Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše:
@lachtanice86 děkuji, ale není to jednoduché taky vím jak mnoho lidem mužou mé obavy přijít směšné ale mám v okolí dost maminek které partner opustil, které bojujou s financema aby obstarali dítě, holky které mají po těhu mindráky a nemůžou s jizvami skori nic dělat a já nechci aby se to jednou stalo u mě každý rodič chce aby se jeho dítě mělo lépe než on sám.
Já teda neznám nikoho, kdo má po těhotenství jizvy nebo nějaké hodně viditelné strie, dokonce většinou ani ta povadlá břicha nebo prsa
Myslím, že to vidíš hůř, než to ve skutečnosti je.
Až budeš připravena, tyhle strachy zmizí.. některé zůstanou, ale je to normální
např strach z porodu, prostě není to příjemné, nevíš co tě čeká.. strach o dítě atd.. upřímně postava nebo strie byly třeba to poslední, co jsem kdy řešila..a pokaždé jsem zhubla mnohem víc, než jsem nabrala atd ![]()
@Anonymní píše:
@kavenka partner zatím nechce dítě ale ví že ho chce třeba za 2-3roky. A já se bojím že na to ani za ty dva tři roky nebudu připravená.
prosím tě, já v 25 taky nebyla a v 28 už jo, no a teď ve čtyřiceti už se zase vlastně těším až dítko odroste, páč sem zjistila, že mateřství úplně není to, co by mi naplňovalo život. Syna miluji a starám se o něj, ale třeba představa obskakovat tři děti a domácnost atd. brrrr
Není ostuda si to přiznat.
Občas někdo zaprudí, jestli nechci druhý, tak řeknu, že nechci a hotovo.
Je to tvoje věc, jestli budeš mít děti v pětadvaceti nebo pětatřiceti, jestli jedno nebo pět. Za sebe bych se hlavně nenechala do něčeho tlačit, není nic horšího, než máma, která děti vlastně nechtěla a dává jim to pak náležitě sežrat.
Buď to přijde nebo nepřijde ![]()
Zatím nejsi na dítě zralá, podle toho, jak to popisuješ. Až to přijde (pokud to někdy přijde), budou ti nějaké strie apod. u zádele, volání přírody je silnější
V šestadvaceti máš ještě minimálně 10 let na pohodu času, i déle když na to přijde
Na okolí se vyprdni, na případné dotazy a narážky odpovídej po pravdě, že děti zatím nechceš, co je komu do toho?
Jinak já mám ve svém přímém okolí dva páry a jednu kamarádku, co děti po uvážení všeho možného, prostě nechtějí.
Jejich boj, jejich věc, nejsi povinna plodit na požádání.
Jen je potřeba to vyřešit s případným partnerem, aby to bylo vůči němu fér. Ostatním je po tom nic.
Pockej 10 let, to se budes hroutit, ze otehotnet nemuzes ![]()
Ale k veci - v 26 jsem to mela stejne. Rodila jsem az ted v 36, miminko jsem chtela a ver mi, ze kdyz jsem konecne uvidela ty dve carky na testu, tak jsem zpanikarila taky.
Ale uzila jsem si dosytosti, cestovala, studovala, pracovala 10 let a ted si to ohromne uzivam doma s miminkem.
Neboj, ono to do sebe vsechno zapadne, az bude ten spravny cas a ten spravny chlap. Jo a strie se mi vubec neudelaly. ![]()
@unuděná já také nikoho se strijema a povadlym břichem neznám…já měla 30 kg nadváhu v těhu jsem přibrala…a pak zhubla a žádné strie, povysly břicho se krásně stáhlo a velká prsa zůstaly tam kde jsou ![]()
Zakladatelko, jsi ještě mladá, v tvém věku jsem na tom byla podobně
Ono se to pak může velmi rychle změnit, já ve 28 neplánovaně otěhotněla, bohužel těhotenství nevyšlo a v tu chvíli jsem si uvědomila, jak moc dítě chci ![]()
Jenom taková malá k zamyšlení - mladé tělo těhotenství obvykle snáší mnohem lépe, pleť je pružnější a tkáně se lépe stahují ![]()
Úplně v klidku. Já byla připravena až někdy ke 34. Jen díky manželovi. Nepotkat ho tak žádné dítě nemám. Dřív jsem dítě nechtěla ale nebylo to mnou, ale tím se kterým jsem dříve žila. O ní se nezajímal, nepomáhal mi s ničím, neuklidnil si po sobě ani špinavý talíř, s penězi to taky nebylo slavné, mluvil mi do života a tlačil mě do dítěte. Navrch jsem zjistila že mě do toho podvádí. Letěl jak slepice z kurníku z mého bytu i že života. S takovým by chtěl dítě jen blázen. S manželem jsem se najednou přestala bat. To byl jeho pravý opak. Starostlivý, zodpovědný, snaživý, úspory měl. Šli jsme do toho poměrně brzy a nelitujeme. Vůbec to není tak hrozně jak se někde píše a povídá. Těhotenství bylo super, žila jsem stejně jako před ním, jak už zde někdo zmiňoval, strie nemám žádné, ani jsem neprovdala, dítě mám hodné, v noci spí, je klid, a žiju stejně jako před ním. Vše bez problémů. Mám i svůj život. Takže vyckej a uvidíš, máš čas se rozhodnout. Jak se k tomu staví budoucí otec?
