Už mám dost - státnice magistr
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Už mám dost - státnice magistr
Dobrý večer všem,
blíží se mi státnice, magistr. K tomu už druhý rok studuji opět magisterský obor v zahraničí, takže můj život, zvlášť poslední půl rok se každé dva měsíce přesouvá z jedné země do druhé. Vlastně mám od prosince nonstop zkouškové. Akorát to už víc a víc drhne. Mám dost rodinných a materiálních problémů, věcí, o které se musím starat. Ale studia mě vždycky bavila, plním si tím obrovský sen. A teď, když už mám skoro na dosah konec jednoho a možnost zase začít žít normálněji, mě opustila síla a chuť. Do všeho. Nechci vstávat, trávim čas na netu, čtu beletrii, hraju hry, cokoliv, jen abych nemusela myslet na svůj život. Učení mě bolí. Pláču průběžně, vždy, když vidím, jak moc jsem svoje potřeby a svoje milované kamarády a blízké upozadila. Respektive, jak už máme hlavně telefonické vztahy a čas na dvouhodinové setkání jednou za půl roku. Žít naplno ve dvou zemích nejde bez kompromisů, to vím, ale nějak už ani na ně nemám sílu. A svůj plán plný povinností zhruba od začátku července nejsem schopna a možná nechci dodržovat. Pro stromy nevidím les a hlavně svoji sílu, drive, chuť jít kupředu také nenacházím. Zažila jsem už v životě pár i dlouhotrvajících zátěží a bolesti k překonání, ale vždy jsem měla víru, že vše zvládnu a překonám. A teď? Nejsem schopná se naučit na státnice, na které myslím pět let studia, které mě baví… Mám pocit, že prožívám rozklad osobnosti a nevím, co dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
@Suerte Normálně jsi vyhořela. To se ambiciózním lidem stává dost často.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, chapu Te a je mi to moc lito. Musi to byt tezke. Pred rokem jsem proste prestala chodit na VS v poslednim semestru. Byl to „jen“ Bc. a pro me uz druha VS (jednu uz daaaavno mam), ale i tak to bylo dost radikalni rozhodnuti. Dnes lituju jen toho, ze jsem s tim nesekla driv a promrhala tolik casu ve skole. Tu skolu jsem k zivotu OPRAVDU nepotrebovala, moje duse to vedela hned, mne to trvalo skoro 3 roky, nez jsem pochopila… Nic se nedeje brz duvodu, zkus se na to podivat „jinak“.
- Citovat
- Upravit
A kdy to máš? Ty dvoje státnice jsou podobné (je potřeba podobných znalostí)? Kdy máš termín? Teď bych zkusila sebrat zbytky sil a projet jakž-takž každou otázku. Abys to uměla za 3. No, i když sílu moc nemáš, ale k těm státnicím předpokládám půjdeš, ne? Tak si představ tu komisi a že nic neumíš, to mi osobně pomáhalo se trochu k tomu dokopat. Nebo to odložit, ale to bych já nedělala. Můžeš mít štěstí na otázku a i bez nějakého velkého učení to můžeš dát.
Já už to ke konci taky moc nedávala, třeba jsem si řekla, napíšu půlku stránky diplomky a podívám se na jeden díl seriálu.. Až to budeš mít za sebou, můžeš už do konce života číst jen červenou knihovnu 
No a to ostatní, třeba máš náběh na nějakou depresi.. Nemusíš mít všechno perfektní. Tak když jsi v ČR, zkus se s někým domluvit třeba na jedno a jít ven, trávit s lidmi čas je důležité. A když jsi zas v zahraničí, jdi ven tam. Já mám taky život půl na půl v zahraničí a v ČR, vždy je dobré se věnovat lidem v zemi ve které právě jsi..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky to vidim na syndrom vyhoreni.
Asi bych se poradila s odbornikem - pszchologem nejspis a vzala si nejake volno - delsi, treba na rok, pokud pujde studium prerusit( dalo by se to klasifikovat jako zdravotni problem? nevim)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Klasika 
A čím horší zkouška, tím víc jsem měla prachu v bytě, strašně špinavou podlahu, nutně uvařit a upéct atd… prostě trhlá (dost věcí jsem dělala i jako ty a tím, že jsem měla i rodinu, tak i větší výběr prací). A nebyla jsem z našeho ročníku jediná.
Neporadím, ale podívej se na sebe třeba z pohledu budoucna - budeš na sebe pyšná, žes to dokázala 
Držím palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Suerte To znám. 
