Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, má 2 chlapečky, skoro ročního, a skoro 3 letého, a poslední dobou mezi nima dost často vznikají spory o hračky..a já moc nevím, jak to řešit. Ona v podstatě většina hraček je staršího, dostal je, ještě když nebyl malý na světě. I když vlastně spíš je mají společné, nevím jak to popsat, v tom u nás vládne spíš chaos. Vyloženě mladšího je jen pár chrastítek. Tak bych se chtěla zeptat, jak řšíte případně spory? Jestli s každou hračkou si může hrát jak dlouho chce ten, co ji měl první, nebo jestli je důležitější, kterého dítěte je? Starší se totiž často pokoučí malému brát hračky, a poslední dobou to je i naopak, i mladší staršímu. Pak nastane řev, a já nějak nevím, jak být spravedlivá
jak to máte vy?
@slavuska1 píše:
Ahoj, má 2 chlapečky, skoro ročního, a skoro 3 letého, a poslední dobou mezi nima dost často vznikají spory o hračky..a já moc nevím, jak to řešit. Ona v podstatě většina hraček je staršího, dostal je, ještě když nebyl malý na světě. I když vlastně spíš je mají společné, nevím jak to popsat, v tom u nás vládne spíš chaos. Vyloženě mladšího je jen pár chrastítek. Tak bych se chtěla zeptat, jak řšíte případně spory? Jestli s každou hračkou si může hrát jak dlouho chce ten, co ji měl první, nebo jestli je důležitější, kterého dítěte je? Starší se totiž často pokoučí malému brát hračky, a poslední dobou to je i naopak, i mladší staršímu. Pak nastane řev, a já nějak nevím, jak být spravedlivájak to máte vy?
já mám jen jedno dítě 3, a další je už velké(15), ale řešila bych to tak, kdo jsi první veme, ten si sní bude hrát a basta fidly-), to by si potom malý nemohl hrát s ničím skoro
, kdybys řešila komu byla oůvodně určena
![]()
U nás většina hraček má majitele. Pokud si chce někdo půjčit hračku druhého, má se zeptat ( za mladší vyjednávám já). Pokud půjčit nechce zrovna jednu oblíbenou, nemusí. Pokud nechce půjčit nic, tak začnu vysvětlovat, proč je půjčování hraček výhodné. Upozorním na pár oblíbených hraček, které patří mladší a sám si je často chce půjčit a obvykle se dohodnem.
U nás je většina hraček společných a platí, že kdo ji měl dřív tak si s ni hraje. Pak má dcera krabici svých nejoblíbenějších hraček, které nepůjčuje, případně s jejím svolením.
U nás zatím nehrajem na moje-tvoje, ale platí pravidlo hračky z rukou se neberou.
Tak u my mame kluka skoro pet a holka dva a pul. Boje jsou taky. Kazdy ma vlastni hracky. Kdyz jeden nechce nemusi pujcovat ale pak si maji hrat kazdy ve svem pokojiku. A kdyz si hraji s necim spolecne pak kdo to ma prvni. Vetsinou to pujci pokud si zrovna s tim nehrajou a ted nove hracky jsou boje.
Mám dvojčata, vše je společné (snad kromě pití, ale to není hračka). Platí, že kdo dřív přijde, ten dřív mele. Pokud jsem schopná identifikovat, kdo komu co ukradl, řeším a vracím. Také zasahuju, když jeden druhého schválně provokuje, hračku nabízí a v posledním okamžiku cukne s rukou.
@slavuska1 mám dvouletého a ročního..řeším to co ty… většinou kdo dřív příjde..ale problém je cokoli si vezme mladší hned chce i starší. malinko pomohlo že mladší dostal na vánoce své hračky a stejné jako starší. například jsme koupily 2 velké autobusy jen se malinko lišily, poud starší bere tomu mladšímu hned mu připomenu že to přinesl ježíšek jemu a on má taky svůj autobus. Problém je že mladší bere hlava nehlava prostě jak nemá rozum… takže jsem jakoby přísná i na něj, vysvětluju mu schválně před starším že se to nesmí atd..učím je půjčovat si věci..ale jsou to boje.
