Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Klid, až porodíš, bude to ještě horší
To už se budou všichni rozplývat jenom nad miminem a ty na horské dráze hormonů.. A ano, ten člověk byl nezodpovědný, ale zase těhotná není nemocná a ano, taky jsem byla hrozně sebelítostivá, vztahovačná, rozklížená těhotenským koktejlem hormonů.. Věř mi, víc pozornosti než teď už se ti nikdy nedostane. A nevyžádané rady? Za prvé, nemusíš je poslouchat, nastav si hranice, o čem ne/chceš mluvit. Za druhé, když někdo má jakoukoliv zkušenost, má někdy potřebu tu zkušenost předávat dál. Taky si myslím, že ne všechny rady musí být úplně marné a třeba si na ně jednou vzpomeneš, i když tě teď obtěžují ![]()
Promiň, teď jsem ti asi taky poskytla ne úplně příjemný komentář, ale věř mi, že upřímný a velmi dobře vím, o čem mluvím.
A ty nikam nelezeš?
Nechodíš ani nákup? Jsi 100% zavřená v kobce sama doma? Abys náhodou něco nechytla?
Neprožívej se tak
Chudák chlap a tvoje okolí …
@teroonka Nee, rikas to dobre, jsem strašně vztahovačná a sebelitostiva, do ted jsem byla uplne v pohode ale od ty chalupy to ve me hrozne hlodá, sama sebe nepoznávám a nejradši bych si dala facku.. ale zase jak píšeš o té pozornosti, ja to právě vůbec nevnímám. Prijde mi, ze to spousta lidi okolo me hrozně zveličuje a prakticky mi nevěří, ze mi treba opravdu neni dobre. Snazim se fungovat, ale některé dny bych nejradši celé prospala. Mam častý bolesti v podbřišku, na ktery mi pomáhá jen klid a nohy nahoru a prijde mi, ze si skoro ani neodpočinu. Pořád jen nejake návštěvy, oslavy plny alkoholu, ktery mi teda nic neříkaly ani pred těhu, ted se tomu snažím vyhýbat ale vzdycky si vyslechnu, ze prece snad nejsem nemocná a ze se snad můžu pobavit i bez alkoholu.. nekolikrat uz se v rodině zapíjelo i to těhotenství, na což jsem teda háklivá zrovna tak, podle me se ma zapíjet narozeni, ale ne takhle průběžně, kdyz nic neni jistý, jsem dost pověrčivá a u tohohle se mi vždycky otvírá kudla v kapse
ale asi to jen vsechno zbytečně hrotím, doufam ze to brzy přestane a povede se mi na to trosku povznést..
Příspěvek upraven 01.01.26 v 19:05
@Šmoulice píše: Více
Tak na nákupy jezdím výhradně já, starám se o psa aby manžel měl klid po práci, já jsem na rizikovém doma, tak se to na mě asi podepisuje. Ale to že mě někdo pusinkuje a, necekne nic o tom, že mu není dobře, a moc dobře ví, že jsem těhotná a nemůžu si pak dat ani blbej ibalgin
to me proste vytočilo. Tak bylo mi jasny, ze se za 9 mesicu asi nějaký chřipce nevyhnu, ale ted se tomu dalo dobře předejít. Štvalo me to i před těhu, a ted tim spis. Ten kašel mi trvá už přes týden a tvrdne mi z něj břicho, neni to teda žádná hitparáda a radši bych byla bez toho ![]()
@Anonymní píše: Více
Takže můžeš chytnout kdekoli, cokoli … A hlavně těhotenství fakt není výmluva pro cokoli … ![]()
Tak na ty navstevy nejezdi, kdyz te nebavi
Ja si na sebe letos upletla nechtene bic v podobe kocovani po rodinnych navstevach. A vim, ze to bylo poprve a naposledy.
A jinak chapu - mne kdyz se to hormonalne jednou za cas sejde, tak me rozciluje i to, ze lidi kolem dychaji, a lezu na nervy sama sobe
To se pak musim racionalne uklidnovat, ze to jsou jenom hormony a pocitat do desiti, aby ze me nebyla protivna vzteklina.
@Anonymní píše: Více
já to měla stejně. nic se mi nechtělo a všichni mě štvali. nejradši bych byla nonstop zalezlá v posteli nebo někde bez lidí. přeji hodně sil.
