Velký strach mít dítě

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Sisika9

3792

6502

1.8.22 12:45

načítám...

Nechápu, kde žiješ, že v tak mladém věku cítíš tlak, že jako žena by si měla mít dítě a že ti za chvíli začne ujíždět vlak? blbost. A dítě mít opravdu nemusíš, když nechceš :nevim: i když si to rozmyslíš až ti vlak ujede, tak něco adoptuješ. Nebo si najdeš partnera s dětmi. Jako fakt blbost v tvém věku něco takového řešit. :roll:

načítám...
Citovat
Zmínit

Santa Juana

2031

1741

1.8.22 20:42

načítám...

Připomínáš mi jednu osobu z rodiny, která neustále hovoří o tom, že je na ní tlaceno, aby měla děti. Teď se odstěhovala daleko a při setkání a dotazu, jak se jí tam líbí, tak prý super, protože nikdo ji neprikazuje, aby stála u plotny a rodila děti. Jako nevím, kdo na ni tlačí, z naší rodinné strany je to všem naprosto u zadku. Ale jakákoli zmínka, otázka, byť sebenevinnejsi, je na ní jak hadr na bejka. Nějak mi přijde, že si to rozhodnutí musí sama obhajovat spíš sama před sebou.

Já měla první dítě až v 36 letech, nebyl partner… Ale nikdy jsem necítila žádný nátlak, ze už by to jako mělo být.

Takže podtrženo shrnuto, většině okolí je úplně šumafuk jestli máš nebo nemáš děti. Jedno to nebude partnerovi a vašim rodičům, ti zpravidla se těší na vnoučata. Tak těm je asi potřeba nějak sdělit, ať s vnoucaty nepočítají. Před nikým jiným není třeba nic obhajovat, vysvětlovat.

načítám...
Citovat
Zmínit

emmimmi

545

669

1.8.22 20:50

načítám...

Mám stejné pocity, ale spíš se bojím opravdu odchodu muže po porodu zvlášť v dnešní době. Asi vědět na sto procent, že mě podrží a má úspory a že se nebude chovat hnusně, tak bych do toho šla. Ale zatím jsem takového nepotkala. Jako nějakých strií atd. bych se tolik nebála.

načítám...
Citovat
Zmínit

Karolína13210

824

1050

1.8.22 20:57

načítám...

Je mi stejně. Mívala jsem podobné myšlenky, ale poslední dobou jsem je zahodila a snažím se užívat si přítomnosti. Léto - dovča, nádherné hory, krásné zážitky.. Už plánujeme, kam příště. V září mě čeká nová práce, těším se..
Teď je mi dobře a za to jsem ráda a co bude se uvidí :kytka:
To s tím „tlakem okolí“ se podle mě přeceňuje. Nejdůležitější pro mě je vnitřní spokojenost

načítám...
Citovat
Zmínit

Liberalissima

12921

31124

2.8.22 20:54

načítám...

Ve tvém věku jsem to měla podobně, hlavně jsem FAKT nechtěla typicky českou dělbu práce mezi rodiči. Ale v 25 jsem potkala současného manžela a asi po třech letech soužití se to u mě pomalu začalo měnit, manžel není jako většina českých a slovenských mužů, měli jsme dost taky dost peněz (důležitá okolnost), prostě ty okolností byly najednou úplně jiné. I tak to od fáze „umím si to představit“ do fáze „fakt chci“ trvalo cca pět let. Dítě jsem měla až ve 32 letech a cítím, že je to akorát.

Na druhou stranu i kdybys dítě nechtěla, nebo je nechtěla ve svých životních okolnostech, je to naprosto validní a rovnocenná volba. Mít děti je velmi sobecká záležitost, sobečtější, než chtít si udržet postavu a nezávislost. Ano, je pravda že vůči dítěti se člověk musí uskromnit, upozadit svoje potřeby a proto se občas říká, že jsou rodiče méně sobečtí, ale proč mají lidi děti? Přece proto, že CHTĚJÍ, tj taky sobecký důvod Sobecké není vždy automaticky špatné. Máš právo zařídit si život jak chceš ty, a máš i právo změnit v průběhu života názor na to, co chceš.

načítám...
Citovat
Zmínit

Liberalissima

12921

31124

2.8.22 21:03

načítám...

@Jaja1112 píše:
@unuděná já také nikoho se strijema a povadlym břichem neznám…já měla 30 kg nadváhu v těhu jsem přibrala…a pak zhubla a žádné strie, povysly břicho se krásně stáhlo a velká prsa zůstaly tam kde jsou

Tak já teda mám obří strie a taky převis po císaři, povislá prsa po mléku. Celkově vypadám teď fakt příšerně.

