Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Strach, místo radosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.4.22 11:30
Ten strach je pochopitelny, ale rozhodne ti neprospiva. Zkus se trochu uklidnit, urcite bude vsechno v poradku 
Zkus hlavne zamestnat hlavu, at nemas zbytecne cas premyslet. Nekdy si taky rikam, co hlava vymysli. Mas treba nejaky konicek nebo neco, co muzes delat a trochu tu hlavu zamenstnat?
Jinak gratuluji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.22 11:36
@Anonymní píše:
Ahoj/dobrý den. Píši anonymně, protože je to pro mě docela trapné, ale… Na třetí pokus se nám podařilo otěhotnět. Prvotně to byla obrovská radost, tu ale vystřídal strach protože sestřenice týden zpět zjistili mimoděložní těhotenství, tak jsem se objednala na gyn. (včera) do té doby se nedalo mluvit o radosti ale jen nervech že mě to potká také. Nakonec je vše v pořádku (5tt). Jak jsem viděla ultrazvuk, byla jsem šťastná a měla za 3 týdny přijít znovu, že už bude vidět srdeční akce. Od te chvíle myslím jen na to že může být něco špatně, že se zastaví vývoj… A už teď myslím i na to že když to v 8tt bude OK tak pak se ještě lecos může pokazit do konce prvního trimestru (kamarádka nedávno v 12tt se zamklým těhotenstvím). Prostě jsem jedna velka hromádka strachu, ve všem hned zaměřím na to co se může pokazit a úplně to přebíjí radost. Měl to tu někdo podobně, nebo jsem takový mago* jen já? Omlouvám se za dlouhý text, ale zatím nechci aby o těhotenství někdo věděl (ví jen přítel) a nemám se o tom s kým pobavit.
Strach mít budeš pořád a než bude mimčo venku, tak se může stále něco pokazit. Snaž se na to nemyslet, zkus vic zaměstnat hlavu, ať myslíš na necojineho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.22 11:42
Měla jsem to stejně, že začátku jsem si vůbec nepovedla představit, že to miminko přežije první trimestr. Stejně jako ty, nejdřív že mimoděložní, pak zamlkly potrat, pak kvůli covidu… počítala jsem dny, hrozně se to táhlo… Trochu se to zlepšilo v 8 týdnu, kdy jsem začala intenzivně zvracet a teď už se mi dítě v břiše dost aktivně hemží, tak snad vše dopadne dobře. Ale chápu ty nervy, jsou hrozný 
mě moc pomohlo, když mi doktorka řekla, že neexistuje nic, co bych mohla udělat, abych eventuálnímu potratu předešla, že buď je dítě zdravý a nebo ne a odejde. Bylo to hrozně osvobozující. Držím palce ať to dopadne dobře
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.22 11:44
Připrav se na to, že od teď už budeš mít strach pořád. Nejprve, aby bylo mimčo v pořádku, pak aby si děťátko něco neudělalo, pak o školní výsledky, špatné kamarády a nakonec, aby se dobře vdalo/oženilo. Budeš se o něj bát, i když už to bude třeba kmet. Tohle je mateřství. Řiď se heslem, že vždycky všechno nakonec dobře opadne. A pokud ne, tak to ještě není konec .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.22 11:45
Je to normální, ono se něco může podelat vždycky, 1. trimestrem to nekončí. Chce to brát trochu s nadhledem a pokorou, doufat, že vše bude dobré, ale mít na vědomí, že prostě nemusí, to je život. Nebudu ti říkat, že se vůbec nemáš stresovat, to nejde a nebylo by to ani normální. Spíš se to snaž držet po kontrolou, v takových mezích, aby ti to výrazně nenarušovalo život. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.22 11:49
Strach má asi každá, co plánovaně otěhotní, ale nesmí tě zase ovládat. Můžeš s tím vědomě pracovat. Nejlépe zaměstnat hlavu něčím jiným. Pohyb taky není na škodu. Ono to čekání s rukama v klíně se hodně vleče.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.22 12:09
Musíš se zaměstnat. Znám spousty holek kteří ani neměly tušení že jsou v tom, jedna dokonce běhala, intenzivně cvičila, pak jsme se dozvěděli, že je v 6. měsíci a miminko v pořádku 
Nervy a stres taky dělají hodně. Je pochopitelné že máš strach, ale těš se na to své miminko. Píšeš že jsi otěhotněla na 3. pokus, užívej si to. Některým se to nepovede ani na 5. ani na 10. pokus. Svěř se někomu, najdi si oporu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.22 12:58
Obavy jsou normalni. Ale ty neskonci ani prvnim trimestrě, ani druhym, ani narozenim ditete…strach bude uz furt, a proto je dulezity nechat to plynout. Ses na samym zacatku, takze chodis do prace, venuj se praci, konckum, pratelum…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.4.22 14:29
Strach ti neprospívá a miminku taky ne. Při strachu a obavách se produkují nějaké látky, předpokládám, že k miminku se nejspíš taky dostanou.
