Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojky,
chtěla jsem se zeptat, jestli jste u svých dětí zaznamenaly nějaké vztekací období. U staršího jsme to neměli, byl to sice divoch, ale nějak zvlášť se nevztekal. Teď mně to překvapilo u mladšího. Byl strašně hodné miminko i zhruba do dvou let vyložený milius. Pak došlo k dramatické změně
Když něco není podle něho, nebo mu něco zakážu dělat, nebo nedám nějakou věc, kterou chce začne šíleně ječet, hází se do luku, někdy i mlátí hlavou o zem, tak ho musím přemístit na postel, aby si něco neudělal. Pokud mu něco nedá čtyřletý brácha tak ho začne bít, nebo ho kousne. Měli jste to někdo taky tak? Přešlo to pak samo? Jak dlouho toto období trvá? Díky moc.
To bude období vzdoru, pročti si to na internetu, informací je tam dost
Neboj je to normální, dceru to přešlo po pár měsících, ale když se tomu naučíš předcházet, je to pohodička ![]()
Je to úplně normální „období vzdoru“. Dokonce je velmi žádoucí, aby si tím dítě prošlo, pro jeho další vývoj a rozvoj celkem důležitá věc. Z batolete se stává samostatně myslící jednotka, prudce dozrává CNS, do toho to malé dítě ještě neumí pracovat s emocemi a proto reaguje tak, jak reaguje.
A ano, mám to taky tak, stejně jako XX dalších matek.
U nás to přichází celkem ve vlnách, má období, kdy je jak mílius a je to s ním pohoda a naopak období, kdy je zralej na výstřel na Mars a není den, kdy by stokrát denně nebyla scéna nebo řev a já zralá na odvoz do Bohnic. ![]()
No a jak dlouho to trvá? U každého jinak. Obecně to prý bývá nejhorší mezi tím 2 a 3 rokem, ale jsou děti, které si tím prochází třeba ještě v předškolním věku. Tohle je hrozně individuální.
Obdobi vzdoru
Tak ti preju hodne sily a trpelivosti
, prave si tim prochazime taky. Jsou dny, kdy se nevzteka vubec a dny, kdy s kazdym NE, prijde hystericka scena. Jako aupair v Nemecku jsem zazila takovej vzdor, ze oproti tomu, co zatim dcerka predvadi, je to jeste hodne slabej odvar.. Takze si porad rikam, ze bude hur a proto me jeji hysteraky vetsinou nechavaji chladnou, pripadne razne zakrocim. Nehroutim se z toho, proste to k tomu patri a fertig.
Takze bojuj, zeno, prejde to, vetsinou, po tretim roce veku ![]()
Zrovna tím prochází náš syn. Teda už nás to provází déle a trošku se začíná uklidňovat a v některých situací už chápe, že si prostě danou věc nevyřve.
Nejlépe na to zabírá si vždy trvat na dané věci a vzteklouna přemístit na bezpečné místo a dál si ho nevšímat. Náš malý teda nemá vyloženě takové ty sebedestruktivní stavy
(tak to nazvala jedna maminka tady u nás, kdy její holčička mlátí hlavou třeba do chodníku). Spíš sebou plácne na zem, řve, zahazuje věci…
Tak snad popřát jen pevné nervy a ať vás to brzo pustí ![]()
No to je bohužel normální
taky je u nás teď furt kvůli něčemu řev, když to není že něco chtěj ale nesmí, tak je to zase že něco chtějí ale nedostanou hned, nebo se o něco rvou, u nás většinou jekot občas přijde a drcne do mě hlavou jako abych si všimla že je nasranej, druhej zase dupe, vtipný jak každý dítě dělá něco jinýho. No když to je prknotina většinou to neřeším a nechávám je ať se vyvztekaj, když je to ale podstatný tak už jim dám na zadek, to je sice z prvu naštve ještě víc, ale ihned se zase uklidněj, jako takový napomenutí, ne aby to bolelo. Ale nejvíc se snažím takovým situacím kdy tušim že by moh být řev vyhýbat co to jde, nemám na to dvojmo nervy ![]()
@Maia22 píše:
No to je bohužel normálnítaky je u nás teď furt kvůli něčemu řev, když to není že něco chtěj ale nesmí, tak je to zase že něco chtějí ale nedostanou hned, nebo se o něco rvou, u nás většinou jekot občas přijde a drcne do mě hlavou jako abych si všimla že je nasranej, druhej zase dupe, vtipný jak každý dítě dělá něco jinýho. No když to je prknotina většinou to neřeším a nechávám je ať se vyvztekaj, když je to ale podstatný tak už jim dám na zadek, to je sice z prvu naštve ještě víc, ale ihned se zase uklidněj, jako takový napomenutí, ne aby to bolelo. Ale nejvíc se snažím takovým situacím kdy tušim že by moh být řev vyhýbat co to jde, nemám na to dvojmo nervy
jééé maminka s dvojčaty a zažívá to samé, je to hnusné, ale jsem ráda, že nejsem sama
. Klukům budou za měsíc 2 roky a už tak 14 dní máme tohle super období. Mlátí se hlava nehlava, Kubík jde do schodů a Vojtík se pod schodama sekne a prostě nejde, válíme se po zemi, v obchodech scéna když se vyhnu sladkému oddělení…mohla bych pokračovat hodně dlouho. Nechávám se vyvztekat a většinou ten druhý se chodí na toho vztekajícího nahlížet a podává mu hračky…Čtu ted knížku Vychováváme děti a rosteme s nimi(půjčila mi to jiná maminka dvojčat), je to zajímavé, ale někdy hodně přehnané. Já totiž nemám trpělivost a většinou vybouchnu a pak mě to mrzí. Musíme asi vydržet nebo co ![]()
@janickazl
no tak my zatím do krámu chodíme pouze s kočárem, takže tomuhle se vyhýbám, ale jednou jsem byla bez a taky to stálo za to
řekla jsem že prostě budu chodit s kočárem co to půjde, na tohle fakt nemám. Jina schody u nás to samý, to jsou denně scény, tohle je pro mě důležitý aby ty schody vylezli aby jsme se vyškrábali nahoru aniž by mi jeden sletěl ze schodů haha, takže když se šprajcujou, hned zasahuju a pomáhá to
já jsem docela flegmouš, ale dokážou mě taky parádně vytočit
no a doma co dělají za bordel to je už i na mě moc
jinak co tví hrajou si spolu? Naši na sebe tak leda žárlej a chce mě mít každej jen pro sebe, někdy mám pocit že mě snad rozpůlej
jsem na ně většinu času sama takže mám už parádní ponorku, člověk nemůže jít ani na pitomý hřiště, protože tam přijdu, oni jsou 10 minut hodný na písku a pak už letí každej jinam a nedaj se uhlídat
jinak co jim byli teď 2 roky tak se to dost zlepšilo, neni už to tak strašný jako do těch 2 let to bylo nejhorší, to byly scény uplně kvůli všemu, zejména když jim rostly zuby.
@Maia22 píše:
@janickazlno tak my zatím do krámu chodíme pouze s kočárem, takže tomuhle se vyhýbám, ale jednou jsem byla bez a taky to stálo za to
řekla jsem že prostě budu chodit s kočárem co to půjde, na tohle fakt nemám. Jina schody u nás to samý, to jsou denně scény, tohle je pro mě důležitý aby ty schody vylezli aby jsme se vyškrábali nahoru aniž by mi jeden sletěl ze schodů haha, takže když se šprajcujou, hned zasahuju a pomáhá to
já jsem docela flegmouš, ale dokážou mě taky parádně vytočit
no a doma co dělají za bordel to je už i na mě moc
jinak co tví hrajou si spolu? Naši na sebe tak leda žárlej a chce mě mít každej jen pro sebe, někdy mám pocit že mě snad rozpůlej
jsem na ně většinu času sama takže mám už parádní ponorku, člověk nemůže jít ani na pitomý hřiště, protože tam přijdu, oni jsou 10 minut hodný na písku a pak už letí každej jinam a nedaj se uhlídat
jinak co jim byli teď 2 roky tak se to dost zlepšilo, neni už to tak strašný jako do těch 2 let to bylo nejhorší, to byly scény uplně kvůli všemu, zejména když jim rostly zuby.
