Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Velryba černá píše:
Včera jsme s mužem po jedenácti letech vyrazili sami ven, pozval mne do kina. Přes prvotní nadšení jsem se cítila divně a on docela vypadal, že je na tom stejně. Chtěl mne vzít za ruku a nějak jsme ani nevěděli, jak na to, snažili jsme se najít a nastartovat společnou, ryze dospěláckou konverzaci, což pořádně drhlo. Původně jsme měli po filmu zajít ještě na večeři, ale spontánně jsme se shodli, že se nám nechce. Příčin je hned několik, tou zásadní bylo, že nám neměl kdo hlídat nejmladší dítě, jenom si říkám, co s tím. Jestli se k nějakému „jen my“ postupně donutit násilím nebo co s tím?
Tady se pořád někdo podivuje jak Prokop Diviš, že někdo nebyl někde bez dětí pár let. Všichni nemají za zadečkem ochotnou familii, nebo kamarády na hlídání. Já se třeba nedivim, máme to stejně. My teda byli sami po 5 letech poprvé od porodu prvního dítěte a první reakce byla taky divná
vlastně jsme ani jeden neuměli vypnout od myšlenky, co dělají děti doma
Podruhé už to bylo lepší, protože jsme vyrazili rovnou na festak, super varianta, doporučuji, je to jiný princip než jít na večeři, nebo jen do kavárny.
@Velryba černá píše:
@Midaku nemáme pro toto konkrétní dítě hlídání žádné, do školky nechodí, takže minimálně ono je s námi (nebo s jedním z nás) vlastně nonstop.
Tak si to hlídání zaplaťte. Nebo třeba reciprocni hlídání s kamarádkou, hodná sousedka… nebo tomu nejstaršímu potomkovi lehce plaťte. Bude mit brigádu a vy čas na sebe. Pokud je dostatečně zodpovědný, je to nejlepší řešení. Nikdy bych starší sourozence nenutila do hlídání, ale pojmout to jako brigádu, myslím, že by mohla být spokojenost na obou stranách. Anebo buďte spolu, když to dítě spí. My si večer pouštíme filmy, hrajeme deskovky, spolu brouzdame po netu… jo, není to večeře v luxusní restauraci, ale je to příjemně strávený společný čas bez dětí.
@Anonymní píše:
Tady se pořád někdo podivuje jak Prokop Diviš, že někdo nebyl někde bez dětí pár let. Všichni nemají za zadečkem ochotnou familii, nebo kamarády na hlídání. Já se třeba nedivim, máme to stejně. My teda byli sami po 5 letech poprvé od porodu prvního dítěte a první reakce byla taky divnávlastně jsme ani jeden neuměli vypnout od myšlenky, co dělají děti doma
Podruhé už to bylo lepší, protože jsme vyrazili rovnou na festak, super varianta, doporučuji, je to jiný princip než jít na večeři, nebo jen do kavárny.
Díky za reakci, takže se to každou další akcí zlepšovalo? Já mám právě dojem, že si ani nemáme co říct. Na děcka jsme moc nemysleli, dvakrát jsem mrkla na mobil, jestli někdo nevolal. Spíš jsem byla jako vygumovaná a vůbec nevěděla, co s tím.
@Midaku potomkovi nevadilo, že má trochu dohlédnout na mladšího sourozence.
@Velryba černá píše:
Díky za reakci, takže se to každou další akcí zlepšovalo? Já mám právě dojem, že si ani nemáme co říct. Na děcka jsme moc nemysleli, dvakrát jsem mrkla na mobil, jestli někdo nevolal. Spíš jsem byla jako vygumovaná a vůbec nevěděla, co s tím.
Tak nemůžu konkrétně za Vás mluvit, ale když to nebudete zkoušet, tak nebudete vědět. Určitě šance je vždy. Doporučuji právě prvně něco spíše zážitkového, akčního, abyste Is o tom mohli povídat a pak postupne něco klidnějšího, romantičtějšího. My klidasove vyrazili na festak no a pak jsme si o tom dokázali hodiny povídat a pak už to šlo.
@Anonymní píše:
Tak nemůžu konkrétně za Vás mluvit, ale když to nebudete zkoušet, tak nebudete vědět. Určitě šance je vždy. Doporučuji právě prvně něco spíše zážitkového, akčního, abyste Is o tom mohli povídat a pak postupne něco klidnějšího, romantičtějšího. My klidasove vyrazili na festak no a pak jsme si o tom dokázali hodiny povídat a pak už to šlo.
Zkusím vymyslet, co by nás bavilo, ono je toho společného prostě málo. Léty a starostmi to nějak vyšumělo nebo co.
