Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Řešila jsem neplodnost přes CAR, první dítko trvalo přes rok ale uděláno doma.
V CARu podstoupeno vše možné, stalo to hodně nervů, slz, a o penězích ani nemluvě.
Poslední pokus na pojišťovnu zase nevyšel, nebyla jsem schopná dojít ani na krev pro vyvráceni gravidity.
Jinak u nás byl problém - horší spermio ale nic co by ivf nevyřešilo, u mě horší vajíčka ale nic co by ivf nevyřešilo.
S věkem jsme to uzavřeli.
Stále to bolí, stále závidím každé těhotenství kolem.
Stále bolí že malej bude jedináček a někdy tu bude sám.
K čemu jsem se dobrala za těch X let honění za druhým potomkem - vše se děje z nějakého důvodu. A někdo nahoře to prostě tak chce…
@Anonymní píše: Řešila jsem neplodnost přes CAR, první dítko trvalo přes rok ale uděláno doma.
V CARu podstoupeno vše možné, stalo to hodně nervů, slz, a o penězích ani nemluvě.
Poslední pokus na pojišťovnu zase nevyšel, nebyla jsem schopná dojít ani na krev pro vyvráceni gravidity.
Jinak u nás byl problém - horší spermio ale nic co by ivf nevyřešilo, u mě horší vajíčka ale nic co by ivf nevyřešilo.
S věkem jsme to uzavřeli.
Stále to bolí, stále závidím každé těhotenství kolem.
Stále bolí že malej bude jedináček a někdy tu bude sám.
K čemu jsem se dobrala za těch X let honění za druhým potomkem - vše se děje z nějakého důvodu. A někdo nahoře to prostě tak chce…
Presne tohle zacinam pocitovat i ja, jen to jeste neumim takhle vyjadrit. Vzdy jsem chtela minimalne 2 deti, nejlepe 3, aby tu jednou nebyly „samy“. Jak se nase dite dostane do kontaktu s jasne mladsim, hned mu se vsim pomaha, hraje si s nim, at uz je to holka nebo kluk… to mi naprosto rve srdce. Nicmene kdyz mi nekdo oznami, ze budou mit miminko… strih… „budeme mit druhy miminko“… me to neboli. Me to vzdy nakopne…
@Anonymní píše: Řešila jsem neplodnost přes CAR, první dítko trvalo přes rok ale uděláno doma.
V CARu podstoupeno vše možné, stalo to hodně nervů, slz, a o penězích ani nemluvě.
Poslední pokus na pojišťovnu zase nevyšel, nebyla jsem schopná dojít ani na krev pro vyvráceni gravidity.
Jinak u nás byl problém - horší spermio ale nic co by ivf nevyřešilo, u mě horší vajíčka ale nic co by ivf nevyřešilo.
S věkem jsme to uzavřeli.
Stále to bolí, stále závidím každé těhotenství kolem.
Stále bolí že malej bude jedináček a někdy tu bude sám.
K čemu jsem se dobrala za těch X let honění za druhým potomkem - vše se děje z nějakého důvodu. A někdo nahoře to prostě tak chce…
Z toho či píšeš, mi poslední odstavec přijde ten jediný správný postoj díky poznání, které teď máš. A je to dobře.
Já mám dvě děti. Těhotním ne moc dobře a ještě špatně nosím. To je možná ještě horší. Kvůli mojí ostatní diagnóze, by žádné metody umělého oplodnění krom IVI, nebyly možné. Bylo mi to rečeno hned, takže to bylo jedno SP, pak těhu a porod v 32tt - dcera. Druhé těhotnění trvalo 9 měsíců a v tom dvakrát SP. Na opálení pokus otěhotnět mi můj doktor přes imunitu dál čas do srpna. Pak mi řekl, už už otěhotnět nesmím až do jara, jenže mě bylo 33 let a on už mi naznačil, že už to nebude asi dobře. Pod šíleným tlakem jsem otěhotněla v půlce června. Věděla jsem, že je to poslední šance a bylo to hrozné. Narodil se syn
Asi když mu byl rok, tak jsem měla velký pocit, že obě těhotenství jsem prožila v šíleném strachu. V druhém těhotenství jsem ležela od 22 TT do 33 TT.
