Vztah otec x dcera
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Nu, pro příště bach si dala větší práci s výběrem otce svých dětí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, možná tě jen podpořím než poradím a budu se snažit být upřímná. Mám kamarádku která vyrůstala bez otce. Jestli to je její povahou, nebo tím jak neměla u sebe mužskej vzor, tak má problémy se vztahy. Muži ji hned oblbnou, ona zasněná jim skočí na špek, pár měsíců láska a pak zpátky na zem. Je zase sama. Mužům proto moc nevěří, ale je to ten typ co by chtěla lásku. Máma se k ní také nechová extra láskyplně ( je takovej typ ), jinak žádné trauma nemá a nemyslím si, ze zrovna tvá dcera bude prožívat něco podobného. Jenom máme tady ukázkový příklad jak to může dopadnout, když se vyrůstá bez otce. Všude se píše jak ženy mají se vztahy problémy, když mají problém s otcem, ale je to skutečně FAKT? Kdo to můze potvrdit? Někde jsou holčiny co také vyrůstaly bez otce, a jsou naprosto v pohodě. Na tohle je těžké na stopro odpovědět, záleží jaký bude mít tva dcera život. Vezmi si že kdyby to mělo být tak, že když někdo vyrůstá jen s jedním rodičem a měl by trauma, tak by trauma mělo snad každé 5. dítě, bohužel. Z mého úhlu pohledu to vidím takhle. Tvá dcera trauma mít nebude, když bude vědět že má okolo sebe blízké lidi, na které je spolehnutí a věe mi, kolikrát lepší nemít otce, než s ním sice vyrůstat a pak to dopadá tak že dceře dává najevo že ji nemá rád. Co by asi bylo lepší. Ty jediné co můžes udělat je být tu pro ni. Přeji hodně sil do budoucna. 
Ještě doplním: dokážu pochopit že máš strach z budoucnosti, ale, co ti to přináší? Nebo tve dceři? Nikdo by se neměl bát toho co bude. Jenom nás to pak svazuje a bojíme se podnikat další kroky. Asi tak 
Příspěvek upraven 16.11.22 v 11:20
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak lidi prožívají v zivote různé věci, ale každý se s tím sam za sebe srovná jinak. Muže mít trauma z něčeho, o čem ani nebudeš vědět, ze se stalo, nebo ze ji tak moc poznamenalo, a třeba zrovna s tímhle se srovná úspěšně 
jsou různá traumata a ta různá traumata potkávají různé lidi. Takže výsledky mohou byt úplně odlišné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Chápu, že ti jeho uvažování připadá nenormální, ale chlapi takový jsou. Vem z té lepší stránky, nemontuje se vam do života, nemusis se dělit o dítě, hádat se kvůli střídavé péči apod. Není důvod aby měla v budoucnu trauma, pokud má kolem milující rodinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napíšu ti příběh mého manžela…Jeho rodiče rozvedli, když manžel byl ještě batole. Jeho otec pak nejevil absolutně žádný zájem, nevídali se (nejevil ho tedy moc ani před rozvodem, vše bylo tenkrát na tchyni).
Teď v dospělosti proběhla z manželovy strany snaha to napravit (tchán byl dokonce na naší svatbě, ale jediné, co tam předvedl bylo, že se ožral jak dán). Pak se pár let zase neviděli (tchán se přestěhoval do zahraničí), nám se mezitím narodili děti. Loni přijel na pár dní do Čr a že se u nás zastaví - přijel na asi hodinu (svá vnoučata viděl poprvé v jejich 8 letech) a nejen že jim ani nic nedovezl (byť nějakou cetku ze země, kde žije), ale celou návštěvu mluvil jenom o sobě. Jakmile se za ním zavřely dveře, manžel poznamenal, že je to stejnej sobeckej d* jako býval vždycky a že už ho v životě vidět nepotřebuje.
Když jsem jsme o něm - i v minulosti - spolu mluvili říkal, že mu vlastně nikdy nechyběl (také měl kolem sebe jinak milující rodinu) a že teď zpětně že je rád, že ho takovýhle člověk nevychovával a neměl na něj žádný vliv.
