Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dobrý den, mám dotaz syn začal v loňském školním roku chodit do školky nastoupil v lednu do rozjetého kolektivu a vše v pohodě miloval to tam byli jsme jediní rodiče co “tahali dítě za nohu domu”. Letos mu bohužel změnili učitelky v loni z něj byli učitelky nadšené že syn je živel že je s ním sranda on je miloval když jsme je potkali mimo školku přeběhl i celý obchod jen aby je pozdravil. V září nastoupil znovu zpět do stejného kolektivu jen pár větších dětí odešlo a pár 3 letých přibilo, ale hlavně se mu změnily učitelky a naše rána vypadají od září tak že probuzení snídaně hygiena cesta do školky vše jde jako po másle dokud neotevřeme dveře od třídy v ten moment se mi omotá kolem nohy a nechce jít. Dnes už mi to nedalo a zeptal sem se zda se něco neděje konflikt s dětmi nebo jestli nedělá něco on jiným dětem a pak nezvládá že je pokárán. Paní učitelka mi řekla že můj syn je obrovská osobnost (ano je ve 3 letech chápe sarkasmus vtipy a dochází mu spoustu věcí co mají jiné děti problém uchopit v pozdějším věku) pak pokračovala o včerejším obědu, váš syn mi řekl že omáčku s knedlíkem nebude papat lžící, protože lžící se papá polévka a řekl si příbor s tím byl problém chvilku se ho snažila překecat ale neúspěšně. Ted´ budu citovat,, no tak sem se musela zvednout a dojít mu do kuchyňky pro příbor hádám první problém. Následoval další problém syn vzal vidličku do pravé ruky a nůž do levé to byl velký problém protože podle slov paní učitelky,, když už chce přibor bude jíst tak jak se má” po téhle větě sem zůstal překvapen a tázal sem se a problém je kde? Odpověď celkem plytká když už chce příbor bude ho používat tak jak se má. Takže sem se zeptal proč vyžaduje od 3 letého kluka etiketu jak v Alcronu osobně totiž nevidím problém v tom držení přiboru jsou mu 3 a když je mu to takhle pohodlné proč ne jí pěkně nenastele pod sebe není zamazaný papá celkem hezky. Pak bylo ještě pár věcí jako že jí pořád opravuje že je něco jinak než ona řiká atd. Závěrem se vás chci zeptat je ta paní vyhořelá a nezvládá mého syna a snaží se ho “zašlapat” aby měla klid nebo my jako rodiče děláme něco špatně? Nechci sklouznout k tomu “můj syn je boží a vy jste kráva” ale vodit syna na sílu někam kdo on vyloženě nechce být nevím si rady. Můj osobní názor je že náš syn je to jak se řiká “nejdelší stéblo” a snaží se ho zkrátit jako první aby s ním nebylo moc práce ale jak řikám možná ze mě mluví zaujatost. Děkuju jestli jste dočetli až sem a uvítám všechny názory hezký den
A neruší u oběda děti? Nemůže je strhávat k tomu aby nejedli i ostatní? Pokud je jeho žádost urputná tak by to bylo možný, ne? Když potřebuji aby se najedli 15 děti v klidu tak mu ten příbor dají. Že mi ukážou jak se správně drží příbor není podle mě prohřešek. Ale výchovná ukázka.
Spíš učitelka zvolila špatný tón. Možná chtěla jenom ukázat, že to s ním je náročnější než se zbytkem?
těžko říct.
Dcera nám stávkovala jednou když dostala od učitelky vynadáno. Malém způsobila úraz.
Pokud máte pocit, že je to traumatizující tak ho zkusit přeřadit? Třeba si v jiné třídě povede líp. Ty změny taky udělají svoje.
