Vyročí ztráty miminka

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Katka201

11.10.24 20:57

načítám...

Vyročí ztráty miminka

Ahoj holky, možná se jen potřebuju vypovídat, ale zajímá mě jak jste se vypořádali se ztrátou mimi? U mě to bylo ve 22.tydnu nuceně kvůli vývojové vadě. Teď se blížil výročí a do toho jsem ještě cca měsíc po ivf stimulaci a odběru vajíček a nějak nevím jak se vypořádat se ztrátou mimi před rokem. Sotva funguju mám xkrát denně v práci, v autě, kdekoli panické attaky a už jsem dokonce skončila na pohotovosti protože z toho stresu mám bloklou páteř. Moje otázka jak jste se s tím vypořádali?
Děkuju

načítám...
Citovat
Zmínit

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

DandátkoP

10928

7328

11.10.24 21:25

načítám...

@Katka201 my jsme loni prisli o miminko par dni po narozeni, tehotenstvi taky po ivf. Letos v kvetnu to byl rok. Nam dost pomohlo, ze jsem byla uz v ty dobe znovu tehotna a ze mame doma uz jedno dite, kvuli kterymu se clovek proste drzet musi.

Jinak jsem se to snazila tak nejak celkove vytesnit z hlavy, ale ten den byl spatnej, dost jsem probrecela, clocek si furt promita co se stalo, jaky by to bylo dnes.. asi se s tim nejde lehce vyporadat.

Nejaky leky beres?

načítám...
Citovat
Zmínit

zuzanka320

11.10.24 21:39

načítám...

Jestli se jedná o první výročí, tak to bude asi to nejhorší.
Nikdy úplně nezapomeneš, ale je potřeba se s tím smířit a naučit žít.

Zkus si kdyžtak v ten den, najít nějakou aktivitu, aby si se lehce rozptýlila a cely den nemyslela jen na to, co se stalo. (Nebo spis co mohlo byt a tak…) když se ti bude chtít brecet, tak si pobrečet, zanadávat,… hlavně nebuď na to všechno sama. Zkuste s partneeem vymyslet, nějaký příjemný a poklidný program a večer si v klidu zavzpomínate a zkusit třeba i “uzavřít”. Můžeš si zkusit zapálit svíčku a poslat tam nahoru nějaký hezky vzkaz. Věřím, že brouček na tebe (vás) dává pozor.

Drz se 🍀

Citovat
Upravit

1Pears1

44365

9860

11.10.24 22:00

načítám...

@DandátkoP Tvůj příběh mě hodně zasáhl😔 Mám radost, že jsi znovu těhotná nebo možná už máš doma čerstvé miminko.
Přeji Ti, aby vše bylo už jen dobré.

@Katka201 Přeji hodně sil.
Všem, kteří si něčím podobným musí projít.

Zažila jsem jen brzký samovolný potrat. V té době jsem už děti měla a další děti taky mám. Je to nic oproti vašim osudům. Přesto jsem ti tenkrát obrečelana a na to „dítě“ si vždy vzpomenu. V době, kdy se to stalo a i kdy bych měla termín porodu. Je to už cca 8 let. Období, kdy se to stalo je i obdobím narozenin dvou rodinných příslušníků a období termínu porodu je i období narozenin mého dávno zesnulého dědy. Nakonec se v tom období narodila jedna neteř.
Nedokážu si představit tu bolest z pozdní těhotenské ztráty nebo ze ztráty už narozeného miminka

načítám...
Citovat
Zmínit

DandátkoP

10928

7328

11.10.24 22:37

načítám...

@1Pears1
Jeste nám chybí posledních pár dnů, pomalu, ale jiste odpocitavame a verime ve stastnej konec. Kazdnym dnem je to snad tezsi a tezsi, strach, aby vse klaplo jak má a malá byla zdravá a zaroven kazda navsteva porodnice dost vraci vzpominky s otazkou proc zrovna nase dite tu sanci nakonec dostalo jen na tak kratkou chvili.

Nikdy to neprebolí, nikdy asi nebude den, kdy si clovek nevzpomene, ale strasne doufam, ze za pár let to bude uz treba bez slz.

A díky. :hug:

načítám...
Citovat
Zmínit

LunaP

2116

1260

11.10.24 22:39

načítám...

Nám se stalo to samé, také 22tt a zpětně nejhorší bylo se rozhodnout že to ukončíme. Protože jsme měli vadu slučitelnou se životem ale mohlo to dopadnout velmi špatně nebo taky po několika operacích celkem dobře. Moc tomu nepřidalo, že syn se narodil živý a bojoval a nechali ho usnout.

Mě tedy pomohli psycholožky. Hned v porodnici měli paní z dítě v srdci a sestry byly také velmi empatické. Dokonce mi volala asi za tři dny doktorka jak mi je a na popovídání. Pomohlo mi o tom mluvit. Ale mohla jsem o tom mluvit jen s 3 nejbližšími -jiným lidem to vadilo. Chtěla jsem s lidmi mluvit o tom jak miminko bylo hezké a jak to probíhalo, jak byli všichni na mě milí že jsem za to vděčná (a to byli). Přítel už se v tom nechtěl babrat asi po 14 dnech si to uzavřel kdežto já na to myslím každý den. Výročí jsme ještě neměli…tak nevím. Další Mimi pravděpodobně již nepřijde.

