Studium medicíny a život obecně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Studium medicíny a život obecně
Ahoj všem,
Můj dotaz směřuje tak nějak obecně na lidi co studovali náročnou školu - medicínu nejlépe. Už dřív jsem tu psal do diskuze a ptal se zda zkusit přijímačky na medicínu i když jsem se dvakrát nedostal - zkusil jsem, dostal se a teď už tři roky bojuju, ale za jakou cenu.
Všechny zkoušky jsem doteď minimálně dvakrát vždy opakoval, třetí termíny mám za sebou také, teď půjdu do třeťáku a tak nějak bilancuji. Stále mi to dává smysl, ale představa že vyjdu po 6 letech totálně vyčerpaný mě děsí. Doteď jsem neměl žádné léto, všechny zkoušky jsem dodělával v něm.
Zároveň mi přijde že přicházím nejen o své mládí, ale i o přátele a případné vztahy. Málokterá partnerka to zvládá, že se partner stále učí…
Nevím, je to těžké, jak to zvládáte vy? Pokud máte hotovo, litujete té cesty nebo ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Ja toho nelituju, mam praci, ktera dava smysl a asi nikdy nebudu bez prace. Ted se mam konecne i tak, ze se za svuj plat za takovou praci nemusim stydet, i kdyz si vsichni mysli, ze prece musim byt ve vate davno. Tak treba bych byla, ale ne pri praci v nemocnici, bez sluzeb kvuli detem.
Ale svym detem bych to rozmluvila. Aspon u nas, kde za zdravi lidu vzdycky muze lekar a pacient ma prava a zadne povinnosti, kdyz je vsechno „zadarmo“. Myslim, ze zivot se muze zit i jednoduseji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@mroe píše: Více
Vidíš,
tak já mám mezi blízkými přáteli 3 kamarádky doktorky a jednoho doktora a všichni své děti dotlačili na studium medicíny. Tak asi to pro ně tak hrozné není, když tam všichni nacpali své děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Co jsem mela kamarady na medicine, tak cca od ctvrtaku rikali, ze uz to je snazsi a volnejsi. Asi byl nejhorsi prvak a druhak, vubec se tam udrzet. Ale osobni zkusenost nemam. Dcera zatim o medicine uvazuje. Ja se kdysi dostala a nenastoupila, mozna jsem mela 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@TerezaVoříšková píše: Více
Ja mam v okolí taky jednu rodinu, která donutila obě dvě děti jit studovat na medicínu. Holce to jde, ale kluk ty zkoušky nezvládl, má to od té doby u rodičů na talíři, že se mohl vice snažit…. Přitom je manuálně zručný a dělá se drevem je fakt šikovný, no ale není doktor 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj Vašku, úplně tě chápu. Já jsem medicínu vystudovala, ale určitě mi to nešlo samo, bylo to za cenu velkého nasazení a hodně věcí jsem se kvůli tomu vzdala. Jak se rozhodnout, to ti samozřejmě nikdo neporadí, nicméně, už doteď jsi do toho vložil hodně, takže minimálně v minulosti to byl tvůj sen. Mám pro tebe několik poznatků:
- Klinické obory mi přišly lehčí - zkrátka jednodušší. Stále je to velký objem látky, nicméně je to lépe odvoditelné a tak nějak víc medicína. Nejhorší pro mě byl prvák, anatomie a histologie, kdy se člověk vše musel totálně našrotit od nuly a nešlo nic odvodit. Patologie/farmakologie/státnice jsou samozřejmě těžké, ale pro mě to bylo určitě jednodušší než prvák. Taky už jsem věděla lépe, jak se učit.
- I jako absolvent to budeš mít náročné, práce a k tomu zařízování a obíhání stáží, příprava na atestaci, vztahy na pracovišti. Pro mě to začalo být lepší po kmeni, kdy už má člověk nějaké zkušenosti a může si více vybírat. Je zásadní, vybrat si dobrý obor - já věděla, že např. mi nevyhovuje se vůbec nevyspat a také že nějaký extra široký obor nepojmu a zohlednila jsem to. Zvaž např menší obory nebo něco neklinického. Také doporučuju dát si po škole několik měsíců pauzu před prací, aby sis odpočinul. Pokud si to nemůžeš dovolit, tak chvíli pracovat manuálně, ideálně třeba sbírat ovoce v zahraničí. Zkrátka úplně vyčistit hlavu. Neboj, opravdu ti nic neuteče a je důležité se restartovat a nabrat energii.
- To, že ti nejde škola vůbec neznamená, že budeš špatný lékař. Skládat zkoušky a léčit je zkrátka jiná disciplína. Jsou např. i špičkoví chirurgové, kteří byli mizerní studenti.
- Doporučuju ti se snažit co nejlépe naučit už na první pokus, to vyhazování a opakování je strašně náročné na psychiku. Tzn. mít vždy projité všechny otázky, zkusit si během učení třeba k otázkám vypsat základní body plus věci, co si nemůžeš zapamatovat (pojmy, čísla) a rychle si to vše ještě poslední dny projít. Zkus být o krok napřed - ještě před přednáškama si nahrubo projet látku, abys věděl, o co půjde. U každé otázky mít vždy hezky naučený úvod a základní rozdělení. Master tip je také neříct úplně vše, co víš, aby se tě na to mohli zeptat
- Zkus si vyčlenit trochu času i na regeneraci, pohyb a na vztahy, ať se z toho nezblázníš. Né teda zrovna před zkouškou z patologie…ale i třeba po nezdařeném pokusu. Holka by byla vhodná taková, která sama o něco usiluje a je to náročné, abyste si mohli být vzájemně oporou. Mně ještě hodně pomáhalo bavit se hodně se studentama medicíny, abych neměla pocit, že jsem jediná, kdo se pořád musí učit. Také mi vyhovovalo učit se ve studovnách, neměla jsem pak tolik pocit, že si všichni pořád užívají studentský život.
