Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
No já nezapomenu na den předtím, než mi zemřel ovčák. Byla jsem těhotná, bylo na březen zrovna krásné počasí a já stála na zahradě, drbala toho starocha a říkám mamce „na 14 let je to pořád fešák a to nám doktorka v jeho třech letech říkala, že ledviny má jak psí dědeček a na nohy se díky dysplázce v pěti letech nepostaví“. Mamka na to odpověděla „no vidíš, a nejen že na nohách stojí, ale ještě umí blbnout jak mladý tele“. Pamatuju si to, jak kdyby to bylo včera. On byl fakt ten den veselejší, než předchozí měsíce, zpětně mi došlo, že to asi bylo to, jak se říká „prudké zlepšení před smrtí“. Jsem ráda, že jsem si s ním ten den poblbnula, bylo to takové rozloučení. Ráno ho mamka našla v boudě mrtvého. Vykopat hrob v březnu byla makačka, ale bráchové naštěstí nechtěli, aby se vezl do kafilérky.
Nejhorší tedy bylo, když umírala jeho maminka. Té bylo taky 14 let. Dostala se do nějakého delíria, byla v bezvědomí a na veterině řekli, že teď jí nic nebolí, ale že to můžou urychlit injekcí, protože takový stav může trvat i několik dní a ona beztak už nic nevnímá. My se rozhodli, že pokud jí nic nebolí, vezmeme si jí domů a budeme s ní, až to přijde. Bratři měli jet do zahraničí, tak aby to nezůtalo na nás ženských, vykopali díru hned, jak jsme věděli, že už se Bella neprobudí. Zemřela za týden a bylo to náročné chodit kolem té díry v zemi. Ale stejně jsem ráda, že naposledy vydechla doma a ne na veterině.
Takovýmhle lidem bych sekala ruce
![]()
Já mám psy čtyři… Vždy jsem měla psy, toto se mi naštěstí nikdy nestalo… Jednou jsem byla na procházce s 5měs štěnětem na vsi a přímo předemnou ho potrhal pittbul, nemohla jsem dělat již nic… hrozné!! S jedním týraným psem jsem jela na veterinu ho nechat uspat! a další tři jsem kdysi zachránila jednoho z nich mám stále doma a ostatním jsem našla novou rodinu…
Ale lidem co psům ubližují, těm bych dala tak, že by se z toho snad nikdy nevzpamatovali a potkat někoho kdo mi hodí něco přes plot, tak po svých by už rozhodně neodešel!!!
@Kakika Taky jsem dělala vše proto, aby byl u nás na zahradě. Přítel kopal hrob hodinu, dostal se do země asi jen 10 cm. Nakonec zlomil krumpáč (za normální situace celkem komická příhoda). Já jsem to pak šíleně obrečela, že jsme ho tam museli nechat. Ještě na veterině jsme tvrdila, že ho vezmu domů, i kdybych měla hrabat hrob vlastníma rukama. Bohužel to nešlo.
Udělali jsme mu alespoň na zahradě památeční místo, kde má pomníček se jménem.
@MDK Jednoho ovčáka jsme též museli nechat na veterině. A vlastně kozu taky (měli jsme jí na mazlíčka a mléko pro alergického bráchu, ale ani dospělosti se nedožila…soused otrávil). Prostě někdy to jinak nejde, nevyčítej si to. Beztak, co si budeme povídat, je to pohřbívání hlavně pro naši psychiku dobré, pejskovi už je to k ničemu. Po něm zůstane jen ta tělesná schránka, dušička tělo opouští.
@werunkaw123 píše:Ale lidem co psům ubližují, těm bych dala tak, že by se z toho snad nikdy nevzpamatovali a potkat někoho kdo mi hodí něco přes plot, tak po svých by už rozhodně neodešel!!!
Moje řeč. Nesnáším lidi, co takhle ubližují zvířatům.
A obvzlášť psům - ti jsou moje
záležitost. Taky se někdy bojím. Mám doma 2 letou labradorku a i když je s námi v baráku, na zahradu se hodně chodí vyběhat a kouknout, co je venku nového.
Zahrada končí u silnice, kde si každý přes plot může hodit co chce. U nás na vesnici se tedy nestalo, že by někdo otrávil psa přímo na pozemku majitele, ale sousedům se takhle otrávil pes venku. A jak jsem slyšela, tak prý byla návnada určena tomu konkrétnímu psovi.
![]()
@panicka píše:
Založila jsem tohle téma pro nás páníčky, kterým pejsek zemřel. Zároveň bych chtěla poradit těm, kteří ho mají, aby ho střežili jako oko v hlavě, aby venku nesnědl, co nemá. Měla jsem kokra a tem měl apetit, že kdybych ho krmila celý den, tak by jedl. Někdo mu hodil něco přes plot. Bylo mu 15 let, na léčení byl starý a slabý. Na Štědrý den jsme ho museli nechat uspat, měl křeče a strašně naříkal. Dones ho mám před očima.
