Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Rozvod a malé dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
18.12.12 14:11
Rozvod a malé dítě
Prosím o radu. Jsem s manželem už skoro 15let (z toho 5let jsme svoji) a máme 2,5letou dceru. Vztah nám již bohužel dlouhou dobu nefunguje 
. Před malou se jakžtakž držíme, ale není to ono. Několikrát jsme se pokoušeli náš vztah zachránit a oživit, ale vždy to vydrželo jen chvilku a zase přišly hádky. Manžel je dobrý člověk, ale já už s ním nedokážu a možná ani nechci dál žít. Chvilek, kdy je nám spolu dobře je čím dál tím míň. Netěším se na něj až přijde domů z práce, atmosféra je neustále napjatá. Chci se rozvést. Bohužel nemám dost odvahy. Manžel je docela dobrý otec a já o něj nechci dceru připravit. Jak jí mám vysvětlit, že už tatínka nemám ráda a nechci s ním dál bydlet 
Nechci, aby naším rozchodem trpěla dcera, ale taky nechci sama trpět v nefunkčním vztahu. Máte někdo zkušenost s tím jak takto malé děti snášejí rozvod? Děkuju
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.12.12 14:33
Pro moje děti byl odchod od tatínka vysvobozením. Ale ten náš chlastal a kopal do mě, vyhodil nás n noc z bytu… takže trošku jiná situace. Tvoje důvody chápu, i když se mi zdají být malicherné ve srovnání s mými. Ale tím je nikterak neznevažuju a rozumím ti. Jen poradím - zkus si to všechno nechat projít hlavou, opravdu je život s ním tak nesnesitelný? Myslíš si, že když si najdeš jiného, tak problémy nebudou… Zevšedněli jste si a je to asi normální, ale na tomhle se dle mého názoru dá pracovat a vztah zachránit. Nepoddávej se těm negativním myšlenkám, zkus si ho neprotivit… až malá vyroste, zase se bude líp třeba. S příchodem dítěte se všechny vztahy posouvaají jinam… Já bych zkusila vydržet a snažila bych se pro záchranu udělat maximum. HOdně štěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.12 14:38
Odpověď na otázku - jk to zvládají děti? Záleží na vás, jak rozvod pojmete. U náns hodně pomohlo to, že jsem o tatínkovi mluvila moc a moc hezky, snažil se vysvětlit, že když nemá rád maminku, tak to neznamená, že by neměl rád je… Snažím se, aby se s tátou vídali co nejčastěji, je u nás obden a děti si zvykly, že u nás táta nebydlí ale jezdí k nám „na návštěvu“. Je mi líto dětí, kde si rodiče ani neodpoví na pozdrav, děti si předjí před barákem jako kus hadru, probíhají scény, pláč, nadávky… Hodně záleží hlavně n rodičích,, jak ten rozchod pojmou a zda jim půjde víc o dobro dětí, než o svoje vlastní… Je to ale hodně těžké usmívat se na někoho, kdo ti ublížil… s tím se smiř.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.12 14:51
Děkuji za názor. Je pravda, že naše problémy nejsou kdovíjak závažné - jde o každodenní starosti, ale je jich moc a já už kvůli kravinám nemám chuť a sílu se radovat ze života. To samozřejmě vadí manželovi - říká, že jsem pořád otrávená a nevšímám si ho. Má pravdu, ale já se nemůžu smát, když se cítím nah…o. Je to začarovaný kruh a já nevím jak z něj. Ani nevím, jestli o rozvod stojím, jen vím, že už takhle dál nemůžu. Nevím, jak to spravit. Byla jsem i v poradně, hezky jsem si popovídala a to bylo všechno-svoje problémy si prostě musí každý řešit sám. Já už ale nevím jak a chuti něco změnit s každou hádkou ubývá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Táta Pavel
18.12.12 14:52
Aha, takže jak to děti zvládají. Zkusme teoretickou cestu rozumného rozvodu, kdy se oba rodiče jakž takž dokážou domluvit a oba mají zájem o to, aby dítě bylo s ním. Takže to povede na střídavou péči, dítě se bude stěhovat z jednoho místa do druhého po týdnu, rodiče jí opatří otčíma a macechu, případně další konkurenční spratky. Ty si stejně nepomůžeš, protože další chlap bude jak přes kopírák, budeš se ve vztahu dopouštět těch samých chyb a vztah možná skončí stejně nebo ještě hůř. Tak to je ta lepší perspektiva.
