Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@ametyst Podle me hledas problemy, kde nejsou, pokud o nejakou navstevu nestojim, tak si ji nezvu. Pokud ji chce partber, tak se, ale o ni komplet postara on a me nebude blbe ji rict, ze jdeme na procházku a nabidnout jim zda chteji ci nechteji jit taky.
@j.a.n.i1 tak návštěvy nám chodí průběžně i dopoledne třeba..muž je v práci. Ale to je jedno já se z toho nehroutim jen jsem chtěla podpořit zakladatelku ze ji rozumím. Ono je to s těma klukama už tak doma cirkus a ještě mít každý den návštěvy..
..A to mám ty lidi ráda, jen je toho prostě už moc.Na kluky i na mě. Ja to mám ale celoživotně tak že po větší společnosti a zábavě pak musím mít klid a být sama (s rodinou), abych dobila baterky.
@ametyst píše:
@j.a.n.i1 a jinak návštěvy se zvou i sami![]()
No, tak takove se bud plně prozpusobi rezimu nebo maj smolika. Ja mam navstevy rada, ale tem co výslovně nepozvu se neprizpusobuju a podavam max kafe a caj. Jo, radi vas uvidime, celkem kdykoliv, ale vlastni program nemenime a navstevy neobskakujeme.
Moje děti (ne teda dvojčata, ale celkem rychle po sobě narozené) sice naštěstí tady ty stavy při pohledu na cizího člověka neměly, ale i tak jsem v tomto období podobné „soudružské“ návštěvy zrovna nemusela.
Soudružskou návštěvou rozumím takovou návštěvu, u které se počítá s tím, že obydlí bude jak ze škatulky a navařeno x chodů (jinak hrozí pomluva) a neexistuje se někam zdekovat s vlastním programem (dtto).
Celkově jsem v tomto období neměla ráda jakékoli rady, návody či požadavky, které jejich autora pomyslně nic nestály, zatímco na mě naložily další břímě povinností.
Takže takhle nějak bych to podala manželovi: OK, jestli chceš návštěvu tohoto typu, přiložíš ruku k dílu. Tj. ideálně se ty sám postaráš o veškerý catering
, úklid, zábavu, děti…, když jsi to vymyslel nebo na to přistoupil. Případně se budeš alespoň významně podílet na zajištění výše jmenovaného.
A ted mi poradte, jak mam chapat toto?
Byla jsem pozvana na vanocni navstevu k synovi a skoro snase, cekaji miminko a bylo mi receno, ze jsem u nich vzdy vitana a nemam čekat, ze mne budou zvat, at se kdykoliv stavim.
Jak casto bych se mela teda zastavovat, aby to bylo akorat?
@Venetia Hele, tohle tezko rict, budes to muset metodou pokud omyl vyzkoumat, ja se treba takhle u babicky stavovala jednou tydne, ale mozna to na ne bude moc casto, záleží jak jste se byli zvyklí vidat se synem. Zkusila bych neco kolem 14 dnu az 3 tydnu a uvidis.
@Venetia No asi podle toho, jaká byla frekvence doteď…
jak často to máte v rodině ve zvyku…
@Venetia píše:
A ted mi poradte, jak mam chapat toto?
Byla jsem pozvana na vanocni navstevu k synovi a skoro snase, cekaji miminko a bylo mi receno, ze jsem u nich vzdy vitana a nemam čekat, ze mne budou zvat, at se kdykoliv stavim.
Jak casto bych se mela teda zastavovat, aby to bylo akorat?
Jak už tu zaznělo, je to „pokus - omyl“.
Každopádně dostat takové instrukce, stejně bych dodržovala klasická pravidla slušného vychování, tj. nechodit neohlášeně, dopředu se zeptat, jestli se můžu stavit (jestli nemají zrovna jiný program, návštěvu, nejsou nemocní, vyčerpaní…) a na jak dlouho zhruba. Samozřejmě bych vnímala, jestli moje přítomnost už není příliš dlouhá, nezdržovala bych se dlouze do večera, nechodila každý den, atd.
Myslím taky, že hrozně moc záleží na tom, jestli jsi typ návštěv, co se klidně spokojí s kávou a sušenkou
nebo něčím běžným, případně která sama něco přinese na zub, anebo jestli jsi ona „soudružská“ návštěva, co očekává vypulírovanou domácnost a lukulské hody. Pokud první kategorie, problém by opět být neměl.
To zvládneš, nebojím se, že bys zrovna Ty neměla soudnost
.
