Přítel, svatba, dítě? Nuda!
- O životě
- Miarei
- 07.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Všichni nepochybně víme, jak dokáže být život nevypočítatelný, že v ten nejméně očekávaný okamžik nám do cesty přinese to nejméně očekávané, že ačkoliv si něco naplánujeme, tak stejně musíme improvizovat a plány měnit a do toho všeho tu ještě existuje přísloví „Odříkaného chleba největší krajíc“.
jedna z prvních společných fotek
- 3
první fotka naší holčičky
- 5
my tři
- 16
no lumpice je to
- 4
prstýnek s našimi srdci
- 2
Pocházím z velmi „urychlené“ rodiny. Babička měla mamču v 16, mamča mě v 18 a já, ač si nestěžovala, že mám mladou babičku a ona už si vůbec nestěžovala, že je tak mladá babička, jsem se zařekla, že si chci řádně a pořádně užít života, dodělat školu, kariéru, a pak až někdy kolem 30. roku života si pořídit nějakého sviště. No jo, člověk míní, ale život…
Na vysokou jsem sice nastoupila, ale vzhledem ke smrti mamči a následně i babičky jsem se školou sekla a vrhla jsem se na pracovní dráhu a dráhu holky z vesnice, co se dostala do města a chtěla si to náležitě užít. Střídala jsem zaměstnání, dnes bych za peníze v prním zaměstnání ani nevylezla z postele. Raději jsem šla o místo dál, než bych ze sebe nechala dělat idiota, než bych po sobě nechala šlapat či se podvolila nechutným choutkám svého nadřízeného, a tak jsem se během několika málo let dopracovala do jedné z nejlepších firem našeho okresu a svůj plat jsem oproti začátkům více než ztrojnásobila.
Psal se rok 2009, bylo mi 24 let. Nedávno že? A přesto tak dávno. Můj tehdejší život byl jako život bohéma, vymetala jsem nejen bary, večírky, ale i postele, alkohol tekl proudem, život byl fajn, žádné starosti, žila jsem sama pro sebe a za sebe. Výplatu jsem poutrácela za nové hadry, mejdánky atp. Samozřejmě mi do té doby prošly životem i stálé vztahy, ale po několika pádech jsem se rozhodla být nezávislá.
Pak jsem ale jednoho krásného květnového dne potkala v místním klubu známou tvář. Místní doktor černé pleti, se kterým jsem se znala jen zběžně. No zkrátím to, večer skončil naším sblížením, ale nikoliv tělesným. Začali jsme se vídat, náš vztah byl pouze o tom jediném, bylo nám spolu fajn, neřešili jsme, co kdo dělá v nepřítomnosti druhého. Volný vztah, to je to správné slovní spojení. Avšak po krátké době mi začal být víc než jen sexuálním partnerem, začal se mi dostávat pod kůži. Stačilo vidět jeho úsměv a přešly mě všechny chmury. Chtěla jsem to ukončit, ale nějak jsem v sobě nenacházela sil. Začal ze mne být opět monogamní člověk 
Ooops! Jenže pak jednoho krásného dne, přesněji 6. července, se nám stala zdánlivě drobná nehoda, prostě kondom i se svým obsahem se ztratil. Nejdřív nastal šok. Co teď? Ale pak to přešlo v uklidnění, že by to byla příliš velká náhoda, kdyby z toho něco bylo. Takže jsem za pár dnů na incident zapomněla a žila dál svým pohodovým životem. Samozřejmě, že se stalo, to bych jinak nepsala tento deníček 
Ještě před očekávanou MS jsem na sobě pocitovala změny, pak jsem si udělala test a na něm byly prokazatelně //. Pocity se ve mě mísily. Na jednu stranu jsem byla šťastná, vždyt ve mně vzniká nový život. Na druhou stranu jsem nevěděla, co dělat, jak mu to říct, zda vůbec, vždyť jsme se spolu vídali pouze měsíc a půl, když k incidentu došlo, nevěděla jsem, co dál se svým životem a potřebovala jsem si v hlavě utřídit veškeré myšlenky.
Dnem s // jsem přestala pít, kouřit, nezdravě žít, život se mi otočil vzhůru nohama. Svěřila jsem se kamarádkám a ty mě tlačily k tomu, abych mu to řekla, ale já pořád nenacházela ani příležitost, ani slova. Lékařka mi tuto radostnou událost potvrdila. Já si v hlavě rovnala věci a připravovala se na to, že budu svobodná matka s malým mulátkem v malém městě. Budu mít dítě s člověkem, kterého tu všichni znají. Jeho pověst zrovna také nebyla svatá.
