Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Šestinedělí, cítím se neschopná
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.4.23 05:34
Podle mě popisuješ naprosto typické šestinedělí prvorodičky 
Opravdu neznám maminku, která by v šestinedělí zoufale nebrečela, že to nezvládá a že se nedokáže postarat o miminko. U nás to bohužel šestinedělím neskončilo, velmi náročné byly u prvního dítěte první 3 měsíce, u druhého dítěte ještě déle.
Neboj se, děláš vše pro to, aby ses o miminko co nejlépe postarala, nic víc miminko nepotřebuje a je mu dobře, i když máš třeba pocit, že selháváš. Není to tak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tajemnadama
5.4.23 05:38
@Thomassss píše:
Podle mě popisuješ naprosto typické šestinedělí prvorodičky
Neboj se, děláš vše pro to, aby ses o miminko co nejlépe postarala, nic víc miminko nepotřebuje a je mu dobře, i když máš třeba pocit, že selháváš. Není to tak
Ahoj, to jsem já. Tak uz me znáš. Ja zoufale nebrecela. U prvního ditete to byla pohodička.. Porad jenom spalo, kojila se, a prebalovalo se.
- Citovat
- Upravit
5.4.23 05:48
@Tajemnadama píše:
Ahoj, to jsem já. Tak uz me znáš. Ja zoufale nebrecela. U prvního ditete to byla pohodička.. Porad jenom spalo, kojila se, a prebalovalo se.
Super, tak snad to zakladatelce pomůže 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.23 05:57
@Anonymní píše:
Ahoj maminky!chtěla bych se vás zeptat na vaše zkušenosti, zda to měla některá z vás aspoň podobně jako já.
Jsem 14 dní po porodu. Porod jsem měla na dobrý, sice jsem rodila vexem, ale díky personálu na porod vzpomínám hezky, i na oddělení šestinedělí. Problém začal ale už v Nemocnici, kdy jsem brečela že nevím co mám s malým dělat, jak se o něj starat, je to mé první děťátko.
Teď doma takový stavy mám taky, manžel mi teda strašně moc pomáhá, myslím že bez něj už bych byla dávno na psychárne.
Vím že to jsou vesměs hormony, který můžou za to jak se cítím a vím že sestideneli tu je od toho abychom se s malým zzili ale je to hrozně náročný. Odpočítávám dny kdy skončí šestinedělí, ale neubiha to vůbec
Když malý začne plakat a pláče dlouho, tak pláču taky a nevím si rady co mám dělat, jak mu pomoct a říkám si jak špatná jsem máma když nevím jak mu pomoct. Bojím se každé manipulace s ním. Jsem úplně neschopná.
Do toho ještě nemám absolutně hlad, porodem jak kdyby se ve mě něco zkazilo a já od té doby nepociťuju že bych potřebovala jíst, navíc se mi z jídla někdy dělá i blbě, což má za následek další blbý pocity protože kojim a vím že jíst musím. Většinou moje jídlo vypadá takhle:
ráno Ovesná kaše s ovocem nebo jogurt
Oběd který mi připraví manžel když přijde domů
Večeře jeden toast s lučinou a jeden s merunkovym džemem a mléko
Když to do mě nenacpe manžel tak bych se ani nenajedla. Malý je navíc i dost kontaktní, tak když při kojení usne na mém prsu tak se nemůžu pomalu ani hnout aby se nevzbudil.
Mně to tedy úplně normální nepřipadá. Nechuť/odpor k jídlu může být příznakem (prohlubující se) deprese.
Podle mě prožíváš určitou formu baby blues, pokud by se to v dohledné době hodně nezlepšilo, měla bys vyhledat odborníka.
Nemyslím si, že je takové každé šestinedělí prvorodičky. Ano, kojení a péče o miminko zabere hodně času, ale já jsem si to vždy uměla i užít. Rozhodně jsem nepočítala dny do konce. Hodně jsem při kojení četla. Sobě, starším dětem. Hráli jsme i hry. Chtěla jsem i sledovat filmy, ale u některých dětí mě v raném šestinedělí bolela hlava, ačkoliv jsem na to v jiném období života netrpěla a netrpím.
A taky nemusí být pravda, že se to ze dne na den koncem šestinedělí utne. Některé děti bývají náročné prvních několik měsíců, rok. I když trochu se to zlepší, jak ho začne zajímat svět a bude si umět pohrát s hračkami. Na miminko lze pořídit šátek nebo jednoduchý vak, kde může spát u Tebe, zatímco Ty uděláš aspoň to nejzákladnější.
Spíš než se upínat k nějakému datumu, kdy to skončí, by bylo vhodnější přemýšlet, jak si to celé zpříjemnit tady a teď 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.23 06:04
@Anonymní píše:
Ahoj maminky!chtěla bych se vás zeptat na vaše zkušenosti, zda to měla některá z vás aspoň podobně jako já.
