Dneska by to šlo!
- Porod
- Miarei
- 06.08.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Každý porod je jiný a já měla vždy představy jak z Amerického filmu kaluž vody, řev, jedno zatlačení a dítě venku. Nooo, skoro ... :)
Byla sobota, měla jsem 3 dny před termínem a akorát jsem se skvěle bavila na oslavě narozenin mé těhu sestřenky. Všem jsem oznámila, že jsem stihla vše, co jsem stihnout potřebovala a že zítra by to rozhodně šlo. Všichni se mi smáli …
V půl sedmé ráno jsem se probudila s hroznou touhou posadit se na záchod a jak šel čas, tak moje touha po záchodu byla častější a častější a moje spodní prádlo mokřejší a mokřejší. Prasklou vodu jsem si představovala jako kaluž pod sebou a ne jak připočůřané spodní prádlo, takže jsem to nechala být.
V poledne jsem přeci jen začala pochybovat, tak jsem si projistotu dobalila tažku a odmítla přítelovi sexuální návrhy s tím, že večer jedem do porodnice. Smál se mi …
Pohádali jsme se, tak jsem za sebou práskla dveřmi a šla se projít ke kamarádce na kafe. V půl čtvrté jsem se vrátila s úplně mokrýma kalhotama. „hmm, tak to asi nebude moč“
Byla jsem úplně v pohodě a v klidu jsem příteli oznámila jestli má čas, že mi asi odtýká plodovka a že by bylo dobré pro jistotu zajet do porodky. Jak já jsem byla v klidu, tak on začal plašit a začal mě honit, hlídat, kontrolovat. Řekla jsem mu, že nikam nejedu, dokud se pořádně nenajím, protože jestli tam zůstanu, tak bůh ví, kdy dostanu pořádné jídlo.
Zatímco ten můj nervák přešlapoval po pokoji jsem si udělala jídlo a když jsem ho jedla tak mě popoháněl hláškami typu „budeš to ještě jíst dlouho?“
V pět jsme dorazili do porodnice. Zazvonila jsem na zvonek a když se mě sestřička zeptala, co potřebujeme odpověděla jsem stručně „rodit“. Sestřička mi postříkala vložku a hele, plodovka to byla, takže jsem neschýzovala. Vyšetřili mě, naměřili CTG, ale bez nálezu, vůbec jsem se neotvírala.
V šest mě napíchli na kapačky s antibiotikama a přítele poslali domů.
V deset začali kontrakce s plnou parádou, bylo to jakoby se někdo rozeběhnul a spletl si mé břicho s fotbalovým míčem. Každou hodinu CTG a každý dvě hodiny vyšetření. Porodní asistentka mě rozbíjela hláškama typu „mezi kontrakcema se prospěte“ (a jak asi, když je mám po 4 minutách) a „to jsou prd kontrakce potřebujeme ty pořádný“ (tak jestli tohle nebyly ty pořádný, tak ani nechci ty správný poznat).
Celou noc jsem strávila v neuvěřitelných bolestech na předpokoji vedle porodních boxů a poslouchala funící a křičíci maminy a následně brečící míma.
V šest ráno si mě vyzvedla sestřička, „vypumpovala“ mi obsah střev a zavřela mě s míčem do sprchy s tím, že si mám bříško sprchovat teplou vodou jak jen snesu. Teplá voda došla, páčka otočit víc nešla. Půl hodinu jsem rozdýchávala kontrakce hopsajíc na míči, když mě sestři přesunula na box.
Doktorka mě prohlédla a pořád nic, tak mi napíchla vyvolávačky. Za pár minutek se dostavily trojnásobný kopance než v noci. Byla jsem unavená a kontrakce po 3-8 minutách prodýchvala v delíriju. Ty dvě hodiny byly nekonečné a myslela jsem, že tam tak zůstanu celý den. Začala jsem pomýšlet na epidural, leč jsem ho předtím odmítala. Toužila jsem po císařském řezu. Nechtěla jsem nikdy více další děti …
V devět přišla porodní doktorka, vyšetřila mě a říkala, že jsem otevřená na 3 cm a že to bude ještě hooodně dlouho trvat.
Při vyšetření mi povídá „že bychom tady měli takhle plešaté miminko?“. Zakejvala jsem hlavou a oznámila, že je to blbost. Já byla extrémně vlasaté mímo a přítel je černoch, takže plešatost nehrozí.
To, co se zdálo jako plešatá hlavička byl vak blan, který držel mimí nahoře. Doktorka ho prorazila, odtekl zbytek vody a já si vyškemrala, aby mohl přítel přijet. Prý ale ať nespěchá, že je to na dlouho. Bylo 9:04.
Po chvíli přišla první kontrakce. Takovou bolest jsem v životě nazažila. Rukou jsem drtila postel a zvuk CTG mi drtil mozek (ještě pár týdnů po porodu jsem ten zvuk v hlavě slyšela). Řvala jsem na sestru a ona nikde.
Přišla druhá kontrakce a já zavyla jak vlk na měsíc. Potřebovala jsem na záchod a sestra stále nikde. Zařvala jsem na ní znova. Přiběhla a já jí oznámila, že vstávám, neboť potřebuji velmi nutně na záchod. Zastavila mě, prohlídla a zakřičela tentokrát ona „ježišmarja, vy už rodíte!“. „To nééé, ještě nemůžu rodit“ křičela jsem na ní zpátky. Zavolala porodní asistentku a doktorku a ty mi v rychlosti vysvětlovaly kdy a jak mám tlačit.
