Malému jsou 3 roky.
Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Separační úzkost u skoro 3leté?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
16.12.15 15:07
Separační úzkost u skoro 3leté?
Ahoj, už jsem fakt zoufalá. Na netu jsem nic takového nenašla, takže vážně nevím, co to má znamenat a chci se zeptat, jestli je to vůbec ok…
Dcera (2 a 3/4) poslední dobou odmítá být bez mé přítomnosti s prarodiči a ostatními příbuznými. Dřív nadšeně odkráčela ven, zamávala mi a já měla chvilku pro sebe. Před chvílí takhle měla odejít s dědou, abych se mohla aspoň chvíli učit (zítra mám zkoušku na VŠ), ale prostě neodešla, že beze mě nikam nepůjde, jako ráda by s dědou šla, měla slíbené oblíbené hračky, s dědou je legrace, ale půjde jedině s MÁMOU. Dědu i babičku úplně miluje, na společnost je celkem zvyklá (chodíme mezi děti, máme docela velkou rodinu, se kterou trávíme volný čas), ale teď jak když ji vymění. Dokonce babička ani nemůže zapnout pás v autě, vynést nočník atp., protože to přece musí udělat MÁMA! Jako dobrý, kdybych občas nepotřebovala vypadnout z domu (třeba kvůli škole) a kdybychom nečekali druhé… Už vážně nevím, co s ní. Přes koleno to lámat nechci, ale jsou to úplně šílený situace. Vzdor, odmítání kohokoliv, zoufalost, brekot, prostě lahůdka, obzvlášť když po takovéhle scéně opravdu nemám chuť s ní být, nejradši bych se zakopala někam hluboko do země, kde bych od toho malého tyrana měla na chviličku klid (jsem taky trochu „citlivější“ teď v těhotenství). Přitom jinak se jí věnujeme tak nějak přiměřeně - pokud si hraje sama, nestojím jí za zadkem a dělám si svoje, pokud mě potřebuje, jsem samozřejmě s ní, kdykoliv, žádná zbytečná separace.
Z miniškolky jsme z důvodu scén před cca 3 měsíci nakonec odhlásili, řekli nám, že na to asi není ještě připravená, takže „stresovaná“ v tomto směru opravdu není. Prosím poraďte mi, co dělat, je tohle vůbec normální???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.12.15 15:10
@robinka Asi bych zkusila odlišit tu „separační úzkost“ od toho „malého tyrana“. Jestli z tebou/ s vámi prostě jen nechce cvičit. A jde na to přes srdceryvné scény.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.15 15:17
Myslím, že je to normální. Moje dcera byla beze mne docela v pohodě, kdykoliv jsem někam potřebovala. A někdy kolem tří let se to začalo zhoršovat. Nelámala jsem to, vysvětlovala jsem proč a kam odcházím a omezila jsem to jen na nejnutnější odchody. Pak se to zase zlepšovalo, teď ve čtyřech mě taky občas nechce pustit odejít, ale je samozřejmě starší a rozumnější, takže dohoda už je snadnější. Ale chce to vysvětlovat, dodržovat co se slíbí a hlavně být trpělivá. ono totiž není pravidlo, že separační úzkost mají jen miminka a batolata, u nás to přišlo o dost později, prostě si to začala uvědomovat. Ale všechno přejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.15 15:23
Právě že oddělit „malého tyrana“ a prostě „nešťastné“ dítě je v našem případě docela těžké, jsem z toho zmatená. Myslím (a samozřejmě dceru jako matka velmi dobře znám), že to nedělá schválně, i když mi to tak často připadá, ona prostě VYPADÁ zoufale.
Vysvětluju, že si pro ni přijdu, že to bude prima atd., atd., mluvíme opravdu hodně a neodbývám ji a ani neodcházím nečekaně, ale je to teď o moc těžší pro všechny - dřív jsem prostě věděla, že je v klidu, spokojená, hraje si, zatímco teď odcházím od hysterického dítěte (chudák nejen ona, ale i hlídající). Navíc mi teď připadá taková přecitlivělejší než kdy předtím (co se týká zuření i strachu být beze mě).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.15 15:45
@robinka píše:
Právě že oddělit „malého tyrana“ a prostě „nešťastné“ dítě je v našem případě docela těžké, jsem z toho zmatená. Myslím (a samozřejmě dceru jako matka velmi dobře znám), že to nedělá schválně, i když mi to tak často připadá, ona prostě VYPADÁ zoufale.
Vysvětluju, že si pro ni přijdu, že to bude prima atd., atd., mluvíme opravdu hodně a neodbývám ji a ani neodcházím nečekaně, ale je to teď o moc těžší pro všechny - dřív jsem prostě věděla, že je v klidu, spokojená, hraje si, zatímco teď odcházím od hysterického dítěte (chudák nejen ona, ale i hlídající). Navíc mi teď připadá taková přecitlivělejší než kdy předtím (co se týká zuření i strachu být beze mě).
To že dítě cvičí babičku, která mu nemůže ani zapnout pás od auta, tak rozhodně není zoufalství… Spíš vychytralost. Syn měl tendence to dělat taky. Ty mně nemůžeš namazat chleba, jen maminka atd. Nepovolila jsem, chceš chleba, namaže babička, chceš houpat, ok, ale houpat bude tatínek, jinak jdeme domů.
S tím hlídáním je to horší, ale zkusila bych to jednou i trochu přes odpor, třeba jen na 20 min. A uvidíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.15 15:49
@Janina81 To máš pravdu. Jsou to různé situace. Kolikrát už slečna nedostala něco jen proto, že to muselo být od mámy. Blbé je, že je šííííleně paličatá, takže se i svých nejoblíbenějších činností/věcí raději vzdá, než by ustoupila. Ale když nejde o život, prostě nepovoluju (poslouchat to pak je o nervy), horší je to s tím hlídáním a ne každý na to má nervy, táhnout dítě násilím od mámy 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.15 15:56
@robinka Asi tě nuklidním, ale toto má i náš téměř šestiletý synovec už několik let. Spíš, než separačka, to bude vydírání.
Ono ani tak nejde o to, že by to dělala naschvál, ale chce být s tebou s z jejího pohledu je jí ukradené, že se potřebuješ učit, nakoupit, cokoliv, moje švagrová a švagr (rodiče synovce) si ani nesmí zajít na návštěvě na záchod, hned je scéna. nad tím, že za tu chvíli, nebo dvě tři hodinky bez mminky steskem nezhyne, děti nepřemýšlí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.15 16:15
@robinka
nas maly z niceho nic zacal pred 3rr vysilovat, kdyz manzel odchazel do prace. Fakt sceny, dite na podlaze, slzy jak hrachy. Fakt byl zoufaly.
k psycholozce uz jsme chodili i tak, tak nam poradila i v tomhle a celkem to fungovalo. hlavni bylo hned rano rict, jaky ja program, rict, ze pujdes pryc, ze bude s dedeckem, co budou delat, a co bude delat s tebou, az se vratis. po hodine to zopakovat, co a jak bude. pak znova pripomenout pulhodiny pred odchodem treba. a pak se rozloucit a jit. tecka. kdyz musis, tak musis.
pripadne (to praktikujem za su jinych veci), tak je jeste tip natahnout kuchynskou minutku a rict, ze az zazvoni, tak maminka proste musi odejit. na deti to nekdy funguje, ze na urcity signal se neco „musi“.
nas maly to vazne zacal akceptovat. ale nedavno manzel na rychle behem dne odesel jen do garaze pro neco, malemu to predem nevysvetlil, ten jen slysel klapnout dvere a chytil totalni hysterak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
