvok. Někdy nejsem schopná nic moc ani dělat, jak se mi šíleně nechce a pak se ani nedokážu přemoct
Myslím, že by to chtělo trochu ubrat a bude to určitě lepší… máš toho moc, měla bys přehodnotit své priority - v tomto případě bych já osobně dala přednost dítěti a klidu doma před školou… školu doděláš třeba o rok později, ale u toho dítěte už se to nikdy nevrátí… případně, pokud budeš mít prioritu školu, tak bych si najala paní na hlídání a pomoc v domácnosti, abys mohla v klidu studovat a nemusela se zdržovat domácností a péčí o miminko… a pak by ses na něho mohla i víc těšit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pro zakladatelku - kdyz pujdes k psychiatrovi, tak urco skoncis po prvni navsteve s receptem na antidepresiva. jak uz tady je uvedene, lepsi by byl nejdrive psycholog, ze bys mela sanci se o svych problemech pobavit a je docela sance, ze se prijde na pricinu tvych stavu. i kdyz podle toho, co jsi napsala, tak budes pravdepodobne dost pretazena a telo ti to dava timhle zpusobem najevo.
- Citovat
- Upravit
@sinaja píše:
Pro zakladatelku - kdyz pujdes k psychiatrovi, tak urco skoncis po prvni navsteve s receptem na antidepresiva. jak uz tady je uvedene, lepsi by byl nejdrive psycholog, ze bys mela sanci se o svych problemech pobavit a je docela sance, ze se prijde na pricinu tvych stavu. i kdyz podle toho, co jsi napsala, tak budes pravdepodobne dost pretazena a telo ti to dava timhle zpusobem najevo.
To je taky pravda, já prášky moc nechci. Asi by to chtělo zvolnit, to jo, ale nevím jak. Budu muset o tom popřemýšlet.
- Citovat
- Upravit
Zakladatelko, každý psychiatr ti hned prášky nenapíše, ale bude ho určitě zajímat jestli jsi byla u psychologa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Myslím si, že by to psychiatra chtělo. Uleví se ti a nebudeš se tolik zbytečně trápit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nějakou vysokou bych přerušila - teď je čas, než začne další semestr, ne? a pak toho psychologa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Boriska - když mě už na každé chybí jen rok a když to přeruším, tak pak už budu platit a na to nemáme.
Poslyšte a k psychologovi musím mít doporučení od obvodní, nebo se můžu objednat jen tak?
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
@Boriska - když mě už na každé chybí jen rok a když to přeruším, tak pak už budu platit a na to nemáme.Poslyšte a k psychologovi musím mít doporučení od obvodní, nebo se můžu objednat jen tak?
když přerušíš, tak se to nepočítá do doby studia, to je něco jiného 
taky jsem něco doplácela a přerušovala před porodem dvojek, takže toho se neboj
Příspěvek upraven 30.01.13 v 10:24
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
K psychologovi běž, tím se nic nezkazí. Ale jít k dítěti a přitom mrčet „jen breč, mně je to jedno“ a toužit po tom, ať si tu obludu chvíli má na krku zase někdo jinej, mi přijde naprosto normální. Pozornost 24/7 je nesmírně stresující a hnusnými myšlenkami se člověk v podstatě odreagovává, aby neudělal hnusné věci. Kdyby na sociálce věděli, na co ve čtyři hodiny ráno myslím já, když k dítěti vstávám počtvrté za noc, již by u nás bušili na dveře 
- Citovat
- Upravit
@Boriska - to bych musela nechat všechny, jinak se to načítá do celkové doby studia. Nejlevnější semestr pak stojí 22 000 a na to fakt nemáme.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Potřebovala bych poradit, jestli moje problémy jsou na psychiatra či ne a mám to řešit nějak jinak. Připadám si, že asi neumím být šťastná a vymýšlím si sama problémy navíc.
Mám doma skvělého chlapa, který pracuje a pomáhá mi, stará se o syna. Doma malého klučíka, který je usměvavý a pohodový a hlavně zdravý. No a já i přesto nemám pocit štěstí. Tedy měla jsem ho, ale za poslední dva měsíce se nějak úplně vytratil a teď dělám blbosti. Včera jsem si např. sama sobě poslala sms z netu, že mě přítel podvádí, ale sama si nedokážu vysvětlit proč. K malému vstávám co dvě hodiny a i když spí, tak já nemůžu usnout. Po porodu jsem prodělala úplně ukázkovou laktační psychozu a i potom co se týče starosti o malého to není slavné. Tedy starám se o něj, to jo a rozhodně mu nechci ublížit, ale každou možnost, kdy ho můžu dát na starost někomu jinému, ráda využiju. Občas když brečí (jen vyjímečně) si říkám, jen ať brečí, že k němu nejdu. Nebo ať mě pořád neotravuje a hraje si sám atd. Nikdy ty myšlenky nevyústí v nějaký čin, malému se věnuju jak jen můžu a jsem na něho hodná, ale stejně si připadám vhodná k opravu. 
Co myslíte vy?