Velmi rychle jsem si srovnala, že nebudu třetím těhotněnstvím dráždit ruku osudu, aby se mi něco nestalo. doktor by to stejně nedovolil..
Ahoj. Taky mě teď o Vánocích rozhodil status u známé na Fb, ze příští rok budou slavit Vánoce ve čtyřech. My máme jedno dítě, povedl je hned první Ket. Pak druhé IVF těhotenství ale jen do 6 týdne. Ve třetím IVF nic nevydržlo do 5 dne. U nás je důvodem minimální počet spermií. Teď před 4 IVF byl počet 0… Vždy mě zamrzí, když někdo čeká druhé dítě. U nás je to složitější. Navíc není dne kdybych nepřemýšla jaké by to bylo, když tady bylo druhé miminko…
Me na tom nejvic nici to, ze se nevi, proc nam to druhe nejde. Po hysteroskopii (provedena v CARu) mi rekli, ze mam lozisko endometriozy v deloze, ale biopsii se nepotvrdila. Na to mi muj gyndar rekl, ze to teda endometrioza neni, kdyz se to laborkou nepotvrdilo. Casto spinim v prubehu cyklu. Jeden doktor rekne, ze to nic neni, ze to tak nekdy byva, at se s tim smirim. Dalsi, ze mam rozhozeny hormony (udelate mi hormonalni profil? Ne, na to se uz v tyhle dobe nehraje, stejne podstupujete IVF a tam jste narvana umelymi hormony. Tak proc spinim i s nimi? To my prave nevime.) Dalsi, ze to bude fyzickyho razu, ze mam nekde nejakou zilku, ktera zlobi. Zvlastni, ze kdyz me nacpali estrofemem, tak jsem konecne po 2 letech nespinila. Jenze s estrofemem neni ovulace. Bezva…
Musím se přidat s úplně stejnými pocity jako máte Vy!
Mě totiž už dávno po x letech snažení o druhé dítě nerve srdce to, ze “já” už nebudu mít miminko, ze už to nikdy nezajiju..ale to, ze sakra malej bude jedinacek a jak on k tomu přijde, to není fér..jsem z toho strašně smutná, on je tak citlivý chlapeček, bere ohledy na malé děti, krasne se k nim chová a neustále se mě ptá, kdy taky budeme mít miminko! Ve školce kreslí maminku s človíčkem v brisku..mě chce brecet, jak to vidím..
![]()
Být to na mě, asi už bych to i vzdala (snažíme se od malého 2 let, bude mu 6), nemusím vysvětlovat, co všechno jsme zažili, však Vy víte..ale nevzdam se kvůli malému, protože i když ano, nebudou mít od sebe chvilku, v dospělosti tu ale pro sebe třeba budou, cítím, ze to kvůli nemu nemůžu vzdát.. ![]()
Zkousite ještě někdo ivf v 2024? Já začínám opět “pichat” v lednu.
Přeji všem štěstí a vytouzene miminko ![]()
Holky, držím všem palce. Ja jsem si kdysi taky říkala, že kvůli druhému dítěti bych určitě třeba do IVF nešla. Ale první syn se nám povedl přirozeně za par měsíců. Vůbec jsem nečekala, že druhé nepůjde tak snadno. V jeho roce a půl jsem přestala brát antikoncepci, nechali jsme tomu volný průběh, ze aspon navazu s mateřskou. No nakonec z toho bylo 4,5 roku čekání na druhé. A i když jsem věděla, že mám oproti jiným obrovské štěstí, jedno zdravé dítě, trapilo me to. Vzdy jsme chtěli 2. Oba s manželem jsme jedináčci. Nakonec mam mezi klukama skoro přesně 7 let rozdíl, mladšímu je 7 měsíců.
