Honzíkův PRVNÍ den...

...a můj PRVNÍ deníček...

Nedá mi to a musím se taky podělit o svůj „zážitek“ z mého, již druhého, porodu.
Ani nevím, kdy přesně jsem měla termín, protože mi ho v porodnici „posunovali“, nicméně 10. ledna jsem měla mít nástup, že tomu maličkému „lenochovi“ pomůžeme ven.
Byla jsem z toho trochu rozhozená, ale co už - ven musí :-)
Den před nástupem jsem byla jakási rozhozená, sem tam mě dloublo v zádech, bolelo břicho…kolem 15té hodiny odpoledne začaly být bolesti pravidělnější, tak jsem psala SMSku své „spojce“, ať dá echo holkám, že to vypadá nadějně a doufám, že brzo pojedem! Jak na schvál nám přestal fungovat internet, tak jsem ani nemohla číst „povzbudivé“ komentáře spolukecatelek :-)
Jenže s přicházejícím signálem na WI-FIně odcházela pravidelnost kontrakcí - do ztracena!!!
A v 19hod znovu - tři pěkně bolestivý potvůrky…a pak nic!!! Tak jsem uvařila vyplašenému manželovi večeři, šupla do tašky ručník a papuče (aktivně jsem měla tašku zbalenou už kolem 35tt) a šla „diskutovat“ na net.
A zase dvě kontrakce za sebou…ale nějak jsem na to nemyslela, protože můj první porod trval něco kolem 13ti hodin, tak jsem si chtěla být JISTÁ!!!
Takhle to pokračovalo skoro do 21 hodiny - několik konstrakcí za sebou a pak víc jak dvacet minut NIC -jenže pořád žádná pravidelnost!!!
Naštěstí (tohle slovo musím použít) došly manželovi cigarety, tak že teda pojedem a on si nějaký koupí po cestě. Tak jsme kolem 22:00 dojeli do baru poblíž porodnice, kde jsem dřív pracovala. Manža si dělal srandu, že jedem rodit, ale dáme si ještě Colu - proč ne, když za celých patnáct minut jsem měla jen jednu kontrakci…
Bylo asi jedenáct, kdy muž zavelel odchod do porodnice! Na příjem jsme dorazili 23:47hod, napíchli mě na monitor a…NIC!!! PA se mnou vypsala papíry na příjem, že mám stejně nástup, tak mě kdyžtak šoupnou na pokoj…Sotva mi odpojili monitor, tak jsem si zase jednu musela prodýchnout - jak na potvoru :-)
Paní doktorka mě vyšetřila, prý OTEVŘENÁ NA 5!!! VÝBORNĚ, VY SI ZAJDĚTE DO SPRCHY, MANŽEL AŤ JDE RYCHLE PŘEPARKOVAT AUTO A POČKÁME NA VODU!
Tak jsem si v pohodě lebedila ve sprše - hlavně V KLIDU!!!-a pak mě PA uložila na sál, že přípravu nestihnem! O půl jedné mi píchla vodu a čekalo se na manžela. Asi o tři čtvrtě na jednu to byl teda masakr - kontrakce nepřestávaly a tak teda tlačíme!!! Byla se mnou celou dobu jen ta jedna holčina, tak jsem byla ráda, že nedělám divadlo víc lidem…Oproti prvnímu porodu byl tento o dost bolestivější, takže jsem si u tohodle i zanadávala…a následně hned omlouvala :-))
Na tři zatlačení byl Honzík venku - takový MALINKÝ miminečko!!! Filipek vážil 4480g, takže Honzíkových 3900g mě mile překvapilo!!!
Hrdý tatínek mi ho potom přinesl do postele - tentokrát měl „praxi“, takže ta dvoumetrová vzdálenost od dveří k posteli už mu netrvala půl hodiny :-)
Docela dlouho mě šili, až jsem z toho měla pocit, že už mi doktorka žádné dítě nepřeje :-)
Po dvou hodinách mě odvezli na pokoj. Malého si nechali, ať si odpočinu.

Takže musím říct, že kdyby mě manžel neodvezl do porodnice, tak bych porodila doma při čekání na „PO TŘECH minutách“ :-))

Nejlepší na tom všem je, že jsem rodila na sále číslo 1, ležela jsem na pokoji číslo 111, Honzík měl postýlku číslo 1 a narodil se 10.01.10 v 01.10hod…

…to jsem zvědavá, jaký „číslo“ z něho vyroste :-)

Sledovat eMimino.cz

načítám...

Přečtěte si také

Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě

Anonymní
09.10.26
637

Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...

Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla

Anonymní
09.10.26
1088

Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.

Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama

Anonymní
09.10.26
1423

Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...

Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu

Anonymní
09.10.26
645

S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...

Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování

Anonymní
09.10.26
560

Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...

Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost

Anonymní
08.10.26
788

„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.

„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně

Anonymní
08.10.26
1204

Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...

„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu

Anonymní
08.10.26
3936

Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...

Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení

Anonymní
08.10.26
1291

Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...

Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči

Anonymní
08.10.26
1421

Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...

Přidat deníček