Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Řešení vzteku u batolete
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
29.10.15 17:27
Řešení vzteku u batolete
Dobrý večer, ráda bych si vyslechla nézory ohledně řešení vzteku u batolete. Syn bude mít v lednu 2 roky a zatím podle mě nejsme v období vzdoru, ale jen takové to běžné vztekání malých dětí. Jde mi o váš názor na to, jakým způsobem to řeším. Pokud se vzteká přes den, tak prvně vysvětluji, pokud to nezabere, tak se ho zeptám, jestli se chce jít vztekat za dveře, na to vždy odpoví ne a přestane. Zatím byl za dveřmi 2× cca do 1 minuty. Jinak řeším vztekání týkající se spaní (večer a v noci). Prvně chvilku uklidňuji, že teď se spinká atd., pokud se i nadále vzteká, tak řeknu, že teda půjdu pryč, že potřebuji spinkat. To se vždycky hned uklidní. Jde mi ale o to, jestli mu tím nemůžu ublížit - jestli se budeš vztekat, půjde maminka pryč, mám pocit, že ho tím zrazuju, ale je to jediné, co zabere, jinak by prostě ječel a ječel… Tak nevím. 
Jinak lásky má dost, spí se mnou v posteli, ještě ho kojím, hodně nosím… Děkuji za přečtení a váš názor. 
Ustupovat mu nechci a nechat vyřvat nejde, po pár minutách se pozvrací. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
sad 1
29.10.15 17:36
Dle zdejších budu za tyrana, ale u nás funguje to, že ji pošlu pryč do vedlejšího pokoje (ve dne), a pokud se vzteká večer, to bývá výjimečně, odcházím a nereaguji, dokud se neuklidní. Přitom říkám, přijď nebo přijdu, až budeš normální. Je to čím dál lepší, mám jinak hodnou a poslušnou holku, která je pořád zahrnována objetím, láskou a pořád mi říká, jak mě má ráda, objímá mě. Dnešní doba ale výchově a vymezeným hranicím příliš nepřeje a takoví rodiče jsou tyrani, tak se připrav na bojovku v tomhle tématu. Trend je nechat si skákat dítě po hlavě a skákat jak píská. Řiď se svým vlastním rozumem, to je nejlepší. U nás i přes lásku k dcerce prostě nevelí doma ona, ale my. To se ale příliš nenosí. Já ale nesnáším zparchantělé a rozežrané děti, takže u nás je to takhle.
- Citovat
- Upravit
29.10.15 17:42
Ahoj…mam presne stejne stareho syna a u nas nejlip zabrala ignorace…kdyz nema herec divaky, tak ho po chvili to divadlo prestane bavit…a kdyz uz to jednou za cas opravdu s tim vztekanim prehani, tak mu jako spravna tyranka lipnu jednu na zadek a poslu ho do pokojicku se uklidnit..ted uz to ale neni ani treba, kdyz dostane zachvat vzteku, tak si sam bezi rvat do pokojiku a za chvili uz odtad slysim smich. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 17:43
@zuzanx Já bych si klidně o období vzdoru dovolila mluvit.Co to období vlastně je? Dítě si začíná uvědomovat samo sebe a snaží se prosadit svoje. Což se mu málokdy povede. V jeho věku ještě neumí zvládat emoce, všechno se to teprve učí. Ty řekneš NE, on ale chtěl ANO a tak o sobě dá patřičně vědět. Přejde to zaujmutím jiné věci, Tvými klidnými slovy, kterými s ním mluvíš. Myslím, že to děláš dobře a víš to. Potřebuješ jen vědět, že někde neděláš chybu. I když malému budou 2 roky, je to pořád ještě prťous, tak to tak ber. Nebazíruj na blbostech typu, aby jsi Ty měla vždycky pravdu, protože jsi máma, ale važ slova co všechno po malém chceš, aby to byly důležité věci a za tím si stůj. Je to Tvoje dítě, tak přistupuj hlavně srdcem a ne tím, co radí jiní. Neznamená, že když na sousedovic Pepíka zabírá třeba…nechat vyřvat…,že to tak bude i s Tvým dítětem. Hlavně, když Tvoje dítě uvidí a naučí se, že mu umíš naslouchat, bude i jednou ten váš společný život o něčem jiným, než jen o tom..„zavři už konečně pusu“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sad 1
29.10.15 17:45
Jo, to jsem taky zapomněla napsat. Když to nejde v klidu, to je tak 1 x za měsíc, taky ji plesknu po zadku a po 3 minutách je klid. Ale je fakt čím dál lepší. Zvýšený hlas nebo něco takového už je spíše výjimka.