@Velryba černá píše:
Zkusím vymyslet, co by nás bavilo, ono je toho společného prostě málo. Léty a starostmi to nějak vyšumělo nebo co.
Nevysumelo, jen Vás melou povinnosti a nemáte moc čas řešit sebe navzájem, protože tohle dítě chce tohle, támhle je potřeba udělat toto a člověk pořád jenom jede v módu co je potřeba udělat a co není hotovo. Já to znám velice dobře, m jsme ve strašnem zápřahu od rána do pozdních nočních hodin, kdy máme kolikrát čas si říct dobrou noc… Ale je potřeba myslet na vztah a hlavně se toho nebát. I když na začátku třeba komunikace chybí.
Hele s tím povídáním večer, ve všední den není vůbec energie a musíme se vyspat na další pracovní den. O víkendu jsme vyřízení také.
Kdy na to berete s malými dětmi čas?
@Anonymní píše:
Nevysumelo, jen Vás melou povinnosti a nemáte moc čas řešit sebe navzájem, protože tohle dítě chce tohle, támhle je potřeba udělat toto a člověk pořád jenom jede v módu co je potřeba udělat a co není hotovo. Já to znám velice dobře, m jsme ve strašnem zápřahu od rána do pozdních nočních hodin, kdy máme kolikrát čas si říct dobrou noc… Ale je potřeba myslet na vztah a hlavně se toho nebát. I když na začátku třeba komunikace chybí.
Samozřejmě pamatuji doby, kdy tomu bylo jinak, jezdili jsme spolu na výlety na kole, vyráželi jsme za lehčí turistikou, pravidelně nějaká ta večeře, kino. Prostě mi to včera přišlo fakt úplně mimo, tak mě právě moc potěšil příklad tvůj a tvého muže.
My to měli s manželem stejné, nové město bez možnosti hlídání a když jsme pak po letech vyrazili na večeři, bylo to takové na sílu a divné.
Po x-letech když už děti odrostly, tak spolu zase trávíme spoustu času sami a rozhodně si máme o čem povídat, velmi často odjíždíme na celý víkend. Neboj. Ono se to zas vrátí zpátky do normálu. Jste prostě v životním období, kdy se věnujete víc dětem a rodině, ale zas budete pár.
Mame desne zkecane děti, takže první půlhodinu rande (obvykle přesun z domu někam si užíváme ticha a mlceni).
Nicméně my se vodime za ruku běžné, když jsme spolu (když jdeme s dětmi na procházku, na nákup, na besídku ve škole).
@Velryba černá já to chápu. Asi to chce zkoušet a zkoušet. My byli sami bez dětí minulý rok poprvé po 3,5 letech. A teda rovnou přes noc a na koncertu. To bylo fajn
ještě jsme se sešli s kamarády, kteří nemají děti, což trochu pomohlo ten program udělat. Výjimečně máme krátké hlídání třeba na večeři. Jenže témata k hovoru jsou buď děti nebo manželova práce. Nic moc. Teď máme třetí, takže zase nic. A to už od začátku těhotenství není ani ten sex, takže hrozný
těším se na konec šestinedělí, že se vrátíme maličko víc k sobě. Teď jsme ani neslavili výročí svatby, protože prostě je toho moc. Večer padáme únavou. Holt máme náročné děti na spánek a hlídání není. Ale večery pro sebe máme. Děti usínají večer brzy. Jen chybí energie. Sednem k televizi a jsme mrtví. Teď měsíc po porodu, když se vidím v zrcadle, tak se mi chce brečet. No bude to těžký návrat zpět
chci zavést jeden hezký večer v týdnu. Vínko, pivo a něco dobrého večer k té telce. To by snad mohlo trochu pomoci. No a musím zhubnout a objednat si hezké oblečení. ![]()
@anavi13 tak u tebe je patrné, že máte chuť a energii, což je skvělé, my v tuhle chvíli nemáme ani jedno.
To mi připomnělo. Náš mladej měl noc ve školce, měli pyžamovou párty a polštářovou válku. Paní učitelka nám říká, že je to i dárek pro rodiče, aby si udělali hezký večer. Manžel mi říká… super, tak půjdeme do kina a na veču. Tak jsem mu na to odpověděla, jestli si myslí, že když dáme za lupeně 500 kč, tak se mi tam bude líp spát. Paní učitelka to slyšela, tak se mohla smíchy umlátit ![]()
@izabe jo, tak nějak to mám v plánu, ale ten zážitek byl prostě, jak to popsat, takový jakoby na sílu. Máš nějaká očekávání a pak je to spíš nějakým způsobem trapné.