Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Arturie píše:
No, voni si chlapi kolikrat navymejslej ruzny duvody, kdyz se chtej zensky zbavit. Mne jeden rek, ze jsem moc hodna, tak to jsem koukala takhle
A soucasny kamarad, jsem s nim rok a 8 mesicu mi rika, ze se mnou vydrzi jeden z tisice. Jsem pry neexaktni, ted mi rek, ze jsem nekulturni, kdyz mi luxoval spinave auto. Sranda s nima.
no, nikdy bych nebrala vážně, když chlap při rozchodu tvrdí, že jsem příliš hodná, příliš skvělá, příliš krásná nebo příliš chytrá ![]()
A ještě víc na pozoru bych se měla, když takové myšlenky napadají mě
Buď jsem arogantní nebo náročná nebo úplně mimo a netuším.
To samé je klišé: chlapi se tě bojej. To přece není pravda. Chlapi se ženských fakt nebojej, maximálně jsou jim některé typy protivné. Což ale není nic proti ničemu. Pokud se chová chlap tak, že mě vyprovokuje k nějakému setěru, tak ho nebudu považovat za referenční skupinu mých nápadníků ![]()
@Mora Čamuška píše:
Dobřeee, ale pořád beru, že pravděpodobnost, že Tě vyčmuchá head-hunter v případě hledání nové práce je o dost méně pravděpodobnější než že se seznámíš bez seznamky..Ale tak když se vrátím k dotazu zakladatelky, tak pokud se seznámit chce a chce pro to udělat všechno, tak se asi musí překousnout i ty randeta, což jí v případě, že zatím pro ni nic moc, nemotivuje. Jako s tou prací, když člověk odkopnou ve 100 firmách, bude to těžší a těžší. Ona ta lehkost do těch randet se asi nedá moc naučit. Taky vidím jako rozdíl, jestli se člověk třeba v pětadvaceti úspěšně přes seznamku seznámil, tak to za 10 let zkusí znovu než když do toho krajíce máš poprvý kousnout ve 40..
Hele, já nevím. S tou prací mi to přijde právě dobrý příměr. Mám profil na LinkedInu třeba, pak se setkávám se spoustou lidí v práci, můžu dělat na různých projektech mimo, udělat si network a pak ta práce může přijít sama. Nebo nejsem až tak skvělá, žádná velká střelkyně, dělám si svý…
A to samé v životě. Já jsem se pohybovala fakt hodně mezi lidmi, spolkový život, koníčky, společenské akce, cestování. A pánové se přihovořovali, ale chlap pro život prostě málokdy. Většinou to byly takové nahazovačky, příležitostné konverzace, oni ti chlapi taky nejsou většinou nějací velcí lovci, i když se seznámit chtějí.
Třeba jeden nápadník se odvážil až na druhé konferenci. Ocitla jsem se vedle něj a abych prolomila ledy, tak povidám: jééé, nebyl jste náhodou už ve Vídni? A on na mě vypálil: jasněže byl a pamatuju si vás, protože jste tam byla nejkrásnější
Jako hustej… a fakt žádnej voblejzač, doteď se mi ozývá, když má cestu přes Prahu a to jsme spolu nic neměli, jen byl za mnou na jeden víkend (aniž by něco proběhlo).
A kdybych na něj nepromluvila, tak fakt nic. A kolik takových je…
Takže jo, pravděpodobnost potkat budoucího šéfa nebo manžela v terénu je, ale co z toho bude, závisí na mnoha náhodách. Přesto se lidi seznamují a párují, takže houby zle, žádný způsob není horší
@Kockazvysocan píše:“divni oblibenci a jeste napytlovany”
Jj, to říkají všichni o tom googlu. Já to nemyslela zle, ale divné to tu je, ne vy, ale vaše přítomnost zde. Některé z vás mám v oblibě, tak neboj, že byste byli v 1 pytli.
