Jak jsem přišla na svět :)
- Porod
- Věrunka206
- 23.10.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Těhotenství samo o sobě nebylo žádné žůžo. Od nevolností od začátku skoro až do samého konce až po hospitalizaci v nemocnici a přežití v nejvyšších možných stupních to všechno za to stálo a stojí. :)
Dne 9.9.2015 jsem jako obvykle jela do poradny do Kadaně s pocitem, že se dole něco změnilo a malé Věrunce se bude chtít už za námi. Byla jsem 40+4 a já si přála, aby to už bylo. Moc jsme se těšili a já se těšila na porod, ač jsem věděla, že to bude bolet.
Dole se nic nezměnilo - stále otevřena na prst až dva jako předešlé dva měsíce. A to mě strašili, jak porodím předčasně. 
Ale paní doktorce se nelíbil můj tlak. Byl příliš vysoký, tak si mě tam nechala a v pátek mě mělo čekat při nejhorším vyvolání. Udělala mi po druhé Hamiltonův hmat a já se dokulhala na pokoj. Vzala jsem si nadstandart a díky za něj. Svoje soukromí, svůj záchod a sprchy a hlavně televize. O:-). Po hmatu mě hodně bolel podbřišek a začala jsem celkem dost krvácet, ale prý to bylo normální.
Další den mě ráno čekal zátěžový oxytocinový test. Přes 3 hodinky jsem si poseděla na porodním sále a poslouchala srdíčko mojí lásky. Test vypadal dobře a já měla radost, že bych mohla mít už v pátek malou u sebe. Ale tím to vyšetřením tento den končí. Byla jsem zklamaná, že se nedělo nic dál. Takže jsem strávila den jen ležením na pokoji, podle mého zbytečně.
V pátek jsem šla hned ráno na vyšetření plodové vody jestli je v pořádku a na další hmat. Paní doktorka mi hned hlásila, že máme vlásky a že voda je v pořádku. Hmat opět dost bolel, ale ne tak hodně jako předešlé dva. Bylo mi oznámeno, že tabletka bude zavedena v sobotu. Tak jsem šla na pokoj s pláčem, přišlo mi to tak líto, ale to ty hormony.
Bylo asi 9 hodin a mně začaly bolesti. Neřešila jsem to myslela jsem, že to mám z hmatu. Začalo to být pravidelný a bolestivější. Šla jsem na monitory a bum kontrakce po 3 minutách. Přesunula jsem se na přípravnu. Byl tam míč a hlavně nejlepší vynález VANA!
V 10 hodin mi přijela mamka, protože přítel nemohl a mamka mi udělala překvapení, tím že přijela. Byla jsem ráda. V 11 hodin přišla moje doktorka a udělala vyšetření, kontrakce stále po 3 minutách a dole žádná změna. Furt na prst až dva. Zatím jsem to vnímala dobře a říkala si, že se to určitě urychlí. Byla jsem furt naložená ve vaně.
Přeskočím k 17 hodině. Měla jsem hlad a bolesti se zkrátily, byly po 2 minutách. Už to nebylo lehké vydýchávat. Můj Kuba už byl u mě společně s mamkou. Od samého začátku to šlo hlavně do zad, ale teď to stálo za to! Hlavně nález se změnil jen o trošku a byla jsem jen na tři prsty. Už jsem se bála. Šlo to tak pomalu a bolesti byly stále silnější. Snažila jsem se být stále ve vaně, ale taky to nešlo furt, protože jsem byla celá zcvrklá z tý horký vody. Teprve až kolem 23. hodiny mi praskla voda. Nález se zlepšil a byla jsem na 5! Ale furt jen na 5, sakra.
Byla jsem už tak unavená. Nešlo zavřít oči a mezi kontakcemi pospávat, nešlo to. Bolesti byly už opravdu silné a já se sotva plazila. Sestřička mi nabídla nějaký plyn na půl hodiny za 300 Kč, prý to pomůže a bolesti se zmírní. Ale použila jsem to asi cca minutu a bylo mi po tom strašně špatně. Začala se mi motat hlava, bylo mi na omdlení. Ale nejhorší bylo, že i když se mi motala hlava, tak jsem prostě nemohla sedět. Musela jsem být furt na nohou.
Doktorka mě vždy po 2 hodinách kontrolovala, ale teď nebyla k mání a já jí potřebovala. Sestra byla neochotná až zlá, protože chtěla spát a my ji přivolali. Bylo mi vážně zle. Bylo nám řečeno, že doktorka odjela a že se hned vrátí, přitom spala na lékařáku.
Ve 4 hodiny jsem měla už potřebu tlačit, ale byla jsem furt málo pro porod. Byla jsem na 7. To už jsem všechny proklínala. Tak moc to bolelo a vůbec nic nepomáhalo a strašně se to táhlo. Už jsem nevěřila, že porodím. Chtěli si mě nechat na sále, aby kontrolovali miminko, ale já prosila, že musím do vany. Tam mi bylo furt líp než na lehátku.
Máma a Kuba mi byli velikou podporou.
V 6 hodin už jsem běžela na porodní sál a řvala, kde je doktorka, že už to nevydržím, že miminko už musí ven. Sotva jsem stála, sucho v krku z prodýchávání a ty bolesti do zad! Nic horšího jsem nezažila. Vždy mě Kuba v kontrakci masíroval, bušil do zad, abych se soustředila na jinou bolest.
Nález konečně na 9 cm! Řvala jsem. Už jsem seděla na koze. Napíchli mi oxytocin. Křičím, že už musím tlačit. Konečně slyším slova HLAVU MEZI PRSA, ZAVŘÍT OČI A CO NEJVĚTŠÍ NÁDECH NA ZADEK A TLAČTE!