Ta horší: servete se s manželem jako koně o děti a o majetek, budete si přes dítě vyřizovat účty, utratíte statisíce za právníky, abyste dosáhli téhož, akorát budete všichni včetně dítěte na antidepresivech, totálně rozvrácené vztahy včetně širší rodiny a 16 let konfliktního života před sebou, dítě budete vystavovat rozhodování, jestli má raději maminku nebo tatínka, na svou svatbu nebude vědět, koho pozvat, tak vás radši oba pošle do řiti. A jesti si teď říkáš, že jste přece civilizovaní lidé, tak to Roseovi byli před konfliktem taky.
Takže holka, nedráždi osud. Máte nádherné, zdravé a chytré dítě, které je vaší společnou odpovědností, vy jste se navzájem vybrali za jeho rodiče, tak seberte zbytky své odpovědnosti a veškerou energii a finance, které byste utopili v mnohaletém konfliktu, věnujte na obnovu a oživení vztahu. A i kdyby se to nepovedlo, během toho minimálně dvouletého intenzivního úsilí s odborníky, psychology, poradci, mediátory, sexuology se toho o sobě naučíš tolik, že pro další vztah budeš lépe vybavena. Je strašné vidět, jak lidi, kteří nemají v podstatě problém, si ho sami vytvoři. Takže vezmi rozum do hrsti a začni skutečně intenzivně pracovat na záchraně vztahu. A vím, o čem mluvím.
- Citovat
- Upravit
Táta Pavel
18.12.12 14:58
@petae píše:
Děkuji za názor. Je pravda, že naše problémy nejsou kdovíjak závažné - jde o každodenní starosti, ale je jich moc a já už kvůli kravinám nemám chuť a sílu se radovat ze života. To samozřejmě vadí manželovi - říká, že jsem pořád otrávená a nevšímám si ho. Má pravdu, ale já se nemůžu smát, když se cítím nah…o. Je to začarovaný kruh a já nevím jak z něj. Ani nevím, jestli o rozvod stojím, jen vím, že už takhle dál nemůžu. Nevím, jak to spravit. Byla jsem i v poradně, hezky jsem si popovídala a to bylo všechno-svoje problémy si prostě musí každý řešit sám. Já už ale nevím jak a chuti něco změnit s každou hádkou ubývá
Jestli máš moc starostí, tak je prostě neměj, základem duševní hygieny je naložit si jen tolik starostí, kolik zvládneš v pohodě a s úsměvem. Pár praktických rad:
Nikdy nedělej naléhavé věci dříve než věci důležité!
Největší pozornost a úsilí věnuj tomu, co je pro tebe nejdůležitější.
Jednoznačně si seřaď priority, tj. co jsi ochotna obětovat pro něco důležitějšího a podle toho si zorganizuj život.
Tohle pro začátek bohatě stačí.
Víš, co je paradox - ty píšeš, že máš moc starostí, a plánuješ si přidělat tak obrovskou starost, že se z toho budeš hroutit. Chápeš? Máš pocit, že nejsi šťastná kvůli banálním starostem a doufáš, že budeš šťastná, když si uděláš starosti obrovské? Pravda, pak ty banální starosti tak nebudou vidět.
Příspěvek upraven 18.12.12 v 15:34
- Citovat
- Upravit
18.12.12 15:01
Přestože bych to viděla na tu lepší variantu rozvodu, o které píšeš, tak přesně toho se bojím. Proto se už po několikáté zase připlazím zpět a budu čekat, jak dlouho bude mír trvat tentokrát. Jak dlouho se to ale dá vydržet??? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.12 15:03
@Táta Pavel 
Líp bych to nenapsala.
@petae Chápu, že nejsi šťastná, ale rozvodem problémů přibude. Nebude lepší energii a peníze vrzit do záchrany vztahu?
