. Hodně štěstí 
.
Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Syn 3,5 roku mě odmítá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
13.11.22 14:39
Syn 3,5 roku mě odmítá
Ahoj, nikdy jsem do podobných diskuzi nepsala, ale už jsem naprosto bezradna a budu ráda za každý názor. Začala jsem od září chodit do práce a protože do práce dojíždím, musi syna odvádět tchán nebo manžel. Před skolkou navštěvoval jesle a byl tam spokojený. V téhle školce se mu nelíbí od začátku, chápu ho, že byl zvyklý na jine učitelky, prostředí a děti. Nicméně, předtím alespoň měl jistotu, že ho odvedu a také si pro něj vždy přijdu a ujišťoval se. Vše bylo dobré. Změnilo se i to, že začal více fungovat manžel, trávit s ním více času a malej se na něho dost upnul. Poslední měsíc, me začal úplně odmítat, sotva přijdu domů, už brečí, že chce, abych šla pryc, ať ho nechám na pokoji a je schopný po mě i házet věci. Když si pro něj jdu do školky, tak dělá scény, že se mnou nikam nejde a že chce tátu. Když ho vezmu do ruky násilím, je schopný mě bouchnout a rvat mi vlasy. Snažím se mu nastavovat nějaké hranice a nemůže si dovolovat vše, takže jsou věci, které zakazují a mám pak hotové peklo. Vím, že tohle děti dělají, ale v takové míře, ze vidíte, že mi chce opravdu ublížit? Že se vším triska, kope, ničí a ubližuje? Problém je i s jeho řeči, špatne mluví a někdy je opravdu mezi námi jazyková bariéra. Vím, že je určitě hodně frustrovaný ze školky a pak to vypustí, ale vždy jen u mě a ve formě, která mě psychicky nici. Snažím se o trpělivost, když je s manželem čekám až přijde sám, nevnucuji se a pak naopak chce být jen se mnou a už se ode mě nehne. Ale vždy musí dojít k takové velké scéně a agresi. Byly chvilky, kdy jsem to nezvládla, křičela, dala na zadek, byla vztekla. Vím, že jen dělá to co viděl u mě. Ale je tohle opravdu jen období? Nepřijde mi zdravé pro jeho vývoj, aby se to dělo každý den i hodinu v kuse a někdy i vícekrát za den. Dělá to opravdu jen mě. Teď začal i říkat, že se mě boji. Přitom mu opravdu nic nedělám, snažím se být v klidu a vše mu vždy vysvětlit. Jsem prudká povaha, snažím se být vždy v klidu, ale někdy prostě bouchnu. Dětství jsem taky neměla úplně růžové, takže se snažím nedělat chyby svých rodičů a snažím se na sobě dost pracovat, číst hodně knížek. Ale ve finále, pak vždy selzu. Snad to není moc vyčerpávající, ale snažila jsem se toho napsat, co nejvíce to jde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.11.22 15:00
@VerBart To je mi líto, chápu, že to neprožíváš lehce. A zkusila jsi před ním dát prostě najevo, že tě to mrzí? Rozbrečet se místo vzteku a říct, že jsi z toho moc smutná?
On asi špatně prožívá, že na něj máš málo času, cítí se špatně ve školce a ještě má pocit, že ty tam nejsi pro něj. Zkus si s ním víc hrát, vymýšlet zábavu, trávit s ním čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.22 15:08
@VerBart nebij ho!
A hod se do klidu, když nebudeš v pohodě bude se tě bát.
Otoč si tu situaci, vciť se do něj…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.22 15:10
Jinak ano, je to období, já nemohla ani tlačit nákupní vozík, když v něm seděl a byl s náma tatínek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.22 15:31
@ZuzaM Ano, vzdy na to jdu nejprve v klidu, domlouvám, vysvětluji. Říkám, že mě to bolí, že mám bebi a že se to nedělá. Brečela jsem několikrát a pak začal plakat taky a bylo vidět, že mu je to líto. Vždy, když přijde tahle reakce, tak pak po ní úplně obrátí a už nechce být s nikým jiným jen se mnou. Někdy to zvládnu, jsem trpěliva, ale někdy toho je na mě moc a zakricim. Na zadek dostává úplně minimálně. Tomu se chci prostě vyvarovat a vím, že to k ničemu nevede a jen ztrácím jeho důvěru. Po práci se i snazim, nedělat nic, jen být s ním. Jen se o něj bojím. Je v te fázi úplně nepricetny a neví co dela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.22 15:34
@Stevia Ja jsem proti bití. Sama jsem byla bita dost. Těch chvilek, kdy dostal na zadek bylo minimálně, ale, když už, dostal dost no. A pak mi to bylo strašně líto. A vím, že jsem hodně selhala a vždy je chyba na straně rodiče a ne dítěte. Dlouhý čas zase odmítal manžela a dělal mu to co mě, ale ne v takové míře, že by mu takto ubližoval a dělal scény. Asi je toho na něj prostě moc. Děkuju za odpověď
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
13.11.22 16:43
@VerBart Řekla bych, že je velmi frustrovaný a tu frustraci uvolňuje (zcela přirozeně) u matky. Je na tobě, aby ses to naučila ustát (ano, není to snadné). Zkus si přečíst knížku AHA rodičovství anebo aspoň Zkoušeli jsme všechno (ta je stručnější).