@citlivaduse ty brdo..a jaké to je? Je to na druhou stranu i moje noční můra..první syn bude chtít už jiné aktivity a nebude ho bavit chodit s miminek/batoletem na hřiště apod.
Ovšem, pokud se to povede, jakoze v to doufáme, budu to muset nějak skloubit ![]()
@kamaradka32 Zatím nemůžu říct nic negativního. Starší je totiž do bráchy totálně zamilovaný. A to je mrňous fakt náročný. V tomhle máme proste štěstí. Určitě časem přijdou nějaké trecí plochy, ale to je dle mého v každém sourozeneckem vztahu.
@citlivaduse tak to je paráda
je pravda, ze když jsou ti starší sourozenci už od těch 5/6 let tak to daleko více vnímají a prožívají,. Já se třeba do těch 10 let toho nebojím, ale pak už je to hodne zlomové, nevím co proste bude 12 lety kluk dělat s 5 letym
no každopádně je pecka, ze se Vám to vůbec povedlo a třeba půjdete i do třetího ![]()
@kamaradka32 Je to určitě i o povaze staršího sourozence. Kamarádka má zase neteř, která má s bráchou stejný vekovy rozdil jako my a od narození strašně žárlí, už přes rok. Ja jsem to brala hlavně jako šanci do budoucna, ze se v dětství možná budou hodně mijet, každý bude mít svoje zájmy, kamarady, ale doufám, že v dospělosti budou mít vztah v pořádku. Třetí určitě nehrozí ![]()
@citlivaduse ano ano, ve všem souhlasím..i povaha děti i to, ze v dospělosti tu pro sebe budou, teda všechny matky v to doufají ![]()
A jak je to když starší už má kroužky atd a potřebuje dovést odvést a mimi se musí pořad přemisťovat z auta do auta a budit atd..jen mě to zajímá prakticky ![]()
@kamaradka32 Tohle je u nás v pohodě. Rano vypravuje manžel, který jezdí do práce, tak ho vyhodi u školy. Když byl pryč, tak jsem chodila normálně pěšky s kočárem, školu máme u nás. A z kroužku ma akorát fotbal, kam ho taky většinou bere manžel, protože je často i trenuje a taky je to u nás ve vsi, takže pohoda. Ale v létě jsem deti obstaravala hlavně ja a starší i dost pomahal, když jsme třeba jeli k doktoru, na větší nákup, výlety. Uz jsem to měla dobře natrenovane, skládat kočár do auta a tak
Starsi zase vzdy trpělivě cekal, když jsem musela zrovna kojit apod., chape, ze brachu obstarat musím. Zní to strašně slunickove, ale popisuji naši situaci, která taková je.
Ahoj holky
Jak s timhle BOJUJETE? Nevim, jak se lepe zeptat. Myslim to jak po psychicke tak i fyzicke strance…
Poprve jsem otehotnela hned prvni cyklus. Tehotenstvi bylo naprosta pohoda. Porod akutni sekci 2020.
Momentalne dochazime rok do CARu. Spermio naprosto bez problemu. Problem je teda u me. Ale JA se doktoru ptam: „kde je problem?“
Odpoved: „problem je u vas, ale nevime, proc.“
Par cyklu zkousime ovitrelle, hysteroskopie, pauza… Ve finale IVF.
ET ani KET nevychazi… (kvalita i pocet embryii super, ale dalsi IVF nezvladnu at uz fyzicky, tak psychicky).
Mame jednoho cvrcka, to nas drzi nad vodou. V prvnim tehotenstvi jsem si tu procitala diskuze a rikala si: „co blazni, ze nejde druhy, hlavne ze maji alespon jedno v dobe, kdy spousta paru nemuze otehotnet vubec.“ Holky, omlouvam se vam. Dneska jsem ve vasi kuzi a sakra to chapu!
Nechci tu lovit duchy po ovitrelle nebo vymyslet tehotenske priznaky bez priznaku. Tady jde proste o SEKUND.ARNI NEPLODNOST