Hlava se mi motá dál...
- O životě
- Anonymní
- 30.09.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Moje cesta k diagnóze.
Odpolení. Mělo to být lepší, ale není. Při skládání zboží se mi motá hlava jako nikdy, nene takhle to už nejde. Volám šéfové, je tam za minutku odhodlaná mě vystřídat. Já mířím na pohotovost, tam mi pomůžou, dají mi nějaký multivitamín do žíly a bude mi zase fajn. Na pohotovosti sedím tři hodiny ve stavech mdloby, pomalu necítím pravou polovinu těla, ale sestřička mi s omluvným úsměvem říká to víte, mají přednost sanitky, jste přišla po svojich, musíte počkat. Tak čekám. Po třech hodinách jdu na řadu a říkám své problémy, jsou se mnou rychle hotoví. Měl by mě sice zkontrolovat neurolog, ale ten tam dnes není. Takže vše v normě, dáme vám lexaurin… Ok, vyspím se, ale nespím, nejsem ani nijak uklidněná, jsem pořád bdělá i ve dvě ráno. Tak jo, nic ti není, jen psychika, říkali to. Jdu zase do práce, odpolední, však mi nic není. Už pomalu nestojím, ale nic mi není. Ne tohle nejde, takhle to nejde. Jdu za obvodní lékařkou, že mi není dobře, ale krevní obraz: vše v normě. Ok, vše je, jak má být, jen se motám. Dám ještě týden a dovolenou s přítelem v Českém Krumlově, kterou jsem si vůbec neužila. Zkusím znova obvodní, smiluje se nade mnou a dostávám žádanku na neurologii. Následující ráno obvolám tři ze tří neurologů u nás ve městě a všichni mi poví, že mě příjmou až tak za měsíc dva, nemají kapacitu. Aha, jako cože? Tak já nestojím pomalu rovně a mám čekat měsíc? Nedá mi to a volám své obvodní, že tak to nejde, musí mě přece někdo vyšetřit dřív. Moc mi neodporuje a řekne ať příjdu, na mou původní žádanku tiskne razítko akutní. A pak se začnou dít věci. Navštívím neurologii v nemocnici. Ujme se mě skvělá doktorka, hned mě posílá na CT, aby vyloučila něco prasklého akutního v hlavě, protože při vyšetření zjistila, že má polovina těla opravdu nemá žádné reflexy, co by měla mít. Ale CT negativní. Vznese podezření na RS. Jako vážně? Zrovna tuhle nemoc? Ptá se mě, zda půjdu na lumbální punkci nebo napřed na magnet. Volba je jasná napřed magnet. Do týdne pro mě mají místo. Obvolává mi to sama doktorka a nebojí se volat i na druhou stranu republiky, jen aby to bylo co nejdříve. Jedu do Zlína, otočím se v tunelu za hlasitého rachotu a jedu zase zpátky. Mám přijít na kontrolu za čtrnáct dní. To už budou výsledky. Dostala jsem ještě žádanky na vyšetření ohledně ucha, ale to spíš jen aby se neřeklo. Ty vyšly negativně. Ležím si doma na neschopence, synek ve školce a telefon z neurologie, přijďte zítra, máme výsledky. Vážně? Vždyť jsou to tři dny, co jsem byla na magnetu. Jsem jasná, mám RS, ne mám nádor na mozku je to akutní, mám přijít hned. Umřu? Vždyť mě se jen motá hlava. Další den je doktorka úžasná, sama říká, že mě jistě vyděsila. Ani neví jak moc. Je to negativní, žádné velké ložiska tam nejsou, ale něco tam je. Uffff, děkuji. Vzápětí už neděkuji, protože se ozve, musíme udělat lumbálku, něco tam je. Jak jako lumbálku, však jsme vše vyloučili, děkuji na shledanou.
Přečtěte si také
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 892
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 1595
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 1863
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 865
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 925
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 832
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 1280
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 4072
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 1368
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 1462
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...
