Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Rozvody
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
7.6.24 23:14
Rozvody
Může můj ex-manžel zakázat hlídat děti mému novému příteli?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.6.24 07:16
@Alena225 píše: Více
A jak by se libilo zobe, kdyby tve dite hlidala zena, kvuli ktete se chap rozvedl. Tohle je tezke, ale zakazat to podle me nemuze
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.24 07:26
@Alena225 píše: Více
Myslím si, že nemůže.
Děti jsou bohužel hračkou dospělých a musí snášet jejich šílené nápady, např. být hlídány novými nabíječi atd.
Jak ho znáš dlouho, není to nějaká pochybná existence, co by je bila nebo sexuálně obtěžovala?
Než bych ho pustila samotného k dětem, důkladně bych ho prověřila a bylo by to jen v případě, že děti s tím souhlasí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.24 07:34
Proč se partnerovi ženy říká nabiječ a to vždy a nebo jen někdy? a má to nejaký význam nebo to má někomu ublížit a nebo jen to vyjadřuje vztek toho, kdo je opuštěn?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.24 08:17
@Alena225 píše: Více
Ne nemůže, stejně jako ty nemůžeš zakázat jemu, aby děti hlídala jeho přítelkyně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.24 09:20
@Alena225 píše: Více
Záleží na tom, jakou máte úpravu. V případě, že by měl exmanžel děti svěřené do péče a ty jsi měla upraven styk, pak je přípustný i výklad, že by se tvůj přítel o dítě starat neměl, rozhodně ne pravidelně bez tvé přítomnosti. Ale pokud máš dítě v péči (střídavé, nebo pouze v tvé péči), pak ti zákon umožňuje pověřit péčí a dohledem tvého přítele a exmanžel do toho může kecat pouze pokud by to ohrožovalo zdraví nebo život dítěte. A ještě to není vůbec jednoduché.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.6.24 00:57
Chci se rozvést, ale bojím se
Milé maminky,
píšu si k vám o povzbuzení k rozvodu a doufám, že se mi ho dostane.
Je mi 36, vypadám na 30 a cítím se na 25. Jsem atraktivní, ale mám už dlouho manžela, se kterým od mého prvního otěhotnění nic není. Dodnes nevím, proč. Ale je ubíjející mít sex jednou ročně. Pokaždé, když jsem se pídila po vysvětlení, tak se mi ho nedostalo. Buď je to proto, že fyzicky ho sice přitahuji, ale duševně odpuzuji… nebo odpovídá rádoby vtipem, jako že to budeme dělat je o adventu, a takové nesmysly, které mě akorát uráží.
Nejen z těchto důvodů se chci už strašně dlouho rozvést. Chybějící intimní život není bohužel jediné negativum. Manžel se ke mně i hnusně chová. A bohužel i před dětmi, kterým teď v létě bude 3 a 5. Ve zkratce mě před nimi permanentně uráží („máma není schopná…“, „nikdo tu neuklízí“, „máma nedělá nic pořádně“, „chudáčku, máma si s tebou neví rady“, „máma zase neudělala jak jsem jí říkal“, „máma neumí komunikovat“, „máma se do svých 35 nenaučila…“, „máma neumí myslet“ „máma nemá mozek“… „, "vaší mámu bych nejradši vystřelil na Mars“, „Máš správný otázky, ale bohužel na většinu z nich asi maminka nebude mít odpověď…“ „máma je dítě jako vy“, „Seš tupá“, „Drž hubu!“ „máš IQ mentálně retardovanýho“, „jet s tebou na výlet je utrpení, žít s tebou je utrpení…“, „mám tě plný zuby!“ atd…
Jeho chování je až psychopatické, ale nemohu ho tady více popisovat. Je hodně cholerický a prakticky se ke mně chová jen dvojím způsobem-buď se rozčiluje a nadává (a mlátí věcmi), a nebo mě ignoruje (večer ani neřekne „dobrou“ a prostě se rovnou zavře; naše komunikace je omezena na provozní minimum). Když už se (jak jsem psala jednou ročně) stane, že na mně vykoná svou výjimečnou potřebu, nerespektuje ani, zda je to riskantní-takže takhle se na podzim loňského roku stalo, že jsem musela na chirurgickou interrupci. Protože třetí dítě s ním fakt nechci. Zážitek to byl velice nepříjemný a dodnes ho nemám zpracovaný (dostalo mě, že mě v tom ani nijak nepodpořil, dokonce to ani neplatil). Ale není čas se vracet.
Starší dítě jeho zlé chování vůči mně vnímá a komentuje výroky jako „mamí, až na tebe zase táta bude zlej, tak se musíme schovat.“, „mamí, já už nikdy nechci vidět, aby ti táta říkal, že seš prase.“ apod.
Když jsem manžela prosila, ať se krotí alespoň před těmi dětmi a nemluví o mně takto, jeho odpověď je, že pravda se říká. Rozvést se zásadně nechce. Vyjádřil se tak, že je se mnou jen kvůli dětem, a že to musí kvůli nim vydržet. A jestli odejdu já, bude to moje odpovědnost, že jsem rozbila rodinu (tahle myšlenka mi od něj přijde naprosto nehorázná, ale je mi jasné, že když to udělám, bude mě to hlodat).
Od rozvodu mě odrazuje jednak strach o naši finanční situaci-že děti nezvládnu uživit (ještě si dodělávám VŠ a pomoc rodičů (ani jinou) mít nebudu). Dlouho mě také odrazovala střídavá péče, ale to jsem dejme tomu za poslední dobu přehodnotila s tím, že alespoň bych měla čas si od dětí odpočinout (miluji je, ale jsou to čerti) a věnovat se studiu. Co mě ale děsí víc než čas strávený bez dětí, jsou otázky dětí. Hlavně staršího dítěte. Ještě donedávna jim otec byl upřímně úplně jedno. Tím, že se jim nevěnuje, jim ani nikdy nechyběl, když jsme třeba byli u babičky, nikdy se na něj nezeptali. Teprve před pár měsíci se to změnilo a starší dítě se na něj už začíná ptát, začíná ho taky řešit. Jednou jsem před ním jen tak (zkušebně) nadhodila myšlenku, že když bude táta na maminku zlej, že maminka bude chtít bydlet u babičky. Vyděsilo mě, jak protestoval a trval na tom, že chce, aby táta byl s náma. Tak si říkám, že později neustojím otázky jako „proč nemůžeme bydlet doma“ nebo „proč nemůže táta bydlet s náma“ apod.
Tak se peru sama se sebou, se svou zbabělostí udělat radikální krok a čelit nepříjemným věcem (soudní proces s manželem bude psycho, to je mi jasné už teď, je to nebezpečný nepřítel a já narozdíl od něj nebudu vyzbrojena schopnými právníky),ale s kýmkoli z okolí se o tom bavím, všichni mi vždy nezávisle na sobě řeknou, že nejlepší je odejít co nejdřív, dokud ještě děti nejsou školou povinné a jsou jen v tomhle školkovém věku - že později to bude mnohem horší. Cítím se ještě mladá na to, abych dožila takto. A hledat si milence, to by sice asi šlo, ale nemám na to koule.
Věcí v mém životě, které by to celé dokreslily, je víc, ale nemůžu psát všechny podrobnosti, aby nebyl můj příběh poznatelný pro okolí.
Předem moc děkuji za vaši radu.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Výživné na dítě celiaka
- 05.04.21
- marci adámková
Jak je to s alimenty u střídavé péče?
- 25.03.21
- Anonymní