O bože, děkuju za ty slova.
Kuba vedle mě u hlavy mačkám mu ruku, tlačím!
Nic. Čekám na kontrakci, tlačím. Hlavička už se sune. Kuba odchází je mu zle, střídá ho mamka. Všichni mě chválí, jak mi to jde (v tu chvíli mi to bylo jedno ). Kontrakce se vrací dlouze tlačím, cítím nastřihnutí a malá je venku. Mám černo před očima. Ukážou mi jí, vidím ji jen letmo a hned jí odnáší.
Slyším její pláč. Narodila se v 7:04.
Byla jsem šťastná. Ale co to? Cítím kontrakci. Ach ne! Lékařka na mě, ať naposled zatlačím, a vytlačím placentu. Uf, je venku. Malá 51 cm a 3330 g.
Přikládají mi hned k prsu. Krásně se přisála. Doktorka mě mezitím šila, cítila jsem to jen malinko. Vidím jen, jak přítel má v ruce mobil a všem volá, jak už je maličká na světě. Sestřička si bere malou a podává ji moji mamce. Je tak šťastná. Vtípkuji s doktorkou a omlouvám se všem. Naštěstí ta protivná sestra už tam nebyla, změnila se šichta a i u porodu byla prima porodní asistentka.
Doktorka se mě ptala, zda-li nedělám v oboru s lidmi, že bych ukecala i mrtvolu. Ale že mi nemohli pomoct dřív, že jsem se neotevírala. Přeci jsem už rodila, když jsem byla na 9 cm. A ano, dělám, byla jsem fakt ukecaná a tu hubu jsem nezavřela, až mě Kuba musel okřiknout, že se nedá nic jiného dělat.
Ale v tu chvíli mi to bylo fakt jedno co si kdo povídá. Byla jsem nějakou dobu na sále, ale ztratila jsem hodně krve. Nebyla jsem schopná vstát. Odvezli mě na vozíčku na pokoj. Hned jsem musela něco sníst, nebo bych se opravdu pozvracela. Malou měly u sebe sestřičky. Tak moc jsem ji chtěla mít u sebe, ale kvůli mému stavu mi ji nechtěli dát. Nosili mi jí jen na kojení. Já se aspoň prospala.
Malou jsem dostala, až v pondělí i když jsem se furt necítila, ale musela jsem jí už mít u sebe, takže jsem si otevřela pusu, ať mi ji přivezou. Dostala jsem několik tranfuzí krve, ale strašně mi pomohly. Hned jsem se cítila líp.
No co vám budu povídat… Jak jsem se těšila na porod, tak mě sranda brzy přešla. Bylo to dlouhé, zároveň bolestivé. Ale ona za to stála. Moc ji milujeme a na bolest už zapomínám. Teď nás trápí jen prdíčky a moučnivka, jinak je to zlaté miminko! Všem budoucím maminkám přeji rychlý bezbolestný porod! 
Přečtěte si také
Vyhodili mě z volební místnosti kvůli plačícímu synovi. Mají na to právo?
- Anonymní
- 10.10.26
- 531
Dnes odpoledne jsem si říkala, že si jen na otočku odskočím k volbám. Otázka deseti minut. Vzala jsem s sebou svého čtyřletého syna Olivera – přece nebudu na takovou chvilku shánět hlídání, ani...
„Nesahejte na ni!“ bráním dceru v MHD. Jsem přecitlivělá?
- Anonymní
- 10.10.26
- 1255
Sedíme v tramvaji, kola rytmicky drkotají o kolejnice a moje pětiletá dcera Sofinka si prohlíží lidi kolem. Pak se nakloní blíže ke mně a polohlasem, s naprostou vážností v hlase, pronese větu, ze...
V manželově telefonu jsem našla zprávu: „Včera to bylo krásné. Děkuju.“
- Anonymní
- 10.10.26
- 1784
Včera večer byl manžel pryč. Říkal, že má něco pracovního. Já zůstala doma, uspávala děti a vlastně jsem se nad tím ani nepozastavila. Teď mi ale najednou všechno začalo dávat smysl. Neznámé číslo,...
Nejsem automat na sex. Když manžela odmítnu, tváří se, jako bych ho nemilovala
- Anonymní
- 10.10.26
- 536
Mám svého muže Adama ráda. Jenže někdy mi přijde, že kdybychom spolu týden nespali, začal by pochybovat o našem manželství. On totiž moji lásku vnímá podle toho, jestli se s ním mám chuť milovat,...
Na starostu kandiduje můj ex. S obcí to (možná) myslí dobře, mě ale okradl
- Anonymní
- 10.10.26
- 496
Kdybych ho znala jen jako souseda, možná bych mu svůj hlas dala. Zajímá se o dění v obci, má nápady a umí lidi přesvědčit, že mu na nich záleží. Jenže já za něj byla vdaná. A zatímco dnes mluví o...
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 1054
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 1922
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 2215
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 1078
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 1107
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
podle popisu to asi nebyl moc hezký porod. půdobilo to na mě jako dost velké drámo s hlasitou rodičkou. No hlavně že jste to zvládli, hodně zdraví tobě i malé!
název " Jak jsem přišla na svět" ale psala jsi o svém porodu? Nick máš jméno dcery?
no a jinak.Moje mala se narodila uplne ve stejny cas jako tvoje 
akorad o dva mesice driv 
Jsi statečná že jsi to zvládla bez epiduralu - to ti ho ani nenabídly?? A musím uznat, že klystýr hodně pomůže se otevřít, mě pomohl i epidurál. Klobouk dolů za takový porod. Gratuluji k malé 
