Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@nomip píše:
Ahoj maminky, máme teď něco podobného. Neodmítá tátu úplně, jen se s ním nechce rozloučit, přivítat ho a dát mu pusu na dobrou noc. Dřív vždycky běžel ke dveřím, šťastný, že je táta doma, teď se sotva podívá, že přišelto samé s pusou na dobrou noc, vždycky za nim přišel než šel spinkat resp. tatínek čekal u dveří, aby mu dal pusu a popřál dobrou noc. Teď odmítá, kroutí hlavou a říká, že ne.
Jinak si spolu hrají, klidně za ním jde, že chce hopí a potulí ho. Nemá problém s ním být sám, nevadilo mu ani, když jsem předevčírem odjela autem. Zamával mi a s úsměvem šel s tátou.
Je pravda, že za poslední dny nebylo tolik času, aby si spolu tolik hráli, tak jestli je to třeba tímPak jak jsem četla, tak jestli to fakt není fousy. Dřív se přítel holil skoro každý den, teď už tolik ne a posledně, co mu dával pusu, tak pak řekl „fuj“ a jakoby ho šimral nos
Jak to dopadlo u vás? Čím se to zlepšilo? Jsme z toho dost smutní, moc mě mrzí, že se jim to takto pokazilo.
Ještě řeknu, že v srpnu se nám narodí druhé. Syn má 25 měsíců.
Podle me to je fajt proste obdobi..dcera to samy..2 roky ted…rano a vecer tatu nechce..nejdy ho z prace vite, nekdy si ho ani nevsimne…na druhou stranu ho ale shani, kdyz tu neni
…kdyz s nim bude sama, necha se vecer pochovat, kdyz jsem tu ja, tak jen mama mama a manzela vylozene odstrkuje…verim, ze to proste prejde
a vousy ji mozna taky trochu vadi
@Melodie91 snad ano, snad je to jen období a zase to bude v pohodě. Děkuji za příspěvek ![]()