Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Mooncancer píše:
Internet nic neznamená. Není to kontakt.
Zase smazaný první příspěvek. Za chvíli se tu objeví admin, že na žádost vlastníka diskuse zamčená a bude smazaná
?
@Mooncancer píše:
MyslNávštěvy jsou vzácná věc. Takových lidi je samozřejmě hodně. Jen že to napáchalo tolik škod které už nezměním. Takhle pravděpodobně zůstanu
Musíš se naučit odpouštět.
@Králičice píše:
@Mooncancer - nepocitam-li manzela, mam 2 kamarady l..Ted je vidam 1× za mesic, i s rodinou si volam tak 1× ta 14 dnu. A delam na HO, do ted nevim, jak polovina mych kolegu vypada. A divna si neprijdu..
Hlavně že nějací blízcí lidé jsou. Ještě aby ano, je to naprosto normální. Žádné návštěvy za celý život, jen pár lidí kteří chtějí ublížit a odejít
@Russet píše:
Musíš se naučit odpouštět.
Vše mám vyřešené, žádný takový dluh nemám. Jen nevím, jestli to mělo do tohoto bodu dojít.
Co máš s návštěvami? My se vídáme venku 😆
Podle mě ti někdo ublížil a furt to bolí..To přejde.
Asi takhle: Je fajn mít dobré přátele na které je spolehnutí, ale také umět být i sám.
Moja potreba druhych ludi pominula ked som si nasla priatela a deti povyrastli. S najlepsou kamoskou sa vidim raz za 2 roky. Stretavam clenov partie, s ktorou som fungovala za mlada (po dobu 15r), vystiskame sa, tesim sa im (boli mi velkou oporou) v obchode raz za mesiac, prehodime 300 slov a ideme dalej. Samota ma dobija. Som spokojna a viac uvolnena sama (s priatelom alebo detmi). Ale kym som priatela nemala, vyhladavala som kontakty (zoznamky, skupinove tury..).
Ak mas aspon jedneho cloveka, co ti rozumie/ste podobny je to podla mna vyhra, ze nepotrebujes kontakt s druhymi. Byt uplne sam je uz trochu na hlavu, to cloveku zacne udierat na mozog. Blizkost je potreba a clovek JE spolocensky tvor. Aj keby tu spolocnost mal tvorit len jeden druhy clovek a len raz za cas…
@rmot píše:
Otázka není zbytečná, vidím v tom protiklad. Potřebu druhých lidí máš pryč, jak sám píšeš, ale zároveň máš potřebu jít do „virtuální hospody“ na pokec mezi lidi.
Protiklad nevidím. Myslím, že takových lidí, kteří utečou z podobného důvodu ze skutečného světa do virtuálního, bude víc. Nikdy není natolik osobní, aby to člověka semlelo. Internet prostě vypneš.
Tak lze si na to nejen zvyknout ale lze vtom najít i to dobré. Já sama jako tak nejsem, mám úžasného manžela, krásné děti. Ale…moji rodinu vidím jen na telefonu, protože o fyzický kontakt zájem nemají a o dlouhodobé přátelé jsem postupně vlivem životních změn přišla, respektive nejlepší kamarádka s kterou jsem vyrůstala mi vrazila po 25 letech nůž do zad, další přátelé se ukázali býti jen přáteli v dobrých dobách kdy mne a vlastně i mého manžela mohli jen využívat, když došlo na problém a potřebovala jsem vytáhnout u bahna, byl tu pro mne jen můj manžel, ukázali se býti všichni krysami…tak mi zůstali jen kamarádi s kterými mi stačí si občas napsat. Kdyz jsem se se z toho bahna dostala, dostali všichni letenku…už jsem je dál ve svém životě nechtěla a paradoxní je, že se mi strašně ulevilo, ale fakt. Získala jsem větší sebevědomí a došlo mi že pokud mám přátelé, musím se cítit jako rovnocenná, ne jako pejsek, který na zavolání přiběhne, ale jinak ho nikdo nepotřebuje a ještě ho špiní. Věnuji se rodině, práci, koníčkům…jenže já jsem od přírody spíše introvert, takže to snášíme lépe. To je si myslím dost zásadní ukazatel v tyhle skutečnosti.
@Mooncancer píše:
Internet nic neznamená. Není to kontakt.