@FlorenceF Jenkins píše:
Hele, já nevím. S tou prací mi to přijde právě dobrý příměr. Mám profil na LinkedInu třeba, pak se setkávám se spoustou lidí v práci, můžu dělat na různých projektech mimo, udělat si network a pak ta práce může přijít sama. Nebo nejsem až tak skvělá, žádná velká střelkyně, dělám si svý…A to samé v životě. Já jsem se pohybovala fakt hodně mezi lidmi, spolkový život, koníčky, společenské akce, cestování. A pánové se přihovořovali, ale chlap pro život prostě málokdy. Většinou to byly takové nahazovačky, příležitostné konverzace, oni ti chlapi taky nejsou většinou nějací velcí lovci, i když se seznámit chtějí.
Třeba jeden nápadník se odvážil až na druhé konferenci. Ocitla jsem se vedle něj a abych prolomila ledy, tak povidám: jééé, nebyl jste náhodou už ve Vídni? A on na mě vypálil: jasněže byl a pamatuju si vás, protože jste tam byla nejkrásnější
![]()
![]()
![]()
![]()
Jako hustej… a fakt žádnej voblejzač, doteď se mi ozývá, když má cestu přes Prahu a to jsme spolu nic neměli, jen byl za mnou na jeden víkend (aniž by něco proběhlo).
A kdybych na něj nepromluvila, tak fakt nic. A kolik takových je…
Takže jo, pravděpodobnost potkat budoucího šéfa nebo manžela v terénu je, ale co z toho bude, závisí na mnoha náhodách. Přesto se lidi seznamují a párují, takže houby zle, žádný způsob není horší
Jop, zase potvrzuju
![]()
Chlap nevoblejzač prostě potřebuje sakra velký náznak, impuls, vstřícnost, aby se odhodlal. Na rozdíl od trénovaného ostříleného baliče, co to má mnoha pokusy zažité jako rutinu…
Mam kamaradku, co byla na seznamkach roky, po vecerech vypisovala s ruznyma chlapama, a nic z toho. Nakonec potkala fajn chlapa, az kdyz vypla pocitac, a sla mezi lidi. Podle me je lepsi vyrazit “do sveta” nez sedet u pocitace a doufat. Muzes treba do fitka, s kamarady do restaurace, nejakyho klubu. Prihlasit se na nejake kurzy. Proste nesedet doma. A ona i ta nalada se ti zlepsi, kdyz pujdes za zabavou ![]()
Ja musim mit nejaky repelent na muze. Me nikdy nikdo neoslovuje, coz me osobne docela vyhovuje, protoze jsem ve vztahu a tudiz nemam zajem. Ale v dobach, kdy jsem byla docela dlouho nechtene singl, tak mi to vadilo. Je docela mozne, ze ty chlapi nevnimam, ja jsem takova vecne zasnena a po nikom nekoukam a kdyby za mnou nejaky prisel a zacal me balit na ulici, asi bych se ho rychle zbavila. Nevim, ja asi potrebuju urcite prostredi na to seznamovani a na ulici ci ve fitku to asi neni.
@Tessa86 píše:
Mam kamaradku, co byla na seznamkach roky, po vecerech vypisovala s ruznyma chlapama, a nic z toho. Nakonec potkala fajn chlapa, az kdyz vypla pocitac, a sla mezi lidi. Podle me je lepsi vyrazit “do sveta” nez sedet u pocitace a doufat. Muzes treba do fitka, s kamarady do restaurace, nejakyho klubu. Prihlasit se na nejake kurzy. Proste nesedet doma. A ona i ta nalada se ti zlepsi, kdyz pujdes za zabavou
Do fitka raději ne. Navazovat ve fitku konverzaci s cizím člověkem je obecně považováno za velmi nevhodné.
@asddsa píše:
Do fitka raději ne. Navazovat ve fitku konverzaci s cizím člověkem je obecně považováno za velmi nevhodné.
A v kterém fitku to je? U nás se tedy opravdu bavíme s každým a všichni a to jsme dost anonymní fitcentrum v obchodním centru.
Naopak, ve fitcentru se dá velmi dobře seznámit, pokud tam člověk opravdu chodí pravidelně.
Dělám osobního trenéra už nějakou dobu a nikdy nikomu nepřišlo nevhodné, že ho cizí člověk oslovil.
@Bubllenka píše:
A v kterém fitku to je? U nás se tedy opravdu bavíme s každým a všichni a to jsme dost anonymní fitcentrum v obchodním centru.
