Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Smrt milovaného pejska
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.8.22 22:59
@PastikaJatrova Právě o to to bylo těžší, že to s ním šlo takhle rychle. Ale doufám, že to brzo příjmu a bude to o trošku lepší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.22 23:04
@ArturkaB je to to poslední co člověk může udělat. Já říkám že raději o pár dní dřív než o pár dní později. Pes i když trpí tak nic nedá na sobě vidět, až když už je mu hodně zle. bylo by moc sobecká to odkládat že ještě tolik netrpí. To rozhodnutí je těžké, ale sama víš že by to bylo jen o přežívání a to si to zvíře nezaslouží 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.22 23:16
Ne, udelala jste dobre, kdyby jste to neudelala ted, pozdeji byste si zase vycitala, ze jste ho nechala trapit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.22 23:29
Udělala jsi dobře, pomohla jsi mu od bolesti. My toto prožili v březnu jen jsme o nemoci věděli déle. První příznak zvětšená uzlina se objevila v listopadu. To ustoupilo, v prosinci znova a to už jsme na veterinu zjistili o co jde s prognózou měsíc až rok dle agresivity nádorů. Postupně bylo vidět, jak slábne, hůř se zvedala, chodila pomaloučku, ale nadšeně zralá, tak jsme byli rádi, že tu s námi byla. Konec byl jak u vás, přestala žrát, nechtěla ani dobrůtky a krev ve stolici. Vet. nám řekl, že by v tomto stavu možná ještě den dva žila, ale my jsme ji nechtěli nechat umřít hlady a na dehydrataci tak jsme ji pomohli. Výčitky jsem měla taky, dodnes ji vidím jak mi umřela v náručí, ale nešlo to jinak. Brečela jsem ještě dlouho poté. Nesměla jsem narazit na její fotku. Tento text jsem nedala, brecim zase. Nyní už se těšíme na nové štěňátko, které by už mělo být na cestě a věříme, že se nám zase vrátí domů malý rarasek. Manžel chvíli zkoušel, že bez psa budeme moc víc cestovat, jezdit na závody atd. ale zamítla jsem mu to. Pro mě to bylo uklidnění, že zase bude vše při starém až se vrátí chlupatice. Vybrec se, popovidej si s někým kdo ti porozumí a určitě se ti uleví. A za čas dej domov dalšímu chlupaci a ten pomůže. Držte se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.22 23:35
U nás rozhodlo, když jsme ráno viděli, že se chuderka pokakala v chodbě a bylo vidět, jak to rozmatlala, když se z toho snažila dostat. Nechtěla jsem, aby v takové hrůze např další noc umrela, sama a ještě s pocitem špíny, protože ona byla na tohle citlivá, ne žádné prasatko. Ještě týden předtím jsem řešila, že přece nemůžeme rozhodnout jen tak o utracení, ale co když se už nezvedne atd. A pak bylo prostě jasno, dal by to bylo trápení pro ni. I ona ukázala, že je čas, poprvé nezdrhla před veterinářem a oddane na něj koukala, že ji pomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.22 23:50
@Aspera To mě moc mrzí.. moc vám přeji, aby vám nové štěňátko dělalo jen samou radost Já na nového pejska nemám ani pomyšlení ale uvidíme časem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.22 23:53
@Aspera Já ho právě nechtěla dal trápit tak, aby už si nemohl sám dojít, měl 33kg, takže si to tady po těch našich schodech neumím vůbec představit 
No muselo to pro vás být hrozné, tak snad už je vám lépe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.22 01:13
@ArturkaB píše:
@Dakota J Právě jsem ho nechtěla nechat dojít do ještě horšího stádia kdy nebude moct nic.. ale i tak se cítím hrozně
Citila jsem to uplne stejne, muj uz nemohl ani vstat, presto jsem mela vycitky, casem si fakt reknes-jeste ze jsem ho nenechala trapit. ,uz je mu dobre, nic ho neboli.Ty konce jsou hrozny…drz se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.22 01:14
@ArturkaB píše:
@PastikaJatrova Právě o to to bylo těžší, že to s ním šlo takhle rychle. Ale doufám, že to brzo příjmu a bude to o trošku lepší
Casem to bude lepsi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.8.22 06:24
Myslím, že jste udělali dobře. My jsme naopak dost dlouho čekali, ve chvíli, kdy jsme mu pomohli odejít, jsem byla 100% přesvědčená, že už ten čas nastal. Ale zanedlouho jsem si začala vyčítat, že jsme to neudělali dřív, že se dost možná poslední dny trápil a my jsme si jen nechtěli přiznat, že už se to nezlepší a že umírá. Zpětně bych to udělala dřív.