@Hecate píše:
Moje děti (ne teda dvojčata, ale celkem rychle po sobě narozené) sice naštěstí tady ty stavy při pohledu na cizího člověka neměly, ale i tak jsem v tomto období podobné „soudružské“ návštěvy zrovna nemusela.Soudružskou návštěvou rozumím takovou návštěvu, u které se počítá s tím, že obydlí bude jak ze škatulky a navařeno x chodů (jinak hrozí pomluva) a neexistuje se někam zdekovat s vlastním programem (dtto).
Celkově jsem v tomto období neměla ráda jakékoli rady, návody či požadavky, které jejich autora pomyslně nic nestály, zatímco na mě naložily další břímě povinností.
Takže takhle nějak bych to podala manželovi: OK, jestli chceš návštěvu tohoto typu, přiložíš ruku k dílu. Tj. ideálně se ty sám postaráš o veškerý catering, úklid, zábavu, děti…, když jsi to vymyslel nebo na to přistoupil. Případně se budeš alespoň významně podílet na zajištění výše jmenovaného.
Tak soudruzske navstevy neprijimam nikdy
a to, jestli me nekdo pomluvi, je mi srdecne fuk. Ono se stejně casem ukaze, co je pomluva…
@j.a.n.i1 píše:
Tak soudruzske navstevy neprijimam nikdya to, jestli me nekdo pomluvi, je mi srdecne fuk. Ono se stejně casem ukaze, co je pomluva…
No, u nás to úplně nešlo eliminovat, protože tendence k soudružským návštěvám měla hlavně bývalá tchyně.
Abych byla férová, tak když jsme přijeli k nim a obvykle jsme se tam - s ohledem na vzdálenost zdrželi i třeba dvě noci, tak se fakt starala (ale všichni jsme přiložili ruku k dílu, tj. nenechali jsme vše na ní), ale když přijela k nám, tak to takhle úplně nefungovalo. Někdy si ale vzali aspoň děti na procházku nebo je hlídali a někam jsme si zašli my.
Každopádně mívala jsem problém s tím, že se opravdu čekalo, že bude nadstandardně navařeno (tj. žádné jednoduché jídlo, ale nějaká specialita, navíc spoustu věcí nejedl ten nebo onen, což to vaření zrovna nezjednodušovalo; často jsme se ex post dozvěděli, že např. „lasagne/hovězí/krůtí/rybu… už příště ne“) a neexistovalo, že bych neměla uklizeno. Ono to teda stejně často dopadalo tak, že bývalý manžel, který velmi dobře vaří a spíš dovedl odhadnout jejich chutě, se staral o jídlo, nad kterým pak všichni plesali, zatímco já jsem před příjezdem uklízela (max. pekla moučník), což nikdo neocenil, protože nebylo poznat, kdo uklízel. Navíc i to, co jsem vařila já, se často považovalo za dílo exmanžela
. Tím pádem, nejednou se ke mně ex post doneslo, že doma nedělám vůbec nic. Ne, že bych se z toho psychicky hroutila, ale příjemné mi to teda nebylo.
@Hecate To by mě trefil šlak
ty si u nich taky měla nadstandardně navařeno? A uklízím podle sebe, kdy se mi chce, jestli se to líbí někomu jinému, to by mi bylo fakt úplně jedno…stejně tě nakonec pomluvili ![]()
@Monchichik píše:
@Venetia No asi podle toho, jaká byla frekvence doteď…jak často to máte v rodině ve zvyku…
Ja nikam bez pozvani nelezu, za dva roky jsem u nich byla potreti. Jinak se samozrejme vidame, u mne, v restarauci… Atd
@Venetia A jak často se tedy vídáte? To by ti mohlo napovědět nějakou frekvenci…já k synovi taky moc nechodím…spíš chodí on sem…
@Hecate píše:
Jak už tu zaznělo, je to „pokus - omyl“.Každopádně dostat takové instrukce, stejně bych dodržovala klasická pravidla slušného vychování, tj. nechodit neohlášeně, dopředu se zeptat, jestli se můžu stavit (jestli nemají zrovna jiný program, návštěvu, nejsou nemocní, vyčerpaní…) a na jak dlouho zhruba. Samozřejmě bych vnímala, jestli moje přítomnost už není příliš dlouhá, nezdržovala bych se dlouze do večera, nechodila každý den, atd.
To zvládneš, nebojím se, že bys zrovna Ty neměla soudnost
Myslím taky, že hrozně moc záleží na tom, jestli jsi typ návštěv, co se klidně spokojí s kávou a sušenkounebo něčím běžným, případně která sama něco přinese na zub, anebo jestli jsi ona „soudružská“ návštěva, co očekává vypulírovanou domácnost a lukulské hody. Pokud první kategorie, problém by opět být neměl.
.
Tak jasne, ze predem zavolam a kafe mi bohate staci a na chvilku. Spus jde o to, aby to nebylo moc malo, ze tam polezu denne to by mne rozhodne nenapadlo.