Držím ti palce ať se to srovná. Máte malé dítě, počkej až začneš chodit do práce přibudou jiné starosti… bude líp! Nebo si pořiďte druhé. Nebudeš mít čas myslet na kraviny 
(Myšleno s nadsázkou 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.12 15:07
Díky. Někde uvnitř vím, že máte pravdu. Moc hezky jste shrnuli moje myšlenky. Jen mi přijde, že nedělám nic jiného než zachraňuji vztah a nemám čas se radovat z dcery a ze života Oba se snažíme vztah, který byl dříve nádherný, zachránit, ale nikam to nevede a sil ubývá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.12 15:09
Nebo si pořiďte druhé. Nebudeš mít čas myslet na kraviny (Myšleno s nadsázkou )
(Myšleno s nadsázkou )
a víte oněkom, kde to funguje??? Spíš bych skončila v bohnicích
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Táta Pavel
18.12.12 15:32
@petae píše:
Díky. Dodali jste mi zase trochu motivace, abych bojovala.
Bojuj i s pomocí odborníků, neboj se toho. A vyčleň si čas, kdy se budeš věnovat obnově vztahu, studiu komunikace, apod. A vyčleňte si čas, kdy nebudete řešit jedinou starost, třeba neděli dopoledne, žádné vaření, žádný úklid, všechno zapomeňte a vyražte na výlet, za známými, do restaurace, hrajte si s dítětem a nic jiného prostě nedělejte, jen buďte spolu a v pohodě. A tohle fakt důsledně dodržujte.
- Citovat
- Upravit
18.12.12 15:39
Musim rict, ze neznam moc lidi, co by se rozvedli a byli pak stastnejsi nez byli v manzelstvi…
ona ta predstava je pekna - moc zase svobodne dychat, jak se rika. ale prvni jsou leta rozvodovych stani a manzela stejne z zivota nesmazes - pokud spolu mate dite, tak jste stejne k sobe vazani navzdy.
jestli se v tom vztahu utapis, tak zkuste spolu nejakou radikalni zmenu. neco co by vas oba zase nakoplo - prestehovat se, dat se spolecne na nejaky sport, ktery jste nikdy ani jeden nedelali.
hlavne nezachranujte ale vztah dalsim ditetem! pokud je ve vztahu neco nalomeneho, tak stres kolem ditete to dolomi vetsinou spolehlive…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.12 15:41
@Táta Pavel
Líbí se mi tvé komentáře, je vidět, že víš o čem mluvíš (což mě mrzí) a to mi ohromě pomohlo. Kéž by to bylo tak jednoduché, jak říkáš. Odborníky jsem popravdě celkem rychle vzdala - narazila jsem na mladičkou psychložku, která nebyla vdaná a neměla děti a mě přišlo, že bych mohla radit spíš já jí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Táta Pavel
18.12.12 15:56
@petae píše:
@Táta Pavel
Hledej dál, i mezi psychology jsou debilové a hvězdy, jako mezi řemeslníky. Doporučuju spíš chlapa, dodá ti chlapskou zpětnou vazbu. A i když to nebude génius, jen to, že budeš muset formulovat problém, promýšlet ho, hledat argumenty, ti dost pomůže. Užitečné jsou i typologické psychotesty, které vám oběma mohou hodně prozradit na sebe i partnera, jak uvažuje, jak cítí, co potřebuje. Ale hlavní, co podle mě potřebuješ, je time management a komunikace. Tj naučit se organizovat čas a aktivity podle reálných priorit, k tomu více rozumět, jak komunikovat, jak předávat sdělení, jak ho přijímat a rozumět, jak má komunikaci nastavenou partner.
Rozhodně to není jednoduché, je to dřina, ale je to dřina ve věci, která je pro všechny zúčastněné na prvním místě, nebo by být měla.
Jednu perličku pro pobavení, jak někdy funguje komunikace:
Situace: maminka něco chce po dítěti, dítě neposlouchá. Otec přítomen, nezasahuje, reakce maminky: jsi tu na hovno, kdybys tu nebyl, bylo by to lepší, s ničím mi nepomůžeš.
Po chvíli stejná situace, otec řekne dítěti, že má poslechnout, dítě okamžitě poslechne. Reakce matky: jak mě má poslouchat, když shazuješ mou autoritu, nic mě nenecháš samotnou udělat, ponižuješ mě před dítětem.
Po chvíli stejná situace, otec se zeptá matky: mám do toho zasahovat? Odpověď matky: jsi snad úplně blbej, že nevíš, co máš dělat?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Výživné na dítě celiaka
- 05.04.21
- marci adámková
Jak je to s alimenty u střídavé péče?
- 25.03.21
- Anonymní