Tím chci říct, že někdy je to i lepší, že tatínek zájem prostě nemá…
- Citovat
- Upravit
Záleží na každém jednotlivci, jak se k tomu postaví. Já se sestrou jsme také vyrůstali bez otce. Sestra, která má život naprd vlastní příčinou, jeden průser za druhým, tak matce celý život předhazuje chybějícího otce, mě to naopak velmi posílilo a jsem od mala velmi samostatná. Otec mi nechyběl a nechybí. V životě by mě nenapadlo matce něco vyčítat, ona dělala co mohla a naopak má můj velký obdiv, že to vše zvládla. Musíš ji odmala vštěpovat, že jsi se snažila ale dále už to nebylo v tvých silách.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Biologický otec o mě nikdy nejevil zájem. Přitom se svými dalšími 2 potomky je v kontaktu. Já jsem ve 30 letech ve fázi, že kdyby teď přišel, tak už je pozdě. A vlastně jediné co mě ohledně jeho osoby teď zajímá, tak je dědictví. Alimenty posílal velmi směšné ač se měl velmi dobře, ale jako podnikatel si nepřiznával příjmy. Když jsem chtěla zvýšit alimenty na vysoké, tak mi řekl ať nestuduju a jdu makat pokud na to nemám apod. Manžela mám úžasného, jsem s ním už 14 let, takže to na mě nezanechalo žádné následky. Vlastně ano zanechalo, nemám absolutní úctu ke svému biologickému otci.
- Citovat
- Upravit
@ropucha 02 píše:
Nu, pro příště bach si dala větší práci s výběrem otce svých dětí.
Jdi do pr.ele, vzdyt pise, ze ke klukovi se chova krasne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@ropucha 02 píše:
Nu, pro příště bach si dala větší práci s výběrem otce svých dětí.
ještě, že hloupost nenadnáší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:Řeším něco podobného, co ty, otec mladšího si to rozmyslel a nejak extra se se zájmem nepřetrhne…
Zdravím vás všechny! Už skoro 3 roky bojuji s něčím, co mi užírá život. Tak ve zkratce.. ex mě opustil v těhotenství, byla jsem cca 11-12tt. Celé těhotenství se neozval, nenapsal, nepřijel. Zbaběle utekl a neprojevoval žádný zájem. Když se dcera narodila, tak jsem mu poslala fotku, že už je na světě. Přijel akorát podepsat otcovství a začal hned platit výživné. Vždy se pouze 1× za 1-2 měsíce zeptal, jak se má a jak roste. Dceru ale viděl až když ji bylo 8 měsíců, to jsme se dali vlastně po roce a půl skoro zpět dohromady. Vydrželi jsme spolu nyní skoro rok a já ho opustila. Křivdu bohužel měl pořád na talíři. Za ten rok vztahu nebyl schopnej zajistit společný bydlení ani se přistěhovat za námi. Bydlí s maminkou a stará se o svýho 6 letého syna z předešlého vztahu. Takže jsme se viděli do měsíce cca 5 dní v kuse, někdy jen 1 víkend v měsíci. Bydlí cca 350 km od nás. O dceru nikdy nijak neprojevoval zájem, neměl potřebu ji vidět. Teď ale po tomto rozchodu ten nějakej zájem přestal úplně. Viděl ji naposledy v září přes videohovor. Dcera si ho už nepamatuje, přestala říkat „táta“ a ldybych ji ukázala fotku jeho, tak nebude vědět kdo to je. S ním jsem se chtěla aspoň domluvit na nějakým výdání se s ní, aby měli spolu nějaký vztah apod. No, vzdal se ji. Že ji má rád, ale nemá s ní žádný pouto, ať se máme krásně. Peníze posílá ať ji to prý spořím, ale nemá o ni zájem. Kdežto o jedno dítě se stará ukázkově, je to úžasný táta pro jeho syna, ale pro naší dceru ten nejhorší na světě. Mám strach, že až dcera bude větší, tak bude mít problémy, trauma, nezodpovězené otázky ohledně táty a mě to hrozně trhá srdce. Vychovala jsem ji a vychovavám dál sama, je to mé všechno na světěAle nedokážu překousnout to, že je z jeho strany až tak nechtěná
když moc dobře vím, jakej táta to je k tomu svému synovi. Já celé dny nedokážu myslet na nic jiného
Dávám ti ke zvážení, nakolik jsou tvé obavy ohledne budoucích psychických problemů dcery skutečnou hrozbou, a nakolik odrazem tveho šíleného a pochopitelneho zklamani nad tim, jak to dopadlo 
Hele, deti jsou do velke miry odrazem rodicu, neco zdedi geneticky a neco nasajou vzory.
