Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj
nemám sice radu co s tím ale měla jsem to podobně. Dvojčata, nyní 2,5 roku. Holčička od narození pohodàřka, kluk tragédie
ráno vstal a vše špatně, vydržel celý den fňukat, kňourat, křičet, vztekat se
postupně se to začalo zmírňovat, teď se s ním dá většinou i domluvit. Takže vydrž, vydrž ![]()
Taky jsem měla s prvním dítětem pohodičku, o to víc mě rozhodilo náročnější druhé dítě. Holčička, herečka, ukňouraná, hyperaktivní, záškodnická, náročná na zabavení. Doporučuji se odprostit od toho její fňukání, pokud se tě to přímo netýká. Ať se klidně rozčiluje, frflá, brečí, pokud jde o nějakou blbost. Jinak musíš být prostě jen mnohem víc důsledná, než jsi zvyklá. Hodně času buďte venku, unav jí, ať pořádně jí a spí. Za pár let se tomu zasměješ.
Starší syn byl taky takový. Nic ho nebavilo, nic se mu nelíbilo. Celý den strávil fňukáním a špatnou náladou, protože málo spal. Jsou mu čtyři a ani přesně nevím, kdy z toho vyrostl. Pro mě to bylo strašné, protože jsem fakt nevěděla, co s ním. Dodnes je někdy ufňukaný, je na mně hodně závislý, ale jinak je to veselý kluk.
Tak to mám něco podobného se svým synem, teď má dva a čtvrt..všechno je špatně, furt se vzteká..vybrala jsem mu špatné tričko, vztekání..nechám ho ať si vybere sám a pak se vzteká bo si očividně vybral špatně..a tak je to se vším..špatná lžička, špatné jídlo, všechno špatně a furt vztekani..nemluvě o tom, že v noci je schopný se vzbudit i pětkrát a je schopný se vztekat, bo u něj nelezim, pak když si k němu lehnu, tak se vzteká bo neležím přesně tak jak on chce..jako přísahám bohu, jsem z něj vyřízena..teď se to krapet lepší, že si občas chvilku hraje s bráchou (jsou přesně o dva roky od sebe). Ale většinu času se spíš perou a já mám co dělat, aby se nezabili nebo n neudělali z baráku kulnicku na dříví 🤦
Ahoj, jsem už opravdu vyřízena a nevím jak dál. S manželem máme 2 dcery. Starší má 3,5. Je pohodová, nic ji nerozhodí. Jako malá byla úplně skvělá, dokázala se zabavit hračkama, knížkou nebo čímkoliv jiným. To se jí drží doteď. Mladší má 14 měsíců a z ní už padám na hubu. První 3 měsíce byla úplně skvělá, krásně spala s ničím jsme neměli problém. Pak to ale začlo. Od 3-4 měsíců se vzteká a je to čím dál horší. Jen co ráno vstane má špatnou náladu. Vzteká se u snídaně, vzteká se u přebalování, u převlékání.. pořád.. nikdy si nehraje s ničím, nic ji nezajímá o nic nemá zájem. Celý den prostě pochoduje a kňučí. Na pár minut ji zabaví třeba písničky, ale to vážně jen chvíli. Pak zas začne chodit a kňučet. Dělá to opravdu celý den. Chci si s ní hrát a ona mi začne brát její hračky, kterých si doteď nevšímala a vzteká se. Chce si s ní hrát její sestra, nebo kdokoliv jiný a to taky nejde. Vždycky přijde, začne křičet a hned bere hračky a dává je zpět do krabice. Sama se jich ale ani nedotkne. Když si hraje starší dcera se svýma hračkama tak ji to nezajímá a hrát si s ní nechce. Opravdu celý den pochoduje a kňučí a když nekňučí tak se vzteká a řve. Dělá to s manželem, s babičkama se všema..