@Švédka87 hezky jste to napsala,
Budoucí otec vi jen že zatím minčo nechceme ale netuší jaký mám z toho vítr.
Ale když jsem s brekem volala ze mam ducha na testu tak se tomu postavil hezky a snažil se mě uklidnit a rekl ze na to neni pripravený sice ale kdyz by se to stalo tak by se tomu nebránil.
Zakladatelko, nestresuj se tím, je to buď neopodstatněné, nebo velice předčasné.
Já třeba vždy věděla že děti chci, ale kdybych otěhotněla když mi bylo jako tobě, tak by mě to taky hodně vyplašilo. V té době jsem si neuměla představit tu zodpovědnost za díte, nehledě na to že bych pro něj neměla vůbec žádné zázemí. Teď mi je 34 a o dítě se snažíme a moc se na něj těším.
Znám i několik holek které zhruba do 30 tvrdily že děti v žádném případě nechtějí a pak se to otočilo a jsou z nich spokojené maminky.
Teď s přítelem na dítě nejste připravení ani jeden, tak bych to teď nehrotila. Pokud do bodu kdy dítě budeš chtít nikdy nedozraješ, tak co? Mít dítě není povinnost a pokud budeš šťastnější bez dětí, tak ať. Do toho jestli máš nebo nemáš děti nikomu nic není.
Jako já otěhotněla poprvé ve 34 letech a to v podstatě až když přítel (teď už manžel) řekl, že on dítě chce a jestli já ne, tak je konec. Mě to bylo jedno, já žádné pudy necítila, ale jeho miluji a vím, že takový druhý už není.
Ale teď zpětně si uvědomuji, že hazard to trochu byl. Co kdyby nám to nešlo? Já otěhotněla hned na první dobrou, antikoncepci jsem neužívala. Ale kdybych zjistila, že to nejde, tak bych neměla moc času na to to řešit.
Teoreticky tedy čas ještě máte. Do toho mít dítě mají právo kecat pouze ti dva. Ostatní mají pouze poradní právo. Protože oni se o to dítě starat nebudou. Maximálně si ho půjčí a pak zase vrátí.
@Anonymní píše:
@Švédka87 hezky jste to napsala,
Budoucí otec vi jen že zatím minčo nechceme ale netuší jaký mám z toho vítr.
Ale když jsem s brekem volala ze mam ducha na testu tak se tomu postavil hezky a snažil se mě uklidnit a rekl ze na to neni pripravený sice ale kdyz by se to stalo tak by se tomu nebránil.
Hele ono je klidně možné, že z toho má teď vítr úplně stejný, jen je prostě slušný chlap a má tě rád, a kdyby se to stalo, prostě by tě v tom nenechal. To je taky dobré vědět. A co přesně bude cítit za 2-3 roky nemůže vědět ani on sám. Opravdu si nemyslím, že nechtít dítě v 26 a nebýt na něj vůbec připravená znamená, že to nebude za čas jinak. V mém okolí to tak měli skoro všichni, spíš jednotky holek chtěly děti už brzo. Já to vždycky brala tak, že je to normální, že mě to v určitém věku děsí, protože chci ještě studovat, pak pracovat, trochu si užít, a že se to zřejmě prostě jednou nějak změní, a stalo se…v tvém věku jsem se vlastně teprve s manželem seznámila, takže jsem měla tu výhodu, že chvilku to ani nebylo téma. Hlavně si do toho nenechte kecat.
@lachtanice86 děkuji, ale není to jednoduché taky vím jak mnoho lidem mužou mé obavy přijít směšné ale mám v okolí dost maminek které partner opustil, které bojujou s financema aby obstarali dítě, holky které mají po těhu mindráky a nemůžou s jizvami skori nic dělat a já nechci aby se to jednou stalo u mě každý rodič chce aby se jeho dítě mělo lépe než on sám.