Osobne se soustredim, abych ja byla v pohode a šťastná, pak je strašne videt, jak jsou v pohode deti 
Normalne se vyvztekej, jak vas ten h.jzl nechal na holičkách, fakt si to dovol. Ale nasledne pracuj s tim, co maš. A ten život nemusi vubec dopadnout špatně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: … Mám strach, že až dcera bude větší, tak bude mít problémy, trauma, nezodpovězené otázky ohledně táty a mě to hrozně trhá srdce. Vychovala jsem ji a vychovavám dál sama … Já celé dny nedokážu myslet na nic jiného … užírá mě to … Dcera je nádherná, chytrá dvouletá holčina …
Na Youtube je spousta videí na kterých děti a mladí lidé děkují otčímům (stepfather, stepdad) za to že je tento člověk pomáhal vychovávat jako by byl jejich vlastním otcem. Je u toho spousta slziček a rozzářených tváří.
Možná i Ty najdeš někoho, kdo se takto bude chovat ke Tvé dcerušce. Ale musela bys ho začít hledat. Zatím jsi stále ještě zahleděná do minulosti, která je nenávratně pryč. Pořád dosazuješ svého ex do role táty, ale tu roli on nechce - a nechystá se ji v dohledné době začít hrát. Je čas přehodnotit priority a posunout se dál.
Příspěvek upraven 16.11.22 v 16:07
- Citovat
- Upravit
@Serpentini píše:
Proč od sebe bydlíte tak daleko? Ty jsi se odstěhovala?
ale to je jedno, otec mého dítěte se odstěhoval z našeho města 42 km a nikdy dítě neviděl, protože nechce
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zdravím vás všechny! Už skoro 3 roky bojuji s něčím, co mi užírá život. Tak ve zkratce.. ex mě opustil v těhotenství, byla jsem cca 11-12tt. Celé těhotenství se neozval, nenapsal, nepřijel. Zbaběle utekl a neprojevoval žádný zájem. Když se dcera narodila, tak jsem mu poslala fotku, že už je na světě. Přijel akorát podepsat otcovství a začal hned platit výživné. Vždy se pouze 1× za 1-2 měsíce zeptal, jak se má a jak roste. Dceru ale viděl až když ji bylo 8 měsíců, to jsme se dali vlastně po roce a půl skoro zpět dohromady. Vydrželi jsme spolu nyní skoro rok a já ho opustila. Křivdu bohužel měl pořád na talíři. Za ten rok vztahu nebyl schopnej zajistit společný bydlení ani se přistěhovat za námi. Bydlí s maminkou a stará se o svýho 6 letého syna z předešlého vztahu. Takže jsme se viděli do měsíce cca 5 dní v kuse, někdy jen 1 víkend v měsíci. Bydlí cca 350 km od nás. O dceru nikdy nijak neprojevoval zájem, neměl potřebu ji vidět. Teď ale po tomto rozchodu ten nějakej zájem přestal úplně. Viděl ji naposledy v září přes videohovor. Dcera si ho už nepamatuje, přestala říkat „táta“ a ldybych ji ukázala fotku jeho, tak nebude vědět kdo to je. S ním jsem se chtěla aspoň domluvit na nějakým výdání se s ní, aby měli spolu nějaký vztah apod. No, vzdal se ji. Že ji má rád, ale nemá s ní žádný pouto, ať se máme krásně. Peníze posílá ať ji to prý spořím, ale nemá o ni zájem. Kdežto o jedno dítě se stará ukázkově, je to úžasný táta pro jeho syna, ale pro naší dceru ten nejhorší na světě. Mám strach, že až dcera bude větší, tak bude mít problémy, trauma, nezodpovězené otázky ohledně táty a mě to hrozně trhá srdce. Vychovala jsem ji a vychovavám dál sama, je to mé všechno na světě
Ale nedokážu překousnout to, že je z jeho strany až tak nechtěná 
když moc dobře vím, jakej táta to je k tomu svému synovi. Já celé dny nedokážu myslet na nic jiného 
Nevím jak na to zapomenout, jít dál a vůbec na to nemyslet.. užírá mě to a nenechává mě to klidnou. Dcera je nádherná, chytrá dvouletá holčina, hlavně teda zdravá díky bohu 
Má rodina ji miluje nadevše, stejně jako já, ale toto si nezasloužila od svého táty 