Jde se na věc! Jednoho rána, kdy mě vezl domů a sám jel do práce, jsem mu před domem oznámila, že mu musím něco říct. Zhluboka jsem se nadechla a začala:
„Pamatuješ, jak jsem ti říkala, že mám nějaký problém? Tak ti to musím říct, stejně by ses to dříve nebo později sám dozvěděl.“
vzala jsem mu ruku, položila ji na břicho a řekla:
„Tady je ten problém“
Jenže on bud dělal blbého, nebo byl vážně natvrdlý a nevěděl. Tak jsem se nadechla podruhé a jasně mu řekla, že jsem těhotná. Začal se smát a ptal se mně, zda jako vážně. Tak jsem mu řekla, že to mám potvrzené i od doktorky. Smát se přestal. Řekla jsem mu, že po něm nic nechci, že mu to říkám, protože si myslím, že má právo to vědět a že je jen na něm, jak s informací naloží. Pak jsme se rozloučili. Já šla domů, on do práce a upřímně jsem v tu dobu litovala pacienty, kteří za ním byli.
Sešli jsme se za pár dnů. Probírali jsme všechno. Zeptal se mně, zda jsem si jistá, protože se to pozná Necítila jsem se uraženě nýbrž pobaveně.
Pak se mně zeptal, zda souhlasím s tím, abychom to spolu zkusili, že si myslí, že by to mohlo fungovat. Souhlasila jsem. Po čase jsem se k němu nastěhovala.
Nebylo to jednoduché. Moje těhotenské hormony, moje tvrdohlavá dominantní povaha, naše kulturní rozdíly, jeho tvrdohlavost… to všechno stálo v cestě harmonii a klidu. Hádali jsme se často až do krve, ale zároveň jsme se měli rádi. Nespočetněkrát jsem chtěla sbalit kufry a odejít, ale jen párkrát jsem dospěla k tomu sbalenému kufru a nikdy jsem s ním neopustila dveře.
29. března 2010 se nám narodila naše holčička
20. listopadu 2011 se má narodit náš chlapeček Ač to v našem vztahu nebylo ideální, tak jsme druhé mimí plánovali.
Minulý měsíc, na mé narozeniny, jsem od něho dostala největší dárek, jaký jsem dostat mohla. Pro někoho málo, pro mě hodně. Dostala jsem prstýnek od Swarowského s dvěma srdíčky, s jedním tmavým a druhým světlým, srdíčka charakterizují nás dva. Dostala jsem vyznání. Po dvou letech se mi přítel konečně otevřel a konečně jsem od něj slyšela ta krásná slůvka „miluji tě“ a vím, že ta slůvka vycházela ze samého nitra jeho duše.
Takový je můj obrácený způsob života
Přečtěte si také
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 1752
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1506
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 4756
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 324
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
Frustraci a zoufalství si vybíjím na manželovi. On mi to zatím tiše trpí
- Anonymní
- 25.10.26
- 1088
Jsem si moc dobře vědoma, že jsem s manželem vyhrála v loterii. Je hodný, laskavý a vždycky je mi nablízku, když potřebuji oporu. Zároveň si uvědomuji, že právě na něj házím všechny svoje...
Základka dceru nic nenaučila. Teď platím tisíce za přípravné kurzy na střední
- Anonymní
- 24.10.26
- 5540
Moje patnáctiletá dcera je letos v deváté třídě a brzy ji čekají přijímačky na střední školu. Je chytrá, po celou dobu na základce měla jedničky a dvojky. Přesto jí musím platit přípravné kurzy,...
Nájemník nám vytopil byt. Manželka šla situaci vyřešit po svém
- Anonymní
- 24.10.26
- 3162
Když nám nájemník vytopil byt, čekala jsem hádku, telefonáty a pojišťovnu. Místo toho manželka oznámila, že to vyřeší osobně. Když se vrátila, byla až podezřele spokojená. A mně začalo vrtat...
Syn ve školce nespí a ruší. Zjistila jsem, že ho učitelka trestá delším ležením
- Anonymní
- 24.10.26
- 1866
Vyzvedávala jsem ze školky svého čtyřletého syna a těšila se na obvyklé poklidné odpoledne. Místo toho mě paní učitelka hned ve dveřích zastavila s výrazem člověka, který právě odhalil mezinárodní...
Všichni si myslí, že jsem silná máma. Neví, že bez léků sotva vstanu z postele
- Anonymní
- 24.10.26
- 1003
Když mě potkáte na ulici, nejspíš by vás nenapadlo, že se léčím s depresí. Vodím děti do školky, nakupuji, vařím, chodím do práce a na zprávy od kamarádek odpovídám smajlíkem. Když se mě někdo...
Narodila jsem se jako nechtěné dítě. Teď jsem jediná, kdo se o rodiče stará
- Anonymní
- 24.10.26
- 9755
Některé děti vyrůstají s pocitem, že jsou pro své rodiče tím největším štěstím. Já jsem od dětství cítila pravý opak. Máma mi nikdy nemusela přímo říct, že mě nechtěla. Poznávala jsem to z jejích...
Gratuluji a držím palce na listopad 
od miminka je opravdu kouzelná a chlapeček bude jistě úplně stejně krásný 
