Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobrý den, maminky!
Ráda bych znala Váš názor. Mám 15měsíční dceru. Připadá mi příšerně vzteklá - když se jí něco nelíbí, ječí, vzteká se, až mi zaléhají uši. Dokáže si i sama pohrát a celkově je dle okolí hodně bystrá (zná aktivně i pasivně spoustu slov, pamatuje si). Někdy mě úplně vyčerpá už u hloupýho přebalování - běhám s plínou za ní, když ji položím na zadeček, ječí, kroutí se, pereme se, já úplně vyšťavená, ona spokojená, když ji konečně pustím. Nic nepomáhá (fakt zkouším kde co). To samé poslední dobou venku - ještě nechodí, ale v kočárku taky nebude sedět - musí přece po čtyřech prozkoumat okolí! V náručí se vzpíná, většinou je nechovací (pro ni přece ztráta času). Dokáže být samozřejmě i moc roztomilá a k sežrání, ale většinou je to takovej neposednej čertík. Někdy mi z toho už fakt hrabe. Pořád slyším jen „nééé“ nebo jekot. Vím, že srovnávat se nemá, ale připadám si už jako exot, který neumí vychovávat děti, protože o něco málo mladší synovec je její pravý opak (totální flegmatik a takový to vzorný dítě), a tak už ze strany tchýně padl i názor, že jsem já musela být taky taková, protože manžel byl hodné dítě (jako všechny její děti). Ale já a bratr jsme dle našich taky nijak nezlobili.
Zažíváte někdo něco takového? A jak s tím pracovat? Díky!
Můj teda vztekloun není ( 15,5 měsíce ), je hodně flegmatickej, klidnej. Ale úplně chápu tu nechuť tvé holčičky být v kočárku. Můj malej taky nechodí. Občas si říkám, jestli vůbec někdy začne
A v kočárku vydrží jen, když má fakt co pozorovat. Nemá rád procházky lesem, to ho nebaví, ale jakmile vjedeme do centra města, kde je milion aut, pozoruje to a je klid
Takže za mě, jen zabavit, zabavit a zabavit. Když ho přebaluju, vždy mu dám do ruky třeba ubrousky a on si s něma hraje a já přebalím. Jiné rady nemám.
Já myslím, že je to normální. Náš 14 měsíční je taky takový, ani ne vztekloun, ale spíš šíleně aktivní a věci jako přebalování, sezení v kočárku apod. jsou pro něj ztráta času. Chodí už teda docela dlouho, ale o to je náročnější ho uhlídat, utíká pryč, vůbec nedrží směr se mnou a musím ho pořád hlídat. Při přebalování občas zabavuji mobilem, ale ten už zná, tak na něj přestává platit.
Je to normální. Musíš pracovat se sebou.
Ona nemá dostatečné verbální schopnosti, a by ti řekla, co chce nebo nechce a navíc by jí to stejně kolikrát ani nepomohlo:)
@robinka Asi období vzdoru. Taky mě to čeká.
Na tchýni se vyprdni. A nervy s přebalováním znám, mě z toho začala chytat žaludeční neuróza. Naštěstí to trvalo jen asi měsíc- teď už jenom ječí a nezdrhá, což je pro mě ta snesitelnější varianta.
Taky si myslím, že je to normální, taky mám doma 15 měsíčního, ale můj názor je, že na rozdíl od tebe to tak nehrotím - pokud se mi kroutí u přebalování, tak hodně dlrazně řeknu „a už přestaň“ nebo tak něco a přestane
to samý, když se vzteká, buď ho nechám, ať se vyvzteká a odejdu a on do minuty přijde za mnou v klidu nebo prostě důrazně řeknu „a už dost“ a on opravdu poslechne ![]()
@Lo @zzuza Právě že už nepomáhají ani předměty do ručičky, zlatý časy, kdy mi při přebalování aspoň patlala krém na tvář nebo chrastila s ubrousky, dělala „haló“ atp. ![]()
@jenny.fields Myslíš, že je nějaká naděje na zlepšení s rozvojem verbálních schopností?
@dani24687 Hm, tak to máš dobrý, já můžu promlouvat po dobrým i po zlým, ale touha být jinde a dělat něco jiného je silnější. Je to tvrdohlavá ovečka (Beran).