To je možné použil sem příklad s příborem hlavně pro názornost že mám pocit, že kantorkám vadí, že náš syn má názor a jim se to nehodí. V loňském roce nám obě učitelky říkali jaká je se synem sranda že je to živel že tu třídu oživí atd. a že by se jeho osobnost za prázdniny tak změnila no nevím. Přeřazení bohužel možné není a změna připadá jen dojíždět do jiného města. Nechci být rodič typu mám dokonalé dítě a vy jste špatné to vůbec jen si nevím rady. Syn teď opravdu před třídou přepne a není to o slzách atd. ale chytne se mě a říká ať ho tam nenechávám
Školku jsme si vybrali, aby nám vyhovoval přístup, pani učitelka se taky změnila, ale u nás děti tak pendlují mezi třídami a s nikým nemají problém …Někdy ti lidé soudí podle celkového charakteru rodiny, tak záleží, zda jste slušná rodina nebo nějací vychcáni na dávkách …U Tebe doporučuju zopakovat di češtinu, souvětí na několik řádků a čárka ve větě je jen jedna …
@Jakub20937 píše: Více
Tak ono nekdy to, co je u u dvouleteho roztomile, uz muze byt u starsiho otravne.
Přibor je spatny příklad, tam to vidim pul na pul.
V cem ucitelky opravuje?
Každý učitel to vnímá jinak. Tak evidentně je kluk živější, prosazuje se víc na svůj věk a oni ho potřebují ukočírovat, aby jim z toho nedělal kůlničku na dříví. Mam zkušenost s oběma verzemi učitelek a ani jedna není špatná. Ty vaše loňské jsou evidentně moderní styl ala dovychovat/ nevychova a kdo ví co. Někdo na to proste není. Ty moderní učitelky budou nadšené z dítěte co je živel jak ty říkáš. Ale v životě to lidem zas tak příjemné nebude a i živel je třeba trochu zkrotit. Sama mám živější dítě a zas taková sranda to ve škole pak neni. Jestli je to chytrolín co do všeho učitelkám kecá a neumí mlčet, tak může přijít i averze viz ten příbor. Z mých dětí taky nikdo není poprdeny tak jako já - rodič. Pro tebe muze byt úžasný a pro další lidi otravný. Druhá věc je, ze učitelka by měla umět tu negativitu k dítěti potlačit což málokdo zvládne. Můžeš zkusit najít jinou školku s přístupem, který vám bude víc vyhovovat
Předpokládám, že syn je jedináček a je asi zvyklý na 100% pozornosti. Většinou se školka ze začátku září zajíždí - obědy, spaní, skříňky, vyzvedávání a vození do školky…a i pro učitelky je to náročné.
Pokud chce malý příbor, tak by s ním měl umět jíst a to, že ho učitelka opraví bych nepovažoval za nic špatného. U oběda má cca 20 dětí a potřebuje to všechno uhlídat.
Každý rodič má pocit, že jeho dítě je vyjimečné, talentované a převyšuje ostatní, že je to osobnost…o tom je rodičovská láska.
Učitelka má zkrátka odlišný přístup, který nemusí vyhovovat vám a dítěti. Můžete zvážit přeřazení jinam, nebo jinou školku. za sebe bych to nechal cca 14 dní běžet a pak bych si promluvil s učitelkou - ale klidně a konstruktivně - říkat, že je vyhořelá, chce zašlapat dítě a zlomit osobnost mi přijde mimo.
Ten prerod z roztomile zivelneho batolete na premoudreleho skolkovniho teroristu klidne mohl probehnout. Zamerila bych se na to, abych sve mimoradne chytre dite naucila fungovat v instituci a celkove mezi lidmi, protoze ten pocit, ze musi byt po jeho neni uplne vhodne pestovat. Blby je, ze v ucitelce zrejme nebudete mit partnera na trpelive vysvetlovani proc nema uplne prostor podavat vasemu triletakovi pribor a vysvetlovat dalsim peti, ze oni budou papat lzici, protoze na to jeste nemaji skill.