- Citovat
- Upravit
29.10.15 17:53
Řekni mu něco typu
Já vím, že se zlobíš, protože ještě nechceš spinkat. Ale už je potřeba být v postýlce, abychom si ráno zase mohli hrát. Když křičíš, bolí mě uši, tak tu nemůžu být.
V tom žádnou zradu nevidím.
Vlastně ji nevidím ani v tom úvodním příspěvku, ale třeba pak budeš mít lepší pocit… a to je taky důležité.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 17:53
Jenže milé maminky, když se vzteká 5 ti leťák, je to o něčem jiném, než když to udělá dvouleté dítě. Neříkám, že se nenaučí i ten 2 leták, že když spustí, že bude najednou samo, ale jde spíš o to, jestli já jako rodič jsem ochotná tomu prckovi pomoct něco řešit nebo ho alespoň odpoutat od daného problému a převést jinam. Taky nesnáším roztlemené děti, které nic nebaví a jen a jen ječí, ale většina problému, má svůj důvod. Tím, že za ním zavřu dveře, mu dám najevo, že ted mě mé milé dítě nezajímáš. Až se uklidníš a budeš hodné, budu zas milující matka a můžeš tu být se mnou? A ted zas do mě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 17:57
@sad 1 @klafina123 @Terka1603
Syn je navíc velká citlivka a mamánek, takže být beze mě je pro něj asi to nejhorší. Jde mi o to, že musí pochopit, že nemůže vše a že v noci se nekřičí, že ostatní chtějí a potřebují spát. Je mi jasné, že ostatní k němu tak tolerantní a vlídní jako maminka nebudou, tak musí pochopit, že pokud bude dělat „nepřijatelné chování“, tak na něj budou ostatní (nemyslím rodinu atd, ale třeba ve školce, škole, práci atd.) hnusní a nebudou ho mít rádi. Nechci mu ublížit tím, že odejdu, ale taky nechci, aby z něj byl spratek, který pak v životě těžce narazí a až zjistí, že nemůže být po jeho. Tyhle dvě věci se ve mě prostě bouchají no.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 18:05
@sad 1 jsem taky tyranka 
dítě posílám křičet do jiného pokoje, taky si u nás občas od plic zařvu pro změnu já, v krajním případě, kdy ubližuje mně, psovi nebo sobě, plácnu, na tohle nezabírá nic jiného. Mám mega vzteklouna, já vím, že je to dítě, že hledá hranice, ale vesměs moje milovaná princeznička vyvádí bezdůvodně, kolikrát ani nestačím nic říct, jinak když jede desetkrát denně své sebedestruktivní činnosti, plus dalších deset záchvatů doma a další venku, v obchodě, u doktora, tak to opravdu kolikrát nedávám zakladatelko, nemyslím, že bys někde dělala extra chybu. Já občas taky tohle řeším, jestli to nešlo jinak. Ale na dceru domlouvaní nezabírá, klidné rozmlouvaní a vysvětlování, odvádění pozornosti zabere tak dvakrát ze sta případů. Jak se do toho pustí, nejde to zastavit 
tak to přežijte ve zdraví, u nás už v tom frčíme přes rok ale musím říct, že čím víc rozumí a chápe a mluví, je to o kapánek lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 18:18
@klafina123
Nikdy jsem syna nenechala vyřvat, jak píšu, za dveřmi byl za celý život 2×, jednou asi minutu, podruhé cca 10 vteřin. Pořád mu vše vysvětluju, rozhodně to není ve smyslu, ted řveš, tak tě nechci, přijď, až se uklidníš. Na to jsem jednou četla pěkný příspěvek. „Představ si, že přijdeš domů z práce, kde na tebe řval šéf, tak to začneš naštvaně a vztekle říkat manželovi a ten tě zastaví, a říká nene, ted tě nebudu poslouchat, přijď za mnou až se uklidníš.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 18:24
@zuzanx píše:
@sad 1 @klafina123 @Terka1603
Syn je navíc velká citlivka a mamánek, takže být beze mě je pro něj asi to nejhorší. Jde mi o to, že musí pochopit, že nemůže vše a že v noci se nekřičí, že ostatní chtějí a potřebují spát. Je mi jasné, že ostatní k němu tak tolerantní a vlídní jako maminka nebudou, tak musí pochopit, že pokud bude dělat „nepřijatelné chování“, tak na něj budou ostatní (nemyslím rodinu atd, ale třeba ve školce, škole, práci atd.) hnusní a nebudou ho mít rádi. Nechci mu ublížit tím, že odejdu, ale taky nechci, aby z něj byl spratek, který pak v životě těžce narazí a až zjistí, že nemůže být po jeho. Tyhle dvě věci se ve mě prostě bouchají no.