Jednoduše zvedni pr*el a makej, už ti zbývá jen kousek!!! Motivuj se… když ráno brzy vstanu, tak se odměním XY. Odpoj internet, knihy/hry/telku švihni do krabice a dej třeba k sousedům (to je jedno), ať tě to neláká. Zbav se všech vnějších „rozptylovačů“ a zaber. Byla by to škoda. Já jsem díky své lenosti málem přišla o spoustu přátel i těch nejbližších, protože jsem furt „neměla čas a moc práce a bla bla bla“. Sebekázeň! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Suerte taky mám před státnicema. sice studuju jen jednu školu, ale i ta mi dává zabrat. K tomu práce, rodina… Absolutně nestíhám… Nic se mi nechce, všude resty, díky prokrastinaci nemám šanci naučit se všechno. se** mě to. chtěla jsem to umět dobře, ale mám pocit, že budu ráda, když si vytáhnu nějakou „dobrou“… No doklapat to musím, nebudu házet flintu do žita. Odpočítávám, kolikrát se ještě vyspím a bude to. Dnes jsem se hecla a sedím u toho půl dne. A žeru a žeru…
Když jsi začala studovat dvě školy, nejsi žádná bábovka. Cíl máš na dosah, tak vypni telku a e-mimino a jdi otevřít skripta. Zase bude líp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vidím, že studentek je nás tu vícero …tak hrrr na to a potom i na ně (tedy na komisi)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No, me to podle popisu prislo trochu vaznejsi nez jen - strasne se mi nechce - ja bych psychologa nezatracovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Prostě už máš dost. Asi to bude chtít v klidu si sednout a promyslet, jak dál. Klidně i za pomoci psychologa či pár dobrých přátel nebo někoho z rodiny. Napadá mě vykašlat se na zahraniční školu, sebrat zbytek sil a udělat ty státnice tady, ale třeba najdeš jiné, pro tebe zrovna vhodnější řešení. Je docela fajn, pokud by ses měla s kým učit, mě to pomáhalo. Na konci druhého oboru jsem se cítila už skoro stejně jako ty teď, nakonec jsem to dala, ale několik let jsem nebyla schopná jít např. ani na blbý jazykový kurz, prostě jsem měla k učení totální odpor. A to i přes to, že mnou vybraný obor mě opravdu bavil a dá se říct, že mě dodnes živí. Ale kombinace rodinných problémů, rozpadu dlouhodobého vztahu, práce a studia už na mě v tu dobu byla asi moc. Držím palce, abys ten konec zvládla!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já jsem mívala takovéto stavy už u jednoho obtížnějšího zkouškového na bakalářovi, nakonec to vyústilo ve zdravotní problémy. Uvědomila jsem si, že to za zdraví nestojí a že všechny tyto stresy jsou jakýmsi „spouštěčem“ různých druhů nemocí. Ale zpátky to nešlo samo. Jednu chvíli jsem měla období, kdy jsem pouze přežívala a ráno jsem vstávala s hrůzou, jaký celý den bude a těšila jsem se do postele, abych to mohla všechno zaspat. Prostě jsem před vším utíkala. Trvalo to docela dlouho, ale nakonec jsem se z toho vyhrabala sama.
Změnila jsem životní styl, přehodnotila priority, začala se víc věnovat sportům (od střední jsem prakticky nic nedělala), začala jsem zobat nějaké vitamínky. Našla jsem si koníčky, kterým jsem se začala věnovat (a předtím jsem byla přesvědčená, že na ně prostě nemám čas). Když se blížily státnice, musela jsem se do učení hodně nutit, ale různě jsem se snažila motivovat a střídat činnosti. Pokud mi už po hodině hlava nic nebrala, vykašlala jsem se na to a dala pauzu. Mezi tím učením jsem si dala i párkrát úplnou pauzu na den dva, kdy jsem na to vůbec nesáhla, abych si od toho odpočinula. To bych řekla, že mi taky pomohlo.
Rozhodně bych to nevzdávala, když už jsi takto blizoučko, snažila bych se pro to něco dělat, ale jen tak „na pohodu“, žádné přetěžování, protože to by ti v tomto stavu jistě jen přitížilo a šla bych to prostě zkusit. Buď - anebo.
Taky mně třeba pomohlo, když jsem si o tom povykládala s rodinou, se známýma - že to moc neumím a nemyslím si, že to zvládnu. Samozřejmě mě podporovali (něco v té hlavě být musí), ale hlavně mě uklidnilo, když mi řekli, že je to jedno, že mě budou mít rádi, i když to nedám…
Budu držet pěsti, ať ti to vyjde .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Le-Nye 
Přesně můj názor 
…relax vždy pomůže-ale člověk kvůli němu nesmí mít výčitky (třeba jako já včera večer-hodina ve vaně, pak už jsem se k učení vrátit prostě nemohla, byla jsem příjemně utlumená a ani jedna výčitka )…a blízkým vždy před státnicema říkám(už mám čtvery za sebou) ať počítají s tím, že to neudělám a ať se na to připraví, aby mě pak mohli podržet-ale ne ze srandy, naprosto vážně, protože to tak i cítím…no a výsledkem toho je, že je můžu už vždy jen příjemně překvapit a ne zklamat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To zní jako deprese nebo minimálně jako depresivní stav. Možná bys mohla zkusit nějakého psychologa, někdy je fakt těžký se s tím vypořádat sama. Držím palce.
- Citovat
- Upravit
Zkus třeba X-eSpeed. Mi pomohl s učením a celkově mi přijde, že se mi po něm zlepšila výkonnost mozku. Snad ti taky pomůže
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