Naopak, ve fitcentru se dá velmi dobře seznámit, pokud tam člověk opravdu chodí pravidelně.
Dělám osobního trenéra už nějakou dobu a nikdy nikomu nepřišlo nevhodné, že ho cizí člověk oslovil.
Přesně, my měli v Praze fitko, kdy dokonce trenéři dělali - třeba v létě - akce venku, kempy - kdy, se člověk fakt seznámil. Ale je třeba chodit pravidelně, potom už není divný prohodit pár slov s člověkem, kterýho potkám 2 krát týdně.
@Maria37 píše:
Přesně, my měli v Praze fitko, kdy dokonce trenéři dělali - třeba v létě - akce venku, kempy - kdy, se člověk fakt seznámil. Ale je třeba chodit pravidelně, potom už není divný prohodit pár slov s člověkem, kterýho potkám 2 krát týdně.
v zivote jsem nepachla do fitka, cili tohle by pro mne nebyla cesta. Ale jinak to zni jako dobry zpusob seznameni, protoze mimo jine tam asi clovek najde stejne naladene lidi.
@warita píše:
v zivote jsem nepachla do fitka, cili tohle by pro mne nebyla cesta. Ale jinak to zni jako dobry zpusob seznameni, protoze mimo jine tam asi clovek najde stejne naladene lidi.
Jj přesně, mě tenkrát cvičení fakt chytlo, bylo tam spousta zajímavých lidí, které bych jinak nepotkala a mám odtamtud stále pár dobrých kamarádek, není to jen o chlapech.
V jednom fitku jsem 3 roky pracovala na recepci a seznamovani s chlapama bylo fakt easy. Chodili pravidelne, nebyl tam fofr, chodila jsem i sama cvicit a vsichni me znali. Ted delam taky na recepci, lidi osobne moc nechodi, ale pravidelne zakazniky mame. Kdyz se mi jednou za rok nekdo libi, zacnu s nim komunikovat, u jednoho jsem dokonce porusila GDPR a zavolala mu. Chytil se. Policajt dokonce to byl. Pravda je, ze mi nejde o nejaky dlouhodoby vztah jako zakladatelce, deti mam, nepotrebuju hnizdit. Ale nejsou to jen jednorazovky, seznamit se muzes v realu s uplne normalnim slusnym chlapem. Proto to pisu. Na seznamky neverim vubec. Je fakt, ze mam extremne extrovertni povahu, tuhle k nam prisel Filip Blažek, ten herec, tak ja hnedka “jee, Filipe, byla jsem na vas 3× v divadle, mam vas podepsanyho v pamatnicku”. Pak jsem se s nim vyfotila. A kolega rika, to je trapny a ja rikam “co jako, je to herec, je to jeho zpetna vazba, kdyz fanynky reaguji, ne ze na nej skacou na ulici, ale kdyz uz prijdes do kontaktu servis/klient”. Shrnu to, sla bych vic do terenu.
@salma84 píše:
Ahoj,je mi 37 a jsem už 3 roky bez partnera a začínám si připadat jako mimozemšťan, kterého vykopli z Marsu, protože je divnej
Prostě se to nějak stalo, neměla jsem moc energii na hledání po rozchodu, pak přišel COVID atd.
teď na mě ale čím dál víc dopadá samota a pocit naprostého opuštění, umocněného tím, že rodinné zázemí je dost nefunkční…
chybí mi chlap, sex atd.
zkouším seznamky, ale je to naprostá tragédie - buď mi píšou Los úchylos, nebo se chlap odmlčí, nebo si chce psát asi tak měsíc v kuse…
je tu někdo, kdo je na tom stejně? jak to zvládáte?