No vidím, že je to u vás v hodně věcech stejné
. Hřiště je u nás taky boj, nestíhám být všude kde děti a pak jsem z toho tak vyčerpaná, že usínám ve stoje. Chtěla jsem se zeptat na nočník a mluvení. Nám se nočník nedaří, doma jsme bez plínek, ale pouští to pořád na podlahu. Teď v sobotu jsme měli 3 úspěšné sezení, ale od té doby zase nic. Už nevím jak na to. Taky mluvení mě trápí, oni si hodně žvatlají mezi sebou, jako mají pár slovíček(mama, tata, papam, děda…)žádné dlouhé slova natož je spojovat, neoslovují se, nevolají na nás mami tati, neozvou se, že chtějí napít nebo že mají hlad… Asi to není nic hrozného, ale já nevím jak je víc motivovat aby se rozmluvili, u knížek mi moc nevydrží, rádi se dívají na obrázky, ale je to jen na chvilku. Je to s těma dvojčátkama trochu všechno složitější, ale to si jako nestěžuju, jsem ráda, že jsou zdraví ti moji rošťáci ![]()
![]()
@janickazl No buď uplně v klidu, u nás je to stejný, nočník nám sice šel ale pak mi onemocněli a po nemoci nechtěli měsíc, pak mi zase pár dní chodili a pak zase přestali chtít, ale kašlu na to, já je nutit nebudu, ke všemu dojdeme až na to budou zralí, hlavně je nesrovnávej se jedináčkama nebo se z toho zcvokneš, vůbec si z toho nedělej hlavu až ti je někdo začne kritizovat že nechodí na nočník nebo se podivovat, naopak dnes se to nedoporučuje začínat brzo, pak se často děti počůrávají v noci ještě ve škole, takže asi tak. A s mluvením jsme na tom stejně, hele buď v klídku děti jsou uplně normální, hlavní je že ty jako máma vidíš že dělají pokroky, že ti třeba půl roku nestojí a nedělají furt to samý, že ti rozumí co po nich chceš, i když pokaždý neposlechnout
nestresuj se ![]()
Ježiš jak tohle jsem potřebovala slyšet, děkuju. Já tohle všechno vlastně vím, ale někdy o sobě pochybuju, někdy fakt nejsem normální ![]()
Maminky, prosím o radu, po měsíci už jsem celkem zoufalá
Dceři budou za měsíc a půl dva roky a chytá záchvaty, kterým jsem se naučila během dne předházet. S čím si ale rady nevím, je jak vyřešit záchvaty, které má ze spaní, někdy se neprobudí, ale když ano, tak to stojí za to, je vzhůru celá rodina. Probíhá to asi tak, že se dcera vzbudí a zjistí, že u ní nespím. Ještě před třemi měsíci usínala bez problémů sama, pak přišel zlom a musím ji uspávat. Lehám si s ní do postele a čekám dokud neusne, večer pak spím v naší posteli s manželem. Mezi půl dvanáctou a půl jednou se dcera pravidelně budí. Poslední dva dny jsem k ní zkusila nejít a během chvilky zase usnula, ale dnes v noci se zase vzbudila a jakmile jsem k ní přišla, přišlo mi, že je pekelně naštvaná, že tam vůbec lezu, odejít ale nesmím, to pak ječí jak šílená. Záchvat trvá většinou 5-20 minut, někdy jen řve jindy si vymýšlí, že chce napít (to sem schopná splnit) nebo že chce jí za naším psem na zahradu (to už ne
). Reakce jsou klasické jak je popsáno na internetu, všude se píše počkat až přejde, ale ráda bych jim předešla. Začarovaný kruh, nevím kudy z něj pryč, máte nějaký nápad? Jsem ve fázi, kdy už zkusím cokoliv, kromě vyplakání, toho fand fakt nejsem a hlavně manžel vstává ve čtyři ráno a uvítám, když se ho to dotkne co nejméně, i když zpočátku se tomu asi nevyhnu
V listopadu čekáme sestřičku a ráda bych to měla vyřešené, třeba se do porodu ještě možná vyspím, teď je to peklo. ![]()
Dcera to má ted taky, chodím usínat s ní a pak se přestěhuju zpátky do své. Když se vzbudí, tak zase vrátím k ní…Mě to ale moc nevadí
Mě to taky nevadilo, do doby, než začala být vzteklá, že jsem s ní v posteli, na jednu stranu mě tam chce a pak je vzteklá, že tam jsem a kope mě. Jsem ve 20.tt a z hlediska klidu i ochrany mého bříška bych se tomu právě nejradši nějak vyhnula. Jinak je jako dítě klidná a hrozně hodná, ale tímhle mi teda dává.
![]()
@alokinis a nemůže tam dočasně chodit manžel? Treba by to vyřešilo i to, ze te vůbec vola. Někdo by přišel, takze nebude sama, ale přitom to nejsi ty, takze zjisti, ze nemá smysl v tom pokračovat.