@robinka píše:
@dani24687 Hm, tak to máš dobrý, já můžu promlouvat po dobrým i po zlým, ale touha být jinde a dělat něco jiného je silnější. Je to tvrdohlavá ovečka (Beran).
a říkáš to fakt důrazně a zvýšíš hlas? tak to je rebelka
![]()
@robinka píše:
Dobrý den, maminky!Ráda bych znala Váš názor. Mám 15měsíční dceru. Připadá mi příšerně vzteklá - když se jí něco nelíbí, ječí, vzteká se, až mi zaléhají uši. Dokáže si i sama pohrát a celkově je dle okolí hodně bystrá (zná aktivně i pasivně spoustu slov, pamatuje si). Někdy mě úplně vyčerpá už u hloupýho přebalování - běhám s plínou za ní, když ji položím na zadeček, ječí, kroutí se, pereme se, já úplně vyšťavená, ona spokojená, když ji konečně pustím. Nic nepomáhá (fakt zkouším kde co). To samé poslední dobou venku - ještě nechodí, ale v kočárku taky nebude sedět - musí přece po čtyřech prozkoumat okolí! V náručí se vzpíná, většinou je nechovací (pro ni přece ztráta času). Dokáže být samozřejmě i moc roztomilá a k sežrání, ale většinou je to takovej neposednej čertík. Někdy mi z toho už fakt hrabe. Pořád slyším jen „nééé“ nebo jekot. Vím, že srovnávat se nemá, ale připadám si už jako exot, který neumí vychovávat děti, protože o něco málo mladší synovec je její pravý opak (totální flegmatik a takový to vzorný dítě), a tak už ze strany tchýně padl i názor, že jsem já musela být taky taková, protože manžel byl hodné dítě (jako všechny její děti). Ale já a bratr jsme dle našich taky nijak nezlobili.
Zažíváte někdo něco takového? A jak s tím pracovat? Díky!
Ach ta rodičovská amnézie
Mému nejstaršímu je pět a už si skoro teď nepamatuju, jak to s ním mezi 1,5-2r bylo strašný
Za dvacet let budu taky hustit do snachy, že byl můj chlapeček hodňoučkej a že nechápu, jak mohli zplodit takovýho spratka ![]()
Je to normální, u temperamentnějších dětí je to budování autonomity dost hlučná záležitost. S prostředním jsem se taky v tomhle věku rvala u přebalování, oblíkání, postupně to přechází, ale když má „svůj“ den, tak ještě dokáže být protivnej jak činže.
Kočár nesnášel, ale nechtěl se ani nosit v šátku, chtěl na zem a zkoumat, z náručí se mi vrhal střemhlav dolů. Nikam jsme moc nechodili a když ano, tak pobyt v kočáru byl fakt jen na přejezd z bodu A do bodu B, pak vypustit, takže hřiště, herny, nákup honem, honem s rohlíkem, abych to stihla, než ho sní ![]()
@robinka píše:@jenny.fields Myslíš, že je nějaká naděje na zlepšení s rozvojem verbálních schopností?
podle mě ne, změna bude v tom, že ti sice řekne, co chce, ale stejně jí to nedovolíš, tak bude stejně mrčet
holky, musíme to přežít ![]()
Normální stav
na synovce to může přijít klidně za měsíc - to se bude tchýně divit
Prostě už to není bábovka co jenom leží, chce poznávat a zjišťuje, že ne vše jde a jelikož neví jak jinak reagovat tak se vzteká
. Je potřeba určit čo je důležité dodržovat a co nechat plavat.
@dani24687 píše:
podle mě ne, změna bude v tom, že ti sice řekne, co chce, ale stejně jí to nedovolíš, tak bude stejně mrčetholky, musíme to přežít
No zhruba tak
Ale třeba někdy něco přehodnotíš. Hlavně že budeš vědět, co jí vadí.
Neděj si iluze, prostě okolo druhého roku to začne a okolo 18 let skončí
Možná jsou tam nějaká klidová období- 1.-3. třída ![]()
Musíš posilovat svoji nervovou soustavu. A myslet na to, že to dítě je vlastně chudák. Většinu věcí nesmí a zrovna by je tak ráda dělalo(našev19 měsíc§- jíst písek, jíst jedovaté kytky, skákat pětileté setře po břiše až ji střeva vylezou, polívat si hlavu bublifukem, dupat na počítač atd.) ![]()
@jenny.fields přesně, manžel vždycky říká, že není jak jemu, ale není, věttšina věcí je mu odepírána, co chce, to nemůže a tak
![]()
Mam doma neco podobnyho jen kluka taky 15m. chodi za ruku ale jen kam chce sam.je vzteklej palicatej vse musi byt po jeho..a jeste navic kouse kdyz neni po jeho..co s tim nevim myslim ze je to povahou..uz jsem smirena s tim ze on bude to dite co bude lezet na zemi a mlatit rukama nohama…