Mě pomohly ty psycholožky později jsem navštívila cestu domů. :palec:

Je mi tvého příběhu moc líto a posílám sílu :andel:

načítám...
Citovat
Zmínit

Katka201

11.10.24 23:03

načítám...

@DandátkoP píše: Více

děkuji moc, leky neberu, ono nejhorší je, že jsme o mimi přišli na přitelovy teď už snoubencovo narozeniny takže já chci aby si narozeniny užil a nechci aby to bylo o mě a mém smutku ale zároveň je pro mě nemyslitelné vypadat štastně a oslavovat nečí narozeniny i když je to toho nejbližšího

načítám...
Citovat
Zmínit

Reklama

Katka201

11.10.24 23:10

načítám...

@LunaP píše: Více

díky za radu objednala jsem se nakonec taky k psycholožce protože už mám pocit, že to sama prostě nedám.

načítám...
Citovat
Zmínit

Jelitoo

188

809

12.10.24 09:55

načítám...

Je mi moc líto co prožíváš 😔 já jsem přišla k miminko v podstatě na začátku, v desátém týdnů a i tak to pro mě bylo velmi bolestivé… Paradoxně s potratem jsem se celkem smířila ale jak se blížilo první výročí tak to na mě začalo dost padat. Doufala jsem že v té době už budu alespoň znovu těhotná ale nedařilo se nám. Takže ten den jsem v podstatě probrečela, zapálila svíčku a myslela na miminko které jsem neměla možnost poznat 😔

Druhé výročí jsem ležela v porodnici. Dcera přišla na den přesně dva roky od potratu. Náš malý zázrak, věřím že se k nám takhle vrátila ❤️

Moc ti držím palce ať i váš příběh má šťastný konec a posílám spoustu síly 🙏

načítám...
Citovat
Zmínit

Waianna

12.10.24 09:55

načítám...

@Katka201 Ahoj, je mi líto čím si procházíš a posílám hodně sil. My přišli ve 22tt o dvojčátka. U nás byl příčinou zánět plodových obalů, děti byly zdravé. Myslela jsem že jsem z nejhoršího venku, ale s příchodem podzimu se to na mě zase celé sesypalo. Loni na podzim jsem otěhotněla, o vánocích jsme to oznamovali rodině… Z letošních vánoc mam obavy, vůbec netuším jak je přežiju. Jiné děti nemáme. Nějak funguju protože musím, hypotéka se sama nezaplatí, potřebuju si udržet práci… psycholožka už na minulé schůzce zmiňovala možnost nechat si napsat teď na to blbé období nějaké léky, ale chtěla jsem se tomu vyhnout…

načítám...
Citovat
Zmínit

LunaP

2116

1260

12.10.24 19:02

načítám...

@Katka201
Určitě jestli jsi nikoho neměla tak tu psycholožku zkus. Já už i na ultrazvuk šla do Podolí kde vím že jsou velmi profesionální již z předchozích událostí.

Ale tato pomoc rovnou tam mi hodně pomohla. Vlastně mě i přesvědčili ať se na miminko podíváme. Já nechtěla předtím nic vidět, ani ty dny do rozhodnutí už jsem s malým nemluvila, vím že jsem jim říkala že ať ho hlavně nehodí do koše :nevim:

Nakonec jsem byla za to ráda, že nás k rozloučení přemluvili, dokonce mě mrzí že jsem neměla sílu vzít si ho ještě živého k sobě po porodu. Neměla jsem tenkrát sílu vidět jak umírá vlastně naši vinou.

Psycholožka řekla, ať klidně brečím cíleně ale ať je to nějak ohraničené, brečely i sestry v porodnici. Vysvětlila mi také jaké pocity budu mít a jak zahnat chmurné myšlenky. Co vše je vlivem hormonů normální. Stačili mi pak ještě 3 návštěvy v cesty domů a řekla bych tak za 2 m jsem to zpracovala. Určitě budu chodit znovu pokud zázrakem otehotnim… protože už teď se děsně bojím.
Pak jsem chodila ještě na akupunkturu ( pomohlo mi to uklidnit se i z rozvodu a teď z potratu).

Máte to teda smůlu s těmi narozeninami…pobrecela bych si ráno třeba a pak už se věnovat partnerovi?
Já tedy na Mimi chovám spíš pozitivní vzpomínky, myslím na to co vše nám dal a ne na to co by kdyby tu byl… protože vím, že by byl hodně nemocný ( vaše Mimi asi taky) a nebo by tu stejně nakonec nebyl. Nás ta ztráta strašně zcelila…pokud to tak taky máte můžete to vzít i tak na těch narozeninách :srdce:

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

13.10.24 15:54

načítám...

@Katka201 píše: Více

Před dvěma měsíci jsem ve 22. tt potratila první dítě, důvod nevíme, prostě mu přestalo bít srdíčko. Pomohla mi antidepresiva, šla jsem si pro ně hned po cestě z porodnice. Dlouhodobě trpím na úzkosti, snažila jsem se je řešit bez antidepresiv, ale po potratu jsem měla pocit, že už to nezvládnu a dobře jsem udělala, že jsem s nimi začala. Je mi takové hloupé to říct, ale cítím se dobře.