Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Dobrý den, maminy…mám dotázek. Od srpna lonského roku máme ve střídavé péči našeho čtyřletého syna. Ze začátku probíhalo vše v pohodě. Týden je u otce, týden u mne. Ale poslední dobou zažívám až hysterické scény, že chce být s tátou
Rve mi to srdce, když mi tady doma brečí. Snažím se ho nějak zabavit, hrát si s ním, povídat, objímat, utěšovat. Nic nepomáhá. A proto se obracím na vás, jaké máte s tímto zkušenosti. Co dělat. Mám sto chutí jít a říct, bud si tedy s ním…ale to bych nepřežila
Je mi z toho moc smutno a tomu prckovi evidentně taky…
Nedostává třeba od tatínka hodně dárků, nemá větší,,volnost"?
To si nemyslím, ex moc peněz nemá, aby ho zahrnoval dary…a větší volnost mít také asi nebude…čeho jsem si ale všimla, tak když mu ex volá, tak ho tak nějak psychicky láme. Říká mu do telefonu, jak doma brečí, že mu je smutno po něm atd. atd…Vydírá ho? Nevím…nejsem s nima doma, abych mohla posoudit, jak to tam funguje. Ale už to nedávám. Dobrou hodinu mi doma brečel, že chce za tátou a nebyl k utišení…ted je to dobré, hraje si a už se uklidnil, ale z počátku jsem měla sto chutí otočit se na podpatku a odvézt ho zpět, jen aby už neplakal…chjo
Jestli tohle chlap dela, tak ho citove vydira. Ma k tomu nejaky duvod? Jake mate vztahy? Zmenilo se neco posledni dobou?
@Brittuška no to vydírání je dost možný
Nevím co poradit, možná se zeptej syna, co dělají u tatínka, a něco z něho vytáhnout, 4 letý už by mohl něco říct..třeba něco v nepořádku…
Vztahy už máme vcelku dobré, lepší…ze začátku tomu tak nebylo. Ono by to bylo na dlouhé vyprávění. Na všem se domlouváme vcelku v pohodě, co se výchovy týče, jdeme si na ruku stále, ale ani bych se nedivila, kdyby ho doma manipuloval…zkusím si se synkem v klidu promluvit, až si dohraje. Jenže se obávám, že mi nic neřekne…:-( se asi zblázním…
No a nebrečí třeba takhle po vás za u táty. prostě je týden u jednoho a týden u druhého tak se mu třeba jen stýská. a nebo je to i tak jak to říkáte třeba ho manipuluje tak si sním promluvte že vás se taky stýská když je u otce ale jste dospělí a velčí takže to vydržíte až zas přijede a naplno si ho užijete.
Jestli brečí, nebo nebrečí po mě, to netuším, protože se na to neptám…:-( radši, nechci moc vířit emoce. Přejdu jen na jednu věc, zruším do té doby, než to přestane dělat, ty telefonáty s tatínkem každý den, pokud mu přestane říkat, jak doma pláče, pak klidně zase na ně přistoupím, ale jinak má smůlu…to dítě pak má v hlavě prostě zmatek…
A tak je este mozne, ze je u tatinka jedinackom, kym u Teba ma surodenca a musi sa delit… a moze mu to vadit ![]()
Ale iba varim z vody, inak moja stvorrocna sialene reve za babickou ked sa od nej vratime, a to viem urcite, ze ju babi nijak nevydiera. Len so sebou necha cvicit a za zlobeni dava kokino ![]()
No, jestli mu říká, že po něm brečí, tak to mu slušně ubližuje, je to citové vydírání, řekla bych mu že toho musí nechat nebo se obrátím na OSPOD, ale před tím bych to ještě nahrála na záznamík.
Maminky, upřímně, kdyby to bylo naopak, tak by drtivá většina z vás zakladatelce radila, aby udělala vše pro zrušení střídavé péče, zašla s dítětem k psychologovi a bůh ví kam..Nepadlo by ani slovo o „vydírání“ a programování dítěte.
Podotýkám, že se nezastávám otce a NEJSEM příznivcem střídavé péče, zvlášť u takového prcka.
Jde o kluka, je možné, že je mu tatínek prostě bližší, nic víc, nic míň
..
Každopádně bych ve svém cyklu nedovolila denní neustálé telefonáty s tatínkem, vím, že pokud je to nutné, i toto může být upraveno rozsudkem - kontakt s jedním rodičem, když je v cyklu toho druhého.
S dítětem bych možná zašla k odborníkovi, to není od věci. Aby posoudil, jestli mu střídavá péče svědčí a jestli to třeba nevyplývá ze situace samé - jestli tam třeba nepláče úplně stejně. Dítě to neřekne a otec také ne..
Na pláč bych asi nebrala takový potaz a snažila bych se s ním žít, chovat a věnovat se mu úplně „normálně“..Situaci bych zbytečně nerozebírala, jedině nějakou oklikou. Je možné, že se dítě v bezprostředním momentu samo svěří, co cítí.
Tak ty telefonáty by se mi nelíbily, to bych si teda s tatínkem dost rázně promluvila. Ale já osobně si myslím, že něco podobného se bude asi dít i v ten týden, kdy je syn u tatínka. On týden je asi docela dost, tak se mu začne stýskat.
A on zacne brecet po tom telefonu? Detem se nesmeji rikat takovy veci. On ma tatinka rad a nechce, aby byl smutny a plakal a pak proste takhle reaguje, protoze si ten jeho smutek klade za vinu. Promluv s byvalym, ze tohle proste nejde.
Ten tvůj bývalej je tydýt. Slušně řečeno. Přece 4 letému neříkám, že po něm brečím. Jak znám svého, kdybych mu tohle hustila tak bude brečet jako blázen. Je přece jasné, že ho musí spíš uklidnit ve smyslu, že se mu stýská, ale až se uvidí budou dělat tohle a tohle. Být tebou tak telefon dám na hlasitý odposlech a pokud se rozhovory opravdu odehrávají tímto stylem a domluva nepomůže tak se obrátit na OSPOD. Ona ta střídavá péče mi osobně přijde pro děti celkově náročná. Já sama bych to asi nedala být týden co týden jinde ![]()
Zakladatelko, když to půjde, vyhnula bych se zákazům hovorů s tátou. To je jedna z věcí, na kterou si děti ve střídavé péči stěžují, že když byly třeba u táty, měly zakázáno volat mamince, i když se jim stýskalo a stačilo by ji jen slyšet.
Spíš by bylo prima chalpovi vysvětlit, aby syna nerozlítostňoval.