Jak se smířit s tím, že nebudu mít ani dítě, jelikož čas běží a nejsem úplně fyzicky OK (cukrovka, štítná) k tomu beru antidepresiva…
Ahoj, mně bude na jaře 34 a mám to podobně. 12 let jsem žila v zahraničí, byla zasnoubená…jenže nevěra a další problémy. Sama jsem 2 roky. Teď jsem zpět v ČR. Všechny kamarádky už mají děti (což chápu), takže se blbě plánuje si někam vyrazit. Navíc já tomu nejdu úplně naproti, už mě to ani nebaví. Naposledy jsem kámošce řekla, že radši koupíme víno a půjdem k ní domů. Ať si můžem v klidu pokecat. V clubu bychom se blbě slyšely a ještě by nás otravovali mladý kluci co maj zájem jen o sex. Nějak mam na to „štěstí“ a rovnou to odpálkovávám a seznamka prostě není pro mě. Nemám vůbec chuť se tím probírat a přemýšlet, případně zjišťovat kolik si toho dotyčný navymýšlel a kde všude to má rozjeto. Já se seznámím jedině nějak náhodou, v práci nebo přes známé. Prostě toho chlapa potřebuju trochu znát. Někdo úplně neznámý kdo mě osloví jen tak na ulici na mě nepůsobí důvěryhodně a na vypisovače z Fb vůbec nereaguju. Taky mě štve kolik mi je a jak to je. Hlavně mi to každý připomíná, myslí to dobře, ale já vím kolik mi je a ty kecy mi nepomáhají. Potřebuju se zamilovat, musí tam být ta chemie, přes to vlak nejede. Vážně budu radši sama než být s někým jen abych měla ty děti. Takže já doufám, že to není ztraceno a snad se objeví někdo zajímavý (ono mi s mým přístupem ani nic jiného nezbývá).
@salma84 píše:
Ahoj,je mi 37 a jsem už 3 roky bez partnera a začínám si připadat jako mimozemšťan, kterého vykopli z Marsu, protože je divnej
Prostě se to nějak stalo, neměla jsem moc energii na hledání po rozchodu, pak přišel COVID atd.
Našla jsem si muže ve 40 2 dlouhodobé vztahy a taky po rozchodu bezdětný myslím ze na seznamkach jako bezdětná máš obrovskou výhodu potkala jsem tam spoustu mužů kteří cestovali sportovali a chtěli bezdetnou partnerku na založení rodiny
teď na mě ale čím dál víc dopadá samota a pocit naprostého opuštění, umocněného tím, že rodinné zázemí je dost nefunkční…
chybí mi chlap, sex atd.
zkouším seznamky, ale je to naprostá tragédie - buď mi píšou Los úchylos, nebo se chlap odmlčí, nebo si chce psát asi tak měsíc v kuse…
je tu někdo, kdo je na tom stejně? jak to zvládáte?
Jak se smířit s tím, že nebudu mít ani dítě, jelikož čas běží a nejsem úplně fyzicky OK (cukrovka, štítná) k tomu beru antidepresiva…
@Arturie píše:
V jednom fitku jsem 3 roky pracovala na recepci a seznamovani s chlapama bylo fakt easy. Chodili pravidelne, nebyl tam fofr, chodila jsem i sama cvicit a vsichni me znali. Ted delam taky na recepci, lidi osobne moc nechodi, ale pravidelne zakazniky mame. Kdyz se mi jednou za rok nekdo libi, zacnu s nim komunikovat, u jednoho jsem dokonce porusila GDPR a zavolala mu. Chytil se. Policajt dokonce to byl. Pravda je, ze mi nejde o nejaky dlouhodoby vztah jako zakladatelce, deti mam, nepotrebuju hnizdit. Ale nejsou to jen jednorazovky, seznamit se muzes v realu s uplne normalnim slusnym chlapem. Proto to pisu. Na seznamky neverim vubec. Je fakt, ze mam extremne extrovertni povahu, tuhle k nam prisel Filip Blažek, ten herec, tak ja hnedka “jee, Filipe, byla jsem na vas 3× v divadle, mam vas podepsanyho v pamatnicku”. Pak jsem se s nim vyfotila. A kolega rika, to je trapny a ja rikam “co jako, je to herec, je to jeho zpetna vazba, kdyz fanynky reaguji, ne ze na nej skacou na ulici, ale kdyz uz prijdes do kontaktu servis/klient”. Shrnu to, sla bych vic do terenu.
Jménem bych mu neřekla, ale kdybych byla jeho fanynka, tak bych si o společnou fotku taky řekla. Dnes to má kdekdo.