Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Vyrovnání se se smrtí psa
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.1.22 23:52
jen čas
nic jiného nepomůže
intenzivně to bolí klidně i dva tři roky, dle toho, jak jsi nastavená
já brečím i po více letech (někdy, občas)…
k novému psovi - shoda, taky z útulku - jsem si pak našla po její smrti bližší vztah
ale ne hned, je to jiné
každý pes je jiný
jako je jiný každý člověk..
dej si čas
těš se na mimi 
a bude líp, neboj..
tyhle ztráty šíleně bolí, zrovna jsem to dnes psala v jiném vláknu.. ale do toho s tím člověk jde, že pes není stoletej, aby s námi žil věčně.. ten čas, kdy jsme SPOLU prostě za to stál a stojí.. i za tuhle bolest… stálo to za to, tak to tak ber
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.22 23:57
To je těmi těhotenskými hormony, že jsi přecitlivělá. Ano, je to těžké, ale musí se to přečkat - a až bude miminko, tak přeneseš myšlenky na jiné věci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.22 00:11
@Lucy75 píše:
jen čas
nic jiného nepomůže
intenzivně to bolí klidně i dva tři roky, dle toho, jak jsi nastavená
já brečím i po více letech (někdy, občas)…
k novému psovi - shoda, taky z útulku - jsem si pak našla po její smrti bližší vztah
ale ne hned, je to jiné
každý pes je jiný
jako je jiný každý člověk..
dej si čas
těš se na mimi
tyhle ztráty šíleně bolí, zrovna jsem to dnes psala v jiném vláknu.. ale do toho s tím člověk jde, že pes není stoletej, aby s námi žil věčně.. ten čas, kdy jsme SPOLU prostě za to stál a stojí.. i za tuhle bolest… stálo to za to, tak to tak ber
Moc hezký napsané. Tak to je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.22 00:14
Co pomohlo mě, je zaprvé to, že jsem udělala maximum a přírodu prostě neočůrám. Vidět stáří, bolest… přeci bych nechtěla milovaného psa držet v tomto stavu dýl, než to bylo pro obě únosné. Chvíli předtím, než jsem nechala uspat fenu mi umřel děda. Zatímco fena žila spokojeně doma a ve chvíli, kdy už to byl život pod psa, tak jsem to ukončila, děda umíral v plenách, v nemocnici, sám, jeho mozek už nepobíral okolnosti, takže byl prostě opuštěn, z jeho pohledu. Jsem neuvěřitelně vděčná, že psovi můžeme tu konečnou fázi zkrátit na nezbytné minimum a je mi neuvěřitelně líto, že lidem tuhle možnost upíráme (zároveň chápu, proč to tak je, ale…). Za druhé to, že psí život je o tolik kratší než ten lidkský, dává nám lidem šanci poznat víc psí duší. Každý pes je pro mě obohacení, takže teď jsem zase o psa bohatší. Na psy, co odešli, nezapomínám, ale za každého dalšího jsem vděčná, že je mohu poznat a žít s nimi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.22 00:19
@moof a každý je jak další vesmír
fakt, mám třetího a jakoby to byl jiný svět… každý je tak Jiný a nejde je srovnat..
máš pravdu v tom, že člověk to může brát jako novou šanci - poznat novou duši/vesmír..
i přesto to moc bolí
a Psí poslání I i II jsem prořvala normálně nahlas i v kině, skoro jsem myslela, že mě vyvedou 
nějak si myslím, že dobrý pes je holt lepší jak špatný člověk.. mám to tak celý život a miluju je.. a pokud je špatný pes, často za to nemůže on, většinou za to může špatný člověk..
Leč tvá myšlenka byla moc fajn 
že jejich /příliš/ krátký život nám dává šanci poznat a postarat se o více těch 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.22 00:25
Vyrovnáš se s tím úplně normálně jako s každou jinou smrtí, která tě ještě potká a že jich teprve bude
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.22 01:08
Zrovna minulý týden jsem nechala uspat mé první děťátko - skoro 14ti letou fenku. Byla pár dní hospitalizována kvůli zácpě a když jsem si ji odváděla, tak ji přestaly poslouchat zadní nohy. Od té doby nežrala, denně zvracela, apatická. Dle jiné doktorky dostala mrtvičku a organismus celkově selhával - ztrácela vůli žít. Byla 3 dny na kapačkách, vysoké dávky kortikoidů, ale žádné zlepšení se nekonalo (spíše naopak). Náhle se začala naplňovat moje nejhorší noční můra - nechat ji uspat. Doktorka uspání doporučila - pro zatím jsem nesouhlasila, jelikož rodina se s ní nerozloučila. Samozřejmě, že bych byla ráda, kdyby mi umřela doma ve spánku (přirozeně), ale bohužel osud rozhodl jinak. Odvezla jsem si ji domů a po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla, že ji nebudu trápit a nechám ji odejít - za mě nejtěžší rozhodnutí - vůbec k této variantě dojít a sama se s tím smířit. Kdyby tam byla nějaká jiskřička naděje, ale ona prostě nebyla (potvrdili mi to 3 veterináři). Pokud bych ji nechala žít, tak by trpěla a já bych se vlastně zachovala hrozně sobecky. To uspání, bylo naprosto příšerné (byla u toho i nejbližší rodina - kromě dětí). Měla krásný a naplněný život (a já jsem za ní neskutečně vděčná), vím, že teď je v psím nebíčku a dává na nás pozor. Teď o víkendu jsme ji pohřbili a já už se s jejím odchodem začínám smiřovat (i když třeba teď tady zase bulím). Bohužel kvůli této zkušenosti zatím nechci doma žádné zvíře (vím, je to čerstvé), ale pro děti by byl nějaký domácí mazlíček určitě přínosem.
