Partner nechce manželství

Dobrý den,

s partnerem jsme se poznali před 12 lety. Deset let spolu žijeme v domku jeho rodičů. Byt máme svůj v horním patře, ale s jeho rodiči se stýkáme denně. Máme s nimi v celku nekonfliktní vztah. Oba jsme zaměstnaní. Přítel je o šest let starší. Nyní je mu 36 let. Zhruba tři roky poté, co jsme spolu začali žít, jsme se rozhodli, že si pořídíme miminko. Oba jsme o to moc stáli, jenže se nám to celých pět let nedařilo. Moc mě to trápilo. Přítele pravděpodobně také, ale je to typ člověka, který své pocity nedává příliš najevo. Dokonce se podle mého, stydí říct, co ke mě cítí. Za celých 12 let mi řekl asi jen třikrát že mě miluje. Za posledních snad sedm let ani jednou. Předchozí tři roky mi před rodinou nedokázal ani popřát k narozeninám, nikdy mi nepopřál k svátku, nedal mi kytku, jen loni k třicetinám mi koupil 9 žlutých tulipánů.

V době, kdy jsem se snažila marně otěhotnět, jsem si zároveň, asi z pochopitelných důvodů, přestala být jistá jeho láskou a žila jsem v jakési partnerské krizi. Podle něj zbytečné, protože bylo všechno v pohodě. Nebyla jsem v té době vůbec šťastná, ale přítele jsem stále velmi milovala. Ale vadilo mi, že na mě nežárlí, že se o mě nezajímá, že si mě nevšímá. Nezajímalo ho, jaký jsem měla den, co bylo v práci. Když jsem se ho zeptala já, jak se měl, odpověděl vždy normálně. Když jsem si s ním chtěla o něčem popovídat, nebo řešit mé pocity, zesílil si zvuk na televizi. Neměl snahu řešit mé trápení. Přesto ke mě nikdy nebyl hrubý, vulgární, nkdy mi nic nezakazoval, nevyčítal, měla jsem absolutní volnost.

Ale mě to nestačilo. Byla bych radši, kdyby si mě víc hlídal, žárlil, mluvil se mnou. A tak jsem si hledala zábavu na internetu. Seznámila jsem se s báječným mužem, který mi rozuměl, sblížili jsme se, ale nikdy to nepřekročilo mez, které by se dalo říct nevěra, ani láska. Přítel to však zjistil a zřejmě do dnes neví, co bylo nebo nebylo. Ale velmi se ho to dotklo a dokonce jsem jej poprvé viděla žárlit a vyčítat. Výsledek byl, že se náš vztah zlepšil a já po pár měsících otěhotněla. Dnes máme dvouletého chlapečka a tříměsíční holčičku a jejich tatínek je ten nejlepší tatínek pod sluncem. Věnuje se jim, pomáhá mi s domácností i s péčí o děti.

Obě děti mají přítelovo příjmení. Ale já bych chtěla naši rodinu udělat opravdovou rodinou a ráda bych, kdybychom se vzali. Přítel se ale ženit nechce. Vyhýbá se rozhovorům o svatbě jako čert kříži. Nikdy mi neřekl jediný důvod, proč si mě nechce vzít. Pokaždé řekne, že prostě nechce. Že možná někdy. Prosím, jak ho mám přesvědčit, aby změnil názor? Dokud jsme byli jen sami dva, tak mě to mrzelo, ale brala jsem to. Ale teď už nejde jen o nás dva.

Děkuji, doufám, že mi poradíte.