21. 9. 2010 – Matěj
- Porod
- Ferum
- 03.12.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Rozhodla jsem se napsat o svém porodu. Třeba někoho, kdo se bojí, uklidním.
Po porodu
- 2
Na pokoji.
- 2
Mé těhotenství bylo celkem bezproblémové, i když jsem byla od prvního měsíce na rizikovém. Ale důvodem byla spíš moje práce a to, že jsem tři měsíce před otěhotněním prodělala kyretáž po zamlklém potratu. Navíc jsem asi divná osoba, ale jakmile otěhotním a začnou mi bláznit hormony, tak já prostě začnu zvracet a hubnout. Za celé těhotenství jsem nabrala tři kila a to jen proto, že jsem poslední měsíc před porodem otekla.
Bylo to moje druhé těhotenství (vlastně třetí), ale druhý porod. Každý říká, že každý porod je něco jiného. To nevím. Při prvními mi praskla voda ve tři ráno a jeli jsme do porodnice. Teď mi praskla voda ve 03:45 (o kus chytřejší jsem požádala manžela, ať mi přinese osušku, že si jí dám mezi nohy a pak teprve vstanu z postele. Stejně jsem měla v posteli potopu, i když menší) a tentokrát jsem do porodnice tolik nepospíchala. Proč taky. Kontrakce jsem neměla a tak jsem počkala na mámu až dorazí hlídat staršího syna a pak jsme teprve jeli do porodnice.
Přijeli jsme po čtvrté ráno a sestra mě odvedla do šatny, kde jsem se převlékla do nemocniční noční košile a dala manželovi oblečení, které bylo stejně pěkně mokré od plodové vody. Manžel chtěl jít k porodu. Takže mě vzali na vyšetřovnu a on zatím seděl na chodbě. Připevnili mě k monitoru a poprvé jsem poslouchala, jak miminku tluče srdíčko. Sestry mě vyslýchaly a psaly si všechny možné údaje, které ani nevím, jak jsem odrecitovala. V jednu chvíli jsem se musela i otáčet z jednoho boku na druhý, protože jak mi bylo řečeno: „Máte spavé miminko. Takhle ho nenatočíme.“ Takže jsem recitovala údaje a ještě se převalovala, aby mimčo nespalo. Mimochodem. Stejně usnul.
Asi tak po 45 minutách přišla doktorka a vyšetřila mě. Byla jsem otevřená na jeden prst, ale pořád ve mně rejdila rukou, že se jí něco nezdálo. Nakonec se zeptala sestry jakou má mimčo polohu. Při posledním ultrazvuku byl hlavou dolů, ale měsíc předtím obráceně. Doktorka rejdila rukou dál, pro mě nekonečné čtyři minuty a pořád jen říkal. „Je to hlavička? To se mi nezdá. Že by zadeček?“ Pak se rozhodla, že hlavička a poslala mě na čekanky. A to už bylo půl šesté ráno. Manžela poslali domů, že až to přijde tak mu dáme vědět.
Lehla jsem si do postele (vedle ležela ještě jedna paní), snažila se spát, ale to stejně nešlo a posílala jsem si smsky s manželem. V osm hodin přišel doktor na vizitu. Zhodnotil, že ani jedna na porod nejsme a odešel. Otevřená jsem byla jen na dva prsty a kontrakce jsem měla po sedmi až pěti minutách a to ještě ne nějak silné. V deset hodin přišel znovu na vizitu a žádná změna. Já pořád na dva prsty a kontrakce po pěti minutách. Jen mi řekl: „Kdyby byly kontrakce silnější nebo častější dejte vědět.“ A opět šli pryč.
Kontrakce sice častější nebyly, ale zato každé čtyři až pět minut byly silnější. Ale řekla bych, že pořád pohoda. Ani jsem nemusela ještě nějak moc dýchat. V jedenáct mi zesílily a to jsem šla už za sestrou. Ta mě prohlédla a že jsem na tři prsty, ale že se domluví s lékařem. Rozhodli se pro klystýr a po něm, že půjdu na sál. Zavolala jsem manžela, ať přijede. Ale že nemusí spěchat, že ještě nejsem otevřená. Na záchod jsem běžela během chvilky, prostě udržet nešel, a strávila tam následující půlhodinu.
Ale kontrakce začaly být dost nesnesitelné a dělalo se mi při nich špatně od žaludku. Zkusila jsem sprchu, ale to bylo ještě horší a do toho jsem ještě lítala na záchod. Ještě, že oboje bylo vedle sebe a v jedné místnosti. Na sál jsem šla v 11:45. Manžela zatím oblékli do slušivého modrého oblečku. Pamatuji se, že i přes bolest jsem se mu smála. Na sále mě napojila sestra na monitor a manžel mi seděl na židli za hlavou a kontroloval, co se děje. Kontrakce zesílily, jak později říkal můj manžel: „Křičela jsi tak, že mi cinkalo v uších.“
Ve dvanáct jsem požádal sestru o něco na bolest a že je mi při kontrakcích špatně od žaludku. Dívala se na mě dost divně, ale injekci mi ve 12:05 píchla. Vzhledem k tomu, jak mě to bolelo, jsem se zeptala. „Za jak dlouho asi tak ta injekce zabere?“ „Asi tak za dvacet minut, ale ještě se na Vás raději podívám zda jste se rychle neotevřela.“ Sehnula se a povídá: „Vidím vlásky. Zkuste zatlačit.“ Trošku jsem zatlačila, ale pak jsem nemohla přestat a sestra jen křičela: „Netlačte, netlačte.“ A volala doktora, který byl jen o patro výš.