Mě pejska srazilo auto. Za týden na to se mě přítel nemohl dívat, tak jsme si pořídili druhého. Ale to byla chyba tak brzy. Psa jsem adoptovala, přivezla domů a nějak se mi to rozleželo. Malé štěňátko, které neprožilo moc hezkých věcí (je z množírny) a já si to vyčítala, že tak brzy mám náhradu. Trvalo mi asi 3 měsíce než jsem se s ním nějak sžila a začala ho brát- nestarala jsem se o něj ani jsem ho nenakrmila, to vše musel přítel. Teď má rok a půl a nedala bych ho za nic na světě. Je to můj brouček. i já pro něj jsem vším. Život bez psa bych si už nedovedla ani představit. Akorát si někdy připadám jako magor. Jelikož dávám sakra pozor aby se situace neopakovala a když si ho někdo chce půjčit třeba s rodiny na venčení, tak ani omylem. Bych umřela strachy, že se mu něco stane. Jen přítel když s ním jde občas sám, tak úplně čekám až se vrátí v pořádku domů.
@werunkaw123 píše:
Takovýmhle lidem bych sekala ruce![]()
![]()
Já mám psy čtyři… Vždy jsem měla psy, toto se mi naštěstí nikdy nestalo… Jednou jsem byla na procházce s 5měs štěnětem na vsi a přímo předemnou ho potrhal pittbul, nemohla jsem dělat již nic… hrozné!! S jedním týraným psem jsem jela na veterinu ho nechat uspat! a další tři jsem kdysi zachránila jednoho z nich mám stále doma a ostatním jsem našla novou rodinu…
Ale lidem co psům ubližují, těm bych dala tak, že by se z toho snad nikdy nevzpamatovali a potkat někoho kdo mi hodí něco přes plot, tak po svých by už rozhodně neodešel!!!
Jen tu zrůdu najít, možná ho denně potkávám nebo dokonce mluvím, podezřívám každého, kdo se na mě podívá. Tím horší to je pro nás, že jsme malé město, celá rodina jsme pracovala v místním hotelu, všichni se známe a oni udělají tohle.
Příspěvek upraven 08.10.13 v 15:48
@MiskaKosa píše:
Za týden na to se mě přítel nemohl dívat, tak jsme si pořídili druhého. Ale to byla chyba tak brzy. Psa jsem adoptovala, přivezla domů a nějak se mi to rozleželo. Malé štěňátko, které neprožilo moc hezkých věcí (je z množírny) a já si to vyčítala, že tak brzy mám náhradu. Trvalo mi asi 3 měsíce než jsem se s ním nějak sžila a začala ho brát- nestarala jsem se o něj ani jsem ho nenakrmila, to vše musel přítel. Teď má rok a půl a nedala bych ho za nic na světě. Je to můj brouček. i já pro něj jsem vším. Život bez psa bych si už nedovedla ani představit.U nás to proběhlo naprosto stejně. Úplně, jako bych to psala já.
![]()
@MDK píše:@MiskaKosa píše:
Za týden na to se mě přítel nemohl dívat, tak jsme si pořídili druhého. Ale to byla chyba tak brzy. Psa jsem adoptovala, přivezla domů a nějak se mi to rozleželo. Malé štěňátko, které neprožilo moc hezkých věcí (je z množírny) a já si to vyčítala, že tak brzy mám náhradu. Trvalo mi asi 3 měsíce než jsem se s ním nějak sžila a začala ho brát- nestarala jsem se o něj ani jsem ho nenakrmila, to vše musel přítel. Teď má rok a půl a nedala bych ho za nic na světě. Je to můj brouček. i já pro něj jsem vším. Život bez psa bych si už nedovedla ani představit.U nás to proběhlo naprosto stejně. Úplně, jako bych to psala já.![]()
![]()
@MiskaKosa
Hlavně, že jsme si našly další psí dušičku, o kterou se můžeme s láskou starat.
Já jsem dokonce došla tak daleko, že už jsem naší psí princezně hledala náhradního majitele.
Naštěstí se mi včas rozsvítilo. A dnes bych jí nedala za nic na světě. ![]()
@MDK píše:
@MiskaKosaHlavně, že jsme si našly další psí dušičku, o kterou se můžeme s láskou starat.
Já jsem dokonce došla tak daleko, že už jsem naší psí princezně hledala náhradního majitele.
![]()
Naštěstí se mi včas rozsvítilo. A dnes bych jí nedala za nic na světě.
Já jsem to měla taky tak… podala jsem i inzerát na bazoš. ale naštěstí se na něj nikdo neozval, a za 14 dní jsem ho smazala s tím, že jsem normální kráva.
a pak už se mi teda rozsvítilo
naštěstí…
@MiskaKosa píše:
Já jsem to měla taky tak… podala jsem i inzerát na bazoš. ale naštěstí se na něj nikdo neozval, a za 14 dní jsem ho smazala s tím, že jsem normální kráva.![]()
a pak už se mi teda rozsvítilo
naštěstí…