Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ukňourané, ubrečené 2,5leté dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
16.4.12 14:20
Ukňourané, ubrečené 2,5leté dítě
Ahojky, hodně přemýšlím co dělám špatně, nebo co se děje, že malý je čím dál více ukňouraný. Je pravda, že jsem asi trochu měkčí než jsem byvala, (jsem těhotná), ale vychovávám pořád stejně.
Dnes jsem jela k doktorovi a malý nechci jít k doktorovi, vysvětlím mu, že maminka musí k dotorovi a on zase nechci… Nejraději by si diktoval, kam chce jít.. Takže nechci - oblíbené slovo. Na to mu říkám, že se ho neptám a že to prostě udělá a nebo, že tam prostě jedem a bysta.
Pak strašně často reaguje tím, že říká maminko ANO,maminko ANO - je to taková reakce ukřivdění, snažím se mu situaci vysvětlit např. že mu kamarád nepůjčí hračku, že je jeho a že máme taky např. bagr a on maminko Ano… a když mu to vysvětlím, tak spustí, že pláče a dřív mě i plácl.
Nemáte nějakou radu? Nebo stejnou zkušenost a co dělat? Nechtěla bych mít rozmazlené dítě a přijde mi, že jsme na cestě k němu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.4.12 14:30
Nám pomáhalo z problému zda jít či nejít udělat „jeho problém“, co na sebe.
Broučku, maminka potřebuje jít k dokorovi, které ponožky si chceš na sebe obléct, proužkované nebo s kočičkou? Které triko ze dvou si vybereš, … Mikinu nebo svetr, …
(Dávala jsem jen dvě možnosti na výběr - některé děti mají problém s rozhodováním, když je možností víc než dvě.)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.12 14:34
mě to přijde jako normální období vzdoru. neptám se, oznamuji: jdem tam a tam. je třeba si obout boty. hceš adidasky nebo sandále?
jinak u nás letí „pět minut“ řeknu, že někam půjdeme, něco bude (koupání, jít spát, uklízet…). on řekne klasicky že nechce, tak se domluuvíme, že až za pět minut, natočím na troubě minutku. a za pět minut je to už v pohoděě. troubu poslouchá, mě ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
janibubi
16.4.12 14:39
Já myslím,že je to normální,moje malá vzdoruje taky.Doufám,že je to přejde:-))))
- Citovat
- Upravit
16.4.12 14:41
@Alpaka píše:
mě to přijde jako normální období vzdoru. neptám se, oznamuji: jdem tam a tam. je třeba si obout boty. hceš adidasky nebo sandále?jinak u nás letí „pět minut“ řeknu, že někam půjdeme, něco bude (koupání, jít spát, uklízet…). on řekne klasicky že nechce, tak se domluuvíme, že až za pět minut, natočím na troubě minutku. a za pět minut je to už v pohoděě. troubu poslouchá, mě ne.
Joo, minutky s úspěchem taky používáme dodnes. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.12 14:46
@Alpaka píše:
mě to přijde jako normální období vzdoru. neptám se, oznamuji: jdem tam a tam. je třeba si obout boty. hceš adidasky nebo sandále?jinak u nás letí „pět minut“ řeknu, že někam půjdeme, něco bude (koupání, jít spát, uklízet…). on řekne klasicky že nechce, tak se domluuvíme, že až za pět minut, natočím na troubě minutku. a za pět minut je to už v pohoděě. troubu poslouchá, mě ne.
Teda 
to mě nanapadlo, musím hned vyzkoušet 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.12 14:54
Taky používám trik s volbou dvou věcí. V pripade preruseni hry za ucelem povinností mu řeknu, že za pět/deset minut bude to a to, jeste si chvilku hrej, ja za chvilku prijdu. Pak prijdu a reknu, tak masinka naposled objede drahu, naposled si napustis kalisky, naposled to a to. Vetsinou pak jde. Kdyz ne, reknu tak ale uz honem, prece nechces, aby se maminka zlobila/kricela. Kdyz nepomuze ani to, zarvu
Posledni dobou jsem mela pocit, ze rvu a jecim a zlobim se porad 
a premysela jsem, kde delam chybu a ten system predem upozornit-udelat naposled-jít/zahrozit, ze maminka bude kricet zatim trochu funguje a poslednich par dnu uz tolik nervu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.12 15:05
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.12 15:07
@alifie píše:
@jizvíková
Nevelím, nevychovávám vojáka.
Diskutovat o tom, jestli se pojede k lekari, kdyz se tam proste musi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.12 15:08
@jizvíková píše:
Diskutovat o tom, jestli se pojede k lekari, kdyz se tam proste musi?
Na takových věcech se s dětma domluvím i bez velení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.12 15:13
@alifie píše:
@jizvíková
Nevelím, nevychovávám vojáka.
Jizvi, v pubertě se ti na velení z vysoka vy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.12 15:44
to zakladatelka:
Píšete, že Váš syn má 2,5 roku a trápí Vás jeho časté projevy negace, odmítání doprovázené pláčem, kňouráním. Tyto projevy negativizmu jsou pro Vás jako rodiče nepříjemné, pravděpodobně přemýšlíte, jak na ně reagovat, jak jim předcházet. Vztekání, pláč, odmlouvání a mnohé další projevy jsou v jeho věku v pořádku. Značí, že Váš syn právě prochází obdobím dětského negativizmu, kdy je hlavním úkolem oddělení se o rodičů,
především pak od primárně pečující osoby, většinou matky. Dítě si chce dělat věci tak, jak chce samo. Zároveň tak na sebe poutá naši pozornost, o kterou stojí a kterou stále ještě ve velké míře potřebuje, aby se naučilo, jak se má/nemá chovat, jak projevovat svoje emoce, tzn. i ty negativní (kdy něco nechce, kdy mu určitá situace není příjemná).
V odpovědích výše jsou dobré inspirace. Přidám ještě jeden nápad, který můžete využít. Ve chvíli, kdy se syn vzteká, pláče, kňourá – to znamená komunikuje s Vámi na emocionální úrovni – pokuste se naladit na jeho pocity tady a teď, dřepněte si k němu, vyhledejte oční kontakt, chytněte ho jemně za ruce, příp. ho obejměte, sdělte mu, že chápete, jak se teď cítí, pomožte mu popsat jeho aktuální emoce, řekněte, že počkáte, až ho vztek přejde – to znamená uznejte jeho právo vztekat se a zároveň mu pomožte vyjádřit své emoce společensky přijatelným způsobem, klidně mu i řekněte, že ho máte ráda a pomůžete mu. Až se zklidní, klidně bych si s ním popovídala o tom, co se právě dělo. Z toho by měl poznat, že i když chápete, že by chtěl dělat něco jiného než Vy, tak platí, že mu nemůžete jeho přání pokaždé splnit.
Váš syn možná také prožívá pocity nejistoty a obav o Vaši blízkost, péči a lásku v souvislosti s očekávaným příchodem sourozence, které jsou na jedné straně oprávněné, na druhé straně je na Vás - rodičích, pomoci mu je zpracovat. Dle mého názoru je nejlepší cestou zapojit dítě do příprav pro miminko a těšení se na něj (nápad - vybere s Vámi hračku, kterou miminku daruje, Vy vyberete něco, co mu předáte „od miminka“…).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