- Citovat
- Upravit
13.11.22 17:44
Je to obdobím. Ničemu ale nepomůžeš tím, že mu dáš pár na zadek, tím to naopak ještě zhoršíš.
Zkus si sednout, začít si hrát s něčím, co on má rád, co dělá rád a nech ho, ať se přidá. V klidu, bez nervů, stresů.. Krůček po krůčku si získej zase jeho důvěru. On má možná pocit, že „jsi ho opustila“ tím, že s ním už tolik nejsi a vyzvedává a vodí ho do školky někdo jiný. Dává ti to dost jasně najevo.
Druhá věc, co mě napadla - nemá poruchu autistického spektra? Tam to bývá vcelku normální, že dítě si vybere „svého“ člověka a ostatní odmítá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.22 09:26
@Sunlight515 Ja vim, že ano, nemá to žádný efekt a naopak na něm vidím, že je frustrovaný ještě víc. No s čímkoliv si začnu hrát, tak mi to začne brát a triskat s tím, kolikrát se bojím ho nechat chvíli o samotě, aby nerozbil na co přijde. Taky si myslím, že to bude tím, že je jednak v jiné školce a musí si zvykat a také, že ho neodvadim. Přesto pro něj párkrát do týdne jdu a jít se mnou nechce. Sprajcne se a následuje obří scéna. On je rád i s jinými členy rodiny. Každopádně jsem kontaktovala psychologickou poradnu, abych ještě vše probrala s nimi. Děkuju za odpověď
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.22 09:26
@pet p Take si myslím, že musí být hodně frustrovany. Zkusím, děkuji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.22 11:48
@VerBart dej pak vědět co vám rekli v poradně a hlaveň jak to u vás pokračuje ❤️️❤️️ Držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
14.11.22 12:31
Zkus se na něj dívat jako na plachého srnečka, který jde do paniky a zuřivosti, když je v ouzkých. A teď má tě zapsanou jako mámu, kterou miluje, ale zároveň mu ubližuje. Ublížilas mu již vícekrát i fyzicky, teď stačí, že nezvládneš své emoce, naštveš se a jemu se zapne obranný reflex, protože se tě bojí. Každé tvé bouchnutí ho v tom jenom přesvedčí. Hranice teď neřeš - nejsi v takové pozici, nemáš jeho důvěru, nebudeš mít respekt, jenom posílíš strach. Můžeš dělat 2 věci, vůbec si nebrát osobně jeho výlevy - byť vypadají jako proti tobě, nemůže za to, že ztratil důvěru. Nejspíš má taky zlomené srdce - má to těžký ve školce + jeho jistota, která pro něj vždy přišla, ho zklamala. Nechápe, že za to nemůžeš. Zkus to vysvětlit a vždy počkej až se odhodlá i kdybys čekala dlouho. Srneček k tobě taky nepřijde, když budeš řvát, spíše uteče na druhou stranu lesa. Pak, když cítíš, že jdeš bouchnout, fyzicky odejdi z tý situace. Klidně ať tě zastoupí manžel. A když bude v tom divném stavu, nic nedělej, jenom tiše seď a buď tam přítomna. Nic víc. Asi to vidím divně, ale přijde mi, jako bys popisovala raněné zvířátko, tak opravdu k němu zkus takhle přistupovat. Ztratit pocit bezpečí - viz školka a zároveň důvěru k primárně pečující osobě musí pro něj být strašný a tyhle divné věci, co dělá budou způsobem obrany. Dej tomu čas, hodně trpělivosti a lásky a tohle období přejde.
- Citovat
- Upravit
16.11.22 08:04
@Capelucia Děkuji, máte ve všem pravdu. Včera ráno se vzbudil, když jsem odcházela do práce a hodně plakal a nechtěl, abych někam šla, pak, když jsem pro něj šla do školky, tak byl naštvaný, nechtěl se mnou odejít a přišla opět velká vlna agrese, kriku a odmítání. Preckala jsem to a pak to bylo dobrý. Musím být prostě trpělivá. A hodně mi pomáhá, když myslím na toho zraněného srnecka, co jste psala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
