Rada ohledně psychických potíží

Anonymní
17.8.23 10:52

Rada ohledne psychickych potizi

Dobry den, rovnou na uvod bych rada, rekla, ze trpim hypochondrii, panickou poruchou a uzkosti. Trpim radou bolesti ktere jsou ruzneho puvodu a intenzity. Mesic me treba boli hlava, pak zacne bricho pak me boli oboji, pak to skoci na klouby, pak zase na hlavu, pak mi skubou svaly, pak me kde co brni, nebo svedi a tak porad dokola. Chodim pravidelne na preventivni prohlidky, na rehabilitace se zady, na psychoterapie. Navetsinu tech bolesti nezaberou analgetika. Vetsina tech bolesti spontane odezni a vrati se, kdyz si vzpomenu, ze uz me dlouho nebolelo treba bricho, vetsinou hned druhy den zacne. Ted posledni tyden me pali jazyk, jako kdyz se oparite, ale to se nestalo, pali a lehce mi mravenci i pusa. Nevim co mam delat, jestli se opet objednat k lekari, nebo si to pripsat jako dalsich priznak moji pochroumane psychiky? Je normalni, ze psychika dela ruzne bolesti, brneni a divne pocity? Mam pocit, ze uz me bolelo snad vsechno co v tele mam. Prohlidla u lekare, ale nikdy nic neodhali i pres to, ze ty bolesti jsou skutecne realne. Jsem si plne vedoma svych potizi a resim je, spise me neustale prekvapuje, ze me v podstate denne boli zas a zas neco noveho :D

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
680
17.8.23 10:55

Byla jsi i na CT vyšetření mozku? 8o Dala bych si a to brnění pozor v kombinaci s tím škubáním.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
17.8.23 11:04

@MermaidMotel ano ct mozku mi delaly na jare, bylo ciste

  • Citovat
  • Upravit
5993
17.8.23 11:17

Ano, tyhle projevy jsou normální, střídají se, zažila jsem to. Pokaždé se našlo něco nového, že jsem ani nevěděla že to může bolet. Největší strach jsem dostala když jsem se probudila s necitlivou tváří. Ono totiž když tě něco bolí tak ty příznaky neodpovídají pravé nemoci. Dokonce jsem 14 dní nemohla spát, nemohla jsem upadnout do klasického spánku, jenom jak bych to řekla ležela jsem ze zavřenýma očima. Dá se s tím bojovat, v první řadě tomu přestaň věnovat pozornost. Pokud si chceš o tom promluvit tak SZ.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
17.8.23 11:54

@mamule42 dekuji, ja mam ted strach, abych nemela treba mrtvici, kdyz me brni ten oblicej. Spat take nemuzu, ale ja se spis bojim, ze uz se neprobudim. No pokusim se nejak zamestnat.

  • Citovat
  • Upravit
10486
17.8.23 13:33

Radu asi úplně nemám, jen že jsem na tom dost podobně. Jediné co mi možná aspoň trochu pomáhá, odpoutat pozornost, což je ale neskutečně těžké. Dám příklad, mám už nějakou dobu problémy s nohami (křeče, sem tam bolest kloubů). Někdy mám tak blbý pocit, že mám strach, že druhý den se na nohy už nepostavím. Nicméně, odjeli jsme na dovolenou a sama to nechápu, ale já zvládla denně nachodit přes deset kilometrů a nic. Žádné záškuby, minimální bolesti. Předtím mě zase bolely zuby, vyšetřena asi pětkrát a stále bolely…bolet přestaly v době, kdy jsem si řekla, tak ať bolí já už stejně nikam nepůjdu. Nicméně od září začnu chodit na psychoterapii a ještě mi tedy jedná paní, sice ne psycholožka, ale fyzioterapeutka řekla jednu takovou větu…přitáhneme si přesně to na co neustále myslíme a je fakt, že pokud na danou věc tolik nemyslím, je to o dost lepší. Bohužel si přitáhnout můžeme jak pozitiva tak negativa. Chce se to prostě snažit přenastavit naší mysl, myslím že to bude běh na dlouhou trať, kór u nás panikařů, ale snad do té fáze někdy dojdeme. Hodně štěstí

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
17.8.23 14:08

@marinka5 diky za prispevek, mate pravdu, odpoutat pozornost je hodne tezke, ale zabira to. Vetsinou prijde jina bolest na kterou se zacnu soustredit a ta predesla odezni. I ja vam preji hodne stesti, at to zvladnete :kytka:

  • Citovat
  • Upravit
Svetluska55
17.8.23 17:26

..a na terapii jste rozklicovali, co ti ty problémy spousti? A nějaké strategie, jak to řešit?
Mně to upřímně připadá jako pekne rozjeta uzkostna poucha, ktera se bez psychiatra nikam nepohne..

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
17.8.23 17:37

Rozklicovali, jsem od detstvi uzkostnejsi typ, ve 22 jsem prodelala embolii a trombozu po ktere si nesu nasledky do konce zivota. To byl prvni moment kdy prisel nejaky vetsi strach, pak byl par let klid a dva roky zpet po covidu prisla prvni panicka ataka a s ni vsechno boleni a brneni. Chtela bych nasadit antidepresiva, ale to bych musela prestat kojit a na to nejsem pripravena.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
17.8.23 21:53

Ahoj, hlavně se tím moc nezneklidňuj. Bude to ještě horší. Já mám úzkostnou poruchu. A na začátku jsem taky měla takové šílené „stěhovavé“ bolesti, různé svalové záškuby atd. Vždycky jsem přemýšlela, co by to tak zrovna mohlo být a samozřejmě si člověk hned představí nějaké hrůzy. Užívala jsem necelý rok AD a chodila na psychoterapie, teď mám už asi 2 měsíce vysazené léky a po počátečním mírném zhoršení se cítím moc fajn. Pokud by ses přecejenom rozhodla pro AD, pro tebe jedině dobře. Dá ti to čas vyřešit bolístky na duši a pro tvé dítko to možná taky bude lepší. Matka v pohodě=mimčo v pohodě. Držím palce a věřím, že bude líp :srdce:

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

Krém

  • (4) + 140 recenzí

Dětská mast

  • (4) + 115 recenzí

K2 Complex

  • (4.8) + 80 recenzí

Poradna očního lékaře

Ikona - Vladimír Korda

MUDr. Vladimír Korda Ph.D.