Doktor přiběhl, nasadil rukavice a už jsem zatlačila jednu a při druhém mi sestra skočila na břicho a jen jsme slyšeli s manželem šplouchnutí a mimčo bylo na světě. Manžel mi hned koukal mezi nohy a povídá překvapeně: „Hele je to kluk.“ Doktorka nám totiž pořád tvrdila, že to bude asi holčička. Matěj se narodil ve 12:15. Injekce zabrala asi tak deset minut po jeho narození.
Doktor mi ho hned po odstřižení podal s úsměvem povídá: „Tak po třetí prosím pomaleji.“ V tu chvíli jsem měla chuť ho praštit, ale jen jsem se usmála.
Malej s manželem se mnou pak ještě hodinu byli, když jsem ležela s pytlíkem písku na břiše. Nemám ráda ten název pytel písku, když to má tak dvě nebo tři kila a velikost A4. Když mě dali na pokoj, tak jsem ani nespala. Přišla jsem si odpočinutá. Když mě sestra viděla, jak jsem vysmátá, vzala mě ve čtyři do sprchy a pak už jsem mohla sama na záchod i za návštěvami, protože jsem neomdlévala.
První návštěva přišla v půl páté a to jsem už měla na pokoji Matěje a kochala se jím. Vzala jsem ho hned na chodbu na ukázku. Koukali na mě tak trochu jako na exota. Doktor mě totiž při porodu ani nenastřihoval a ani nešil. Takže mi opravdu nic nebylo a ještě jsem se pořád smála. Asi jsem se něčím nadopovala a to něco bylo a je moje miminko, Matěj. To je ten nejlepší doping pro můj úsměv.
Přečtěte si také
Rodiče nám hlídají zadarmo, ale manžel by raději platil chůvu. Nemůže je vystát
- Anonymní
- 18.10.26
- 2419
Moji rodiče nám pohlídají kdykoli je potřeba. Vím, jaké je to v dnešní době štěstí. Jenže Mirek na ně pořád nadává. Podle něj jsou vlezlí, děti akorát rozmazlují, vaří jim nezdravá jídla, doma nám...
V mládí jsem byla krásná a úspěšná. Teď je mi přes 40, jsem tlustá a bez práce
- Anonymní
- 18.10.26
- 5470
Říká se, že každý svého štěstí strůjce. Mně ale život naložil tak nějak víc, než je zdrávo. Když si prohlížím fotky z maturitního večírku nebo z doby studií na vysoké, chce se mi brečet. Dívá se na...
Nechtěla jsem děti uplácet. Pak jsem jim dala stovku za uklizený pokoj
- Anonymní
- 18.10.26
- 1526
Nikdy jsem nechápala rodiče, kteří svým dětem platí za běžné domácí povinnosti. Uklidit si pokoj přece není žádná brigáda. Je to jejich pokoj, jejich věci a hlavně jejich nepořádek. Vždycky jsem si...
„Děda je zlej, ubližoval mamince.“ Pětiletý syn odmítá mluvit s vlastním dědou
- Anonymní
- 18.10.26
- 2168
Táta měl pocit, že se jen nevinně baví. Pro mě to ale byla další lekce z ponižování a pro mého pětiletého syna okamžik, kdy viděl, jak někdo ubližuje jeho mámě. O víkendu se stala taková blbá...
Manžel mě podvedl s nejlepší kamarádkou. Naše děti chodí do stejné školy
- Anonymní
- 18.10.26
- 1528
Důvěřovala jsem jí natolik, že jsem jí vyprávěla i o problémech v manželství. Teď vím, že se v té době scházela s mým mužem. Nejhorší je, že se jí nemůžu jednoduše vyhnout. Naše děti jsou kamarádi...
Tchyně mi tajně vyzvedávala syna ze školky. Pak jsem zjistila, co mu říká
- Anonymní
- 17.10.26
- 7483
Nikdy jsem si nemyslela, že budu řešit problém s tím, že někdo chce trávit čas s mým dítětem. Jenže moje tchyně začala dělat věci za mými zády – a nejhorší nebylo samotné vyzvedávání ze školky, ale...
Našla jsem způsob, jak manžela udržet po sexu vzhůru. Za vším hledej peníze
- Anonymní
- 17.10.26
- 1824
Existuje několik věcí, které jsou po sexu téměř jisté. Člověk je příjemně unavený, spokojený a má pocit, že by svět mohl na chvíli počkat. U mého manžela je ale jisté ještě něco. Usne. Prakticky...
Manžel zastavil rekonstrukci. Vadí mu trvalé bydliště mého bratra v našem domě
- Anonymní
- 17.10.26
- 4091
Žijeme v rodinném domě, který nám darovali moji rodiče. Ti si na stáří pořídili malý byt, můj bratr se osamostatnil, naši mu dali peníze na jeho bydlení a dům zůstal nám s manželem a dětmi. Rodiče...
Manžel jezdí stále častěji na služebky. Když usnou děti, tajně pláču
- Anonymní
- 17.10.26
- 2018
Ještě před pár lety bych si myslela, že mám doma ideálního chlapa. Pracuje, stará se o rodinu, a když musí odjet na služební cestu, přiveze mi čokoládu nebo alespoň nějakou historku z hotelu....
Křičela jsem na dceru kvůli špatnému prospěchu. Místo reakce omdlela
- Anonymní
- 17.10.26
- 3344
Představa, že moje čtrnáctiletá dcera nezvládne přijímačky a zničí si budoucnost, mě v posledních týdnech budila ze spaní. Jenže dnes ráno jsem pochopila, že hranice mezi motivací a nebezpečným...
jinak gratuluji 
přeju mnoho štěstíčka a jen samé radosti 
