Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Prostě Vodnář píše:
Na tom není nic špatného, říká se tomu svoboda. I vztah bude trvanlivější, neboť se na sebe těšíte. A když by náhodou přišla depka ze samoty, tak není problém zvednout zadek a vypadnout do společnosti. Ale opačně, když přijde depka ze společnosti, tak zvednout zadek a vypadnout do samoty, to už tak jednoduché není. Člověk by musel říct, vysvětlit atp. A stejně by to té ženské v hlavě vrtalo a možná by tu o tom vznikla i nějaká diskuze. Myslím si, že tento stav prodlužuje i život.
Naopak, život o samotě a absence blízkých vztahů život zkracuje. Leda by byl vyrovnaný životem v blízké komunitě lidi, například nějakým náboženským spolkem. A případný vztah určitě nebude trvanlivější, naopak se to spíš hodí pro krátkodobější a povrchnější vztahy.
Žiju sama čtyři roky. Je mi 38. Nedokážu si představit, že bych ještě někdy sdílela s někým domácnost. Chápu Tě.
Neřešila bych. Jestli plánuješ děti, budeš/te potřebovat dva byty - jeden rodinný, tam bude hospodařit žena, a druhý budeš mít na práci a jako svoje zázemí, kam se kdykoli můžeš „nenápadně schovat“.
Takže ty 3M z vedlejší diskuse bych případně použila na nějaký šikovný byt, který můžeš zatím pronajímat a později by sloužil tobě.
Žiju sama 8 let, zvykla jsem si a neměnila bych. Povahou jsem spíš solitér, ale i tak jsem nikdy žít sama nechtěla, prostě k tomu došlo a stalo se kouzlo. Můžu cokoli, kdykoliv, kamkoliv, nikdo nekouká, co dělám nebo nedělám. Společnost mám ráda, ale taky jsem ráda, když za mnou zapadnou dveře a nikoho nevidím. Já teda nehledám vztah, spíš mi vyhovuje něco jako důvěrnější přátelství 😁. Nevýhodou může praktická stránka věci, ale to není nic neřešitelného. V mém okolí nejsem zdaleka sama, kdo takto žije, i když je fakt, že ne každý asi dobrovolně. Pokud plánuješ žít sám napořád, je to v pohodě. Pokud ale ne, můžeš mít v budoucnu problém.
@Ash90 píše:
@Janadel Já se do téhle zakoukal hnedka, povahově také super, myslim si, že jsem lepší partnerku zatím neměl, každopádně i tak když jedu k ní, nebo ona ke mě, tak mi vadí určitě věci a vím, že bych to úplně nedokázal tolerovat a i když jsme o tom mluvili, určité návyky člověk prostě už má..
Tohle je o pruser.
O co jde…?
Ve spravnem vztahu clovek svoji svobodu prece neztrati. Ano, sehrat se muze byt trochu pracne, ale ne nemozne. A to parove souziti pak prinasi i vyhody.
Myslim, ze az potkas tu pravou, uz te tohle ani nenapadne
My to tak máme pořád i ve vztahu už osm let. Já jsem s dcerou v baráku a on na horách ve svým baráku. Někdy pendlujeme, někdy jsme každý sám, každopádně společné bydlení neplánujeme. Vyhovuje nám to tak jak, těšíme se na sebe, je ale fakt, že věkově jsme jinde než Ty. Po rozvodu jsme každý bydlel pár let samostatně.
Blízký vztah ale neznamená, že musím mít někoho vedle sebe. Mnoho lidí žije vedle sebe, dokonce spolu mají děti, ale jsou si neskutečně vzdálení. Vztah bude trvalejší, protože opadne spousta maličkostí, kterými si lidé žijící vedle sebe lezou na nervy. Ale chápu, že někdo to má úplně jinak. Ostatně dost často se tu o tom dá číst. Třeba dvacet let vedle manipulátora, to musí být naprosto skvělý život.
@Denny.5 píše:
Naopak, život o samotě a absence blízkých vztahů život zkracuje. Leda by byl vyrovnaný životem v blízké komunitě lidi, například nějakým náboženským spolkem. A případný vztah určitě nebude trvanlivější, naopak se to spíš hodí pro krátkodobější a povrchnější vztahy.
@Prostě Vodnář píše:
Blízký vztah ale neznamená, že musím mít někoho vedle sebe. Mnoho lidí žije vedle sebe, dokonce spolu mají děti, ale jsou si neskutečně vzdálení. Vztah bude trvalejší, protože opadne spousta maličkostí, kterými si lidé žijící vedle sebe lezou na nervy. Ale chápu, že někdo to má úplně jinak. Ostatně dost často se tu o tom dá číst. Třeba dvacet let vedle manipulátora, to musí být naprosto skvělý život.
Moc si neumim predstavit mit blizky vztah s nekym, kdo pri prvnim nepohodli zmizi do sve nory…
@Prostě Vodnář píše:
Blízký vztah ale neznamená, že musím mít někoho vedle sebe. Mnoho lidí žije vedle sebe, dokonce spolu mají děti, ale jsou si neskutečně vzdálení. Vztah bude trvalejší, protože opadne spousta maličkostí, kterými si lidé žijící vedle sebe lezou na nervy. Ale chápu, že někdo to má úplně jinak. Ostatně dost často se tu o tom dá číst. Třeba dvacet let vedle manipulátora, to musí být naprosto skvělý život.
