Strach z návratu do pravidelné práce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Čeká mě něco podobného a také se bojím. Jsem ráda, že v tom nejsem sama. L
- Citovat
- Upravit
Strach je vcelku logická reakce na novou, nelehkou situaci. Ale konec konců máte tříměsíční zkušební dobu, uvidíte, jestli vám to bude vyhovovat. Našla jste si nové zaměstnání z mateřské, při nejhorším ho najdete znovat.
Ale ono to nebude tak strašné, jak vám to teď mozek maluje.
Co třeba svépomocná knížka? https://www.kosmas.cz/…ost-a-obavy/
Pokud byste hledala nějakou jistější oporu, tak zvažte na provedení změnou sebou někoho přibrat - psychoterapeuta, nebo přinejhorším kouče - ale dejte si pozor na to, jakou měl praxi před tím, než se vrhl na koučování a jaké má vzdělání a výcvik, kouče teď dělá kdejaký hejhula.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Naprosto chápu, taky jaksi neumím být stádovitým zaměstnancem. Odjakživa mám problém s autoritami, nechce se mi poslouchat nějakou husu jenom proto, že jí kdosi dal pozici vedoucí. Jsem příliš hrdá, příliš nepřizpůsobivá, jsem ráda svým pánem…přizpůsobit se ale musím, co mi taky zbývá, ale mám s tím opravdu problém. Snažím se nedávat najevo, ale nevím, jestli mi to jde 
. Budu řešit naštěstí až za 3 roky, ale už teď se mi do toho nechce.
- Citovat
- Upravit
Tak tomu úplně rozumím, čeká mě to opět za 3 roky po mateřské ale už teď přemýšlím, že se do něčeho podobného nikdy nevrátím. Sice zřejmě nebudu mít na vybranou, ale dělat ovci už mě taky nebaví, zkusím za tu dobu vymyslet lepší plán:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Když jsem se po pěti letech na rodičovské vracela do práce, byla jsem na tom úplně stejně. Vystresovana z toho, jak zvládnu skloubit domácnost s prací a zda se budu schopná přizpůsobit, když do té doby jsem byla zvyklá, že hlavní slovo doma mám já. Začátky byly docela krušné, ta změna režimu je prostě velká, ale zvládli jsme to. A Vy to taky zvládnete. Bude to změna, to je jasné, ale zase Vás to třeba v životě posune někam dopředu. Ve stejné situaci jako Vy se každý měsíc ocitne spooousta maminek. Mně třeba tento pocit, že v tom nejsem sama, pomáhal to zvládnout. Držím pěsti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ve čtvrtek nastupuji po čtyřech letech doma (pro rýpalky, pracuju brigádně už od malého 4 měsíců) a mám obavy, jak to zvládnu, co když bude malý nemocný, nemáme hlídání, manžel od září taky nastoupil do nové práce. Ted jsme seděli přes dva měsíce doma kvůli delší nemoci, tak to bude o to šílenější. Navíc budu muset denně vařit do školky obědy a chystat svačinky.
V noci už z toho pár dnů špatně spím a děsím se toho, ale blíží se to a musím se k tomu nějak postavit. Co vám pomohlo na úzkost?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mam stejny problem. Ja myslim ze par dni nervozity a zvyknu si
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jsem ráda že v tom nejsem sama, čeká mně to AŹ za roka a půl, ale už teď je mi špatně. Teď 4 roky doma…Mám místo, kam se vrátit, ale bojím se, při otěhotnění byl můj odchod bouřlivý, šéf je trochu blázen a workoholik a i přes hodně rizikové těh. mně nechtěl pustit ani na nemocenskou…
Bojím se, bude chtít extra vysoké nasazené za málo peněz a dlouho prac. dobu…Navíc se fakt bojím, že jsem toho dost zapoměla (celkem to bude necelých 6let doma), takže bych si mohla nějak vyskakovat, se říct nedá. Pořád přemýšlím alternativní řešení, abych se tam nemusela vrátit. CHtěla bych podnikat, nebo dělat práci co mně baví (i když nižší úrovně - ne tu na kterou mám školy), ale nemám na to koule… Ach jo. 
- Citovat
- Upravit
Jsem na tom podobne-doma s detmi 6let, predtim profese nic moc- mimo obor/zili jsme v zahranici/, takze ted mam v CV diru asi 10 let…bojim se, ze praci ani nenajdu…do toho deti casto nemocne a manzel pracujici mimo mesto, tim padem jezdici jen na vikendy…a hlidani zadne… mam pocit, ze za ty roky jsem totalne mimo a bez sebevedomi, ani uz neumim jednat s lidmi…praci hledam, ale jsem na tom psychicky tak, ze se stydim i poslat zivotopis a vlastne nevim ani jakou praci hledat 
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Jsem na tom podobne-doma s detmi 6let, predtim profese nic moc- mimo obor/zili jsme v zahranici/, takze ted mam v CV diru asi 10 let…bojim se, ze praci ani nenajdu…do toho deti casto nemocne a manzel pracujici mimo mesto, tim padem jezdici jen na vikendy…a hlidani zadne… mam pocit, ze za ty roky jsem totalne mimo a bez sebevedomi, ani uz neumim jednat s lidmi…praci hledam, ale jsem na tom psychicky tak, ze se stydim i poslat zivotopis a vlastne nevim ani jakou praci hledat
chapu, totez 
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Naprosto chápu, taky jaksi neumím být stádovitým zaměstnancem. Odjakživa mám problém s autoritami, nechce se mi poslouchat nějakou husu jenom proto, že jí kdosi dal pozici vedoucí. Jsem příliš hrdá, příliš nepřizpůsobivá, jsem ráda svým pánem…přizpůsobit se ale musím, co mi taky zbývá, ale mám s tím opravdu problém. Snažím se nedávat najevo, ale nevím, jestli mi to jde
Máš čas. Do tří let se toho může ještě mnoho stát a možná i nějaká ta přizpůsobivost přijde. A jak doma? Tam to funguje?
- Citovat
- Upravit
Holky jsem na tom stejně. Před 10 lety po první mateřske jsem šla do nové práce s nadšením, teď po druhé mateřske jsem doma 4,5 let a mam úzkosti z nové práce. Nemám hlidání, manžel dělá od 6 do 19,bydlíme na malém městě a nemám k dispozici auto, takže hrůza. Teď jsem na péči o dítě, ale mám strach i poslat životopis, co malý, když bývá často marod… manžel řiká ať to do 1 třídy neřešim, ale to už budu úplně zakrnělá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, byla jsem několik let doma s dětmi, předtím OSVČ volná noha…Te´d mám nastoupit do pravidelného zaměstnání. poslouchat šéfy, přesně dodržovat docházku a jednotlivé pokyny…Zvykat si na kolegy, nové prostředí…Navíc v oboru, který neznám…Mám z toho strach. Stalo se to někomu? Podotýkám, že nejsem líná, jsem ale introvert, psychicky labilnější a mám z toho obavy
Prožil nebo prožívá někdo něco takového?Oml.se za zanonym