Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj. Občas si taky přijdu jako domácí robot
ale zivot s malym me obohacuje a nepremyslim jake by to bylo bez neho. zkuste treba nejake spolecne aktivity
bazen, zoo detske koutky apod. jestli te spis neubiji ze bydlis mimo společnost? potom bych spise uvazovala o bydleni v nejakem vetsim meste nebo pobliz nej…
Zdravím, očividně potřebuješ rozptýlit tu denní rutinu. Nemáš možnost jet třeba za rodičema a zůstat tam třeba přes noc?
Drželo mě, že jsem věděla, že se po 7 měsících od porodu vrátím do práce. A taky jsem při pořizování nemovitosti věděla, že nechci bydlet někde jako ty, protože bych se tam s plánovanými dětmi brzo zvencla.
Od konce MD (mám na mysli opravdu MD, tedy v cca půl roce dítka) pracuju, částečně z domovva, jednou týdně jezdím do práce. Žehlení, úklid a péče o dítě mě nenaplňuje.
Mám to v menší míře podobně, jen jsem opět těhotná, takže ten konec zatím v nedohlednu. Ale na jednu stranu, já chci děti aspoň tři, i když mi často přijde, že nezvládám ani to jedno
Teď jsem začala od září dálkově chodit do školy a ježiš, jak já se na to vždycky těším
Sice sedím od rána do večera ve škole, ale nemuset řešit dítě, je fakt velká úleva.
Jinak tu nemám žádné kamarádky, kroužky s dětmi jsou na mě vcelku brzy ráno, takže většinou nechodíme, z bytovek v okolí jsou většinou děti už školní ročníky a ty co ne (asi 3), tak chodí už do školky, takže se tu ani nemám s kým pořádně potkávat.
Neporadím, je to těžké, já jsem spíše peciválek, čtu hodně knihy a vyšívám, koukám na filmy, ale společnost mi taky dost chybí. nedokážu si představit maminy, co předtím žili opravdu akčně ![]()
Jo a na obcasnem vinku nevidim nic spatneho
taky si dam kdyz jde malej spat. sice jen malo ale jo ![]()
Takhle občas cítí každá máma. Já ti rozumím. Taky mi z toho občas šplouchá na maják. Je to svým způsobem stereotyp. Ale co není? Když pak půjdeš do práce, taky se ti někdy sakra nebude chtít vstát z toho pelechu. A takhle je to i s tou mateřskou. Ne každý den je zalitý sluncem. Nedělej si z toho zbytečnou otročinu.
Co bych dala za to, kdybych se mohla vrátit do práce. Jenže to by bylo na celý den. A platit dva lidi. Navíc bych zas syna neviděla vůbec. A to zas nechci. Tak alespoň z domu překládám a píšu granty. Ale stejně, bydlení se mi líbí, ale jsem tu hrozně sama… Do práce se bohužel vrátit nemůžu, musela bych na plný úvazek.
21 lidí a všichni v důchodu, to je peklo ![]()
Mě na vsi, kam jsem se přestěhovala za manželem zachránilo auto, manžel má služební, já naše. jezdili jsme do MC (v okolních malých městečkách jsou asi 3), na výlety s kamarádkama, co bydlí jinde, za mamkou, na jiná hřiště. Musela jsem a pořád musím dojíždět, ale jen tu sedět, to by mi hráblo.
Pak jsem dávala už trochu starší děti do miniškoličky v mc a do lesní školky na pár hodin a šla do kavárny, knihovny nebo v klidu nakoupit a užít si něčeho jiného.
Ale já zas mateřskou zvládám v pohodě, nevadí mi tolik samota. Kamarádka v jednom mateřském centru získala hodně nových kamarádek, na tábory a jiné akce třeba jen pro ženské jezdí dosud, takže když máš štěstí, tak se dá najít nějaká ta parta i mezi matkama ![]()
Příspěvek upraven 16.03.15 v 21:58
@j.a.n.i1 ano? a proc? slysela jsem o pripadech kdy maminky i z movitejsich rodin spadly do alkoholu jen proto že se s dětmi doma nudily…myslis to nejak tak?
Neboj, nejsi jediná, kdo si dává víno. Zrovna jsme si s kamarádkou notovali, že nejsme vyprdlé ze svých dětí. Fakt nejsme. Včera bral manžel dcerku ven. A já nikam nešla. A on se mě ještě zeptá, co teda budu dělat, jestli umeju okna a převlíknu postel..Já dvě hodiny žehlila haldu prádla.
A opravdu nejsi jediná, já v tomhle taky nevidím smysl života, ze svého dítěte nejsem vyprdlá a nebudu. Chybí mi ten „normální“ život, jít do práce, knihovny, na kafe, na diskotéku. Nejsem pořád zavřená doma, to ne. Ale nejsem taková jako dřív. Víno fajn věc, mě to otupí a je mi krásně. Je to pořád dokola, manžel přijde z práce a zeptá se v kolik jste vstávaly a co jste dělaly a vařily. Pak uvidí, co jsme vařily a sní to a druhý den už si jde pro sekačku. On to přeci nebude jíst dva dny..Dám si víno a pak poslouchám, že ze mě bude alkoholik.
Prosím anonymně a neodtajňovat, fakt se stydím
@wiki čiki Jojo, tak to myslím… že by člověk neměl pít (a tuplem ne sám), pokud tím řeší nějaký problém. Pokud je v pohodě a napije se na chuť, tak to je OK.
Ahoj holky, jak už název diskuze napovídá, ubíjí mne rodičák. Byla jsem hodně aktivní, měla hodně koníčků, kamarádů. Teď jsem na mateřské, syna miluju, ale něco mi chybí. Mám hodně aktivit i mimo dítě, ale stejně… Mám pocit, že péče o syna mne přivede do blázince. Bydlím na malé vesnici, jsem tu daleko nejmladší. Manžel jezdí do práce turnusově. Celý týden není doma. Bydlí nás tu 21, všichni jsou už v důchodu, až na nás. Nejbližší vesnici máme 6km. A ani tam to není lepší. Už fakt nemůžu být jen se synem. Jo, krkavčí matka, řeknete si, ale mně fakt chybí normální život. Třeba jít do knihovny, do divadla autobusem až do velkého města, promluvit s někým o zvířatech, probrat třeba filosofii. Už nedávám to neustálé žehlení, úklid, péči o barák… Včera jsem si otevřela flašku vína a jak se mi pěkně žehlilo
Ale stydím se. Co kdyby se malému něco stalo, kdo by ho odvezl do nemocnice? Přece nemůžu sama kalit… Stydím se, když vidím ty, které mají mateřství jako smysl života. Stydím. Není tu někdo na podobné vlně? Jak to dáváte vidinu těch měsíců, kdy budete s dítětem doma? Jak se nezbláznit?