Ale s manipulátorem by to nefungovalo ani vzdáleně. Maličkosti začnou vadit ve vztahu, který nefunguje, a bydlet spolu nemusí hned znamenat být neustale vedle sebe, to by šlo na nervy časem asi většině, proto by každý měl doma nějaké své místo. Ale je pravda že ne všude to půjde.
Ano, s manipulátorem by to nefungovalo ani vzdáleně, jen by déle trvalo prokouknutí těch jeho manipulací. Takže z dvaceti let by mohlo být třicet. To neustále nesmíte brát doslova. Dejme tomu, když je společná ložnice, tak každý večer vedle sebe spíte. Avšak jsou dny, kdy byste tam toho spoluspícího raději mít nechtěla. Ale co s tím, když jinde není místo? Takhle si bude spát ve svém a naopak, když budete chtít, tak u sebe a spolu přespíte. Prostě podle společné nálady a ne podle umístění společné postele.
@Denny.5 píše:
Ale s manipulátorem by to nefungovalo ani vzdáleně. Maličkosti začnou vadit ve vztahu, který nefunguje, a bydlet spolu nemusí hned znamenat být neustale vedle sebe, to by šlo na nervy časem asi většině, proto by každý měl doma nějaké své místo. Ale je pravda že ne všude to půjde.
Aha, takže je lepší, když se v nepohodlí začne diskutovat a začnou se vytahovat všechny kostlivci ze skříně? Pokud se člověk cítí nepohodlně, tak žádná diskuze ho o nějaké pohodlnosti nepřesvědčí. Naopak ve své noře najde klid, pohodlí a druhý den bude připraven k smysluplné diskuzi. V prvním případě by se to mohlo hrotit týden, čtrnáct dní, měsíc…
@Lucie_Sx píše:
Moc si neumim predstavit mit blizky vztah s nekym, kdo pri prvnim nepohodli zmizi do sve nory…
Bydlela jsem sama asi dva roky a je to opravdu navykove. Ted, kdyz ziju s partnerem a napul i s jeho ditetem, mi samota obcas chybi. Jako introvert tak dobijim baterky a tech prilezitosti na dobiti baterek timto zpusobem ted neni mnoho. Ale zase bych vztah za toto samostatne bydleni nevymenila.
@Prostě Vodnář píše:
Ano, s manipulátorem by to nefungovalo ani vzdáleně, jen by déle trvalo prokouknutí těch jeho manipulací. Takže z dvaceti let by mohlo být třicet. To neustále nesmíte brát doslova. Dejme tomu, když je společná ložnice, tak každý večer vedle sebe spíte. Avšak jsou dny, kdy byste tam toho spoluspícího raději mít nechtěla. Ale co s tím, když jinde není místo? Takhle si bude spát ve svém a naopak, když budete chtít, tak u sebe a spolu přespíte. Prostě podle společné nálady a ne podle umístění společné postele.
Tak zrovna u společného usínání nechápu, proč by to někdo ve fungujícím dlouhodobém vztahu nechtěl, proč by vítal aby tam partner nebyl. Chápu to občasné těšení se, ale to se může dít občas když jeden jde někam s kamarády, na nějakou akci, svou dovolenou apod. Nechápu, proč kvůli tomuto spolu nebydlet.
@Prostě Vodnář píše:
Ano, s manipulátorem by to nefungovalo ani vzdáleně, jen by déle trvalo prokouknutí těch jeho manipulací. Takže z dvaceti let by mohlo být třicet. To neustále nesmíte brát doslova. Dejme tomu, když je společná ložnice, tak každý večer vedle sebe spíte. Avšak jsou dny, kdy byste tam toho spoluspícího raději mít nechtěla. Ale co s tím, když jinde není místo? Takhle si bude spát ve svém a naopak, když budete chtít, tak u sebe a spolu přespíte. Prostě podle společné nálady a ne podle umístění společné postele.
Muj ex to tak chtel misto rozchodu.
Bydlet kazdy zvlast, on by si prisel na jidlo, sex a deset minut videt deti a pak zase zpet do sveho klidku.
Deti, uklid, nemoci, vareni, veskere zarizovani vseho atd bych ods*ala ja.
Super myslenka, ne.
Na tom není nic špatného, říká se tomu svoboda. I vztah bude trvanlivější, neboť se na sebe těšíte. A když by náhodou přišla depka ze samoty, tak není problém zvednout zadek a vypadnout do společnosti. Ale opačně, když přijde depka ze společnosti, tak zvednout zadek a vypadnout do samoty, to už tak jednoduché není. Člověk by musel říct, vysvětlit atp. A stejně by to té ženské v hlavě vrtalo a možná by tu o tom vznikla i nějaká diskuze. Myslím si, že tento stav prodlužuje i život.