Řekla bych, pokud mladší nemá svoje hračky, vysvětlit, že jsou obou a kdo dřív přijde. Moji rodiče občas hlídají mého syna zároveň se synovcem (jsou stejně staří) a naučili je na větu (plus jim to hodně vysvětlovali) - musíte se vystřídat. Zezačátku to hodně cvičili, dbali na to, aby to měl první jen chvilku a druhý se mohl brzy vystřídat a musím říct, že mi tato formulka pomáhá v kontaktu našeho syna i s ostatními dětmi. Druhý syn je teprve půlroční, tak ještě tento problém nemáme. Ale od narození druhého staršímu vysvětlujeme, že tyhle hračky (které mu dáváme dopředu - třeba i schválně, protože víme, že si s nimi bude hrát stejně starší) jsou mladšího a on je má jen půjčené a až vyroste, bude mu zas muset půjčovat svoje. Také mladšímu aspoň hodně ukazuji hračky staršího a když to vidí, vždy to s ním „vyjednám“, že je ukážu bráchovi, jestli mu to půjčí a že on si také půjčuje bráchovy hračky… No, uvidíme jak to jednou půjde… ![]()
Jo a jinak je na netu hezký díl kresleného seriálu Teo - ten díl se jmenuje nějak Theo si hraje s Pavlíkem či co… To staršího docela bere. Je to o tom, že když se bráchové začnou dohadovat o hračky, maminka jim řekne, že když si je nechtějí půjčovat, ať si hraje každý sám. A ono je to přestane bavit. Tak si zas hrají spolu a hračky si půjčují. ![]()
My máme rok a půl staré dvojčata a tříletého kluka. Ondra zásadně bere dvojčatům z rukou vše, na co sáhnou…takže u nás platí také zásada, že z rukou se hračky neberou. Případně se musí zeptat, jestli si danou věc může půjčit. Ale dvojčata jsou ještě takoví malí truhlíci, takže mu to kolikrát dají, jen se na ně podívá ![]()
Díky všem za reakce, budu to muset nějak vymyslet
starší chce zásadně to, co má mladší, tak asi dáme to pravidlo, že z ruky se nebere..na nějaký mooje. tvoje jsou asi ještě malí co ![]()
@slavuska1 píše:
Díky všem za reakce, budu to muset nějak vymysletstarší chce zásadně to, co má mladší, tak asi dáme to pravidlo, že z ruky se nebere..na nějaký mooje. tvoje jsou asi ještě malí co
já mám dojem, že starší to pochopí určitě. Vlastně jsem si jistá i 1,5 roční. Když si na hřišti kdosi odnášel její zaparkované odrážedlo, tak jí málem trefilo. Svoje boty taky pozná. A její čepici z hlavy bráchy strhává, jeho ne.
Mě přijde, že pro tříleťáka je důležité, aby něco vlastnil, měl něco, co je výhradně jeho a na co mu mladší nemůže jen proto, že to zrovna nedrží v ruce. Právo na vlastnictví má nejen dospělý, ale i dítě. A vlastnictví se všemi právy,¨tedy i rozhodnutí zda půjčit. Ale pokud nepůjčuje nic, musí to mít pro něj přirozený důsledek, tedy že mu taky nebude půjčeno.
Já spíš řeším, jak vlastnictví měnit. Samo spousta hraček bývala jeho, teď už jsou vhodné pro mladší. Takže když má něco nového, tak to rovnou podmíním tím, že se něco původně jeho dostane d majetku ségry.
Taky se nám to někdy stává (13m a 32m). Mladší všechny hračky dědí a těžko se mi pak určuje, čí vlastně hračka je. Takže pár vybraných je jen starší (ty, které jsou pro mladší z blbýho materiálu nebo který by mohla spolknout) a na pár jiných má výhradní právo mladší. To, s čím si nikdo nehraje, si může jedna z nich vzít a hrát si, druhá jí to nesmí brát z ruky. Dost se snažím je dostrkávat, aby si hrály spolu a už to i někdy jde.
@Lama Lama jenže my máme tolik hraček, že kdybych u každý určila, koho je, tak to druhý den už nevím
ale nějakou 1 věc by asi vlstnit výhradně měl..pouvažuji ![]()