@Anonymní píše: Více
Tobě doporučuji to samé, před tečkou se nedělá mezera ![]()
@Anonymní píše: Více
Já bych se ve tvém případě čestinou moc neoháněla
Kde jsi z příspěvku vyčetla ze jsou „vychcáni? na dávkách“ fakt netuším, ani jaký by to mělo mít vliv na přístup pedagoga ke zcela v tomto ohledu nevinnému dítěti, zato z tvého příspěvku toho lze o autorovi dovodit mnohé. Z tebe vyloženě ta „příjemná“ osobnost čpí ![]()
Prostě si syn s učitelkou nesedli, to se stává. Neznamená to, že vy jste špatní rodiče nebo že ona je kráva.
Premoudřelé, brutálně upřímné az a přidrzlé (PAS rysy, ona to nevnímá jako drzosti) dítě, které by se radši nechalo zabít než ustoupit, pokud má pocit, že má pravdu, mám já. Měli jsme mimořádné štěstí na učitelky ve školce i ve škole, skoro všude s ní vyšli. Ale já jsem k tomu nikdy nepřistupovala stylem „máte mimořádné štěstí, že vám dávám do třídy takovou osobnost, nezapomeňte ji dostatečně ocenit“, ale vysvětlovala jsem horem spodem, kdy mluvit, kdy mlčet, co se hodí a co ne, v jaké situaci se nachází jiní lidé, jak se cítí, že jsou různí a prostě obecně, že na její výstřelky nikdo není zvědavej.
Většinou to bylo marné
(„já ti rozumím, ale dělat to tak nebudu, protože mám pravdu já a ne paní učitelka!“), ale učitelky věděly, že se snažím, a vycházely jsme v míru.
S tím příborem učitelku chápu. U nás taky učitelky trvaly na tom, že příbor děti dostanou až ve chvíli, kdy ho budou umět držet správně. Úchop vidličky prý souvisí se správným úchopem tužky a když si to dítě špatně zafixuje, bude pak mít problém se to přeučit.
A že jim vadí neustálé poučování… A komu ne? Začala bych syna učit, že někdy to prostě není vhodné. Čím dřív to pochopí, tím líp. Roztomilý nebude napořád a v určitém bodě už to začne být jen otravné.
Jinak učitelku neposoudím, když ji neznám. Klidně může být i vyhořelá a chce si hlavně ulehčit práci, ale minimálně ty dva zmíněné body jsou něco, co je i na vás jako rodičích.
Ano, přes prázdniny děti můžou hodně změnit.
Svérázné pohodlné držení příboru s chutí okoukají ostatní, takže za dva týdny může přijít jiný tatínek a dožadovat se u učitelky vysvětlení, kde se Pepíček naučil držet příbor takhle blbě, když ho doma konečně naučili jíst jako v Alcronu.
Obrovské procento rodičů si myslí že právě jejich dítě je ten vyjímečný nepochopený citlivý génius ve všem možném napřed a jediné vysvětlení proč si učitelky stěžují je, že na něho nestačí atd.
Ne každý pedagog má dar komunikovat s rodiči efektivně a bez emocí-stejně jako ten dar nemá většina dospělých.
Na straně rodičů je pak potřeba dokázat opustit svůj omezený úhel a zkusit dohlédnout, že co je rozkošné/vtipné a fungující jeden na jednoho, nefunguje v kolektivu.
Nebo je to rovnou neproveditelné.
Místo výměn mezi dveřma si radši domluvte konzultačky.
Připadá mi, jako bych slyšela popis našeho syna. Jen s tím rozdílem, že je starší a nemusíme řešit přístup ve školce. Tam bez potíží řeší běžné situace, kdy (nejen) náš syn vybočuje z řady, s obdivuhodnou lehkostí a nadhledem. Učitelky jsou vyrovnané a vyzrálé osobnosti, které to neberou jako útok na vlastní osobu, ale prostě situaci k zamyšlení a hledání řešení. Je jich na místě dost na to, aby se třeba půl hodiny jedna z nich mohla věnovat jen jednomu dítěti nebo konfliktu mezi dvěma, a celek to nebrzdí a neruší.