Zuzko neboj, s přístupem jaký máš, z něj určitě spratek nebude. Až bude malý ve školce, bude už jeho chápání o něco dál, než je ted. Krom jiného, většina dětí, které doma tyranizují hlavně maminky, si to k cizím nedovolí. A ono to občasné naražení je pro život taky potřeba. Důležité pro dítě je, aby vědělo, kam si má jít pro utěšení, pohlazení nebo vyplakání, když náhodou něco takového přijde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 18:25
@zuzanx píše:
@klafina123
Nikdy jsem syna nenechala vyřvat, jak píšu, za dveřmi byl za celý život 2×, jednou asi minutu, podruhé cca 10 vteřin. Pořád mu vše vysvětluju, rozhodně to není ve smyslu, ted řveš, tak tě nechci, přijď, až se uklidníš. Na to jsem jednou četla pěkný příspěvek. „Představ si, že přijdeš domů z práce, kde na tebe řval šéf, tak to začneš naštvaně a vztekle říkat manželovi a ten tě zastaví, a říká nene, ted tě nebudu poslouchat, přijď za mnou až se uklidníš.“
Já ale o Tobě nepsala. Mě se naopak Tvůj přístup líbí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.15 18:35
@Janha kdyz jsi u toho doktora…tam to vylozene nesnasim…jak na nas neprijde rada do 10ti minut, tak se milacek zacne nudit a posleze vriskat…vsichni cumi..no tak ja v klidu domlouvam…to samozrejme nezabira a nemuzu ho poslat do svyho pokojiku…a na zadek mu tam dat taky nechci…tak dal domlouvam. Pak uz jsem zpocena jako prase-to uz vetsinou lidi krouti hlavou co je to za spratka…a do ordinace pravidelne vchazim ruda a propocena, dite flekate od revu a s nudli u nosu…uz aby z toho vyrostl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
brko
29.10.15 19:37
@zuzanx ahoj, myslím si, ze když budeš odcházet z místnosti, tak ho vlastně nutís, aby potlačoVal své pocity. Já vždycky čekám-čekala jsem, až vztek pomine, ale přitom jsem byla u dítěte s nachystanou náručí, kdyby potřebovalo. Vztekání při uspavani neznám-malá usíná u prsa během starší syn svého času taky neměl extra problém. Takže za mě-nezakazovat vztekání, být dítěti nablízku, po odeznění se k tomu nevracet. Držím palce.
- Citovat
- Upravit
brko
29.10.15 19:56
@klafina123 píše:
Jenže milé maminky, když se vzteká 5 ti leťák, je to o něčem jiném, než když to udělá dvouleté dítě. Neříkám, že se nenaučí i ten 2 leták, že když spustí, že bude najednou samo, ale jde spíš o to, jestli já jako rodič jsem ochotná tomu prckovi pomoct něco řešit nebo ho alespoň odpoutat od daného problému a převést jinam. Taky nesnáším roztlemené děti, které nic nebaví a jen a jen ječí, ale většina problému, má svůj důvod. Tím, že za ním zavřu dveře, mu dám najevo, že ted mě mé milé dítě nezajímáš. Až se uklidníš a budeš hodné, budu zas milující matka a můžeš tu být se mnou? A ted zas do mě…
Vidím to podobně. A co považuji opravdu za selhání tak plácani po zadku. Proč? Za to, ze projevuje emoce? Mně přece také manžel jednu nevybombí, když se rozzlobim, nebo když třeba pláču… . Nebo to známé- já tě nechci, když se vztekáš. na to už ani nemám slov. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
