Období vzdoru I
- Rodičovství
- Lucie_K
- 13.06.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Kdo zná, chápe. Ostatní doufám pochopí :)
Mně sice připadá, že zvířátko má období vzdoru už od takových 6 měsíců. Ovšem posledních 14 dní je extrémních. Z mého dítě se najednou z ničeho nic stává absolutní negativista a na vše rázně odpovídá - NE, NECI … O vztekání se moc rozepisovat nebudu - raději. V tuhle chvíli mám pocit, že se moje nervy rozhodly vzít si dovču a odletět někam hodně daleko… Moje jindy hodné, poslušné dítě se někam zatoulalo a bylo mi nastrčené jeho zlé dvojče
Jinak si to nedovedu představit…
Sedí v židličce u oběda a prostě se se mnou musí dohadovat…
„Papej zlato“
„Neci!“
„Ale, neměl si svačinu. Papej, pak půjdeš spinkat. Šup“
„Neci papat, neci hají. Neci!“
„Já se o tom s tebou ale nebudu dohadovat - papej a nezlob“
„Áááááááááá“
„Proč pláčeš? Spapej to ať můžeš jít spinkat.“
„nééééécíííííí háááájííííí“
No nutit ho nebudu… Odnáším uřvané dítě do postele a zavírám dveře. Po 78 otevření dveří už pěním a zvyšuju hlas. Jemu je to ale asi evidentně jedno a tak otvírá vesele dál. Po 85 otevření zahrozím - „Ještě jednou otevřeš ty dveře, tak ti dám na zadek! Koukej spinkat!“ Po 93 otevření už mi vaří hlava a koušu se do rtů, abych ho nepraštila. Uložím ho a modlím se, aby konečně usnul a já mohla umejt to nádobí a vytřít. Huráááá po hodině přemlouvání a ukládání zřejmě pochopil, že se mnou nehne ani o píď a dveře zůstávají zavřené. Ovšem, kdo by čekal, že spí - mýlí se. Je tam naprosté ticho, takže i já mám pocit, že spí. Vrhám se na nádobí a při napouštění vody na vytření… Rána… Málem jsem se zabila, jak jsem letěla do pokoje. Zvířátko si sedí na posteli ve který má vysavač a spoustu dalších věcí. Na zemi se válí sušák s vypraným prádle (od něj ta rána)… Naše postel i podlaha je zaházená oblečením. Čistým, vypraným oblečením, které jsem včera vyžehlila! Veškerý obsah polic na který dosáhl se válí po zemi. Nechce se mi křičet, ale přímo ječet… „Mamikó tady bodél, hm.“
Zavírám dveře…
A je toho víc… Ovšem i vzpomínka na tohle mě naprosto vyčerpala
Nechám to ulevování na zítra ![]()
Přečtěte si také
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 550
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 276
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 550
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 1023
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 352
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1202
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1396
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 2081
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 648
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 773
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...