A smutno ti bude ještě hodně dlouho, u nás to jsou už 3 roky, 2 roky máme dalšího pejska, ale stejně to pořád bolí a často se mi ženou slzy do očí.
Drž se a ze smutnění neměj žádné výčitky, pro mě je úmrtí zvířátka stejně bolestivá jako úmrtí člověka, jsou prostě součástí rodiny…
- Citovat
- Upravit
20.8.22 06:38
@ArturkaB ono se to časem zlepší. My jsme s manželem říkali, že nás Dixie sebrala víc než babičky. Ty s námi nezily, takže si člověk ppbrecel a dobrý, ale ona tu stále chybí. Nedávno si musel chlap jít uklidit černé kalhoty z křesla. Já ji tam díky nim viděla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.22 07:55
Naše první fenka zemřela v osmi letech taky na rakovinu, měla metastáze snad už úplně všude. Dokud jedla, chodila a byla veselá, tak jsme ji udržovali léky, ale jakmile přestala jíst a chodit, nechali jsme ji s pomocí veterinářky odejít. Tenkrát jsem to jako dítě nesla úplně příšerně. Jelikož jsme to věděli dopředu, rodiče měli čas na výběr nového štěněte, takže týden po její smrti jsme si jeli pro nového pejska. Pro mě to bylo snad ještě těžší, měla jsem pocit, jako kdybych ji vyměnila, zradila. K novému štěňátku jsem si hledala cestu strašně dlouho. Naše druhá fenka byla taky úžasná, milovala jsem ji neskutečně. Bohužel už od štěňátka jeden zdravotní problém za druhým, těžké DKK, autoimunitní onemocnění,… péče byla dost náročná, ale nakonec se nám dožila na její rasu krásných 12 let. Minulý rok se po narozeninách strašně zhoršila, v podstatě ze dne na den přestala chodit, neměla o nic zájem. Taky jsme ji nechali odejít důstojně. Vím, že to bylo nejlepší řešení, ale stejně jsem se z toho zase málem zhroutila. Pes mi v životě strašně chyběl, ale zrovna jsme měli rozestavěný dům, tak jsme se dohodli, že štěňátko si pořídíte až bude dům hotový. Teď má ta naše chlupatá koule 5 měsíců a jsem ráda, že jsem si tentokrát počkala. Měla jsem čas truchlit. Jen jsem řekla, že tentokrát už potřebuju změnu, nechtěla jsem stejnou rasu (ač jsou dle mého názoru stejně nejúžasnější), chci něco menšího a chci psa a ne fenku. Větší rozdíl už jsem udělat nemohla (přechod od retrívra k primitivnímu plemenu). Kdybych měla zase fenku stejné rasy, nemohla bych se nevyhnout srovnávání, a to jsem nechtěla 
přeju hodně sil, i když se to nezdá, přebolí to a zůstanou jen ty krásné vzpomínky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.22 20:46
Ahoj,
já jsem před pár dny také nechala veterinářem uspat svého zvířecího přítele. U mě se jednalo tedy o kocoura, který se mnou šel životem 18 let, chřadnul poslední rok, ten věk už byl znát no, pak najednou během jednoho dne ho zradilo tělo a už se nezvednul, dopřála jsem nám poslední společnou noc, aby se s ním rozloučila i ostatní zvířata, no a hlavně já a věděla jsem, že druhý den musím… Tohle asipochopí jen člověk, který tím projde, i když jsem o tom hodně dřív už četla a slyšela, pocit a bolest je to hrozná. I já se trápím výčitkama, ačkoliv z logiky věci vím, že víc už udělat nešlo… ale chybí mi v běžným životě jeho přítomnost neskutečně moc, zatím se s tím budím i usínám… v tomhle truchlení jsem ráda, že mám ještě další členy smečky, kterým můžu zabořit hlavu do kožichu a vyplakat se…
Tímhle obdobím truchlení si prostě musíme projít… pak už budeme jen vzpomínat na to dobré… a pak nám to prázdný místo zase nějaký miláček zaplní ♥️
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