Ale je mi to úplně jedno, dcera je krásná za nás obě :lol:

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

2.8.22 21:26

načítám...

@Anonymní píše:
Zdravím, chtěla jsem se zeptat zda je někdo na tom podobně jako já a má velký strach mít dítě.
Vždycky jsem po miminku toužila v mladším věku cca do 20, pak se to nějak změnilo.
Bude mi 26 a mám doslova panický strach z toho že bych jednou měla otěhotnět, porodit a mít vlastní dítě. Potvrdili se mi to tím že jsem měla jednou na testu ducha a chytla jsem úplný záchvat pohltila mě panika co budu dělat teď jsem si zkazila život a podobně, pohlit mě pocit jak se toho zbavit co mám dělat, naneštestí to byl falešný poplach.
Je to tězké protože v mém věku cítím i nátlak společnosti jako žena, kdy budeš mít ditě? Jakto že jeste nechceš ještě dítě? Udeje ti vlak co budeš dělat?? A podobně. Taky jsou tu důvody které mnoho lidem příjdou strašně sobecké, ale to je strach z toho že hodně přiberu že budu mit strie že už nebudu partnera přitahovat. (Kámoška má 3letou dcerku a zůstali ji strije hrubé asi 1cm až dva všude břicho stehna zadek povyslá kůže po bříšku) A bojím se toho vím jak dlouho mi trvalo zhubnout 20kilo abych vypadala jak vypadám teď a nechci se toho vzdát, taky se hrozně bojím porodu, mám hrozný strach že se stanu otrokem domácnosti, protože jak to vidím v mém okolí chlapům se život až tak nezmění jako ženě, bojím se toho že jednou budu sama s dítětem a budu bojovat s každou korunou. Bojím se že mi dítě zničí i vztah, bojím se že nezvládnu poslouchat každou noc pláč miminka a nebudu si vědět rady, bojím se že nebudu dobrá máma a dítě bude strádat.
A nevím co stím mám dělat.
Příjdu si hrozně protože vím kolik žen na světě touží mít dítě a nedaří se jim to.
Nevím jak s tím bojovat aby se i u mě ukázal ten mateřský pud touha mít dítě. Nechci jednou fakt otěhitnět a zazívat tu paniku znova. Hrozně bych si přála toužit po miminku ale nevím jak. Čím jsem starší tím méně po něm toužím,
Jsem z úplné rodiny mám spurozence a očekává se i odemě že budu takhle vést život a taky se nechci jednou probudit s tím že jsem propásla šanci.

Nestresuj se tím, co není. Já ve tvém věku připravena taky nebyla a neuměla jsem si rodinný život představit. Sve první dítě jsem měla teď, bylo mi 32. A když jsem otěhotněla, taky jsem měla strach, ze ztloustnu a budu mít strie, nebo previs. Taky tim jak jsem byla připravena mít dítě s manželem, tak me vlastně ani nenapadlo přemýšlet, co kdybych zůstala sama. Vedela jsem, ze jsem si dobře vybrala a i to přispělo k připravenosti.
A ja miluju byt mámou, ačkoliv mi plac v noci drasa nervy a nevyspala jsem se fakt už hodně dlouho. Nebavi me delat saska 24/7, když zrovna nema svůj den. I ten previs na břiše mám, ale s tim se da něco delat.
Já se treba nebojim byt tehotna znova, i presto, ze jsme i já i miminko malem přišli o život, blba náhoda, ale manžel teď pro změnu ještě není připraveny a porad to zpracovává, přitom sam chtěl děti 3. On ma strach a paniku v očích pri každé zmínce.
Chci rict, ze clověk se vyvíjí stále a dle toho i názory chci/nechci. A kdyby se tvůj názor nezměnil, tak co, dítě není povinnost. A uz vůbec není tvoje povinnost zpovidat se okolí, kdy bude, jestli bude, popřípadě proč nebude. Rodina by od tebe měla především očekávat, ze budeš šťastná a spokojena, ne ze slepé pujdes v jejich kolejích jen kvůli nátlaku.
Prosím anonym, citlivé info

Citovat
Upravit

tevl

1445

1017

3.8.22 18:38

načítám...

Přijde mi naprosto ok se rozhodnout nemít dítě. Ale nepřijde mi ok mít k tomu tolik obav a strachů. To už podle mě trochu hraničí s úzkostí.
To rozhodnutí by mělo přijít „logicky a racionálně“ a ne protože se bojím. Takto se bojím, že bys měla třeba v 50 výčitky že jsi mimi neměla.

Navštívila bych terapeuta/psychologa a situaci s ním probrala. A to ne proto aby ses naučila ten strach překonávat a měla dítě i tak, ale aby ses mohla vědomě rozhnout, zda mimi chceš či ne.