Jsem 14 dní po porodu. Porod jsem měla na dobrý, sice jsem rodila vexem, ale díky personálu na porod vzpomínám hezky, i na oddělení šestinedělí. Problém začal ale už v Nemocnici, kdy jsem brečela že nevím co mám s malým dělat, jak se o něj starat, je to mé první děťátko.
Teď doma takový stavy mám taky, manžel mi teda strašně moc pomáhá, myslím že bez něj už bych byla dávno na psychárne.
Vím že to jsou vesměs hormony, který můžou za to jak se cítím a vím že sestideneli tu je od toho abychom se s malým zzili ale je to hrozně náročný. Odpočítávám dny kdy skončí šestinedělí, ale neubiha to vůbec
Když malý začne plakat a pláče dlouho, tak pláču taky a nevím si rady co mám dělat, jak mu pomoct a říkám si jak špatná jsem máma když nevím jak mu pomoct. Bojím se každé manipulace s ním. Jsem úplně neschopná.
Do toho ještě nemám absolutně hlad, porodem jak kdyby se ve mě něco zkazilo a já od té doby nepociťuju že bych potřebovala jíst, navíc se mi z jídla někdy dělá i blbě, což má za následek další blbý pocity protože kojim a vím že jíst musím. Většinou moje jídlo vypadá takhle:
ráno Ovesná kaše s ovocem nebo jogurt
Oběd který mi připraví manžel když přijde domů
Večeře jeden toast s lučinou a jeden s merunkovym džemem a mléko
Když to do mě nenacpe manžel tak bych se ani nenajedla. Malý je navíc i dost kontaktní, tak když při kojení usne na mém prsu tak se nemůžu pomalu ani hnout aby se nevzbudil.
Zkontaktujte Úsměv mámy, pomáhají přesně při takových pocitech .
@Tajemnadama píše:
Ahoj, to jsem já. Tak uz me znáš. Ja zoufale nebrecela. U prvního ditete to byla pohodička.. Porad jenom spalo, kojila se, a prebalovalo se.
U neempatickeho sutru mě to ani nepřekvapuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.23 06:07
@Thomassss píše:
Podle mě popisuješ naprosto typické šestinedělí prvorodičky
Neboj se, děláš vše pro to, aby ses o miminko co nejlépe postarala, nic víc miminko nepotřebuje a je mu dobře, i když máš třeba pocit, že selháváš. Není to tak
Ja jsem nebrecela, byla jsem vystresla z exe vice nez z ditete, ale kluk byl v pohode. Takze nebrecela, prebalovala, strkala rourku kojila a kdyz to neslo tak Um ale k placi to nebyli 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.23 06:16
@lilith1 píše:
Ja jsem nebrecela, byla jsem vystresla z exe vice nez z ditete, ale kluk byl v pohode. Takze nebrecela, prebalovala, strkala rourku kojila a kdyz to neslo tak Um ale k placi to nebyli
Já píšu, že NEZNÁM žádnou ženu, která by nebrečela. Mám xxx kamarádek i kamarádů, kteří mi o svých situacích po narození dítěte vyprávěli, a všechny ženy byly alespoň v nějaký okamžik šestinedělí s novým miminkem zoufalé. Určitě existují ženy, které nebrečely, ale já je neznám, a anonymní uživatelé na emiminu to opravdu nezmění Už si rozumíme?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.23 06:27
Ty pocity jsou úplně normální pláč je také normální. Myslím, že se to netýká jen šestinedělí, ale někdy celého mateřství. Když byli náročné noci tak jsem brečela nad postýlku i později. Kolikrát i přes den. Je to náročné. A u prvního miminka je to šílená změna. Neboj jistě vše děláš dobře. Když něco nebudeš vědět můžeš napsat i sem a nebo se kohokoliv zeptej. Jsi máma chvíli. Je úplně v pořádku, že si někdy nevíš rady. Tak kde kojíš si udělej takový koutek. Dej si tam něco dobrého. Třeba opravdu zásobu nějakých tyčinek co máš ráda a láhev s pitím, knížku, telefon. Aby jsi měla vše po ruce. Kdyby jsi opravdu měla pocity, že to nezvládáš tak už ti holky radili víš. Každopádně určitě můžeš kontaktovat jak svého gynekologa tak pediatra. Rádi poradí. řekni si o pomoc i v rodině
Včera jsem měla akorát šílený pocit, že to s dětmi nemůžu zvládnout a to čekáme třetí. Byl to jen pocit 
rozhodilo mě, že jsem zapomněla doma pár v podstatě nedůležitých věcí. Zachránila mě paní co nám půjčila kapesníček se slovy:„já to znám, mám doma šest dětí“. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.23 06:44
To se srovna
Víš, ono děťátko je stále na tebe opravdu hodně napojené a pokud pláčes ty, bude i ono. Samotnou mě překvapilo, jak moc toto funguje a jak neskutečně jsou děti vnimave. Vystřelovací osoba těžko uklidní plačící (ale chápu že je je jednoduché to napsat a mnohem těžší udelat 
K tomu jídlo. Zkus vyvary, ty jsou dobré na mléko, i pro tebe a snadno se sní. Případně klidně i nějaké „gravimilk“ atp (prostě jako drink, já když nemůžu jist/nestíhám tak tím nahradíme jidlo).