No jeje, taky jsem mela takove protivne nalady, hormony jsou svina, prirovnala bych to k PMS, ale horsi. Utkvely mi za moje dve tehotenstvi tri situace, jak ridim z posty domu, tu postu jsem nestihla, zavreli mi pred nosem, protoze jsem se zdrzela v praci, no mlatila jsem do volantu, kricela, kopala, rikam si, ty jsi fakt magor, vzdyt se vybouras…
Druha situace kdy bylo nejak moc stresu v praci a ja malem rozmlatila notas. A pak kdyz v druhem tehotenstvi mi dite prestalo spat po obede a ja prisla o jediny klid dne, tak jsem udelala diru do dveri. ![]()
Je to normální: to, že se ti nic nechce, způsobuje hormon progesteron. A tomu, že se vztekáš, se říká mateřská agresivita. Nicnechtění zmizí po porodu, ale zase na tebe zaútočí smršť jiných hormonů. Ale pak se to po čase srovná, neboj. ![]()
Hledej jesle, abys mohla od půl roku věku dítěte do práce a vše bude růžovější
Já taky okolo 18tt byla věčně naštvaná. Kolikrát jsem měla chuť být vyloženě zlá a samotnou mě to děsilo.
Přešlo to samo. Pak mě teda ještě ke konci těhotenství vytáčely telefonáty typu “Tak co, už? Ne? A kdy teda porodíš?” a “Termín se blíží!”
Případně (jelikož jsme neřekli dopředu jméno) rozhovory, kdy se lidi rádoby nenápadně snažili vytáhnout z nás jméno a nebo žadonili, ať dítě pojmenujeme po nich (a to říkali zrovna ti, co se vždy nejméně zajímali)
Po porodu mi to přišlo lepší jak v těhotenství. Vydrž.
Diky holky, ze v tom nejsem sama ![]()
Snad to brzo přejde, jinak tu díru do dveří taky udelam ![]()
@Anonymní píše: Více
A jsi skutečně riziková? Chlap tedy s tvým odchodem z práce jen přijde dom a nehne prstem? ![]()
Nejses v tom sama, hele ja mam pocit ze jsi hlavne nastvana na tu nezodpovednost a nemoc… Kdyz je mi fajn tak funguji, pracuji, staram se o dceru. Ale kdyz me ted tesne pred svatky nakazili v praci a cele Vanoce a dceriny prazdniny jsem prolezela, do toho nakazila rodinu a mohla pit jen blbej paralen… taky jsem si zanadavala. Uz to mam skoro dva tydny a proste volno na ktere jsem se tak tesila jsem si vubec neuzila…
Jinak ohledne nevyzadanych rad - nevim, zda uz mas nejake dite, ale pokud ne.. Az porodis opravdu se prekvapis kdo vsechno ti bude radit a jake nesmysly. Filtruj to, mas svoji hlavu a sama vis co je nejlepsi pro tebe nebo bude pro tve dite.
Ahoj holky, zrovna jsem v 18tt a prijde mi, ze jsem každým dnem vim dal vic vzteklá. Ani ne tak na chlapa, naštěstí, jako spis v různých běžných činnostech. Do ted to bylo celkem v pohode ale najednou me vytáčí snad úplně všechno. Vaření, úklid, sama sebe rozčiluju jen tím, jak se tvářím
nejak to držím zatim pod pokličkou, ale mam pocit, ze brzo bouchnu. Nic se mi nechce dělat, nikam nechci chodit, veškerý návštěvy, obzvlášť ted přes svátky me rozcilujou. Nejvic me vytočilo, kdyz jsme byli na Vánoce na chalupě s rodinou manžela a jeden člen rodiny tam dotáhnul nejaky moribundus, takze jsme vsichni do jednoho padli. Díky tomu kašli jsem nekolikrat zvracela, i přes to, ze jsem na to do ted netrpěla, vzdycky jsem nad tou mísou přemýšlela nad tim člověkem, co byl tak nezodpovědný a lezl nemocny mezi ostatní lidi, to ze jsem těhotná vubec nebral v potaz. Taky me štvou ty různý řeči a nevyžádaný rady okolo těhotenství, co slýchám ze všech stran…
Jak jste těhotenství snášely vy?