Přišla třetí kontrakce. Pokus tlačit vyšel na prázdno a já psala příteli sms, aby si pospíšil.
Přišla čtvrtá kontrakce a na zatlačení byla malá skoro venku. Ještě malý nástřih, lehké zatlačení a už byla venku úplně. Bylo 9:26.
Přítel dorazil v 9:36, malá si spokojeně chrupkala v inkubátoru na zahřátí a doktorka mě došívala. Byl smutný, že to nestihnul a šťastný, když viděl malou krásnou a zdravou.
Po hodince ležingu na porodním boxu s kilovým pytlíkem na břiše se mě chystali převést na šestinedělí. Odmítla jsem vozík, že nejsem invalida, že tam dojdu sama. No nechápali tam všichni.
Na šestinedělí jsem měla ještě dvě hodiny ležet, ale to jsem taky odmítla. Hlad a touha po sprše byly silnější než příkazy sester.
Měla jsem svoje dítko, cítila jsem se spokojeně a chtěla jsem jít domů. Bohužel, ztvrdla jsem tam na 5 dní.
Takto přišlo na svět moje první a určitě ne poslední čokoládový dítko. Bylo 29.3.2010 9:26, den kdy se nejen mě změnil život. Její jméno je Temilayo Ellen, Temilayo znamená v řeči mého přítele Mám Radost a my tu radost určitě máme ![]()
Přečtěte si také
„Podle numerologie se k sobě nehodíte.“ Babička ničí neteři první lásku
- Anonymní
- 16.10.26
- 1153
Moje patnáctiletá neteř Lucie nedávno prožila to nejkrásnější, co věk dospívání nabízí – poprvé se zamilovala. Kluk se jmenuje Filip, chodí spolu na gymnázium, učí se velmi dobře a chová se k ní...
On chtěl sex bez kondomu. Já řekla ne a najednou jsem byla ta, která prudí
- Anonymní
- 16.10.26
- 1369
„S kondomem mě to prostě nebaví.“ Řekl mi přítel při našem asi čtvrtém milování. Dosud to toleroval, protože jsem mu několikrát vysvětlovala, že antikoncepci užívat nemůžu a nechci.
Učitelka kreslí prvňáčkovi do sešitu prasátka. Po 6 týdnech školu nesnáší
- Anonymní
- 16.10.26
- 2526
Před dvěma měsíci zářil nadšením, do batohu si natěšeně chystal penál a nemohl se dočkat, až z něj bude velký školák. Dnes? Ranní slzy, otrávený výraz a neustálé opakování: „Maminko, já už tam...
Trapas na letišti mě stál místo v letadle. Klidně bych si to ale zopakovala
- Anonymní
- 16.10.26
- 2075
Někdy se dějí věci, které možná ze začátku vypadají jako světové neštěstí, mě se ale jedna taková nehoda opravdu vyplatila. Dnes té katastrofě říkám miláčku.
Manžel už má čtyři vánoční večírky, já nejsem zvaná. Jsem totiž na mateřské
- Anonymní
- 16.10.26
- 2799
Je teprve říjen a já už mám od manžela v kalendáři čtyři termíny vánočních večírků, na které nejsem zvaná. Čtyři! Do Vánoc zbývají dva měsíce, takže se těším, co dalšího se ještě dozvím. Třeba že...
Je mi skoro 40, mám dvě malé děti. Přesto toužím po diskotéce jako za mlada
- Anonymní
- 15.10.26
- 1191
Tak moc mi chybí bezhlavé trsání na diskotékách, že mám chuť si to zopakovat. Ale copak to jde, když je vám skoro 40 a máte dvě malé děti?
Štvalo mě, že mi manželka furt kecá do života. Když odešla, byl jsem ztracený
- Anonymní
- 15.10.26
- 2920
Když mě žena opustila, první týdny jsem si říkal, že jsem konečně svobodný. Nikdo mi nebude říkat, kdy mám přijít domů, co mám koupit ani proč zase nechávám ponožky vedle postele. Kamarádům jsem...
Pozvali mě na grilovačku a pak se mi smáli za mou postavu. Už tam nejdu
- Anonymní
- 15.10.26
- 1879
Slíbila jsem si, že tam strávím příjemné odpoledne. Místo toho jsem si odnesla lekci z rodinné „laskavosti“. Moje sestra mě pozvala na oslavu narozenin svého syna a já jsem nadšeně souhlasila....
Sousedova kočka mi zmrzačila psa. Ten odmítá převzít zodpovědnost
- Anonymní
- 15.10.26
- 2269
Je to rok, co se u sousedů narodila koťata. Ze začátku mi kočky v okolí nijak nevadily. Ano, nenesla jsem dobře, že občas na naší zahradě najdu jejich exkrement. Díky tomu, že máme psa, se ale...
Návod na šťastné manželství. Tohle jsou věci, které u nás fungují
- Anonymní
- 15.10.26
- 2182
Nejsem manželská poradkyně a rozhodně nemám recept na šťastné manželství. Po letech společného života jsem ale vypozorovala několik pravidel, díky kterým se doma hádáme o něco méně. A některá jsou...
Gratuluji a preji hodne stesti!