Nechci samozřejmě zlehčovat tvoji situaci, ale jak jsi těhotná, tak jsi hodně přecitlivělá. Musíš být silná kvůli miminku. Tvoje fenka se s Vámi měla určitě krásně a teď už je jí jen dobře… Udělala jsi to pro ní!!! Jenom čas pomůže vzpomínat na to hezké a trochu vytěsní ten stesk. Za nedlouho se ti narodí miminko a doma máš čtyřnohého parťáka, tak se z nich těš… Držím palce a ať je co nejdříve lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.22 04:15
Opravdu to chce jen čas. Já jsem se vždy v takových chvílích (nešlo jen o smrt pejska, ale i třeba morčátek) uklidňovala, že u nás zvířátka prožila krásný život - dali jsme jim zázemí, lásku, péči, kvalitní stravu… to mě trošku uklidnilo
Ta bolest bude trvat dlouho, ale ty máš vlastně štěstí, že se ti brzy narodí mimčo a toho času na přemýšlení budeš mít méně a méně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.22 08:39
@Pocahonta píše:
Zrovna minulý týden jsem nechala uspat mé první děťátko - skoro 14ti letou fenku.
Doufám, že jsi vegetariánka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.22 12:45
Vyrovnání se se smrtí psa
Je to velice bolestivé téma, znám z vlastní zkušenosti. Před 7 roky nám zemřela fenka zlatého retrívra a bolest je neustále, i když máme 6 rokem pejska nového. Jak bylo psáno, jedině čas, ale i tak to moooooc bolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.10.22 09:39
Smrt pejska
Ahoj. V pátek jsem musela nechat odejít našeho parťáka v 11 letech 
a nějak se s tím nemůžu smirit, mám i výčitky, a bolí to…. Pejsek začal mít problémy na jaře kdy se začal pocuravat, krev i moc ok, takže dle vet proste k věku, to se tedy vyřešilo plinkou a podložkou v pelisku, pak se snížila i chut k jídlu a pohyb, přestal nás i vítat a spis jen ležel a spal a když jsme ho budili a nutili aby šel ven tak vrcel, takže to bylo vždycky přemlouvání aby vůbec šel ven curat. Před dvěma týdny přestal zrat a byl apaticky, dostat ho ven bylo nadlidský úkol a když jsem ho ven dostala tak tam spis jen stal a koukal do blba. Na veterine se vysetrila krev, moc, sono… závěr byl takový, ze má nádor na ledvine a začínají mu selhavat ledviny, v moči měl šílený nález různých bakterii apod. a jelikož měl černý bobek tak bylo prý možné, ze pejskovi krvaci zažívaní… zahájila se tedy léčba injekce atb každý den, dostal léky a dostal na jeden den kapacku ale ani po 5 dnech žádné zlepšení… takže jsme se rozhodli, ze už necháme pejska uspat. já se však se ztrátou nemuzu nějak smirit, pořad to bolí, a navíc mám i výčitky zdali to bylo správné a je mi to celkové líto, ze to muselo dopadnout takto
- Citovat
- Upravit
11.10.22 09:49
@Anonymní píše:
Ahoj. V pátek jsem musela nechat odejít našeho parťáka v 11 letech
Je mi líto pejska, ale věřte, že jestli se trápil, měl bolesti, nechtěl chodit, měl nádor, už krvácel i do žaludku, střev, tak to nevypadalo dobře a udělali jste dobře. Pejsek se netrápí, pomohli jste mu. Co to bylo za rasu? 11 let není zas tak málo 
Ale jinak chápu jak vám je, já hrozně obrečela i potkana, kterého jsem musela nechat utratit, protože to byl můj miláček.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.22 10:27
My na jare prisli desne rychle o retrivra, rakovina, voda na plicich, v brise, dusil se. Povazovala jsem za svoji povinnost omezit jeho trapeni na minimum a umoznit mu dustojny odchod. Bylo mu deset, je to pul roku a ja mam stejne porad oci plny slz, kdyz na me nekde vyskoci jeho fotka. Ale ani na vterinu jsem nepochybovala, ze bylo spravny rozhodnuti nechat ho uspat. Lidem tato moznost neni doprana, budme radi aspon za to, ze u zviratek to jde. Nechtela bych se divat, jak se milovany zvire trapi a je mu jen hur a hur…
No a az ted, po pul roce, cejtim, ze jsme pripraveni na dalsiho psa…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
Ahoj…
Mám takový problém. Na začátku roku dne 13.01. 2022 jsem musela nechat utratit svoji fenku. Byla jsem s ní až do konce, slíbila jsem jí to a nechtěla jsem jí v tom nechat. Jsem za to ráda, že jsem mohla být s ní…
. Strašně moc to bolí…
S manželem jsme ji nechali zpopelnit a udělat urničku. Je to to poslední, co jsme ji mohli dát a pro ni udělat.
Jenže smutek, bolest a žal mě začíná čím dál víc dohánět. Je to horší a horší. Den ode dne na ni víc myslím, nemůžu spát a neustále ji všude vidím. Máme doma ročního psíka z útulku, kterého jsme pořídili ještě když fenečka žila. Jsem momentálně na mateřské a čekáme každým dnem miminko. Jenže ani to mi nepomáhá, abych nebyla smutná, nebo si každý den nepobrečela. Snažím se si najít různé aktivity, ale nic mě nezabaví dostatečně, abych na ni nemyslela.
Nevím, co mám dělat. Nechci se stresovat kvůli miminku, povidmadvam si s pískem, ale nic nepomáhá.
Jak jste se s tím vyrovnali vy?
Večer když jdu spát, neustále na ni myslím a mám ji před očima… Neumřela zbytečně, byla stará a nemocná…
Co mám dělat