Já jsem zpětně s volbou spokojená, už mám po atestaci, takže si v tomto mohu pískat a situace je taková, že o práci zkrátka není nouze, je po nás zkrátka poptávka, teď jsem na mateřské Jestli bych do toho šla znovu? Těžko říct, to je takové, když bych věděl, to co vím teď, rozhodoval bych se jinak - ale tak to nefunguje. Myslím, že bych mohla být spokojená i v jiných oborech a asi za nižší cenu a zkrátka to studium bylo extrémně náročné. Ale - takhle to vnímá hodně studentů, ti, kterým to jde snadno a bez větší námahy je menšina.
Hodně štěstí!
- Citovat
- Upravit
Jsou i medicky s detma /samozrejme maji znacnou podporu rodiny/ a zadani i vdani/zenati.
Nekteri medici jsou nuceni si privydelavat na obcasnych brigadach. Narocnost studia musi byt obrovska.
Zatim jste svobodny, takze to ted mate jednodussi nez nekdo se zavazky.
A o finance se asi taky nemusite starat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dcera teď dokončila 3. ročník, zatím všechno vždycky na první pokus a zkoušky na áčko, ale teda věnuje tomu během semestrů maximum. Ale tím, že všechno má na první pokusy, tak má pak 3 měsíce prázdnit, jen teda ještě absolvuje 14 dní praxe. Přítele má už 4 roky stejného a zatím dobré. Teď udělala ještě přijímačky na distanční studium nějakého humanitního oboru, protože čtvrťák u nich na medicíně je prý nuda
Jinak brigádu nemá a zatím určitě mít nebude.
- Citovat
- Upravit
Máme v rodině, v prváku na konci těžce onemocněl a vylili ho, chyběla mu jedna zkouška. Tam prostě v prváku buď všechny zkoušky máš, nebo končíš. Nejde nic posunout. Další rok se dal zdravotně dohromady a zkusil znova přijímačky. Dostal se krásně. Pak ještě byl zádrhel ve třeťáku. Jednu zkoušku mu dali 10 dní po termínu, kdy zapisovali předměty na další rok a návazný předmět si tak nemohl zapsat. Takže jeden předmět dodělával rok navíc. Ale má to, a je na tu svoji odbornost velice šikovný. Takže pro pacienty mnohem lepší, než někdo, kdo měl teoretické zkoušky napoprvé, ale je nešikovný. Je to boj, ale jestli máš třeťák, tak už to snad doděláš. Zas by to byly ztracené roky, teď toho nechat.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
A co studoval 3 roky, jestli se mohu zeptat?
Lékaře asi ne 
On je i trochu rozdíl studovat na všeobecnou sestru, záchranáře, nebo nějakého fyzioterapeuta a studovat všeobecné lékařství třeba…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
První tři roky byly fakt těžký, za nás/u nás hlavně prvák a třeťák. Ty další tři roky lepší, i když „státnicový rok“ byl taky dost drsný. Ale vstup do praxe byl pro mě ještě náročnější, ta odpovědnost byla hodně stresující, za mě asi vic než celá škola. I to si pak sedlo, ale prvni měsíce po škole byly fakt náročné. Ale práce mě baví a jsem ráda, že se mi poštěstilo, dostat se, vystudovat a pokračovat v praxi. Baví mě to. Prosím nechat anonym, nebo smazat - nechci spojovat povolání s přezdívkou.
- Citovat
- Upravit
@Vasek002 píše: Více
Ahoj, já třeba lituji, že jsem na medicínu šla, měla jsem jít na biochemii na PřF, nebo VŠCHT, kam jsem se taky dostala. Sice mě medicína strašně moc bavila, ale za cenu zdraví, ve čtvrťáku jsem se zhroutila a od té doby se léčím na psychiatrii (18 let už). Já jsem tedy zaměřená hodně výkonově, měla jsem samé jedničky celé 4 roky (jedinou dvojku v prváku z biofyziky), ale jak jsem se hrozně moc pořád učila, tak jsem nešla na zk, dokud jsem to neuměla na 100% a tahala jsem zkoušky přes celé léto. Jediný ročník v pohodě u nás byl druhák, to jsem měla léto volné, cestovala jsem, během roku jsem se i věnovala koníčkům.
Ale třeba v tom čtvrťáku mi nesedla asi moc klinika, sice učení bylo zajímavé a možná lehčí, ale já jsem spíš typ do výzkumu, kam jsem i chtěla. Miluju biochemii a genetiku. Z PřF bych to mohla dělat také a nemusela jsem se třeba zhroutit, nebo alespoň mít Bc., kdybych se zhroutila stejně 4. rok studia.
Před pár lety jsem studovala 2 roky kombinovaně adiktologii, ale zas několik pobytů v nemocnici a zjistila jsem, že mě tam bavily jen medicínské předměty a ne tolik ty adiktologické, které byly od druháku.
Nevím, jakou LF studuješ, to, že zk děláš na další pokusy z tebe nemusí dělat špatného doktora, já třeba lituji, že jsem to tak hrotila na stýpka, možná s jiným přístupem bych i dostudovala. Každopádně moc držím palce ve studiu, pokud budeš pokračovat. Až překonáš třeťák tak třeba ti ta klinika lépe sedne a bude i více času. A s partnerkou? Nejlépe někdo z medicíny 
, u nás se dalo dohromady strašně moc dvojic v ročníku a učili se spolu. Já chvilku taky chodila se spolužákem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
