Daneček

Termíny jsem měla dva. Jeden 3.3. 2008 a druhý 15.3. … ) Do svého porodu jsem neměla kontrakci,, poslíčky, nic… Vlastně jsem nevěděla, co mám očekávat. Bála jsem se, byla by lež, kdybych tvrdila opak. Ale ne, že bych se bála té bolesti, ale bála jsem se spíše svých reakcí. S partnerem jsem byla domluvená, že bude se mnou, ale až „TO“ přijde, odejde. Nezazlívala jsem mu to, ale trochu mě to mrzelo ) Nakonec to bylo úplně jinak. Procházky po ZOO, úklidy, schody, dlouhé procházky se psem a dlouhé přemlouvání ve vaně - nic nepomáhalo. Prostě se tomu našemu chlapečkovi u mě v bříšku líbilo. Aby ne. Za celé těhotenství jsem přibrala 35 kg a na průkazce jsem měla napsáno - VELKÝ PLOD. Vše jsem měla dvakrát. Testy na cukrovku i testy na štítnou žlázu. Nic nenašli. A ani nemohli. Já mám 180 cm přítel bez pár cenťáků 2 metry ) Tak po kom by to naše dítko asi tak bylo mrňavé?? )

V pátek 21.3. mě vzali do porodnice s tím, že mi v pondělí porod vyvolají. Na pokoji se mnou ležela taky Lucka. Čekala dvojčátka. Moc prima baba… ) A pořád ty telefonáty - Tak co?? Už?? V sobotu za mnou přišla sestřička, že mi chce pan doktor udělat ultrazvuk. Tak jsem nacupitala. „Dobrý den. Tak si vyskočte!“ Vyskočte? Sotva chodím ) „Prej tu máme nějaké velké mimčo, tak se na něj juknem.“ Na jeho výraz do smrti nezapomenu ) „Ehm, nějak ho nemůžu změřit. Vydržte, zavolám kolegu.“A tak přišel druhý lékař a začal vtipkovat „Ta tu prý máme nějaký mimčo, který nám nejde změřit.“ No, zkoušel to dlouho a nakonec zavolali primáře. Ten to završil větou " No jo, na to už nemáme tabulky!" A odešel. Vrátila jsem se na pokoj s pláčem volala přítelovi, co mám v bříšku za slůně a že určitě neporodím. Začala jsem přemýšlet nad tím, jaké to asi bude, že to musí víc bolet, když porod vyvolají. Už takhle nevím, jak „bolí“ normální porod, ale když něco bude vyvolané násilím, musí to přeci více bolet. Šla jsem se osprchovat a když jsem se vrátila do postele, začala jsem mít pravidelné „bolesti“ po 15 minutách.

Šla jsem za sestřičkou a ta mi natočila monitor. Ale k mému překvapení, žádná kontrakce. Tak jsem se vrátila na pokoj ale po chvíli jsem měla „bolesti“ po 5 minutách. To bylo kolem 9 hodiny. Zašla jsem tedy znovu za sestřičkou, znovu mě napojila na monitor a zase nic… Připadala jsem si jako , že si to vymýšlím. Tak jsme se domluvily, že až ta kontrakce přijde, sáhne si na břicho. Tak teď .„ježiš, to je kontrakce jako blázen. Zavolám doktora, aby se na Vás podíval.“ V půl 11 mi doktor sdělil, že jsem otevřená na 4 cm a mám se přesunout na porodní sál. Volám tedy přítelovi. Mezitím klystýr a sprcha. Ale nic, nic mě nebolí, jen cítím ten pravidelný tlak. Vedle mě křičí nějaká paní a tak si říkám, že to teprve přijde. V půl 12 dorazil přítel a tak tam spolu chodíme a smějeme se. Přijde pan doktor a říká - „Vy rodíte?“ „No, prej jo.“A stále čekám, kdy to přijde )

Doktor mě prohlíží a vysvětluje, co bude následovat. Tím, že je náš chlapeček tak veliký a neví, jestli projde, budou mě kontrolovat a když tak zakročí císařským řezem…Kývu a pořád se usmívám. Při druhé návštěvě mi chce prasknout vodu, ale praská sama při „vyšetření“. Díváme se na sebe s přítelem a začínáme se strašně smát. Doktor nechápe a tak mu vyprávíme o tom, jak jsme se báli, že nepoznáme, až mi voda praskne. Odpovídá se slovy „Tohle jsem ještě nezažil.“ Teprve teď cítím mírnou bolest, ale pořád to není takové, abych musela křičet. Říkám si, že to tedy ještě není ono… Začínám opravdu cítit velký tlak na konečník a tak posílám přítele pro svou porodní asistentku. K mému překvapení přijde i doktor a tak se ptám, jestli je vše v pořádku. Vše v pořádku, je tu proto, aby když tak zakročil. Fajn. „Tlačte“. Tlačte? Jak?? Nejde mi to. Tlačím špatně.Ale přítel je u mě. Drží mě za ruku a hladí mě. Asistentka je báječná, řekne mi, abych vyndala nohy z držadel a až budu tlačit, jako bych je chtěla odkopnout.

V 2:01 vidím svého chlapečka. Je krásný. Ani jsem necítila, že mě nastřihli a přítel je rád, že neodešel. Fotí. Všechno fotí a náš chlapeček je tady. Můžu ho držet. Vlasáček. Daneček se narodil 23.3. 2008 ve 2:01. Vážil 4170 g a měřil 54 cm )

Na to, jak jsem se bála, byl porod procházka růžovým em… Při šití jsem doktorovi řekla - "Proboha, tohle je horší než ten porod! " A to jsem měla jen 4 stehy )