A neboj, ono se to opravdu zlepší, na začátku je snad každý den znát
Jo ještě mě napadlo k té manipulaci s miminkem, mně neskutečně pomohla klasická zavinovačka jako byla za nás, lépe se mi v ní s malou manipulovalo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.23 06:45
Naprosto normlani, akorat se mnou tolik nemlatily hormony, takže sem nebrecela, ale nějaká nejistota a pocit neschopnosti to má snad každý 
kup si nositko nebo šátek, to je pro kontaktní dite nejlepší pomocník. Ono si to po tom sestinedeli sedne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.23 06:55
Nastehuj si dite do postele. To je ta nejlepsi rada, kterou muzu po odchovani trech kousku dat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.23 07:05
@Tajemnadama píše:
Ahoj, to jsem já. Tak uz me znáš. Ja zoufale nebrecela. U prvního ditete to byla pohodička.. Porad jenom spalo, kojila se, a prebalovalo se.
Taky se hlásím. Neříkám, že to bylo úplně hej hou ale brečet? To ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.23 07:21
@Tajemnadama píše:
Ahoj, to jsem já. Tak uz me znáš. Ja zoufale nebrecela. U prvního ditete to byla pohodička.. Porad jenom spalo, kojila se, a prebalovalo se.
@Thomassss Já taky jsem byla v pohodě. Dcera prospala pvních šest týdnu… a když měla hlad tak jen tak kňourkla… spala celé noci… naprostá pohodička pro mě. Vlastně i potom… byla zlaté dítě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.4.23 07:31
Úplně normální stav, jako bys popisovala stav u mě. Já byla navíc po sekci, jizva dlouho bolela, do toho laktační psychóza, že kojení jsem vzdala dost rychle a snažila se alespoň odsávat, to šlo. Manžel zrovna nastupoval do nové práce, takže o otcovské dovolené jsem si mohla nechat jen zdát, šéf mu to zmetl ze stola, že maminka si poradí, půjde až na tu druhou, která asi ani nebude. A já byla v… naštěstí přišli k nám moji rodiče na celé 3 týdny (bydlí daleko v zahraničí, takže museli přijet na tak dlouho, nemohli chodit k nám a zase domů). Nejhorší bylo, že v porodnici to byli už zkušené matky, co první dítě doma měli a já úplný začátečníček. Některé opravdu radili dobře, některé jen chtěli poučit a honili si triko. Ono se to zrovná a sedne si to, teď s tebou ještě cvičí hormony, zdá se ti, že to nedáš, ale neboj se, na 100% to dáš. Dali miliony jiných žen, dáš taky. Možno ne hned napoprvé, ale určitě ano. Taky jsem měla po narození dítěte až takové myšlenky, že jsem ho snad ani neměla mít a dnes po skoro 4 letech? Divím se, jak jsem mohla tak vyvádět.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
Ahoj maminky!
chtěla bych se vás zeptat na vaše zkušenosti, zda to měla některá z vás aspoň podobně jako já.
Jsem 14 dní po porodu. Porod jsem měla na dobrý, sice jsem rodila vexem, ale díky personálu na porod vzpomínám hezky, i na oddělení šestinedělí. Problém začal ale už v Nemocnici, kdy jsem brečela že nevím co mám s malým dělat, jak se o něj starat, je to mé první děťátko.
Teď doma takový stavy mám taky, manžel mi teda strašně moc pomáhá, myslím že bez něj už bych byla dávno na psychárne.
Když malý začne plakat a pláče dlouho, tak pláču taky a nevím si rady co mám dělat, jak mu pomoct a říkám si jak špatná jsem máma když nevím jak mu pomoct. Bojím se každé manipulace s ním. Jsem úplně neschopná.
Do toho ještě nemám absolutně hlad, porodem jak kdyby se ve mě něco zkazilo a já od té doby nepociťuju že bych potřebovala jíst, navíc se mi z jídla někdy dělá i blbě, což má za následek další blbý pocity protože kojim a vím že jíst musím. Většinou moje jídlo vypadá takhle:
ráno Ovesná kaše s ovocem nebo jogurt
Oběd který mi připraví manžel když přijde domů
Večeře jeden toast s lučinou a jeden s merunkovym džemem a mléko
Když to do mě nenacpe manžel tak bych se ani nenajedla. Malý je navíc i dost kontaktní, tak když při kojení usne na mém prsu tak se nemůžu pomalu ani hnout aby se nevzbudil.
Vím že to jsou vesměs hormony, který můžou za to jak se cítím a vím že sestideneli tu je od toho abychom se s malým zzili ale je to hrozně náročný. Odpočítávám dny kdy skončí šestinedělí, ale neubiha to vůbec