Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
To můj kluk taky dělal. Říkal, že chce být holčička. A přešlo ho to ![]()
Aha
, no, on ani neříká, že by chtěl být holčička. On prostě říká, že je holčička. Pravda, když používá ženský či mužský rod, tak to ještě motá, takže podle toho se řídít opravdu nedá, protože jsme občas tatínka a mamínek.
Ahoj, můj syn bude mít tři roky v zimě. Sice o sobě nemluví, že je holčička, ale mluví hodně v ženském rodě - byla jsem, udělala jsem… Nijak to neřeším, jen to po něm zopakuju v mužském rodě a občas mu řeknu, že byla, udělala holčička, ale on je chlapeček. Beru to tak, že je hodně se mnou a opakuju po mě a nemám strach, že by mu to zůstalo.
Můj kluk to taky dělá.
Když se ho zeptám, co je, jestli kluk, nebo holčička, tak řekne, že holčička.
Ještě to úplně nechápe, si myslím ![]()
No ve třech letech bych to považovala za normální, nejsem tedy odborník…
Můj šestiletý syn měl ted období, kdy mě neustále otravoval, že chce noční košili své sestry a na doma šaty
. On tedy má svoje zvláštnosti, ale přešlo ho to
Můj to kupodivu říkal taky v těch cca 3letech. Možná je to jen takové stadium, kdy si začínají uvědomovat první rozdíly (vnější sex. znaky atd) ![]()
mého kluka to opravdu časem přešlo
a neřekl to je párkrát, jeden čas to říkal denně
![]()
Tohle vetsinou delaji kluci, kteri jsou pouze v zenske spolecnosti. Muj bratr nosil sukne a hral si s panenkami, ale bylo to proto, ze byl po vetsinu casu se mnou a s mamkou.
Ale tezko rict.
Jedno je jiste, za par tydnu nebo mesicu uz to plest nebude. ![]()
No, můj brácha se v šesti letech dožadoval natáček, co nosila mamka a taky ho to přešlo. Takže klid. ![]()
@brisco píše:
No, můj brácha se v šesti letech dožadoval natáček, co nosila mamka a taky ho to přešlo. Takže klid.
Znám jednoho kluka, který o sobě i mluvil jko holčička a i zásaně do 6 let používal ženský rod, když o sobě mluvil. Bylo to díky tomu, že vyrustall se 3 sestram a mámou Myslim, že kluci o sobě dosčasto mluví v ženském ropdě, protože tak mluví máma
To bych byla v klidu, brácha to taky řikal tak do čtyřlet, já jsem zas natočená ve třech letech jak říkám že se jmenuju Daneček a mám šulínka
větší průšvih byl když kamarádčin syn chodil v deseti letech do školy s řasenkou a rtěnkou, byla z toho na prášky..
Díky za reakce. Musím říct, že jsem se pobavila
.
Ja se ptám opravdu spíš se zájmu, proč tomu tak asi je. Ta teorie o čistě ženském prostředí u nás moc nesedí, protože jsem jediná ženská proti třem chlapům (manžel a dva synové - ovšem ten druhý má teprve tři měsíce, takže to není žádný chlap
.
Asi opravdu ještě nechápe rozdíl, protože je pravda, že uvidí venku typickou holčičku s copánky a řekne, že ten chlapeček tam sedí na lavičce.
Tak jsem zase o něco chytřejší. Už se těším, co nás s dětma čeká příště ![]()
Maja (zakladatelka)
Zkušenost s tím není, jen to, že prcek se snaží „kojit“ mimnko z lega, panenky, když jsme na návštěvě u jeho kamarádky, jezdí s kočárkem a uspává v něm miminko… ![]()
Ale když mu řeknu, že miminka můžou kojit jen holky a zeptám se, jestli on je holčička, říká, že ne…
![]()
Zakladatelko, podle me te chce jen pozlobit a libi se mu, jak mu to vyvracis. Nas dela podobne vylomeniny take ![]()
Dobrý večer,
můj syn bude mít tři roky, je to takový typický kluk, bez auta ani ránu, spíš běhá a skáče než by kreslil atd., ale když se má pojmenovat, říká, že je holčička. Neberu to nijak vážně, ani to rozhodně nehodlám řešit, jen mě zajímá, zda má někdo podobnou zkušenost a z čeho by to mohlo pramenit (zda je to např. nějaký vývojový stupeň, kdy to děti takhle zkouší nebo co).
Díky a hezký večer
Maja