Zato syn naráží při každém pobytu u babičky a dědy, kteří vybočení z normy berou jako nevzdělanost, nevděk, nevychovanost, provokaci nebo záměrný útok na autoritu. Je vidět, jak tohle nastavení nevinnou situaci mění v konflikt. Se starší dcerou problémy nevznikají, protože má v povaze touhu zavděčit se a vyjít vstříc, u prarodičů tuhle stránku své osobnosti uplatňuje na maximum, je za to hojně chválená a syn ji dostává opakovaně za vzor
Hodně jsem zvažovala, jak se k tomu postavit, a i když tohle prostředí nevnímám jako zdravé, nakonec jsem si řekla, že je to něco, s čím budou přicházet do styku i ve zbytku života a snad se naučí s tím systémem pracovat, ale nevtáhnout se do něj.
Zpět ke školce - také jsem spoustu školkových pravidel pochopila až poté, co jsem tam strávila se synem 2 měsíce adaptace. To, co jsem na začátku viděla jako svévoli nebo slepé trvání na pravidlech, mi začalo dávat smysl, když jsem viděla běžný denní provoz. To, že jeden umí krájet i kuchyňským nožem, třeba s kulatou špičkou, a zadaný úkol nakrájet čtvrtku jablíčka na plátky by tak šel lépe, neznamená, že mu učitelky nůž na krájení jablek svěří. Místo toho všichni pižlají jablíčka příborovým nožem - nemusí pak řešit rivalitu, která by z nerovných podmínek vznikla.
V naší školce jedí příborem jen předškoláci. Je to něco, na co se mladší těší. Mladší by často také chtěli příbor, ale vědí, kdy na to přijde čas a respektují, že to je výsada.
Na druhou stranu mají ve školce jednu netypickou lžíci, kterou syn každý den žádal. Pravidlo je, že všichni sedí okolo stolu, jedno vybrané dítě obejde stůl s košíčkem a každému dá lžíci. Syn ale vyrušoval, odmítal přijmout jinou než tu jednu netypickou, hrabal v košíčku, než ji našel, případně ji chtěl vyměňovat s tím, komu byla přidělená. Když to trvalo týden, sesedla se prý celá školka po obědě do kroužku a všichni se poradili, jestli má syn vždy dostat tuhle jednu lžíci, když o ni tak stojí. Školka odhlasovala, že ano, ale učitelky k tomu přidaly pravidlo, že si ji syn bude hlídat, nosit si ji domů umývat a je na něm, jestli ji nezapomene doma. Syn byl nadšený, nějakou dobu nosil lžíci ze kolky domů, kde ji sám myl, až se toho nabažil. Jednoho dne ji už nedonesl, že už prý to pro něj přestalo být důležité.
Vypadá to jako hrozný cirkus kvůli jedné lžíci. A čas všech, který do toho byl investovaný - učitelek i dětí ve školce, které byly zapojené do hlasování, nás rodičů, kteří dozorovali, aby syn lžíci neztratil doma. Ale syn se naučil, že když je pro něj něco důležité, je v pořádku to kultivovaně vyjádřit, pokud to ovlivní celé společenství, musí se o tom všichni poradit, a mít výsadu s sebou nese také nějakou starost navíc.
Ten rozdíl není nakonec v tom, jestli dítěti něco povolím nebo ne, ale ve způsobu, jakým s jeho touhou nakládám. Můžu mu jasně říct, jak to tu chodí, proč to tak je, a jestli se dítě naštve, projít s ním tou emocí. Nebo prostě zakázat!
Jak to komunikovala učitelka ve školce vůči synovi, to se těžko dozvíte. Ale je fajn, že řešíte situaci promluvou s učitelkou a neposíláte si naštvané maily nebo to nenecháte téct přes syna.