Osobně jsem měla mnohem větší strach po porodu, když jsem měla miminko v náruči a přišlo mi tak maličké a zranitelné. To teprve si vytvoříš hluboký vztah, řekla bych že mnohem hlubší než k miminku v bříšku, které sice budeš cítit, ale zatím neuvidíš a nedržíš ho v náruči a nekojíš ho. Jestli máš takový strach už teď, tak nevím, jaký strach budeš mít potom.
Asi bych na tvém místě raději probrala s psychoterapeutem, dneska to jde online, ani nemusíš nikam chodit. Třeba ti to pomůže, budeš se cítit líp a nebude se to zhoršovat.
- Citovat
- Upravit
7.4.22 14:36
Měla jsem to dost podobně. Otěhotněla jsem na druhý pokus IVF a hrozně jsem se bála mimodelozniho. Když jsem zjistila, že je mimi na svém místě, chvíli jsem se radovala, ale teď každou chvíli čekám, že se něco pokazí 
Jsem 10tt, do dalšího ultrazvuku ještě daleko a navíc vůbec nemám pocit, že bych byla těhotná. Žádné nevolnosti, chutě, nic. Je dobré se něčím zaměstnat, pak na to člověk tolik nemyslí, ale bát se asi budu až do konce těhotenství 
Držím palce, ať je u tebe vše v pořádku a za pár měsíců si domů přineseš malý uzlíček radosti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.22 18:05
Tohle mam velice podobne
- strach kolik bude folikul
- kolik bude embrii
- strach jak dopadne genetika
- strach zda se dobre uhnizdi aby nebylo mimodelozni
- strach z potratu v 1. Trimestru
- strach z 1. Screeningu
- strach z 2. Screeningu
Kdyz uz jsem si myslel ze budu klidny ( zacina nam 3. Trimestr) nasel jsem plno dalsich veci z kterych muzu mit strach)
Nakonec jsem musel sam sebe presvedcit ze co se ma stat se stane. Snazim se manzelce doprat vse co je potreba abych si pak neco nevycital ze jsem neco podcenil.
Z 18 folikul nam zbyla jedna blastocista B/B a ta se naste drzi dodnes. Vsechny screeningi mame na vybornou ale take sem vzdy ze vseho vyplasenej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.22 18:47
Nechas se ovladat strachem, to je spatne.
Stejne to neovlivnis .
Bat se budes o dite i po porodu, az do smrti.
Tak se tim nenech semlit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Záznam v dokumentaci z miniinterrupce
- 22.10.26
- Anonymní
Prodloužená menstruace
- 21.10.26
- PZV921
Salám herkules
- 17.10.26
- Anonymní
Ahoj/dobrý den. Píši anonymně, protože je to pro mě docela trapné, ale… Na třetí pokus se nám podařilo otěhotnět. Prvotně to byla obrovská radost, tu ale vystřídal strach protože sestřenice týden zpět zjistili mimoděložní těhotenství, tak jsem se objednala na gyn. (včera) do té doby se nedalo mluvit o radosti ale jen nervech že mě to potká také. Nakonec je vše v pořádku (5tt). Jak jsem viděla ultrazvuk, byla jsem šťastná a měla za 3 týdny přijít znovu, že už bude vidět srdeční akce. Od te chvíle myslím jen na to že může být něco špatně, že se zastaví vývoj… A už teď myslím i na to že když to v 8tt bude OK tak pak se ještě lecos může pokazit do konce prvního trimestru (kamarádka nedávno v 12tt se zamklým těhotenstvím). Prostě jsem jedna velka hromádka strachu, ve všem hned zaměřím na to co se může pokazit a úplně to přebíjí radost. Měl to tu někdo podobně, nebo jsem takový mago* jen já? Omlouvám se za dlouhý text, ale zatím nechci aby o těhotenství někdo věděl (ví jen přítel) a nemám se o tom s kým pobavit.